Moc bezmocných

Včera v 21:21
Napadnul mě, jsemť já čtenář bible, smutný příběh o Jonášovi, jak byl vyhozen z loďky k utišení bouře. Tak si představte, že teď by byl měl být vyhozen z vlaku, z budovy, z kola, z postele kdokoliv, kdo by byl větší hříšník, než ostatní v dané lokalitě, k usmíření nebes...
Celá zeměkoule by se hemžila mrtvolami hříšných, příliš hříšných, nadto samozvaných uzurpátorů! Kolik úžasných panoramat by vzniklo. Tu by jeden trčel s vyhřezlými vnitřnostmi na plotu, tam by ležel výzablý pod koly električky. Nebo již s modrou hlavou v lavině navlečen do párádní ski uniformy.
 

Trvalý přelud lidského bytí

Středa v 4:56
Jsou živí tak dusivě tiší v ní
trčící osy a pahýly,
jež o nových tělech sní
jsou živi jen stíny...


Co je to ? Zombie v mlze.

Pekelný jezdec

Neděle v 21:21
Proletariát jako třída, společenský útvar a vyznavač určitého světového názoru je činitel dramatický. Má předpoklady svých budoucích dramat svinuty ve své vůli. Jeho vůle k novému světu a uspořádání je činitel dramatický, antický heroa, povýšený o svou radostnou víru ve vítězství.
 


Šilenec s houslemi

Sobota v 21:21
Charlie Chaplin, apoštol minulého světa se smutnýma, cize upoutanýma očima, s vlasy nakadeřenými naivní mužskou touhou, se strašně vážným dandysmem své hole, již pečlivě čistí kartáčkem na zuby - je duševním hrdinou i výsměchem jeho. Vábí Seuarata i naše kubisty! Dokonce do jisté míry ovlivnil Keržencovovo ruské divadlo.

Královna pavouků

19. května 2017 v 21:21
gdsgs

Kolotoč smrti

18. května 2017 v 21:21
gds

Putování do záhrobí

17. května 2017 v 21:21
Král nemá komu co vyčítat. Kdysi se říkalo, že když král neměl koně, nemohl podkonímu nic vyčítat, protože na nové koně bělouše prostě neměl, byl slabý ve válce etc. Tak ani já vám nevyčítám, že jste neopustily svého přítele, abyste si našly nového, bokovku po ruce, která vás uspokojí. Protože největším problémem dlouhodobých vztahů prý je nedostatek kvalitního sexu, to jsem četl v Cosmopolitanu. Chápu, že chcete být originélní ženy a mít manžele, ale uvažte, co to stojí. Vydáváte penízky na plínky, na dovolené jednou ročně k Jadranu, na neustálé pokuty za parkování atd. Chlapa nevidíte, co je den dlouhý, beztak vysedává v posteli s vaší nejlepší kámoškou. Tak proč konečně neuděláte rozhodný krok. Proč si nenajdete zajíčka, na kterém se vyskáčete, u kterého se vypláčete a kterému pošeptáte svoje sny? Protože jste prostě měkké děvenky. Nemáte koule. Vidím to všude kolem. Ženské, které se cítí nejvíc jako panovnice světa, ale sotva se k nim skloní nějaký chlapáček, už ho prosí, jestli by mu nemohly stáhnout trenýrky, že chcou ochutnat jeho varlata.

Je to nechutné. Jste měkké jak koule, co válí tykadly hovnivál. Chápu, že chcete být skvělé a mít plán. Jenže smrt nemá plán. Přijde, když to nejmíň budete čekat a zasáhne vás za vyholené nebo zarostlé kundičky, že nepochopíte. Je jedno, jestli vám zdechne mamina nebo pes, na kterém jste, i když to nedáváte najevo, závislé víc než na příteli.
Vás složí i ta jednoduchá smrt. Uchováváte ve svém jednání ledabylost náhody, a pokradné gesto, které k vám vyšle mládeneček z protějšího chodníku, jednoduše považujete za nahodilé setkaní. Jenže ten boreček, co vás počastoval třeba i debilním úsměvem, může být váš nastávající (bývalý).
Musíte pochopit, že tu kromě mě není pro vás nikdo.
Jdete smrti vstříc a jedinému smysluplnému vztahu, svému naprcávači, jste se zprotivily natolik, že už ho ani nebaví vás obrábět.
Jste jako služky, které se pouštějí do něčeho, co jim není souzeno a pak se diví, že všecko posraly. V tom spočívá vrcholné umění užívání si sexuality. Že jdete za tím, co vás chytí proti vůli, dokonce i za tím, co vás vůbec nechytí, ale co se prostě ve vašem životě objeví, v síti těch znaků, které neumíte rozluštit a které se prostě zrovna nabízejí. Harémy jsou půvabné, ale ještě hezčí je, když je pro vás každý sameček harém. Kdo svádí, je sám sváděn a všecky jeho historky nám jsou sympatické, protože patří právě jen nám. Dožadujte se prince, který vám schválí to, po čem on sám touží.
Pak poznáte, co znamená červená pro býka a proč má liška tak hebký ocas.

Dostáváte část toho, co vám chybí, od kohokoliv, protože nikdo nemá vše, ale všichni mají dohromady právě ten kousek, který vám bohatě vystačí. Proto se tak směju, když čtu, že podvedla přítele a lituje toho, nebo ho nepodvedla, ale měla chuť. Obojí je tatáž zhovadilost v úsudku. Váš přítel je s nejvyšší pravděpodobností morální nula, takže mu není proti srsti ošukat libovolnou, třeba škaredou spolužačku, vaši společnou přítelkyni. Nemusíte být lepší než on, protože nejspíš nejste, jdete úplně stejně po libidu a po čůrákovi ověnčeném eurem a s nárazníkem mercedesu. Jak říkám, není se zač stydět, spíš byste měly svou slabost využít k svému prospěchu a prostě dupčit s kdekým, ať vám jednou vyjde ten pravý a aspoň spolu natočíte porno, když už spolu nenajdete společnou řeč. Vše, co tady padlo, je reální a konzistentní, naplněné dojmem z nechutného života, ve kterém se všichni bezděčně utápíme! Lidská mysl je uhranuta prázdným místem, nenaplněným smyslem. Smyslem třeba ve smyslu sexuality, která nikam nevede a když nikam nevede, nikdo to nemůže otevřít a co se neotevře, to se nevyjádří, a tak nemůže být zapomenuto atd.
A to je ta pověstná inkantace bytí, potřebujete závrať nebo propast, jinak budete prázdní navěky.

Ostrov kostlivců

16. května 2017 v 21:21
Souhlasím s tím kacířským názorem, který za dávných časů propagovali gnostici, totiž že svět, jak jej známe, stvořil vlastně ďábel, a to tehdy, když se bůh nedíval! V té části našeho vesmíru, kterou známe, je velká nespravedlnost, dobří často trpí a darebákům se vede skvěle, a člověk se stěží může rozhodnout, co z toho je více zneklidňující; jestliže pak chcete mít spravedlnost ve světě jako celku, musíte předpokládat posmrtný život, v němž by se vyrovnaly účty z života pozemského. No uznejte sami, vašemu sousedovi se vede líp než vám, má lepší pichnu, víc peněz, míň závazků. Přitom vy víte, že jste daleko lepší, umíte hrát na citheru, vypijete tři flašky meruňkovice denně a spíte sotva čtyři hodiny. Soused ale nemá exekutory na krku, nerozbil auto v hromadné bouračce na dálnici a stará ho nestraší alimenty!

Krvavé varhany

15. května 2017 v 21:21
Jak vlny osením po tobě hrají,
mé vzpomínky a touhy, rodný kraji!
Když za večera v dusných města zdích
kol čela starostí se věsí příze,
jak často náhle písmeny v mé knize
se měnívají v roje kvítku tvých!
Jak často, v podušku když sirou klesá
pod nízký strop má hlava zemdlená,
mně zdává se, že větev zelená,
zas nade mnou se sklání tvého lesa.

Malagu, pán supů

14. května 2017 v 21:21
Všechny maminky, matky i matičky dnes slaví svátek, včetně těch nechci říkat pofiderních mam, které raději sedí u počítače a čtou si tento prachobyčejný bložík. Tak třikrát či čtyřikrát hurá těm dámám, které porodily všecky ty úctyhodné děti, matematické génie, vědce z NASA, strojvedoucí, ale třeba i průměrné pošťáky. Netřeba dodávat, že život je vzácností, byl nám dán bohem a nebo evolucí, každopádně zahazovat žití může jedině srab nebo tupec! Krásy, kam živoucí oko pohlédne, vodovodní trubky při splachování, ušlé duše kol, prdění při sexu, nic nepřekoná pohled na děcko sužované zika virem, do toho nevyzpytatelní mohamedáni stavějící svou víru na mohylách mrtvých Panevropanů. Za tím vším stojí úsilí a lidská práce, jen ta mohla stvořit absolutno zračící se na hladině každého potůčku. Protože co je EU, když ne variace na Rakousko-Uhersko! Po žních, které nikdy nenastanou, se vrhnete na pastvu hus. Jste vesnická mládež nebo elitní uvědomělí bakaláři? Vyberte si, jestli chce pást husy nebo jít s maminkami do zábavního parku.

Letající rakve

13. května 2017 v 21:21
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/Bison_skull_pile-restored.jpg

Víte, co jsou lebky na obrázku? Všichni bizoni, které jsem kdy zastřelil.
Věděl jsem o její existenci už dřív, ale dokud jsem ji nespatřil a neztotožnil si ji s Márinkou učitelovic, netušil jsem, že jde o tu Márinku. Tváře mě pálily, když mě uhodila. Podíval jsem se na ni. Byla to Márinka, rozpálená do ruda. Asi proto, že jsem ji stáhl sukně o tři cenťáky níž. Veliké, skoro bezbarvé oči, vlasy jako provázky, podlouhlá tvář koně, zuby jak pily. Odvrátil jsem se, abych ji nemusel zliskat. Jak jsem řekl, tváře mě pálily, když mi vrazila tu facku, až to mlasklo. Když jsem od ní poodešel, záchvat vděčnosti se rozlil mou hrudí. Tak jsem ji nezbil! Vyňal jsem z kapsy láhev jeřabinky, která mi zbyla z pátečního mejdanu a zhluboka se nalokal. Příjemné teplo se usadilo v mém žaludku a v plicích.

Později jsem procházel kolem mlýnu, kde učitelovic rodina bydlela. Samozřejmě seděla v okně a pod prsty si vázala stužky. Přes její fyzickou ohyzdnost byla prostě k zulíbání. Mít míň napito, asi bych vyskočil na žernov a vyšplhal k ní, abych se jí mohl vrhnout k nohám!

Manekýnky s vraždícíma očima

12. května 2017 v 21:21
Jsem tajemství přerývaného dechu, tvůj prst vnořený ve vagínce. Mám rád, když se vysloví vagínka. Připomíná mi váguse, tedy něco, co je jen od krůček od stupruma.

Víte, že průměrný mužský samec ochutná dvacet tři různých značek piv (nebo limonád), dokud neumře?
Teď si představte, co ten váš miláček ochutnává, když mu skončila směna a do domu mu to trvá přes dvě hodky, i když má robotu za rohem!
Tahá se s cizí rajdou za vašimi zády!

Synek s tuberou

11. května 2017 v 21:21
gsdgds

Mořský koník

10. května 2017 v 21:21
gdsgsd

Dřípatka

9. května 2017 v 21:21
gsddgs

Sprcha

7. května 2017 v 21:21
gsgds

Mám v puse zub

5. května 2017 v 21:21
Člověk posedlý mocí miluje, co není. V druhém pohlaví nachází rozprostranění, které ho naplňuje a rozšiřuje jeho podstatu. Proto tolik proutníčků mezi těmi, co disponují prostředky, tolik hádek na nože a nemanželských afér. Proto tolik plytkých psychopatů a jejich slibů, jež protečou mezi jinými bezvýznamnými slovy jako bystřina.

Lední hokej

4. května 2017 v 21:21
Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichotky, praví klasik. Nám se však zdá, že lichocení je těžké, když ti nikdo nevěří ani nos mezi očima!

Hezoun

2. května 2017 v 21:21
Na nějakém blízkém kostele tlouklo čtvrt. Čtvrt na pět. Čas, uvědomil si, čas. Kapky vody, vteřiny, orloj, za chvíli tu nebudem. Zatím jsem uspěchaný, ale to je jako docela normálni, když ti je osmnáct. Až už nebudu spěchat, tak potom nemá cenu, abych žil!

Z deníku jednoho známého feťáka :)

Staromódní kožíšek

1. května 2017 v 21:21
Klaudie patřila mezi ty ženy, které na sebe přivolávají neštěstí už jen tím, že se objeví s rozparkem v Lídlu. Strhávají totiž svou přehnanou krásou pozornost takovou měrou, že vznítí často chtíč i v ještě mladistvých chlapcích, kteří dosud nepočali mutovat. Co se pak děje s kalhotami dorostlých můžů, si můžete domyslet sami. Nejenže působí hodinové erekce, ony nadpozemské bájné Klaudie, jak by se dalo říci bez zbytečné nadsázky, dělají z mužů stalkery a následně je ve vleklém sporu soudně stíhají.
Když stála u košíků s ovocem, dal dni korunu obrýlený zaměstnanec, tvář plnou akné, který k ní zadýchaně přiběhl a pořádal ji, aby neprodleně opustila prostory supermarketu, neboť jeden čtrnáctiletý chlapec, který si kupoval žvýkačky, při pohledu na ni omdlel a museli mu volat záchranku. Zjistili mu po zbězné prohlídce srdeční arytmii, kterou mladý lazar svalil právě na Klaudii.
Odešla a zapřísáhla se, že od nynějška se natolik zohyzdí, aby už nikdy nemusela přivádět opačné pohlaví do nesnází. Aby podle takřka pionýrského hesla, které razila i její matka, žila v rovnováze se všemi bytostmi na zeměkouli.

První, co jí napadlo, bylo nechat se ostříhat na ježka. Její bohaté kadeře padaly na podlahu kadeřnictví, kde přepychově oblečené slečny stříhaly nabroušenými nůžkami ty nejhezčí vlásky maminek i obyčejných školaček. Po deseti minutách bylo vše hotovo a Klaudie už nevypadala jako Afrodité z mušle, ale jako svatý Kryštof od svatého Jiří.
A ze zrcadla díval se na ni utrápený obličej ženy, při níž už nestojí vrchovatá míra feromonů. Spíš vyhlížela jak jeptiška, kterou opustil Bůh. V krámě čoudily vonné masti a všechno to připadalo všem klientkám nějak příšerně nadpozemským. Ztrácela se pod drobnohledem závistivých maminek dokonale, jako se ztrácí malé děcko na koloběžce v závěji. Klepaly se jí ruce a když odcházela, hodila po ní školačka šlupku od banánů.