Perfektní na sport

Dnes v 21:21
Měl jihoamerickou touhu dotýkat se kohokoli, s kým zrovna mluvil Jeho tvář, cihlově rudá jako laterit, připomínala paseku vysekanou v džungli, a nos se vzpínal jak kůň pod conquistadorem Takhle mohl vypadat nějaký jeho předek, když přecházel Andy a usnul v sedle. Mírně se kolébal do rytmu letadla nad sněhovými vrcholky mraků. Seňora Escobarová na něm seděla obkročmo, jako by byla dítě a hrála si na sedláky
 

Déšť žížal

Neděle v 23:21
Ovšem, skutečnost stála před ním holá, bolestná a trapná, jeho smutek však přesahoval všechno, co si připomínal a uvědomoval.

Dívka polyká nevěrný výstřik

Sobota v 21:21
Cítila s jistotou, že proti sobě nemá úspěšného člověka, příliš se to podobalo neúspěchu a neúspěch mohla milovat.
 


Parník na Blitce

Pátek v 21:21
Ženy s vlasy v zaprášených síťkách, podobných sítím na zavazadla, měly sukně omotané kolem sebe a spočívaly na sedadlech v podivných útvarech, velké prsy a úzká lýtka, malé prsy a silná lýtka - všechno beznadějně promíchané.

Padací most

Čtvrtek v 21:21
Jsme stejní, pomyslel si. Ať jde o vepře, o krávu nebo o člověka, vnitřní ústrojí je totožné.
Kdybych pochopil, čím se to soukolí udržuje v chodu, dokázal bych napravit každé jeho selhání. Dokázal bych obelstít všemocnou smrt…

Uzbek znásilnil Litevku

Středa v 21:21
Toho večera pil Norris přes míru. Následky pociťoval, zatímco se nejistým krokem ubíral podél řeky, žaludek plný ústřic, tvář zarudlou alkoholem. Byla to báječná večeře, nejlepší, jakou od svého příjezdu do Bostonu zažil. Vůbec netušil, že dokáže spořádat tolik ústřic.

Šprým i dým

3. prosince 2018 v 21:21
Pro něj teď žít bylo jako křivě přísahat. Kolikrát si přísahali, že týden bez sebe nepřežijí...A teď je mrtvá, pohřbená, zakopaná jak pes a on se toulá automobilem podzimní nocí. Projížděl zrovna poblíž obchodních bloků a bank a mechanicky zatáčel. Větrem vál kamenný chlad. Vítr, jaký dokáže vzít muži odvahu. Naštěstí měl spuštěné okénka, takže ho nezastudil a nezotročil. Bylo už daleko po půlnoci, dost po večerní špičce, takže jel prakticky sám. Vyžíval se v tom, že ruch dopravy se znovu probudí až za několik ospalých hodin. Jelikož byl příliš utahaný, jednu ruku na volantu, druhou svíral lahváč, poslouchal z rádia jakýsi melancholický, kultivovaný hlas, který poutavě vyprávěl o zvlhčovačích pokojů a nabízel je za nepřekonatelně nízké ceny. Tři v ceně dvou včetně instalace do mřížky. Navíc kompletní servis a doživotní záruka.
Pozornost si pomalu vybírala daň. Nořil se v sladké zapomnění. Popíjel po doušcích. Lok. Glo, glo, glo, zvuk je totiž také melodie, která uspává. Mysl tříštil o vlny skal, rachotící hromem ji znovu vydatně napájel a když už vyla skučením meluzíny daleko od těla, v citu, který již jednou odumřel, probudil ho náraz rozbíjejícího se skla a zběsilá facka airbagu. Nejprve si všiml, že přistál ve stromu. Byl to jakýsi starý platan, to mu neušlo, dost rozložitý s větvemi nízko při zemi. Zde by se daly pořádat znamenité orgie, pomyslel si. Dost možná tu na plácku kdysi dávno nahé valkýry soutěžily s divokými kentaury o nejpůsobivější kreace opilých. Další co postřehl, bylo, že krvácí z úst, z nosu, ale jinak ho bolí jen hlava. Napůl splasklý airbag se z desky zubil jak použitý obří kondom.

Kokos ve slizu

2. prosince 2018 v 21:21
Byla pro něho vášní a je těžké přivolat znova cit, který jednou odumřel. Až dosud nikdo nepřišel na to, koho žena miluje, až já jsem to zjistil. Žena miluje ďábla. Poté, co se spustila s jeho kolegou z práce Zdeňkem, přijmením Botičkou, z tohoto přijmí je vidět, že kdysi vzniklo ze slova bota, ale kdy, v které době a jak se to stalo, o tom není nic bližšího známo, pro něj přestala existovat. Posílal jí sice vyhrůžné esemesky, že ji zabije psa nebo vypálí barák, ale tím to haslo. Verbální vzteklina se vybíjela pouze prostřednictvím slov. Na její roztomilou hlavičku, nádhernou broskvičku a pěstěný zadeček by se neodvážil v amoku sáhnout. Představoval si ji sice často jako nějaký Malevičův čtverec, jako amorfní beztvarost, kterou může vymydlit, jak se mu zlíbí a nepůjde ani bručet, neboť jen vzal do vlastních rukou naplnění vyšší spravedlosti, avšak nikdy by se, ani po osmi pivech, neosmělil tyto fantazie naplnit. Četl kdysi knížku, která pojednávala o mučení cizoložných žen v Persii za Dárea. Připadalo mu příliš kruté ji šlehat bičem po očích nebo napíchavat prsy na rožeň, proto knihu odložil a raději zkoušel sám přijít na to, jak jí co nejvíc znechutí život, aniž by jí musel odřezat končetiny.

Pak ho to trklo.

Zabije jednoduše Zdeňka. Jako náhradu za ni. Snadná kořist, protože Zdeňek nebyl žádný bojovník MMA. Byl to zcela tuctový chlap, který žil s matkou a zpíval o nedělích v kostele v chóru. Napadlo ho, že kdyby například někdo o svém sklonu k rozkoši tvrdil, že je pro něho - když se mu naskytne milovaný předmět a příležitost - zcela neodolatelný, zda by, kdyby byla před jeho dům postavena šibenice, aby na ni byl ihned po ukojení svého chtíče pověšen, zda by potom svůj sklon nepotlačil? Pro něj bylo neodolatelné zasít pomstu. Pokud má zkapat novopečený milenec, aby tím družce přivodil slzy, nebylo to v jeho očích nic tak zavrženíhodného.

Už si to razil sněhem k jeho bejváku. Zazvonil, chvilku čekal, něco za dveřmi šramotí, nasazuje si pantofle, pak kročeje, za chvíli on, zřejmě nic netuše, otevřel.
Když ho uviděl, zatvářil se zděšeně. Proč? Nikdo neví, že o nich věděl.
Ale už pochopil z toho, jak byl oblečen, spíš svlečen než oblečen, že tam s ním je ... jeho ženuška.
A doopravdy, vidí, jak se za jeho zády kmitne stín v kalhotkách, v černých, tenoulinkých, batistových, nejdražších kalhotkách, které kdy své ženě k narozeninám dal. Na židli u postele uviděl její bílé šaty, ale jak bílé, bílé jak labuť, překrásné šaty, které nosila vždy, když si s ním vyšla do čínské restaurace.

Spartakus

1. prosince 2018 v 21:21
Máme tu Ježíška klepajícího na dveře, přivážejícího nadílku na svém červenonosém sobu Rudolfovi. A nedočkavé děti, které místo aby hrály na playstationu 4, raději se dívají do výloh po novém iPhonu.

Zátiší: konečky vlasů u žaludu

30. listopadu 2018 v 21:21
Když šla ke dveřím, vedoucím na mrazivé, mlhavé nástupiště, tvářila se, jako by jí patřil celý svět.

Lisování semene

29. listopadu 2018 v 21:21
Že si odporuji? Dobrá, tak si odporuji. Jako rtuť těkavý mi přezdívali..

Uznal nedostatky

28. listopadu 2018 v 21:21
Zrovna seděli na lehátku na mramorových kamíncích pláže Glyka Nera a bavili se o nádherném sexu s hračkami, které do ní včera strkal, když tu vykřikla. Otočil se. Kolmé skály okolo je svíraly jako těsný pásek, nebylo úniku. Popošel trochu blíž, ona, zkoprnělá hrůzou, se skrčila za slunečník. Ještě několik váhavých kroků učinil do vody. Pištěla, aby se vrátil.
Utonulý se slaně bílým obličejem se k němu překotil. V mělčí vodní huspenině zvolna proud hýbal jeho zelenýma nohama. Jako za něj by říkal: Tady jsem.
Napuchlý ranec vynořený a znovu ponořený. Vypadal tak pokojně, usmířeně, jako by už byl kdesi daleko, jen na věnečku šedin mu zela díra jako z děla.
Tak se rodí flirt se smrtí.

Vypij koktejl do dna

27. listopadu 2018 v 21:21
Ranní světlo se prodralo škvírou v roletě a dopadalo na lůžko. Něžné světlo zaplavovalo spáče po orgii. Na okamžik se dalo uvěřit, že slunce je výraz něčeho, co miluje lidi a trpí za ně. Na tom zlatém přílivu se kolébali, teprve v hodině rozbřesku si uvědomovali své uvěznění, a tak se asi probudili oba ... současně... jak tomu chce každá známost z hostince. Jenže on se převalil na bok a zdálo se, že znovu usnul. Vstala a hned šla do koupelny. Zkontrolovat, v jakém stavu má tělo po těch prostocvicích. Mysl měla podivuhodně jasnou, jako by zlaté světlo vstupující skrz rolety mělo schopnost pronikat do věcí, takže mohla rozumět pohnutkám obvykle skrytým, pohybům, kterým jindy nepřičítala důležitost ani význam. Viděla na sobě několik šrámů a modřin, hlavně v oblasti žeber a když se otočila, na zadečku pruhy od řemene, to je dobré, to naštěstí rychle zmizí. Ve tváři byla jako vždy oslnivě krásná. Usmála se na sebe. Tělo vzdorné bohyně, tvář samolibého anděla, obvyklá kombinace, na kterou nachytá kdejakého drsňáka. Otevřela skříňku, ve které odpočívala její rezervní láhev brandy. Přidržela si láhev u nosu a vdechla výpary až hluboko dozadu, tam, kde se zdálo, že nos a mozek splývají v jedno. Alkohol ze včera ještě ovládal její motorické schopnosti. S rozkoší si dala hlt, pak druhý... Už zítra si to rozdá s Prasákem Eddiem, kamarádem toho, co s ní spal dnes. Vylezla z koupelny a od dveří ho pozorovala. Jak tam spí, nedutá, nevydává ani chrápání.
"Jsem potvora," pomyslela si. Poškrábala se na nose a vzpomněla si na Viléma, s nímž se naposledy mrouskala na hrázi.

Nicméně se rychle vzchopila, došla k posteli, zatřásla jím a když s nelibostí zjistila, že zase usnul, zajela mu rukama do trenek.

Žvatlavá kráska

26. listopadu 2018 v 21:21
Adolfův přítel Menard byl mladík jaksepatří zajímavý, byl rudě snědý asi jako indián, oči měl utopené v lihu a modré, narudle hnědé vlasy sčesané z čela dozadu a podobal se takto velkému a příliš horlivému kohoutovi. Jako kohout se i choval, když mu někdo šáhl na jeho současnou přítelkyni. Kloval zobanem, dokud neporanil soupeře, což zpravidla vyústilo v jeho vyhození z klubu. A jeho holku si pak rozdělili ti, co zůstali až do ranních hodin. To právě Menard umožnil Adolfovi seznámení s Alžbětou, ačkoliv by k němu nejspíš došlo tak jako tak o něco později, vídali se koneckonců už dříve na koncertech metalové hudby. Řekl mu, že jedna žhavá kočka čeká na zasunutí nebo něco v tom smyslu, čímž zbystřil Adolfovu pozornost. Už si to představoval ve zjitřené fantazii. V koříncích vlasů ho svrbělo a on viděl obrazy - bakchanálské výjevy -, které se snažil rychle, ale marně vypudit z mysli. Drtit ji polibky! Drtit a laskat její krásné, zakulacené tělo! Od soboty, kdy ji poprvé oslovil tykáním, dívala se na něj smyslným, zamženým pohledem a on opravdu pociťoval tak trochu slabost, mdlobu, ba nevolnost. Ve skutečnosti se tak dívala na každého, kdo jí mohl kupovat panáky a drahé oblečení. Alžběta byla prostou duší, ukázkovou kurvou se sníženým prahem zodpovědnosti, proto asi působila tak magneticky na Adolfovu dosud nevinnou osobu. On, velice vnímavý, silně citový, ne snad krásný nebo statný, ale příjemný, byť nezkušený kořen a ona, obletovaná, často ovíněná tak, že grcala místo do mísy na prkénko, kokétní a prudce povrchní - sotva by ti dva mohli tvořit stabilní prvek, založený na harmonii v postýlce i kuchyni, řeknete si. Jenže, důkazem z protikladu se stalo, že ty dvě pápěrky bez smyslu pro praktické věci, takřka bez vlastní vůle, ovládané jen neurčitým chtěním a sněním, v sobě našly spřízněné duše, že brzy dupaly jak smyslu zbavení, takřka jen pro dup sám, pro jeho nesmírnost tlumeného zapomnění. Když to do ní pral, její čilé oči mžikaly a ona hekala, když pohazovala hlavou, myslíc přitom na poslední sex s Vilémem, který ji rozproudil kundičku o něco žhavěji.

Určitě

25. listopadu 2018 v 21:21
Víno je šalebné, silný nápoj je zuřivý, A KDO SE JIMI DÁ OKLAMATI, NENÍ MOUDRÝ.
-Bible-


Ne každý je moudrý, někdo je vysloveně blbý jako tentononc, třeba jako já, protože je ožralý nejmíň pětkrát do týdně a většinu víkendu proleží s bolehlavem v chladném loži. Takovému člověku bych doporučil odjet do lázní - nabrat energii a zkoncentrovat se do velkých životních úkolů. Nebo aspoň se jet podívat na holky, co tam jezdí se zápalem plic nebo zpevnit tělo po porodu. Bývaly doby, kdy jsem neměl co do úst. Kdy mě vyhodili na ulic, protože jsem neplatil činži. Taky jsem nepříliš pravidelně navštěvoval školy atd. Utíkal jsem z domovů. Ty doby jsou nenávratně pryč. Teď se váš zhýrylý miláček topí v penězích. Plave ve škváře. Je jako podnikatel Babiš. Akorát víc úsměvavý a ještě s koulemi.

Před čtyřmi dny zdechl ten dobrodružný Amík z Washingtonu, co se vydal na opuštěné ostrovy obracet na víru divochy. Musel mít dobře rozjebanou hlavu, pokud si myslel, že uspěje. Jako správný křesťan si s sebou vzal bibli, jako dárky křovákům pak spínací špendlíky, fotbalový míč, rybářský prut a nůžky.
Poté co ho nejdřív uvítali křikem a smíchem, klouče ho zasáhl šípem vystřeleným z luku. Nikdo nebude narušovat komunitu těch, co žijí jen sami se sebou v lůnu neznečištěné přírody. Každý, kdo tamtudy jen prolétává, musí počítat s ním, že na helikoptéru se vznese sprška šípů...


Adolf byl dosud nezkušený mladík. Alžběta už narozdíl od něj něco zkusila: byla vydržovaná, dvakrát znásilněná, zasnoubená a celkově hodně klukům vykouřila. Jemu bylo devatenáct, jí o rok více. Když na ni myslel, a myslel na ni tak často, jak jen si umíte představit, vznášel se na obláčcích rozkoše. Byla to taky trýzeň, přesto trýzeň sladká. Neboť byl pln mučivých myšlenek o tom, jak báječné by bylo, kdyby jen mu dovolila sevřít ji v náručí, líbat ji na ústa, ba i kousat ji na bradavkách.
(Pokračování dnes)

Slet zrnek

24. listopadu 2018 v 21:21
Kamera v těch chvílích snímala akci zamlženě a zmateně, a bylo poněkud obtížné rozeznat, komu patří který úd, neboť intimním místům, jež obě pohlaví rozlišují, se režisér obratně vyhýbal. Je nahoře mladík, nebo dívka? Kdo koho líbá na různé části těla? Při těchto záběrech nepomáhal divákovi ani dialog; doprovázelo je pouze hlasité a vydatné oddychování a tu a tam zasténání či řičení, jež mohlo vycházet právě tak z úst muže jako ženy.

Chutná po menzesu

23. listopadu 2018 v 21:21
Jsou sny, které prožíváme i za bílého dne. Byl to sen, nebo pravda - pravda v té či oné podobě? Zdálo se mi to, nebo se to jakýmsi podivným způsobem skutečně stalo? Zdálo se mi, že jsem nedaleko Billy potkal svoji učitelku geometrie ze základky. Byla čerstvě vdaná a užívala si to. Měla červené vlasy a naducané poprsí, dupka se jí rozlévala z džínů. Překvapilo mě, co povídala. Prý pořád šoustají s manželem jako králíci. Byla v tom snu, či v té realitě, tak mladá a sexy, jako když kdysi učila na základce. Tedy ještě mladší než já, mohlo jí být tak šestadvacet. Pozval jsem ji na skleničku k sobě do bytu. Bez zaváhání přijala a tak už asi za patnáct minut, po svižné cestě po rozkopaných chodnících, jsme otvírali dveře mého bejváku a když se odstrojila a pohodlně usadila do křesla, nabídl jsem jí drink, pokud se dobře pamatuji, jednalo se o zvláštní druh martini zvané porn star (podává se se skrojkem ananasu) a něco malého na zub. Absenci jídelního lístku nám poněkud vynahradila skutečnost, že jsme jedli a pili na čerstvém vzduchu, totiž na mém balkóně.
Odhadl jsem rychle a brzy dobře, že touží ve své nespoutané divokosti obcovat nejenom s manželem.
Odtud už to bylo pro pasáka děvek, pro stupruma, snadné. Sotva jsem do ní dostal několik skleniček, stala se chlípnou. První sklínka neměla pro ni chuť, druhá ji však již rozveselila. Přesto mi srdce bušilo napjatým očekáváním. Dech se mi zatajil. Možná byl můj strach nakažlivý, nebo se prostě v jednom okamžiku podívala nedůvěřivě.
Je vyholená nebo má vypelichaný kožíšek právě prvně od gynekologa navrátivší se teenky v dolních partiích? Nemá snad na nohách strie? Netušil jsem, co mohu očekávat od vyhlášené sexbomby mých klackovských let. Řekl jsem si teď a nebo nikdy. Vyjádřil jsem, stále sedě proti ní a usmívaje se, poněkud překotně touhu po zaplnění její díry. O to větší překvapení mě čekalo, když si doslova roztrhala něco na způsob kalhotek nelíčeným chtíčem před mým stále udivenějším zrakem a z míst, kde měla mít vlahý klín, jí vyčuhoval opravdový, ztopořený, tlustý, dlouhý a na žaludu, jako by námahou tělesných rozkoší namodralý penis. (Protože v realitě jsem v té době měl nouzi o peníze, obracel jsem svou pozornost výhradně k ženským. Snad mi přinesou víc radosti než zármutku, aspoň jsem doufal. Ale brzy mě s posledními penězmi opustila i víra. Musel jsem tehdy nějak generálně nechat opravit svůj skromný seat, protože mu odešla převodovka a s ní šel do kelu i karburátor.) O to víc mě překvapilo, když mi učinila nabídku, že mi za sex zaplatí v hotovosti.
Zdálo se, že jsem se ocitl v nirváně. Žena mých snů s tvrdým, půvabným čůrákem čekajícím na zasunutí do mého prašivého houfce análu stála jen několik desítek centimetrů ode mne. A ještě mi chtěla platit, že si to se mnou rozdá, že mi vymrdá štěrbinu určenou ke káléní, kterou má bez rozdílů pán i kmán... Samozřejmě jsem potěšen kývl. A pak se to tedy stalo.
Náš sex byl nespoutaný jak listopadový uragán. A ona, osudová žena vdaná za jiného muže, avšak demonická a jak utržená ze retězů mě při píchání do zadních vrátek natáčela na telefon, nejspíš celé číslo vysílala do cloudu, na internet mezi nerdy a příznivce proděravělých otvorů. Ve snu - či v realitě - jsem se vycákal, takže jsem se vzbudil s peřinou celou zprasenou mazlavou mrdkou. Dosud jsem ji nevypral, dosud mi připomíná závan koulí, které bimbaly v tom obřím měchýři stvořenému pouze k prcání panenských prdelí.

Garnát

22. listopadu 2018 v 21:26
Venku pod temnou oblohou začínaly vířit drobné a pichlavé sněhové vločky, které se snášely na dlažební kameny, už teď nebezpečně zledovatělé.

Áaaargh, moje věrné fanynky... vykašleme se projednou na ženské.
Ženy nejsou všechno, i když k tomu mají blízko!

Dneska je Díkuvzdání. Říkáte si, co se děje, že se takový sexuální maniak jako stuprum, staví proti kundičce a kozičkám?
Jsem tak trochu otráven věčným trmácením se v peleších pokaždé s jinou dívkou! Mušle a nožky se mění, avšak mozky zůstávají stejné. Nebaví mě sledovat jejich tiché oblékání v jitřním svitu a jejich odchody do ubohých živůtků! Všecko pomíjí. Jen bolest zůstává. Říkám si, že ve světě plném příslibů, se nic nenaplní zcela. Skutečnost je efemérní. A co je tady a teď, brzy odplyne na vlně zapomnění. Elegantní mrdky si najdou nové postelové povyražení.

Až se poběží poslední závod, kdy půjde o to, zda vás Spasitel umístí do Nebe nebo do Pekla, už si nebudete tak jisté v kramflecích. Nebudete se tvářit jak přebornice v šukání. Důležitost rozlišování dobra a zla se mezi vás postaví jako klacek nigerského hiphopera a vy nebudete vědět, když se celý tak chvěje a září, jestli na něj skočit, což by se rovnalo pádu do pekelných jícnů, nebo odolat pokušení a vyprosit si tak přízeň u svatého Petra při branách Ráje, kde beránek se bude pást vedle tygra a srnec vedle lva. Samozřejmě i tam si zašukáte.


Dobrý je v tomto směru seriál s názvem The Good Place. Ten vás naučí, že není nebe a peklo, ale pouze dobré a špatné místo. A do toho dobrého se dostanete jedině tak, že budete žít příkladným životem. Jak pravil narkoman a opilec Cody Forcett, který během jednoho večerního tripu uhodl z devadesáti dvou procent podstatu The Good Place, úžasně přesvědčivý ve svém mesiášském žvanění, za každý dobrý skutek vám připočtou k dobru nějaké bodíky a za každou lotrovinu zas odečtou příslušný. Systém je neuvěřitelně precizní a přesný. Až umřete, ocitnete se buď na dobrém nebo na špatném místě. Ale jen zhruba jeden z tisíce se kvalifikuje na dobré místo.

Jestli prohraju, bude to proto, že jsem sráč a jestli jsem sráč, tak je to proto, že měsíc svítí na sráče! Sviť na sráče! Sežer jejich děti.


Děkuji za tak krásný život, jenž mi byl dán.

Praví nejvděčnější z lidí!

Nejvíc vděčen jsem za dívčí ulity, zavinutky a mořské kotouče (tectus pyramis kundis).


Slzo, jsi stále táž

21. listopadu 2018 v 21:21
Poznání není vidění. Ale opakuje se to.
I proto umíráme...

Nateklé bříško

20. listopadu 2018 v 21:21
Ale já s jistotou věděl: to není pravda, život nejde dál, smrt jde dál.

Noční chlad zesílil a Cecílie se cestou zpátky do bytu třásla zimou. Ulice byly pusté. Poryvy větru jí před nohama zvedaly vířivá oblaka sněhových vloček. Náhle zpozorněla a ohlédla se.
Neozvaly se za ní kroky? V husté a štiplavé mlze nikoho nespatřila. Ale sotva ušla pár kroků, čísi ruce ji chytly za boky a smýkly s ní k zemi.
Už už se nadechovala ke křiku, když tu neznámý útočník promluvil:
Ukázalo se, že byl nadmíru hezký. Hned si povšimla, že má značně maskulinní rysy a její ledová tůňka začala pomalinku vřít.
"Neboj se, neublížím ti. Tedy pod podmínkou, že si užijeme jízdu."
"Jakou jízdu, co tím myslíš?" Ptala se ještě bezelstně, protože byla pannou. Klobouk, který ji spadl z hlavy, když do ní strčil ten chlápek, ji dělal starší, než byla, ale bylo jen pouhých sedmnáct. Ve chvíli, kdy odpovídal, byla bledá, napjatá a vyděšená. Očima neustále těkala po jeho poklopci.
"Jsem Felix z Tinderu," promluvil nekompromisně.
"Ach, to snad není možné," vykoktala. Zároveň se jí rozhořely ohýnky v očích. "Píšeme si už tři týdny. Vždy jsem tě chtěla poznat."
"Nyní mě tedy poznáš. A udělám z tebe ženu."
"To by pro mě byla čest." Začala si stahovat rukavice, šálu, později blůzku, kalhoty atd. Felix jen stále a sledoval její svlékačku. Za minutku byla nahá a téměř připravená na sex. Studený vítr zmítal jejím křehkým tělíčkem, až se prohýbalo.
"Cecilko, hodně mě přitahuješ. Chci, abys patřila jen mně, žádnému jinému. Pokud to bude nutné, vezmu si tě," uzavřel.