Leckterý koumák se zapře

9. prosince 2013 v 7:02
"Haló?"
"Sáro, to jsem já, pusť mě dovnitř," ozvalo se do bezdrátového dveřního telefonu. Dveře povolily a muž asi osmadvacetiletý, středně vysoký, ale působící trochu stlačeně, stoupal po schodech do třetího patra. Mohl použít výtah, ale nebyl si jist jeho povahou. Ve dveřích, které otevřel trochu energicky, visel připnutý magnetický snímač, který otestoval jeho oblek na přítomnost halucinogenů. Vždy, když vešel, zapípal a zasvítil zeleně.
"Jen jsem něco zapomněl," prohodil k automatu v rudých šatech, co rovnal šanony za stolem. Poté co asistentka zaprosila a zapanovala, uvolnil se ve stěně kryt z titanu, bránící patrně vstup do svatyně Ali Baby. Ve skutečnosti jsme nyní přítomni v kanceláři staršího šéfa roty myslivců, která originálně a graciózně, kreativně vytváří glosy, případně podle nálady titulky k nejrůznějším reklamám, čímž zásobuje svět neuvěřitelnými pohotovostmi, jež znějí účelně, ale zároveň i svůdně.
Kancelář, můžeme-li tak označit kruhovou místnost o poloměru dvou metrů a začínající právě na úrovni desky stolu, takže bylo zapotřebí na ni vyšplhat, abyste se v ní ocitli, zdobí všemožné kaktusy roztroušené nazdařbůh a přímo na stropě visí zdařilý olej na plátně, reprodukce udumbary. Všechny místností pod ní vypadají navlas stejně.
Pan Mlýnek hovoří česky nerad, i když pochází z Ružomberoku, takže se mohl za takřka dvacet let, co tu žije, naučit aspoň bezproblémově vyjadřovat. Je to on, kdo vede firmu a kdo zaměstnává bezmála čtyřicítku jemu podobných. I když je už zavedený myslivec, den co den trne nad tím, co mu schystá mozek napjatý jak špagát. Kupříkladu před nedávnem se za ním vypravil šéf pobočky akcionářů s přáním, aby mu vymyslil heslo do jeho e-účetnictví. Po hodinách usilovného a bezmocného vysedávání, zalívání kaktusů a hraní si se zipem konečně Mlýnek přišel na řešení. Jeho situace nebyla jen náročná, nedalo se s ní srovnat. Zadá úkol dál k přezkoumání a zatím se projde do kavárny, kde vymyslí další postup. Jenže to by musel být vpraven do nelítostné akce plížení po uličkách, do té hry na hemžení mravenců, kteří ráno vstávají v pět a domů se navracejí přepadnutí a unavení, nenajezení, aby padli jak špalci do postele a vzbudili se právě tak před pátou, opět připraveni vyrazit na štaci vydělávat. Živení se mu připadalo jako zbytečná, nebo kormutlivá záležitost. Když se vydal do ulic, jeho smysl pro uvažování převážil veškeré kouzlo obyčejného dne. Neviděl už lidi korzující, nýbrž písmena, která mu splývala ve slova, takže když šla maminka s kočárkem v ústrety tatínkovi kominíkovi, viděl c a ležaté d a H. Skládal slova ve věty stejně toporně, jako se snaží přesvědčoval čtyřkař rodiče o své pravdě. Tak moc přemýšlel a byl tak dobrý v oboru myslivectví, že o něm napsali článek do místního plátku. Stálo v něm, že se počítá každá chytrá hlava a že myšlením zbohatne každý, poslední nádeník i první místostarosta, že není myslet jako myslet a opravdu myslivý jedinec jako on prý zásluhami aspiruje na zisk Světové ceny.
Avšak planeta chátrala každým dnem, benzínu se spotřebovávalo neúnosné množství, sport přestal být sportem - stal se spíš přehlídkou sloučených citrulinů. I z brlohů vstávali bezdomovci později než obvykle, zlomenější, rychleji zpití a definitivně odloučeni od jakékoliv spojitosti se společností. Jen pan starší Mlýnek mlek v kanclu. Hvízdal si a odplivoval přímo na podlahu. Pochopil, že po něm chtěli vymyslet něco o tradičních mazlíčcích. Tak si šeptl něco v duchu, zapsal však překvapivě: kočka voní, přede, kdežto pes smrdí, sere. Pak se sáhodlouze zamyslel, choval totiž psy. Věděl, že jsou zásadovější, nu ano, mají přece zásady, jsou věrnější, loajálnější. Jenže smrdí, to je neoddiskutovatelné, jejich kožich je zásobárnou blech, rezervoár infekce. Kočky jsou prostě nevypočitatelné. Dělají mnoho dobra, ale nikdy je zcela nepochopíte, poněvadž nemají žádné zábrany. Jejich srdce patří poflakování. Jsou relativně čisté a rozhodně nepáchnou. Nicméně měl svůj blbý slogan, na který se nadřel, takže podstčil papír pod dveřmi (nechtěl vzduchotěsné) a čekal, až Sára zadá svůj kód, až zašle zbrusu nový vynález do kanceláří ředitelů světa, až tí je pak skrze své prostředníky profesory pravd vyjádří nenuceně v nějaké nové tiskovině, co si najde plac pod báňí obchodního domu. Pak bude hotov se svým úkolem. Pak teprve vyhlédne škvírou kanclu na nerušený chod života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. prosince 2013 v 16:23 | Reagovat

Kočky mám rád s jejich povahou a pes, ten vezme jen všechno do huby a je závislák na pánovi... což nemám rád ani u lidí.

2 userka userka | E-mail | Web | 17. února 2015 v 22:51 | Reagovat

"kormutlivá"? Co to je?! :)

3 stuprum stuprum | Web | 17. února 2015 v 22:54 | Reagovat

To je, když jsi zarmoucen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama