Pochodem v chod

26. prosince 2013 v 16:32
Onehdá jsem seděl před bednou a čuměl na nějaké pochodující obludné kytky, pak střih a pohled do větrem ošlehané tváře Keitha Sutherlanda. A já si vzpomněl na onen den před víc jak sedmdesáti lety, kdy jsem poprvé listoval zažloutlými stránkami vrcholné Wyndhamovi knihy - ano, vskutku Den trifidů!
A pak jsem si okamžitě vzpomněl, jak dokonale je ta krasotinka stavěná - a jak je to vzrušující četba - aspoň pro biology.
V zásadě každá kytka, kterou zalíváte, vyroste, ale ne z každé se stane trifid, poháněný pachem krve. Muška nebo třeba tlející tělo, nic ji neodradí od žravého pudu. Trojice nožek, z nichž dvě se přiskokem pohnou a třetí na způsob belhavého člověka dosune. Původ neznámý. Semena lehčí než vzduch, řidší než atmosféra se po výbuchu letadla rozsemení až na vzdálenost tisíce kilometrů. Může být něco úsměvnějšího a věrohodnějšího? Takřka nikoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 26. prosince 2013 v 19:07 | Reagovat

To bude pak radosti. :D

2 Zítra Zítra | Web | 28. prosince 2013 v 7:26 | Reagovat

Milujte se a množte se, květinky.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. prosince 2013 v 13:06 | Reagovat

Jako když práskneš žahadlem!

4 La vita è punk. La vita è punk. | Web | 28. prosince 2013 v 22:59 | Reagovat

Ty čumáčky jsou už rozemleté na kaši :ú Jo, kdybych měla ještě jeden život, tak navážu na geny selky a pořídím si statek a budu si vesele pěstovat a chovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama