Ruce páně Wainewrightovy II

2. prosince 2013 v 21:16
Myslím, že nerozumím systému, který neumožňuje upravovat články po zveřejnění. Trochu odporuje povaze věci tak zašmodrchané, jako je blogování, ne? Tak či onak, v pozdějších časech zachovám mlčení a přejdu tento nedostatek pouhým úšklebkem.

Chci říci, že Wainewright, blahé paměti, neslavný dekadent, vzdělanec a travič, patřil k nejroztomilejším zjevům anglické literatury první poloviny 19. století. De Quincey, sám tak trochu litevrahem, ho podezříval asi z deseti kousků, včetně úvodního zabití svého strýce strychninem. Říkalo se, že Thomas Griffiths Wainewright prý v mládí disponoval nesmírně jemně cizelovanýma rukama, na nichž nosil prsten s kapslí a které podtrhovaly delikátní bělost a křehkost. Kapslí indického krystalu nux vomica, jedu z nejzákeřnějších, protože bez zápachu a nejnesnadněji objevitelných. Měl povahu nápadně uměnímilovnou, rád se potuloval přírodou, jako spousta jemu podobných krasoduchů a na co šáhl, zdálo se, se mu zdařilo jak mávnutím kouzelného proutku. Začínal s kresbou, vyznal se dokonale v sochařství středověku a zbožňoval řecké drahokamy, v pětadvaceti letech (!) se teprve vrhl na psaní. Že to byl skok do neznáma, ale nikoliv bez výjimečného nadání potvrzuje i následující verše, kterými shrnul své zaujetí (jeho viděti, slyšeti a psáti krásné věci):

"Tyto vznešené a bouřné rozkoše žití
nemají v sobě nic smrtelného."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama