Vysloužilí pastýři z krabičky

4. prosince 2013 v 15:11
Maxima z odpaďáku aneb twittařem rychle a bolestně:

Postranní ulice skýtala jedinečnou přirozenou bariéru, nebylo možno se dát jí podélně ani po ose, což v nejobyčejnějším smyslu vadilo.



Nakonec vše vyřešil čas - jak se obvykle přiházívá, když jdou okolnosti proti nám. Jenže tentokrát pan čas jednal unáhleně a vážně lajdácky.



Odpradávna se výsledky testů rýsovaly na okenice, aby se předešlo případnému odtržení a vyjmutí skleněných výplní. Neúspěch nebyl tolerován.



Možnost vykoupení zůstala nenávratně zavržena, jednak tím, že se zubil na celé kolo, pak také z prostorových důvodů - chyběl sprchový kout.



Projížděl jsem si inzeráty, že bych si odkoupil pojízdný generátor čvrté generace, když tu mne do oka uhodilo znění, které nabízelo fukar.



Šlo o nenápadný výrobek roztomilého designu, jak na míru šitého pracovnicím pohřebního ústavu, které si neustále stěžují na popadané listí.

V doprovododu po zuby ozbrojených zabijáků působil trochu neohrabaně, samá ruka, samý kloub, v očích mu vězela odhodlaná těžkopádnost.



Mohl bych si přehodit nohu přes nohu, lehnout do tráv a vyfukovat z lulky šťovík. Přišel bych o příděl cikorky i slušného tabáku. Tak jak?



Majestát. Slovo omílané dokolečka jak na železničním přejezdu. Kdo opravdu rozumí trampotám nesmělého panovníka, mnohokrát oklamaného.



Slibovali mu hory doly, uvěřil jim však až z náhlého hnutí mysli, které připisujeme obvykle malomyslným. Jak slíbili, tak také splnili.



Nemohu si nevybavit úsměv dobráka před trafo stanicí. Doufal, že mu snad podají ruku a převedou ho jako slepce, dlužno dodat, že se zmýlil.



Byl totiž dočista slepý, viděl jen do sedmi let, pak oslepl zcela, takže mu přirozeně bylo podezřelé, co se mu to třese pod nohami.



Cívky mu doslova vypálily cejch smrduté svařené škváry. Nemohl asi uvěřit, ve chvílich popudlivé smrti, že by mu ani gumáky nepomohly.



Když už jsme u gumáků - všiml jsem si, že se dnes vyrábějí z docela jiných materiálů, než na které jsme byly my černobylské děti zvyklé.



Stavte si problém takhle: tanec versus ekonomika. Tancem zdrogovaně napumpovaných dětí proti kolísání trhu ve sfeře obchodního podnikání.



Veškeré snažení přišlo vniveč, zase. Jako kdyby se proti nám spikli všichni tahitští baalové, snad jako pomsta za nelítostné vraždění krajiny.



Obojí vychází nastejno, je to prašt jak uhoď, hot jak čehý. Jedinou vítěznou stranu konfliktu je opět náš nezaujatý intelekt prasečích jater.



Trhliny v obloze počala vyplňovat houstnoucí želvovinová směs, tryskající v úsvitu na způsob perliček slz skapávajících z očí poběhlice.



Nejednou mi přišlo líto vyhozených peněž, i těch sirot, jež nemají rodičů, i zatoulaných koček, ale ze všeho nejvíc jsem litoval sebe.



Jistota, která mi diktovala následování zkázy až do posledního dechu, zdála se býti takřka nevývratnou. Leč příběh skončil daleko smutněji.



Toužil jsem, co jsem pochytil trochu rozumu, být na určité mentální úrovni, abych tak mohl svědomitě pronásledovat omyly svědomí.



Nejsem zrovna typ, co mu po večerce zakážete přístup do domu čtyř a jedné rozkoše. Vykradl bych se patrně i z mrakodrapu po okapové rouře.

Proč ty trapné hry s poupaty, jež měla býti přece od přirozenosti ponechána volně rozbujelá jak prales. Nechápu opatrnost lidí.



A nepochopím ani jejich ohledy. Brzy se staneme civilazací s nejvyšší počtem dobrodinců na obyvatele. Situace okolo nás ovšem alarmuje.



Jakýsi pán v obchodě s rybičkami pronesl památnou větu. Jestli se pletu, opravte mě, ale řekl asi toto: V takové kupě a přitom tak sama.



Kdysi jsem též choval ty podivné němé tvory, co nikdy neopomněli využít příležitosti, aby se dosyta najedli. Jen si tak plout, důmyslné.


Abych byl precizní, dovolte mi připomenout, co vedlo lidi od pluhu a brambor k prospěchářství. Kdybych řekl, že mor doby, moc zjednodušuji.


A přece se neohlížíme nalevo napravo, když jde o nás a okamžitý zisk. Potíž čili zakopaný pes v jednom patrně vězí v neschopnosti vytvářet.



Hodnoty či co. Čím dál větší masy tzv. nezbytného odpadu se jen hromadí, namísto aby se zahodily do stratosféry. Ký čert řídí výrobu světa?



To jsme si tehdá vyrazili na pěknou túru, odnesla si zranění oka, (z větvičky, považte) já skončil na ARU.



Avšak nesmírnost úkolu, jehož se podjala, jeho dalekosáhlost a přesah mu připadaly nestvůrné. Myslela si celý čas, že dokáže hnout lenochem.



Lenoch, toť podmanivý případ lidské zhovadilosti. Jakkoliv úchvatná zahálka na pohled, bližší ohledání varuje všemi smysly před propadnutím.



Ekosystém. Hluboký klid škeble. Hnutí za práva feministek. Mají společné jen to, že jim nikdy neporozumíme.



Lahodný příklad nerozlučných vztahů je například románek s šéfovou milkou. Dva se smějí, zatímco třetí chystá pohřeb.

Plus pár zápisků - za svítání, kdy mozek úplně vypínám:

Jen ti, kteří milují život, jsou s to pro něj zemřít. - G. Corso



"F,f" - nejmystičtější písmeno latinky



Tělo čtyřicítky - o dvacet let takřka překonaná
4 dětí, Paříž,
o hvězdách
Kremelová, horečné hledání Kremelových, zklamání, neboť nijak nenavazují
Ne že bys byl trapný, ale jsi - dvacetiletá promluvila
Vláčné tělo, alabastr, trochu pokleslé prsy, výrazné bradavky.
každé dítě jinou dušu
Jak by se zjevila v pokoji, kde jsme osaměli, nejdřív v domě za rohem vedla jakousi agitku

něco o vrtácích
jízda tramvají,
hledání truhly s maskou, vybíjení vesnice soužití Rómů

kaskadérská jízda po sněhu
zapomínání zavazadel v buse, vracení se pro ně na odpočívadla
o vrůstání snů do snů
včera čtyřnásobný sen - jedna vrsta hustší druhé, nemožnost návratu

o lítostivých skutcích, bratrství a zapomnění
rozbušená krajina srdeční, infarktová situace
její lbi obepínalo sukno vrásek

Usedle na sedle vyhlížel kovboj do prérie. Přeháňka klubek hnaných větrem...stepní běžec, salsola tragus.. legie růží z Jericha.. pak střih, klapka - lítý zvonec kostela, dutě znějící jako vždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 15. prosince 2013 v 12:20 | Reagovat

Některé jsou zajímavé, některé orpavdu vydařené, jiné vůbec. Zvláštní mix.

2 userka userka | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 22:39 | Reagovat

"nohami"? To snad ne! Jedním z důvodů, proč tě čtu, je dobrá úroveň češtiny, a tak doufám, že tohle byla jenom výjimka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama