Z Shapirova efektu

25. prosince 2013 v 14:06
Nebezpečí závalu jámy

tak bylo možno čísti na ceduli v Mauthausenu, když tam za války eskortovali vězně, vězně jménem třeba Fučíka, který s tak nečekanou pohodou sepsal svou reportáž na oprátce a který si zvolil div ne za přátele lidi, nejrůznějších profesí, od zedníků přes tajemníky, kteří pak měli zradit jeho i všechny ostatní hlavouny. Leč trýznitele své navzdory předpokládaným nesnášenlivostem dokonce velebí jako své zachránce. Obyčejný stockholmský komplex v celé parádě, s rolničkami a troubením.
Na tyhlety Mirky zrady doplatil i Vančura blahé paměti. Co se asi odehrávalo na pověstném bloku čtvrtého patra, na cele 400., už nám patrně ani pamětníci nevypoví, nevyloví ze sutin paměti generačních hyenismů žádná světlá místa odboje. Z gauče, kde se vystřídalo tisíce osob, zbyly jen napapané štěnice. A tak se táži z budoucnosti: kdy bude hrůzám konec? Kdy maminky přestanou kupovat dražší pleny s křídelky namísto klasických klopových. Kdy bude konečně odklizeno haraburdí, jehly, injekce a tříštěná skla půllitrů z podchodů, aby na jejich místa dopadaly solidní kola kočárků?
Ochranné vyzdění koutů už se pomalu otřásá v základech a ochozy stadiónů bijí na poplach! Zdivočelé masy zfanatizovaných rowdies mi včera málem převrátily všechny tak pracně stvořené skořápkové lodičky, málem jsem jich oplakal co zaživa pohřebené. Nelítostné kameny vzteku se sypaly z mých očí proklatce a dopadaly na všechny zkušené kárance tam venku, aby je dohnaly k zodpovědnosti za své děti - děti zmaru - a děti svých dětí - děti apokalypsy. Mít tak svůj žlutý kabát galejníka, pokusím se svinout v provazec a vpravit do podstavového žlábku, abych infiltroval podvodné sítě záškodníků. Pak bych se vší živelností žluti vyrazil a tasil jílec, skláněje se k zemi nejprv velmi mírně, poté se však pitvornou hlavou dotýkaje koruny lípy.

Co by bylo pak, už není předmětem zamyšlení. Z vrcholu bych nejspíš házel šipky jedovatostí a zahubil spolehlivě hřebeny všech pohoří a vrcholky všech hor, z vrcholu, kde bych se octl, na této výplni, bych totiž stál znovu osamocen - asi jako infantilní bůh pastevců a zalykaje se gigantismem na roztřepených nohou, ulehl bych do nitra hory k spánku. Věčnému a trvalému. Dokonce bych přeskočil i počítání oveček, chci říci, koho dneska ještě berou ovce. Jde jen o kozy. O kozy jdoucí v řadě, třeba čtvrt hodiny, než se přebrodíš na druhý břeh, než tě Orfeus stáhne na druhou stranu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. prosince 2013 v 17:29 | Reagovat

Skořápkové lodičky nechť sám Aiolos, bůh čtyř větrů ochraňuje.

2 stuprum stuprum | 25. prosince 2013 v 20:42 | Reagovat

[1]: Dobré, směju se, o smích kráčí v prvé řadě. :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. prosince 2013 v 13:08 | Reagovat

[2]: Nikoli - jde o větry.

4 paralelnisvet paralelnisvet | 10. března 2015 v 21:46 | Reagovat

já jsem se fakt dost nasmála...plíny s křidélky, děti apokalypsy...chci říct, koho dnes ještě berou ovce! :D
srdíčko na nemoc
a srdíčko pro Tebe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama