Klavírní škola

12. ledna 2014 v 0:19
Takže do budoucna se vyvaruj nepřipravených a neposlušných. Ti mají tendence ničit. Nechápu ničivé. I prvoci mají svůj účel a dělají, co se jim řekne. Jenže ničiví nejdřív rozsekají na hadry každé snažení a pak teprve se snaží žehlit.

Včera jsme popíjeli 90% ořechovici, blili jsme ostošest. Když si připočtete dalších 10 percent, je to, jako byste pili denaturovaný líh. Takže, všechno má svůj účel. Představte si místnost s podlouhlým stolem, kuchyňskou linkou a haraburdím, co má svůj účel. Teď obydlete tu místnost osmi lidmi, kteří se bohužel musí cpát i pod stůl. Máte docela slušnou představu. Zdroj našich problémů se zjevil až těsně před druhou. Majitelé bytu nejenže ignorovali ruch, ale sami ho předimenzovaně stvořili, odpadli první.

Tak o co jde, vyzve mě, aniž se by hnul. Černé kalhoty, ruce v kapsách - to pod záplavou kožených vlasů - kožený křivák? Odkdy tak špatně načítá můj vkus?
Teď ta macatá holka vlevo ode mě usedá a pak mizí. Zas se zjeví ten vlasatý typos v černém, už ani slovo, ani jediný úsměv, hrozí, že mu hrábne, pravdaže tu tenzi z něj cítit.
Mistr stojí před oltářem jak prve. Hledí na rituální předměty po posledním katolickém obřadu. Metalista patří na ty předměty s takovou intenzitou a tak soustředěně, že tvrdne i vzduch kolem jeho hlavy. Pak se rozpřáhne a jediným mohutným mávnutím smete všechen ten pozlacený fetiš ze stolu.
(Kov řinčí o mramorovou dlažbu.)

Bylo mi dáno setkat se mnoha klauny v životě, ale pouze jediný na mě zapůsobil tak, že vám o něm podám zmínku. Tento muž slul podivným jménem, když jsme spolu stáli ve sprše, měl prostředně velké přirození a působil ve společnosti prostě neodolatelně. Rozebírali jsme spolu lehké křižníky třídy Eendracht, zpět v 70. letech, kdy se nemožné uskutečňovalo pouze v potu tváře a on byl z celého "regimentu" jediný, komu železný šrot amputoval ruku. Tehdy nestačilo zajít k ranhojiči jako dnes a dostat mastičku, po které vám naniti naroubují do zápěstí vejce nukleotidů, které se zformují v ruku umělou. Když jste neměli dlaň a část paže, prostě jste byli v loji. Před holkama, které se ostatně snadno daly zlákat jeho vystupováním, hrál roli rekovného ochránce. Ostatní chlapy přehlížel nebo zesměšňoval, střídavě tak nebo tak, jak se mu zrovna hodilo. Slovem dařilo se mu dobře, před tím zraněním. Jednou se v baru dostal do ráže a zbyl tři lodníky tak šeredně, že druhého dne opustili přístav. Nemohl nejspíš za svou vznětlivou, ba výbušnou povahu o nic víc, než by za ni mohl mladík, co hraje automaty. (Co se rozjel v legislativě ten zákon, lidi začínají házet mince do otvorů stále častěji - sláva).
Ale teď jsem na chvilku odběhl od kompu a vzal si léky, mám výpadky paměti bůhvíproč, a zapomněl jsem, co jsem vám o něm chtěl říct. Vím, že jsem chtěl popsat jeden příběh, co se udál. Teď už bohužel nevím. Vzpomenu si možná časem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 12. ledna 2014 v 10:03 | Reagovat

Tohle mě docela dostalo no, víš že máš úžasné popisovací schopnosti? Taky bych takové chtěla, ale smůla :-(

2 annox annox | Web | 12. ledna 2014 v 11:34 | Reagovat

Ano, jak psala slečna nademnou, máš skvělé popisovací schopnosti, ale možná i to je někdy na škodu :) Záleží samozřejmě na charakteru povídky/příběhu ale někdy je prostě lepší akce, než sáhodlouhé popisy. Smaozřejmě já se popisům nebráním a spíše je uvítám :)

3 stuprum stuprum | Web | 12. ledna 2014 v 12:00 | Reagovat

Děkuji za důvěru. Ano, pravdu díš, možná se ještě dokopu k minipovídce, než mě pohltí hrob.

4 pavel pavel | Web | 12. ledna 2014 v 13:14 | Reagovat

Zdá se, že toho máš tolik co říct, že často zapomeneš na to podstatné. :D

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. ledna 2014 v 20:03 | Reagovat

Nejlepší prvoci jsou nálevníci.
S ořechovicí si poradí lépe než lehké křižníky jakékoliff třídy.
A paměť mají mizivou.

6 Evil Evil | Web | 13. ledna 2014 v 21:49 | Reagovat

hodně zajímavej příběh.. to já všechno zapomenu ihned.. než dojdu k výrobáku, kterej si vesele trůní v šanonu, kterej je cca sto metrů od mašiny, všechny údaje zapomenu a já letim zpátky (o tom papíru jsem už psala) jinak.. při čtení jsem si připadala, jako bych si zrovna přečetla úvod do nějaký tý knížky, kterou pak nemůžu pustit z ruky.. jen tak dál :) a piš piš :)

7 daeris daeris | Web | 15. ledna 2014 v 18:00 | Reagovat

Píšeš vážně interesantně. Jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama