Kalamaj mik mik mik

19. ledna 2014 v 13:00
Ve sprše se mydlíme, někdo se oddává honění, jiný se jen sprchuje, jenže tentokrát se objevil zárodek něčeho nezvyklého, vypozoroval jsem na sobě jakési žlutá kolca, úpné pásy kolec tak na třetině povrchu těla. Takže teď s trýzní, že mě postihla žloutenka, potulná děvka. Na kost promoklý z kapek vody vylézám, tuším vzdálené bezpečí na rohoži, pokouším se zamyslet, co bych měl činit. Ale po uspořádání svých věcí jsem došel k obyčejnému závěru: nechat to plavat, jako vždycky, když o něco kráčí. Oblékl jsem si plášť a usedl k pianu.

Po deseti minutách Czerného mě to začalo nudit, vydal jsem se k lednici, otevřel ji: žluklé máslo, rudé víno maďarské provenience Cheers za 19,90 a čtyři cibule. Tak to ne, viděl jsem před sebou obraz vzrušené bytosti, která rázem padne na zem a zahyne působením žluté nemoci. Ten stesk a zmar, co mě zasáhl, má duše tonula téměř ve zmatku. Ovládl mě i nepříjemný pocit, že budu muset spasit svou impozantní postavu útěkem od současného života (jen ne k dřívějšímu)... že se budu musit stravovat jako v pořadech o zdravém životním stylu... pak došlo k osudovému zlomu. Vrhl jsem se do svého kamrlíku, kde teď sedím před klávesnicí a píší vám nesrovnán s žalostnou vichřicí situace. Poraďte, přátelé liter! Co činit? Kam se vydat?







Potkal jsem ho v hostinci, vím, že bych měl napsat, že se naše cesty střetly už dříve - kupříkladu na hřbitově, nebo lépe ve videopůjčovně*, ale zde bych nejspíš svěřepě mlčel. Tak jsem dlouho chodíval do hospod, než se utrhlo ucho a my se navzájem setkali. Bylo mu sladkých 17 a mně o rok míň, ale už tehdy vypadal na třicet. Seznámilo nás děvče, se kterým jsme oba hospodařili. Roztoulané myšlenky, údiv, co mě přepadl, vše mu hrálo do noty. Zmocnila se mě hrůza nad tou tváří beduína a Huna v jednom, s černým plnovousem, v našich podmínkách nedosažitelná, co vysávala síly a křísila nemocné. Však každá pozdější obava se upírala právě k němu, celé národy hynuly v těch řeřavých očích oživlého nebožtíka a já tak nějak tušil, že musím padnout před tak drtivou převahou ducha. Vyveden byl, potěš koště, také v podobně obrovitých rozměrech a tudíž příliv energie, který ho poháněl, musel vysávat všechny síly okolí. Připomínal aladinku, lampu u vyvolávání fotek... nebo strojek s věčným světlem starobyle poháněném.. bledý jako stěna, přesto však jak otevřená kniha jasu. Jednou rukou objímal mou holku, druhá gestikulovala jak pavouk v síti.








Po paměti nahmatal velkou skobu, trochu rozčleněnou, domníval se, že den je sen, že jeho bolestné bubnování ve spáncích mu brání se vzbudit do reality, do puštění skoby, vstání z postele, vrávoravé, ba náměsíčně vycházení ze dveří, které stojí mezi ním a laboratoří, kam docházel. S hlukem zapadla zrezivělá závora, rachot vedl do vedlejší místnosti, tam v ložnici si všiml skoro nelidského páru, z něhož vycházel mourovatý dým. Rozdávali si spolu v rytmu bee gees poslední číslo, kouř se na chvíli rozptýlil a on v nich poznal sebe, esenci těla, přepadeného padoucnicí... tančili jak svatí Víti... najatí králem z pohádek, co se vzpamatoval a pozvedl žezlo, ač ještě slabý, připraven jednat... zasypat jejich mělká těla, jejich tělamasa do ubohého hrobu. Pln nerozhodnosti se otočiv a už nenah odstoupiv, zašedhaf za výplň dveří, sejmuv ze stěny brokovnici a rozstřeliv si kebuli!




Vrchlický, Sládek, Borovský, ti všichni psali víceméně víc než jednou o hovně.
I kdybyste byli průměrní 300 kil. sumó muži, tak nepřijmete denně více než 10 kg liboveho masa a jen malý podíl tvoří hovna. Tak si to vezměte logicky.
Štíhlá dívka třeba udělá 100 g, jiná 30 deka, někdo půl kila, kilo..., pět kilo, ale i kdybyste byli jó velcí sráči a pět kilo denně prosrali, pořád je to zanedbatelná veličina vzhledem k vaší tělesné váze. Proto mi připadá problém hoven marginální a rovnou zbytečný, aby se o něm tolik napsalo. Vlastníme totiž celé knihovny svazků, které se týkají rekta a jeho smršťování, kolik minut denně je vhodné trávit na záchodě, aby se cosi uvnitř nepotrhalo, neuhnali jste hemeroidy atp. Víte, že vědci, kteří se zabývají řitěmi, se nazývají trochu nesrozumitelně proktologové ... sám jsem měl kolik análních fizur, kdy jsem sral krev a co? Nikam bych nešel. Proč dělat z velblouda mravence? Je to obyčejná kauzalita. Jak známo, nikdo nežije na vlastní účet, ale zodpovědnost z jeho beder padá na celou společnost. Takže ač samotář a třebaže žlučovitý člověk, pořád potřebuje přijímat a dávat, rozdávat. Proč ne hovna, když nic lepšího zrovna není po ruce? Nikdo tím netrpí, ne moc, pokud je v kondici, a cítí se pak vlastně očištěnější a celkově líp.

Nemá nic lepšího na robotu než se soukat po nebi jak zpěněný vůl po poli?
Pitomé slunce.
Vychází zpoz aluminiového oblaku smogu, nasládlé dvanáctihodinovou nečinností, lelkováním v krajině nedostupné. Či odvrácené? Proč si myslí, že když je nepřístupné, působí neodolatelně?
Jak nenávídím slunce. Mimo popis raději. Vše, čeho se tkne, propadá bujení - až na nás ovšem, nás tenhle darebák přinejmenším spaluje, vyživuje, otravuje. Kolik lidí už si muselo sáhnout na život, jen aby uniklo nezdvořilé všudypřítomnosti slunka?
Někteří sice vyprávějí o jeho léčivých zvláštnostech - ale já vím svý. Nakonec samozřejmě dojde na slova řčení, že boží mlýny melou pomalu, a proto to odskáče právě slunko.
Nerad tě zklamu, kámo, ale ty vyhoříš. Pak se budeme smát zas my... Tak si radši už kurva teď sbal svoje saky paky a himlhergot táhni k čertu!!! Pičo.

Potkali jste někdy vandráka, na kterého bylo škoda pohledět? Byl v tak ztrhaných šatech, až vám bylo líto políbit lem jeho oděvu? Já jich potkávám mračna za večer. Válejí se tu mezi paneláky, mezi odpadky, jak kdyby jim patřily. Zřídkakdy pochází od nich, ale využívají jich k svému prospěchu. Neplatí z nich daň. Pověřené osoby žádající legitimaci narazí, vagabundi se nemohou prokázat. Načež trochu mechanicky vytahují svou výbavu, která sestává z plaskačky, druhé větší láhve a kapesníku, aby zdůraznili, kam to dotáhli. Tak kde jsme? Vážně. Je fakt, že policajti jsou na ně zbytečně moc tvrdí - to neplatí jen o chlupatých. Každý je na ně malinko moc tvrdý; chtějí almužnu, každému je zatěžko vytáhnout pětku. Nerad se majitel loučí se svými dolary, lirami, centimy.. nebo dimy.. nebo dináry, nebo kde to žijem. Znal jsem jednoho, který byl náruživý čtenář, přečetl jistě poličku do měsíce. Pravidelně při střetnutí s ním jsem mu donesl nějakou obzvlášť výživnou. Kolik štěstí rázem zaplavilo jeho trudný život, nelze vylíčit. (Až se mi kolem očí dělaly mžitky.) Pak jsem ho pozdravil, ať žije spánembohem a odkvapil zas o strast dál.


Poslouchá někdo ty kecy v Čajovně o Domu fotografie? Tady nejsou peníze, tu chybí vůle. Šňůra problémů... pokračujeme ve šnůře problému, co to znamená jako, co si máme ráčit představit? Že fotka "relativně mladé ženy kolem třicítky s dětmi na posteli" je intimnější než sex (teda spojení intimní sex - vzpomínejme od Řeků k pornoprůmyslu), jedna ta fotka dětí, nikdo na fotce se nedívá do objektivu, jak jsme byly spolu, ony už toho měly plné zuby, tak to vzniklo, to jak ona se dívá něžně na dítě dloubající se v nose, ona se jen jakby prohrabuje čupřinami, děcko mělo raka, to je tam ten moment, jak vona se k ní jako má. Utahané s Ninou jsme si otevřely láhev vína, též je fotografka, jak jsem měla výstavu v roce 3, tak máme fotku, ty holky jsou vyšší než máma, jsou dospělý už. Baráku držíme palce všichni, optimisti jsme, myšlenka byla dobrá, ono se to povede. Na Danu K-----vou posílejte dotazy. 19:55-20:00 přepis.

*kde rozkopal regály a utloukl basebalkou prodavačku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 V. V. | Web | 19. ledna 2014 v 13:50 | Reagovat

cejtim se stejně.

2 daeris daeris | Web | 19. ledna 2014 v 21:12 | Reagovat

S tim honěnim ve sprše jsi mi připomněl film Americká krása, jsem si na to okamžitě vzpomněla. Máš vážně úctyhodný popisovací schopnosti a s tim pojednáním o hovně jsi mě taky dostal. A Slunce smrdí, btw.

3 Áňa Áňa | Web | 19. ledna 2014 v 21:25 | Reagovat

Hezký článek. :)

4 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 20. ledna 2014 v 8:27 | Reagovat

:-D :-D musím říct, že takovýhle článek jsem snad ještě nečetla. Je to dobrý :-)

5 Evil Evil | Web | 20. ledna 2014 v 8:32 | Reagovat

věc prvá: zajdi si k doktoru.. víc ti neporadím, co bys mohl činiti.. jiný řešení snad ani není.. a přecházet to.. no nevím, jestli to je dobrej nápad..
a s těma hovnama máš pravdu.. vidím to stejně..
slunko.. věčnej nepřítel.. jsem tvor noční.. slunko mě sere.. nevýslovně.. roztápí nám fabriku do ruda, když praží do naší prosklený střechy.. vylejzaj mi pihy na nose.. a hyzdí mi mou snahu o to, udržet si mrtvolně bílej xicht.. a slzí mi voči, když ta svině svítí..
jo.. knížky jsou nejlepší únik od reality.. tím lepší je únik, když ta realita je takhle hnusná..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama