Přístup

20. ledna 2014 v 10:19
Sice libovolně přecházím od poslechu Iggyho ke Kalivodově 6. symfonii, pravý oříšek mi však v jukeboxové sbírce hitů chybí. I Iggy Pop uměl být svého času plachý, nebo alespoň uctivý. Pod tou hrubou režnou košilí (když není zrovna po šedesátce na pódiu odhalený) se ukrývá jinošské srdce lapající po souznění. Snil o slávě asi jako Keith Richards před drogovým obdobím. A jak oba dopadli. Pózují fotografům do hudebních časopisů, ale pes už jejich muzice nepřištěkne. Stačil by přitom hezký psíček, aby se jim rozsvítilo a navázaly na své úspěchy z dřívějška. Heinrich Heine ve svém listu o Německu píše, že když jeden tehdy učený doktor (Remigius) ukončil svou knihu o čarodějnicích, připadal si natolik znalým svého oboru, že si namluvil, že teď sám umí čarovat. Následně s ním vedli krátký proces, neboť se nerozpakoval u soudu udat coby mistr čaroděj, a tak ho čekalo na hranici upálení. Podobná situace nastává při každém vyvíjeném úsilí, duch zkrátka bezpodmínečně selhává v čistých závratích, libuje si v umírněnosti, a pokud z nějakého důvodu neumíte zkorelovat jeho výslednice, spláčete nad výdělkem. Je tam ještě spousta povedených historek, třeba ta z krčmy o společnosti kumpánů a rozmařilém kvítku, které mělo v plánu celou noc pít a hýřit. Slíbilo, že prodá duši tomu, kdo ho pozve na tolik číší vín, kolik vypije atd. Kdože myslíte vsedne nedlouho poté do jizby? Sám ďábel. Příslíbil, že ho bude hostit a když se k ránu mladý mazavka opil, přicválal si to ďábel rovnou mezi ně a tázal se, jestlipak ten, kdo koupí koně, nemá též právo na uzdu a ohlávku? Nemohli nepřisvědčit, zaskočeni a malinko poděšeni, ďábel však v tu ránu nebohého alkáče prudce uchopil a uháněl s ním do pekel. Tím vším chci říct, že všeho moc škodí a pokud si myslíte, že máte před sebou skvostnou kariéru a úžasnou budoucnost, pak vězte, svět je místo přemnožených kapacit, jsou tu krysy, ale stejně dobře co já vím lišky. Chytří i blbí, chytřejší než vy i tupější. Můžete uspět, když budete dostatečně odhodlaní, hvězdy vám budou nakloněny a pokud se vyhnete slepým uličkám, nebudete přeceňovat své schopnosti a hlavně budete vůčihledě makat. Podléháme zákonům, ale jediný vpravdě přesvědčivý zákon nás spravuje čistě o zachování, Damoklův meč, zavěšený nad naší hlavou. Nyní, když jste poučeni, zaujměte své místo v lidské společnosti, množte se, amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 20. ledna 2014 v 16:57 | Reagovat

Zajímavý článek. Toho Iggiho tedy neznám, ale nedalo mi to, a musela jsem si ho najít na internetu, je to tedy velmi zajímavý chlapík.

2 Nataly, Naty Nataly, Naty | Web | 20. ledna 2014 v 17:42 | Reagovat

Ahoj, máš to tu moc pěkný

3 doDina doDina | Web | 10. října 2014 v 2:14 | Reagovat

Nemůžu spát a čtu si. A přišlo mi prostě jen smutný, že pod tak nabitým článkem, z něhož by každá (skoro) věta vydala na celý další zamyšlení, máš jen komentář s tím, že kdosi neví, kdo byl ten Iggy.
A to je fakt smutný. Chudák Iggy. A ty.
Víš co je super? :

ten Heine. fakt. nikdy jsem neslyšela nic podobnýho (asi toho bude ještě spousta, navíc. ani nehádám, vím.)

"... libuje si v umírněnosti, a pokud z nějakého důvodu neumíte zkorelovat jeho výslednice, spláčete nad výdělkem."

"svět je místo přemnožených kapacit"

Mír a lásku.
D.

4 stuprum stuprum | Web | 13. prosince 2014 v 20:12 | Reagovat

Tobě taky. :)

5 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 22. září 2015 v 1:56 | Reagovat

Tak to je zábavný. Spousta vět co jsi napsal už prošla mýma očima několikrát a přesto se v nich ztrácím. Pořád. Čtu si protože už mě to zas zmáhá a přitom i přepínám na paralelnisvet abych se podívala jaký byl můj život v lednu 2014 a je mi z toho tak nějak nanic. Pak si řeknu, že někam napíšu, protože posílat ti fotky na mail taky nepomáhá. Kde není adresát, tam není uzdravení. No pořád tak přemítám, co se mi to stalo v hlavě. A pak vyberu článek s Iggym, zrovna dnes mi May posílal video s ním na čt, kde je navíc docela nahej, no takový fajn video že. A pak zjistím, že už jsem si ho jednou vybrala, tenhle lednovej článek a napsala ti k němu v říjnu. A tys v prosinci odpověděl (to byla jiná čekací doba!) ale ja to stejně nezjistila. A pak si uvědomuju, že utekl rok. A pocity? Běží. Stejně jako ten čas. Mám strach, to je asi můj pocit. A

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama