Takříkajíc ruch

26. ledna 2014 v 23:09
Dej mi toho ftáka, co moříš pod košilej, co tluče křílly. - Dám, k čemu mi uvězněnej fták, ať je radši tichej a odevzdanej. - tak ta babizna na učitýlka, ať ves ví, že není marnej čouěk. - upravená paní M.K.


O chorobném srdci pana Násosky
Musím přestat pít! definitivně! jednou provždy! jsem si v dávnověku usmyslel - skutečně jsem přestal, nepil jsem celý týden, dva, možná dva a půl, pak jsem ovšem, jak si žádá vypointovaná komedie, jak navztek potkal z mokré čtvrti povedeného kolegu a zas do toho spadl, dál jsem z povahy věci přirozeně padal pořád níž a níž, až jsem skončil pod mostem, doslova (sociální systém mě nezachytil, asi jsem nechtěl býti chycen)... tam jsem strávil tři týdny...dost dlouhé týdny vzhledem k mé trudné povaze...(teď se směju, ale tehdy mi nebylo do smíchu) pak si mě u popelnic našla milosrdná sestra řádu voršilek nebo ký svatý mučednice a nabídla mi místo u nich v klášteře... tak jsem tam zpočátku nedělal nic, zvykal jsem si - adaptace si žádá plně soucitný přístup... jen jsem ležel, čuměl do stropu, na rozkvetlý jabloně, rozežrané vosy, žral prášky na předpis.. jednoho krásného dne jsem se zved, moje srdce zas bylo mužné a hrdé a ačkoliv mi nebylo ani třiadvacet, cítil jsem se hrozně staře (nečekané?).. a začal jsem jim tam nenápadně upravovat zahrádky, pomalu jsem se vydával i do náročnějších terénů, hledal jsem do čeho píchnout, víte jak... no a narazil jsem na jednu nesmělou adeptku víry... co vám budu povídat... za měsíc mi v altánku povídá, že je těhotná... takže nebudu vykládat, co následovalo, pač jsem byl z toho všeho kapánek zmatenej, zbouchnout holku v kláštěře... neskutečné, je to jako splněný sen každého muže, ale je to sen trochu na vratkém základě, protože jsem ztratil důvěru té pobožné ženy, jež mě tehdá vyzvedla z odpadků...jaksi mě posléze vyhnala, co vám budu povídat (tu holku jsem naštěstí násilím dovlekl na potrat).. utekl jsem odtamtud s hanbou nebeskou. Ještě teď se stydím, když přijde řeč na mou krátkou přítomnost v božím domě... Nicméně, jak asi tušíte, začal jsem zas pít, zas si pití zakázal, a tak dál, pořád stejná písnička, pak jsem dostal zčistajasna prorokovanou rakovinu, nějak mi ji však vyskenovali z hrtanu, bez problému, nebo zmizla sama od sebe stejně jak se objevila, řekl bys hračka, tak jsem už už chtěl slavit, že jsem jako přechodil raka, inu, mládí, i Justin Bieber jednou dospěje... tentokrát jsem byl s oslavami mírně hr hr a než bys řekl švec, zas jsem byl rovnou KO, aut.. zas jsem byl mimo hru, začal jsem bohužel fetovat.. začalo jít do tuhého, začaly lítat hromy a blesky... trochu jsem fetoval už na střední (neřeknu na jaké, ochrana soukromí), no vlastně víc než trochu, fetoval jsem rozhodně víc než můj kámoš, který je mimochodem o 13 let starší než já, ten, který hlídá uhlí, takže to pro mě nebylo zas tak děsivé, no, prostě toxikoman nasranej na celý svět, přesvědčený, že gordickej uzel rozetne jen on a nikdo jiný nemá nárok, nikoho jsem pochopitelně tehdy nedovedl oslnit, což jak zpětně uznávám, byla trochu škoda.. mohl jsem mít hezčí práh dospělosti, kdybych býval nějakou buchtu sbalil, tak by mi aspoň vyvařovala, takhle jsem byl dost závislý na každén kretýnovi, který mi vletěl do života - a že jich nebylo málo... rozcházel jsem se s ťulpasi a kurvami rychleji a rychleji, bortilo se mi sebevědomí, zapudil jsem rodinu atd. a celkově jsem rostl pro oprátku... sice mi už nehrozil kolaps alkoholem, ale zato se objevil problém v podobě závislosti na čichání.. teď sportuju, ničím se jiným, kontrolovatelnějším způsobem, takže se všemu směju, ale tehdy mi vůbec nebylo do smíchu... taky bych šel za spasením světa kraj, jenže jsem nevěděl kam bych jako měl jít...jaká instance by na mě měla v dálce čekat...
nejvtipnější je, že tohle je opravdu můj příběh.. přijde mi nehorázně směšné, že píšu tyhle informace na blog, který jsem doteď viděl akorát z rychlíku... no aspoň nejsem jako někteří borci, kteří se schovávají za písmenka a tvrdí, že je nic nerozhází.. bouchají v posilovně, dělají ramena na kundy s baréžovými šaty, s rozparkem nebo bez ramínek atd... mám pro vás novinku, braši, tohle by vás zaručeně rozsekalo, tak to ani nezkoušejte.. je dobře, že tak málo lidí, bráno podílem z celku, má moji zkušenost, protože svět by byl podstatně horší místo... vím, jaké jsem byl hovado a že bych už za nic na světě nedělal, co jsem tehdy dělal úplně automaticky, jak posraný robot... fakt jsem se cítil, jak by mě naprogramovali v nějakém děsném hororovém skriptu a já byl nucen poslouchat příkazy skrze umělou inteligenci... bylo to tak strašné, protože jsem byl v podstatě pouze jinoch, který neměl až tak hrozné dětství, nebylo sice růžové, jako mají dneska kloučkové v domech z hašeného vápna, kde každá bakterie mizí denně pod nánosem sava, ale rozhodně bylo snesitelné... jenže kdyby mi někdo nabíd prožít si to znova, jako část života třeba, udělal bych totéž znovu.. zopakoval bych tytéž neodpustitelné chyby...i když vlastně, s čím se nesmíříme, je chyba, s čím ano, je minulost... úplně přesně do puntíku bych zopakoval osnovu svého temporárního zatracení.. a vůbec ničeho bych nelitoval, protože jsem se k ženským choval vždy slušně, až na pár výjimek pod vlivem roztodivných a nanejvýš subtilních látek, dobře, až na pár drobných výjimek, které nepotvrzovaly pravidlo, jsem byl k ženám galantní a laskavý... ale rozhodně jsem se neprohřešil proti lásce, nikdy a troufám si tvrdit, že bych nikdy tak hluboce neklesl.. láska je svatá, a dokud bude tlouci křílly mej serdce, taky bude svatá.
Nyní můžete komentovat, odhadem dva tucty holek a jeden pane, co zde chodíte (unikátních návštěvníků jsem napočítal na 230, za měsíc a dva týdny).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 26. ledna 2014 v 23:24 | Reagovat

no to mi spadla huba.. jestli tohle je vážně tvůj příběh.. tak to klobouk dolů, že ses z takový sraček dokázal vyhrabat.. je fakt, že každej, kdo je na dně, si svůj odraznej bod musí najít sám.. a ty jsi ho našel.. v podobě sportu.. a upřímnosti je v dnešní době jako šafránu.. proto si jí tolik vážím.. a i já jsem (někdy až moc) upřímná.. taky nevím proč si život komplikovat lhaním..

2 stuprum stuprum | 26. ledna 2014 v 23:32 | Reagovat

No tak ten sport, to je spíš jako okrajovej koníček, to by asi nebyl adekvátní opěrnej bod z té situace. :D

Jojo, kdo lže, tomu naroste dlouhý nos a bude tu pinokiovat na věčné časy. Ale zas fascinující lháři jsou... fascinující, nějak nás přitahují, protože mají dar převracet události, stavět je do jiného světla. Svým zvráceným způsobem je každé psaní jen vymýšlením si, hrou na lákavý výmysl.

3 Clairka Clairka | Web | 27. ledna 2014 v 0:29 | Reagovat

To mi připomíná jak všichi kvůli něčemu bojujeme a myslíme si, že jsme v právu, ale stejně nakonec skončíme všichni ve stejnejch sračkách anebo, jak říká spousta náboženství, v prach se obrátíme. Teď řeším svou osobní krizi a lžu, abych mohla aspoň na blog psát tu svou pravdu bez přikrášlování svý osobnosti, bez přešlapů, bez posuzování těch, co si myslí, že mě znají... ale mohli by tě dát časem do čítanek :)

4 stuprum stuprum | 27. ledna 2014 v 0:41 | Reagovat

Zas nepřeháněj, v porovnání s opravdovými spisovateli jsem přinejlepším regionální blogovýkvas. :) Ale každému jedinci je dáno shůry jiné nadání a je jen na nás, kudy se vydáme za svým osudem. Hlavně se nevzdat jako svého času já, jinak ses nabeton odepsala. Ve vší páradě.

5 Clairka Clairka | Web | 27. ledna 2014 v 14:15 | Reagovat

dobře, minimálně jako příklad do blogočítanek by to šlo ne? Aby se přestaly objevovat tokové ty růžové děsy o Justinovi, ze kterých má člověk osypky, i když vidí jen náhled stránky :)
a někdy se bojím, že si i přes svoje odhodlání ten život zkazím..

6 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 29. ledna 2014 v 21:09 | Reagovat

Hej tak je. Život je občas dosť na, veď každý vie čo ale k nadávkam sa teraz nejdem znižovať. Nie preto som tu. No myslím, že by takéto blogy ako je aj tento mohli vystaviť ako názornú ukážku pre všetkých, čo majú tak „ťažké“ životy, lebo ich mamička nepustila do pubu či na disku spiť sa pod čiernu zem. Veď sú to predsa vyspelé indivíduá. Až tak vyspelé, že sotva vyliezli zo škrupinky a sami sú ešte závislí od finančnej a všeobecnej podpory rodičov. :P
Ach.
V každom prípade by som na svojom živote nič nemenila i keď má svoje muchy.

7 daeris daeris | Web | 31. ledna 2014 v 10:03 | Reagovat

No...já...nemám slov. Při čtení tvýho článku jsem málem zapomněla dejchat, to bylo tak...úžasný, fascinující, kulervoucí /dobře, já koule sice nemám, ale kdybych měla.../, no prostě víš co. Jestli se ti tohleto fakt stalo, tak ti musím říct, že máš vážně interesantní život. A jsem ráda, že jsem na tvůj blog narazila, poněvadž...no, nechci ti mazat med kolem huby...ale seš borec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama