Únor 2014

Pavilón kleštěnců hrůzy

9. února 2014 v 11:37
Viděli jste můvý Hačikó - přiběh psa? Hač je čínsky osm, ne? Říkej mi štístko. Je považováno šikmookými za štastné číslo. V jejich kultuře je neštastná pouze čtyřka a štastná pouze osmička, všechno ostatní jsou neutrální, víceméně neškodná čísilka.

Hlasité proklamování chimér, blud, že lidstvo je jedna velká štastná rodina, kterou člověk svými chybami staví na roveň zvířátek, samozřejmě zřídkakdy, přiznejme si, děláme věci bez chyb. Kdo je dělá bez chyb pokaždé, může se považovat za božskou emanaci. Přesto mohlo by se myslet, že analýzy a extrapolace a pochybné závěry z nás udělají něco víc než vynálezce vodíkových bomb a pum, nestvůrných a zločinných systémů, načež se oprávněně ptáme: co z nás zbude za dvacet let? Co budou jíst ty miliardy vyprodukovaných děcek v roce 2030 a čím budeme disponovat, až tu nebudou vodní spousty a obloha se zatáhne metanovým povlakem? Snažíme se napravovat chyby, leč teď už je poněkud pozdě. Na naší planetě se totiž děje jen odkapávání našich bezvýznamných životů. Formy sekundárních klapek na oči opadaly a teď není nic, jak by mělo být. Nemluvě ani o subjektivních zásazích do minulosti, jejího přesazování a kultivace. Náš prospěch je teď určován pouze mírou exploatace, lépe zapadá výraz přežití, a ta současná zvysoka překročila jakýkoliv soucit přírody s námi. Stejně jsou to znovu jasnovidci, kteří prorokují ty své vize a nabourávají loterie. Jako ten londýnský bookmaker, který už ztratil trpělivost s člověkem, co roky neprohrál sázku na koně tím, že od něj sázky přestal přijímat. Barney prostě znal čísla - a ta stála neúprosně proti němu.

Už předjímám dobu, kdy Milenci a vrazi Páralovi se stanou skutečností, zas se vrátíme do sociálních kádrů a budeme držet jak správní komančové pohromadě, budem udržovat antipodní vztahy s antikomanči a naše románky skončí v obloucích odporu, kdy už se ani hrozné úšklebky nebudou ochotny podílet na naší celkové rezignaci. Kdekdo bude kardinálem a otočí si kolem prstu celou kliku. Rozvědky se spustí za našimi trávníky a rozlámou větve starých oleandrů. Rozrazí vrata, zabijou drůběž a ochočí si centralizované středisko jen pro vlastní potěšení. Počítače skončí v popelnicích a ti, co u nich dřepí, budou povoláni do války. He, doufám, že ty změkčilé podstaty mužů a slabochů, což je totéž, konečně poznají, zač je toho loket, trochu se zocelí a začnou konečně naplňovat své určení. Každopádně ve finále podlehnem, srazí nás na kolena krutovládný Mesiáš, někdo na způsob Mao dze thunga, vyrostlého v Evropě a s absolvovanými školami v Africe, aby působil víc kosmopolitně, teď mi to slovo vypadlo, ale kosmopolita aby z něj byl.. Každopádně hegemonie takových vykuků z východu způsobí rozvrat osmé říše (EU), nebo kterou zrovna mají v rozvrhu budovat. Mít tak možnosti dobyvatele, vzal bych sirku a vše nečisté by lehlo popelem.

Obětiny

9. února 2014 v 0:06
Om bendza sato samaja
manu palaja
bendza sato tenopa
tristha dri do mebhawa
dokolečka si tu mantru opakuj
zbyde z tebe jen střep který
jsi překotně odkousal
z prasklé vyřazené žárovky
v komoře kde si tajně
listovala knihou projektu Nula - 1986
Život den po té
otočila začátečnicky list
aby se ocitla u červencového
vydání projektu Nula:
v úvodu vypalcovými
titulky se hemží znaky
z našeho světa vytvářejíce domněnky
nepravděpodobných zaměřění
zároveň pocity obklopující
nesouhlasné řízení moci
takřka odkudkoliv stoupá
Vyšla snad jediná domněnka opřená
o naše znalosti o divných věcech
jako atomech a naše představy o myšlenkách
které nám nedají spát?
ani když si z nás bůh dělá dobrý den
čistě teoreticky stavební díly
mohou ale nemusí probouzet naši zvědavost
nepřátelské atomové reaktory mohou
a nemusí vystoupat výše než jádra
naší rodné země našich vzletů
mohou a nemusí vylétnout absurdně
komínem či podivně kontrastovat
takové senzační vlny jako dělají časopisy
o módě mohou existovat jedině ve vákuu
Kdesi pravil už Morgenstern:
nemůže být nic, co být nesmí
kdo si potrpí na kari, schová do plechové
dózy s koriandrem svůj úděl
a pokud není Aladin nebo nevystoupil z biblického
příběhu o rozrůzněném chlebu
nemůže být jinak než že koření počně ubývat
zde však neubývá - dóza je pořád plná po okraj
Jde o vlnu jasnovidců.

Viditelně

8. února 2014 v 10:44
Koukal jsem na na hotspots, znáte to, jak tam mají vypočtené riziko, že vám třeba přistane na hlavě meteorit atd. Prostě, že zkapete. Tak podle geografické polohy, u nás máme nejvyšší šanci na smrt při pádu ze žebříku. V Maďarsku na pád z postele, na kousnutí pavoukem v Dominikánské republice, nejspíš budete zavražděni v Hondurasu, cirrhóza frčí v Moldávii, sebevraždy mužů v Litvě, na drogové kartely nejspíš narazíte v Afgánistánu, v Sierra Leone zas pojdete na malárii. Utopíte se v Nauru, syfla chytíte v Tanzánii a AIDS v Zimbabwe. Samozřejmě jich je více, ale nechce se mi je všechny vypisovat, některá z nich jsou kuríozní (zásah bleskem).

Doufám, že všichni mí čtenáři preferují nesmrtelnost nebo aspoň geneticky prodlužovaný život tak do sto padesáti.


Polotmavo, vedro, kuřmo, řvavo, tisíce teenagerů nasekaných vedle repráku, jeden propocený pingl, měl kruhy pod hnusnou flanelovou košilí, bylo mi bez piva a bez otázek trochu úzko.. Pak hromady těch zaláskovaných srdíček u šipek, z music-boxů michal david night, zapnuté jukeboxy, opakovačky lásek, a už tu byly... ta sqadra připosraných Tarzanů a Jane. Miky, Sajta, Fizzy, Medvěd, Bonzil a Milan, tři na tři, položili před sebe bílý šáteček, v něm krabičku,v ní trávu, jaksi u rohu stolu a začali zpívat poblíž karaoke.
Chvíli jsem jejich hlody typu "ty máš ale džouky" zvládl poslouchat, ale pak přešli do roviny, kdy jsem musel odejít.
"Takový lepkavý jazýček mám a mít ho můj čokl, tak tě s ním olíže," řekl Bonzil. Kdo ho zná a ty jeho prciny, tak by se musel smát. Je to tráged. Vypadá jak zbagrované psí hovno, takže ani sympatie k jeho povaze mi nemohou dovolit přivřít oči nad hovnama, co v jednom kuse mele.
Pak přešla diskuse na nohy, na nohy jak z časopisu krásná.cz, a že co pro ty nohy Sajta dělá. Nic zvláštního, říká a že má prostě jen dobrý servis, že se jí o nohy stará chlap, bere ji na hory atd. Pěkně tvarovaná lejtka jsou dneska vzácná věc, a tak všichni uznale jen pokyvují. Pak jim přistáli na táccích další půllitry, ale to už jsem tam nebyl.

Slova

7. února 2014 v 13:12
Ležela ve tmě 30. března 2010 v 19:42

Tvá malá ňadra

pod mými dlaněmi

jsou jako bříška spadlých vrabců,

co ještě dýchají. Leonard Cohen, ach, ty překlady!

Počet komentářů: 4



Svislý čep 29. března 2010 v 17:05

Víme, že základní vlastností hmoty je neproniknutelnost. Jedině tuto společnou vlastnost hmoty můžeme považovat za skutečnou z hlediska vnější zkušenosti. Neproniknutelnost je odhalení v sobě existujícího bytí. Vladimir Solovjov

Počet komentářů: 3



Rozbité nádobí 27. března 2010 v 11:38

Jak se odcizila těla! Jak se odcizila těla, jak na sebe zapomněla, jak zapomněla na to, jak se objímala, jak elektrizovala, jak se rozběsňovala navzájem, jak se do sebe zakliňovala... Jan Zábrana

Počet komentářů: 4



Přec jdu svítit 26. března 2010 v 14:12

"Já na vás nemyslel, když miloval jsem

tak jako vy, když do nebe jsem stoupal

po krásném žebříku, po těch, co nevěděly,

zamčeny na klíč budoucího pláče,

budoucích zrad, budoucích ukrutenství,

když les byl nejblíž srdci jihnoucímu,

zasněžen, zmájen, rozvichřen a zlistěn,

když po jehličí bosé nohy přešly

s něžnější vírou, nežli bylo psáno,

když za mnou běhal psík a patřil do života

jak onen bohatýr, co zemřel pod skalami,

když byly příběhy, když byly slavné cesty,

když dlažba pukala, když hojily mne deště,

když ještě netál sníh a vánoce a svátky,

když srdce hořelo pro věrná kamarádství,

já na vás nemyslel, když bývali jsme spolu

a malí byli jsme i pro nejmenší rakve." Jiří Orten


Počet komentářů: 3



Nečitelné 23. března 2010 v 19:43

"Kdybychom věděli něco o tom, co napíšeme, kdybychom věděli, než začneme psát, nikdy bychom nepsali. Nestálo by to za to." Marguerite Durasová

Počet komentářů: 5



Zvláštní že ústy o mříž se mnou vzlyky 22. března 2010 v 19:48

"Po krátké pauze na něj začala opět myslet a mozek jí při tom zkameněl." Martin Alfred Hansen



Počet komentářů: 5



Odevzdat tržbu 21. března 2010 v 18:50

"Sledíme úsporu jazykace," vysvětloval Jacinto, 'takže tendíme k jednosloví. Příkladuju: dávat všanc - všancovat; vznášet námitky - námitkovat; uvést v soulad - zesouladit; dohodnout se prostřednictvím jazyka - dojazykovat se; nedohodnout se prostřednictvím jazyka - babylonit. Víceslaby zkratujeme. Příkladuju: bezradnost - bezrada; pracovna - pracna. Dvouslaby obyčně nezkratujeme. Výjma: vlastní jmena. Příkladuju: Céza Fuenta." Miguel Delibes, budiž mu země lehká

Počet komentářů: 4



Rozvrkočená 20. března 2010 v 19:13

"Pak jsme potkali Saddáma Husajna. Přešel okolo nás jako prostý chodec. Choval se velice skromně, jak se na velkého muže své doby patří. Pokynem hlavy nás pozdravil, my mu jeho pozdrav opětovali. Mít tu M-16 a koš handgranátů, možná že bysme si i popovídali. Takhle se to obešlo bez keců." Petr Hrabalík

Počet komentářů: 2



Pouta 19. března 2010 v 18:12

"Jak jsem předvídal, Duce odmítá jakýkoli titul a jakoukoli poctu. 'Nevím, co by mi mohli dát. Titul prince? Vždyť bych se musel smát: představ si, že mi říkají princ Mussolini! Pro kancléřství bych byl; co to však znamená? Být nadále šéfem vlády jako nyní. Ne, nic takového. Řekni Acquaronemu, aby králi poděkoval a sdělil mu, že jedinou věcí, na níž záleží, je, aby naše spolupráce neustále pokračovala.'

De Ferraris odjíždí do Tirany..." Galeazzo Ciano

Počet komentářů: 4



Fisfagničeg'hejí 18. března 2010 v 15:56

"HAE ŽEO BOYTA: HAE NAMO IQUE I UŠIJAGERÝ KATÁBEL ÖSZO, OK Ö SÁNDA TABUTON..."

"Ö TABUTONKA?"

"ÖSZO, OK Ö SÄNDA TABUTON..."

"HAE BÉNA Ö FARMÁIO, A HE MERAO ZIÁ LIT Ö HORZIVIXÓN Ö SVÍ FARMÁBI."

"Ö FARMAIOKA? AZINDA! MÉS ÖVEU ŇANDA!" Jan Lukeš



Quéwoi Vopuni:



Mirriaw Hae žeo lůbi

Ven hobon mǒnbélí vantůbi.

Ö tchér-da Hae žejo öd anamén.



Hãe d'jásollor, a Hae mánzo-szém.



(Smutna se zdám tobě

od času matčiny smrti.

Hrozné /vskutku/ vzpomínám

chvíle

Želím a jsem nucena plakat.)

Počet komentářů: 3



Nakouk vodkuď 17. března 2010 v 4:16

"Fukejř se sněhem se mu točí mezi nohama. Střechy družstva jsou kropenaté vykrmenými vrabčáky. Dvorem protahuje cizota jako po řeznickém špalku." Jan Procházka



Počet komentářů: 2



Výpověď od kominíků 15. března 2010 v 15:40

"Klasickým příkladem obrany proti nevítanému hmyzu je smolnička obecná. Pro ni jsou nevítané ty druhy hmyzu, které lezou. Proto pod květem na lodyhách vylučuje lepkavou hmotu, na níž se hmyz zachytí jako na lepovém pásu. A skutečně, když se blíže na smolničku podíváme, vídíme, že lepkavý pás je doslova obalen hmyzem." Ing. Otomar Rabšteinek



Počet komentářů: 7



Milice? 10. března 2010 v 18:49

"Ale teď k věci, Markéto Nikolajevno. Vy jakožto neobyčejně inteligetní žena jste se už jistě dovtípila, kdo je náš pán."
Přikývla a srdce se jí rozbušilo. Michail Bulgakov

Počet komentářů: 7



Vrůstat kořeny pod kůži 9. března 2010 v 19:32

Peníze jsou "vulgární", protože jsou ekvivalentem pro cokoliv; vznešené je jen to, co je individuální; co je rovné mnohému, je rovné i tomu nejnižšímu, a na úroveň nejnižšího proto stahuje i to nejvyšší. To je tragika každé nivelizace: ta vede přímo tam, kde se nalézá nejnižší prvek. Georg Simmel



Počet komentářů: 5



Mezinárodní den žen 8. března 2010 v 19:41

Oknem měsíc

Jdu ven poslouchat žáby

abych pochopil

jak volají po půstu

už od velikonoc

a stromy Vratislav Brabenec



Počet komentářů: 12



Zostudit laň 7. března 2010 v 13:15

"K radosti lidské duše patří přesto poznání, že Láska, byť na bojišti těžce zraněná, nikdy neumírá. Nelze ji ani pohřbít. Tak veliký hrob ještě nikdo nevykopal, tak veliký náhrobní kámen se ještě nenašel.

A i kdyby... tak vstane z mrtvých." Max Kašparů




Počet komentářů: 12

Ptáčci na drátu, penzisté 28. února 2010 v 19:11
"Etika za mezinárodní bezpečnostní služby, za soupisu obyvatelstva, atd. je zbytečná. Byla by se snad v dnešních dobách ještě osvědčila na arktických pláních, kde ztroskotala výprava generála Nobile, ale, jak se již ve světě stává, tam, kde jí bylo právě třeba, tam jí nebylo. V normálních poměrech je morálka pak přebytečná i jako pomocné opatření." Bohuslav Brouk

Přidat komentář

Komplementární koordinace jednání 27. února 2010 v 20:23
"Život ve městě, skutečný symbol modernity, je, jak později prohlásí Park, nestabilní "stav ducha", který se neustále znovu definuje a je neustále v pohybu, a kvůli němuž je "společenství v chronickém stavu krize." Danilo Martuccelli

Počet komentářů: 4

Idea nezbytnosti 26. února 2010 v 21:17
Směšuje pohlaví a ducha, nikdy neužívá ducha bez pohlaví, ale ani pohlaví zbavené ducha. Ještě jako mladá dívka spí v Sýrii s kdekým, ale vždy to jsou lékaři, politikové, básníci. Vzdává se mužům, kteří vyhovují její úrovni, a nestará se o to, jaká je ta jejich. Nejdříve být královnou: všechny soulože ji vedou na trůn. A Septimiovi Severovi v roce 179, když přijel do Sýrie, aby se ujal velení čtvrté skytské legie, asi musela dělat velké drahoty, a to až do jejich svatby o málo později. A dokonce i potom. Antonin Artaud
Přidat komentář

Zájmový kroužek 25. února 2010 v 22:18
"Harris se otřásl hrůzou. Vidiny Roentgenových paprsků přinášely zelený světélkující vítr ze země zalidněné příšerami z Dalího a Füssliho obrazů." Ray Bradbury
Počet komentářů: 5

Terakotový vojáček 24. února 2010 v 21:53


Přidat komentář

Křehké tělo 21. února 2010 v 23:09
"HUT!"
Nato spojila ukazováčky obou rukou, pevně je k sobě přitiskla a pronesla:
"XIQUAL UZARFE, D'KIENG."
Zasvěcenci vědí, že tato slova jsou úzce spjata s Planckovou konstantou a mají tu schopnost dát se projevit Étheru. Projev Vortexu vyvolala slova XIQUAL ONGATHAWAS, doprovázena pohybem levé ruky, který naznačoval roztáčení kola. Petru Cimpoeşu
Počet komentářů: 1

Skála zdání budící, drak lítě úpící 20. února 2010 v 9:06
"Vrah," zamumlal detektiv pochybovačně. "Víte, kdo to byl?"
"Vím, jak vypadal," řekl otec Brown klidně. "To je to jediné, co vím. Skoro ho vidím, jak vchází hlavními dveřmi v slabém světle lampy v hale, vidím jeho postavu, jeho šaty, dokonce i jeho tvář!"
"Jakto?"
"Vypadal jako sir Humphrey Gwynne," řekl kněz.
"Kam tím proboha míříte?" zeptal se Bagshaw. "Gwynne přece ležel mrtvý s hlavou v rybníce." Gilbert Keith Chesterton

Počet komentářů: 2

Přes držku 17. února 2010 v 12:15
Z města nad East River telefonoval pan Robert, byl cítit marihuanou.
"Tak už jsem tu rohožku koupil," řekl.
"Aha."
"Tak zítra?" zeptal se pan Robert a vypustil ke stropu, v bytě dole na Lower East Side, obláček kouře.
"Vy zítra, já dnes," řekl pan Prag, "tady v Evropě je ve skutečnosti o šest hodin víc."
"Klíč bude pod rohožkou," rozloučil se pan Robert.
"Klíč bude pod rohožkou," řekl i pan Prag. "Jako vždycky." Vlastimil Třešňák

Přidat komentář

Přízemní snaha 16. února 2010 v 18:46
"Na stole hořela svíčka. Plamen se ani nezachvěl, i když dveře na balkon byly otevřené a zely jako černý jícen. Andrej ležel na tureckém divanu, ruce založené pod hlavou." Zinaida Gippiusová
Přidat komentář

Co na takové skládce může žít 15. února 2010 v 17:21
"Každý půjde svou řeku. Od ústí k prameni. V hospodě bude vyhledávat lidi s IQ 30 a míň. S jinými nebude navazovat styky. Jeden ze slabomyslných bude zvolen králem." Arnold Nowicki


Počet komentářů: 1

Telepat 14. února 2010 v 12:18
chundelatí sloník chodí pozpátku
poslouchá zvuk deště
hraje na violu
a myslí že je to děvče

chundelatý sloník
má chobot a je malý
jak přítel mojí choroby

psi ho rozervou
psi kteří mají olysalou kůži Václav Ryčl

Vláknitá fantazie!
Počet komentářů: 3

Rok tygra 13. února 2010 v 21:36
Hlušiny volám, hlušiny...
Co chcete, nervy? Pružiny?
Hlušiny...
aby z výšiny
kašpar stín skácel borovičku
a prolechtal nás do lechníčků
chodidel v chladném brusiní,
hlušiny...
Zvuky nám buďte zrušeny.
Jméno tvým brvám pod přelivem?
Je vyslovené
mlčenlivem:
Hlušiny. Andrej Vozněsenskij

Trápí vás hoře? Tygr se otvírá.
Počet komentářů: 3

Čuchem pro náplň 12. února 2010 v 18:45
Mrtvý může zpívat
a zpívá
mumláním pod vousy starých černých
kořalů, stepováním v neocvočkovaných botách,
milováním, plechovým bzučením laciných ledniček.
Slyšel jsem tě, jak šramotíš
v noci na střeše, abys mi ukradl knihy,
a pricházíš telefonními dráty,
zrovna když mám hlavu
prázdnou Diane di Prima
Počet komentářů: 2

Vylítnutí 11. února 2010 v 17:07
"Zvedl jsem třeba uprostřed hodiny ruku a požádal o dovolení jít ven, dolítl po chodbě na záchod a deseti nebo patnácti divokými tahy se vestoje vyhonil do mušle." Philip Roth, Portnoyův komplex

Počet komentářů: 2

Dómy 10. února 2010 v 20:08
Srp mozku, blýskavý,
zahálí na nebi,
kolem se povalují žlučová souhvězdí,
vládnoucí antimagnety
znějí. Paul Celan
Přidat komentář

Duje v palácích a oblacích 9. února 2010 v 16:57
"Hory a hory, vichřice a voda divoká.
V mrazivém děsti každá souš až na dřeň promoká.
Na starých hradbách suchopýr a nepohnuté mraky.
Co chci v té pusté roklině, v té strži s liškami?
Tam skáče bíla přes převis a tam zas zírá rudá.
Tisícem žalů sužován budím se ze spaní.
Ó žel, ó žel, ty pátá písní má. Má písni srdcervoucí!
Nadarmo volám duši zpět - na domov vzpomenout si!" [Tu Fu]

Přidat komentář

Běží, běží 8. února 2010 v 19:25
"Přišel na schůzku rozzářený, milý, oslňoval ji svými šprýmy a humorně líčil všechno, co zažil toho dne. Bral na dlaň broučky a oslovoval je, dával jim otázky a současně jim odpovídal slavnostně a komicky. A právě tak dovedl promluvit k utrženému zvonečku, k chudobce či kopretině i k trávě i kamenu, kladl na ně ucho, jako by se s nimi dorozumíval, oslovoval bratrsky věci živé i neživé." Jan Weiss
Počet komentářů: 5

Postřehnutelné 7. února 2010 v 16:16
Chci napsat významný román, Knipe.
Určitě se vám to povede, pane. Určitě.
Pan Bohlen jedním prstem pečlivě stiskl nezbytná tlačítka předběžného výběru:
forma - satirická
téma - rasový problém
styl - klasický
postavy - šest mužů, čtyři ženy, jedno dítě
délka - patnáct kapitol
Současně upíral zrak na tři varhanní rejstříky, označené nápisy říznost, tajuplnost, hlubokomyslnost.
Připraven, pane?
Ano, ano, připraven
Knipe stáhl páku vypínače. Velký stroj se rozhučel. Roald Dahl, Jedenadvacet polibků

Celý článek | Počet komentářů: 2

Výheň 7. února 2010 v 11:57
"Jedno hinduistické pojednání o umění vládnout, které se jmenuje Arthašástra, vytyčuje pravidla, jimiž se má řídit vláda absolutního tyrana, a popisuje organizaci jeho paláce, dvora i státu takovým způsobem, že proti němu Machivaelli vypadá jako liberál." Alan Watts

Počet komentářů: 5

Úhel dopadu 5. února 2010 v 13:26
Vrán pomyslel na svobodu větru -
a vyschly jeho oči, vítr hvízdal
nad Tureckým sedlem Ted Hughes

Počet komentářů: 6

Vida, úkryt 3. února 2010 v 16:45
Onde quer que, entre sombras e dizeres,
Jazas, remoto, sente-te sonhado,
E ergue-te do fundo de não-seres
Para teu novo fado! Fernando Pessoa
Počet komentářů: 2

Semínko 2. února 2010 v 22:46
"'Milí rodiče, přece jen jsem vás vždycky miloval,' a spustil se dolů." Franz Kafka


Počet komentářů: 2

Trhá 2. února 2010 v 8:04
Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Zajat něhou, popaměti padal znovu
do zajetí. Celý darem. Celý v hrsti.

Celý z prstů mezi prsty. Plašen slovy.
Že ji studí. Strašen tichem. Že ji
zebe. Modrá žilka prostřed hrudi.
Modrá žilka prostřed nebe. Ztracen
Vrácen. Ještě. Ještě. Noc a den. A
v konci deště, v konci pádu kdesi Karel Šiktanc, Adam a Eva
Počet komentářů: 3

Detailizace 1. února 2010 v 17:55
"Jelikož dění lze donekonečna rozkládat a členit, příběh je z principu nemůže odrážet v poměru jedna ku jedné; nutně se musí omezit na určité množství elementů dění a i tyto pak ponechává ve stavu větší či menší nedourčenosti." Wolf Schmid

Počet komentářů: 2

Podprahové

6. února 2014 v 16:09
No jo, znáte ty stavy, někdy je vám pod psa a nejradši byste si šli šlehnout do krevního řečiště nějakou tu podprůměrnou látku. Ale jste zas natolik rozumní, že to neuděláte, že do toho po hlavě znovu nespadnete.. recidiva, jak kouzelný vynález a jak důmyslný přítel. Zdá se, že kdykoliv potřebuje poradit, poradí, jakmile chcete vyslechnout, vyslechne, je tu pro vás v každém okamžiku a raduje se z každého vašeho úspěchu. Jenže skutečnost je jiná. Je to malilinko sociopat, který tyje z vaší slabosti a neváhá vás rozsekat. Ale odbočím, dnes kupříkladu jsem dvě hodiny postával a čekal na autobus z Řecka, měl zpoždění, že, který měl přivézt olivky, kiwi a podobné lahůdky. Už jsem zapomněl, jaký je to pocit, někde jen tak stát, popocházet a pak zase tupě stát a přihlížet tramvajím, autobusům, sanitkám. Ten kufr s rozbitýma kolečkama vážil nějakých 30 kilo.
V noci jsem nespal vůbec, už nespím dva týdny v kuse, a poslouchám pořád dokola Psalm 69 a všechny ty singly z něj. No jo, kdysi jsem býval posedlý Ministry. Jako Ala Jourgensena mě bavilo fetovat. Když mi někdo prodal ayahuascu, liánu duše, snesl bych mu modré z nebe a návdavkem zaplatit účet z pařby. Časy se však mění. Z drog mě vytáhl silnější pán - alkahal a z něj horkotěžko jen duch vystřízlivění.

Další pohroma: začíná se fakt krutě oteplovat, před dvaceti lety v době boomu kampeliček a starobních důchodu, ještě děcka chodily sáňkovat v únoru na kopce. Nejenže už nechodí sáňkovat, ale ani nemají na čem, pokrývka sněhu na nás skrblí... skleníkové plyny ji určitě zahnaly! Proč to pro mě je pohroma, vám nevysvětlím, chi chi.

Pencils Since 1790

25. dubna 2010 v 23:56
Jak mnohý dojem v paměti své chová,
Oiwa mužem byla utlučena.
A není ještě, běda, usmířena!
Já zakusil to tuhle u hřbitova.

Již smrákalo se. Tu tam houkla sova,
a modré nebe studilo jak stěna.
Již z dálky myslil jsem, že roztržena
snad větrem svítilna je papírová
Stanislav Kostka Neumann, Kniha erotiky


Nejenom o vanách

3. února 2014 v 12:26
Každý z nás je někdy špinavý, někdo víc (častěji), jiný míň. Já osobně býval špinavý často, vláčeli mě bahnem a plivali po mně, dokud jsem byl střízliv, a za opila už mě rovnou tloukli a nořili do bažin. Takže mě samosebou dost bavilo se mýt. Nechci se teď šířit o koupelích, které jsou z dlouhodobého hlediska předražené, protože voda stojí víc peněž, než by se zdálo, všechny ty kubíky, a kdo chce být klýn či mít klýn pocit, musí o sebe často dbát, tzn. hodně vody spotřebovávat. Tudy cesta pro chudinu nevede. Raději se tedy sprchujme, sprchový kout nebo obyčejná hadice je řešení pro nemajetné. Ale zpět k vanám. O vaně vzniklo nesmírné množství básniček, některé z nich sahají do minulých staletí, jiné se uchytily nedávno a zapustily tu neohroženě kořeny. Z definic, které jsem četl, včetně Ottova slovníku naučného, se mi nejvíc líbí ta z wikipedie. Tam se zcela nepokrytě píše, že vana je "nádrž, která je shora otevřená". Předchůdcem van jsou necky, a to je "shora otevřená nádoba podlouhlého tvaru". Předpokládám, že definice vytvořil tentýž uživatel, protože se nápadně podobají.
I Boris Rösner měl rád vany. On byl celkem veselá kopa a tvrdíval: Si dám mrkvičku na očičko... a takový legrácky. Jako malý hleděl do žárovky a ta praskla, očičko zemřelo. Nebyl typ seladona, ale sváděl, co by byl bez neřesti. Jestli byl někdy svůdce, byl vždy sveden také? Ctnostný ve víru neřesti. Ženina zástěra má skrýt všechny neřesti manžela. Dokladem bylo trvání vztahu. Že byl jako dobrý. Proč na lásku stonat? Dobře ti, babo, tak, co jsi chtěla, máš. Tohle všechno odpřisáhl a tvrdil. Ale zpět k vanám.

Viděl jsem po delší době nějaký film, nějaký filmový pokus z Finska, tak se podržte, jak bych ho zhodnotil. Pořádný nářez. Doufám, že bude soutěžit v Cannes. Klasický milostný trojúhelník, který je vzhledem k povaze příběhu obohacen o transsexuálku v hlavní roli, se v závěru naprosto nečekaně přehoupne do netypického milostného kosočtverce se studentem, který si svou orientací zatím není jist. Ve skutečnosti spíš soutěží o titul největší slátanina tisíciletí. Emoce tam lítají jak ve vrtulníku a narážejí prirozeně do všech možných i nemožných překážek. Ústřední hrdinové tam, to jsou banky napěchované zlaťáčky, co se jim sypou ze všech dírek a nemají ani čas, ani chuť je sesbírat. Tak jsou bohatí. Ten člověk, co má hrát suprového chlapa, se topí v nejistotě počínaje city jeho ženy k němu, jejímu ledovému srdci, city k předělanému muži, do kterého se na týden zabouchne a pak ho ke konci div neutluče k smrti - v koupelně. Je tam dvakrát vidět vana, jednou, jak se ta manželka nechá oprcat studentem ze své třídy a podruhé když ten borec tluče předělaného muže. Není tak fešná jako vany, které můžeme vidět za výlohami nebo jako vany, do kterých noříme svá hříchem obtížená těla. Zrovna při návštěvě pivnice jsem slyšel dva herce, kteří spolu rozmlouvali o značkových elektrospotřebičích od firmy Johnson a cosi, té trochu už snobské industrii, zabývajícím se dodáváním prvotřídních zařízení do domácností těch ve vatě, no a padlo tam, že tam dělá nějaká jejich známá po neúspěšné kariéře v advokátní firmě atd., a že tam třeba stojí podstavec na televizi 120 klacků. A pak nestárnoucí herečka odvětí: když stojí 120 klacků jen podstavec, kolik stojí televize? A on na to: Co jsem se díval, tak tam byla dvojka a pak tolik nul, že je nespočteš. Divila se, proč tolik a on, že je to asi jako rozdíl mezi žigulíkem (škodovkou) a rolls-roycem. Jezdit můžeš oběma, ale pastvu pro oči udělá akorát rolls, těch věcí, co se tam vyrábí sériově, je zanedbatelně oproti škodovkám.
Škoda že ti Johnsoni v nějaké filiálce u nás nevyrábí i vany. Bych se porochnil v pivní lázni, nebo spíš ve whiskové, v křištálové vaničce s vibračními podložkami. To mi připomíná lihového předáka odněkud ze Skotska, který se v továrně rozhodl ukončit svůj život pádem do nádrže plné whisky. Luxusní konec. Jaký život, takový konec. Sen mého života, dá se říci bez přehánění.

Našel jsem po dlouhém slídění zatoulané děcko některého z dřívějších blogerů a napadlo mě, že by nebylo od věci ho zachovat aspoň tady, tak tedy, čtěte a plačte z května 2010, možná dojde na duben a březen a pak rok 11 a 12, kdo ví:
(Možná mi ten capart není až tak cizí.)

Jágr jenerál

Včera v 22:30
Salamandr má oheň, pták má vzduch,
ryba si pluje vodou nazdařbůh,
jen člověk, třeba všechno končí v něm,
má jenom zem.
Jen mne, narozeného pro žaly,
jako by všechny živly slátaly:
vzduch v povětří má ústa vdechují,
po zemi v tomto těle putují,
vláhu mé oči nikdy neosuší
a žár mám v srdci, oheň nosím v duši. Francisco de Quevedo

Překlad básní, nemožný úděl. Přepis zní vhodněji, nedržet se zuby nehty originálního znění, zvlášť v jazycích, ktere nemají s transkribovaným jazykem nic společného.
O kolik by bylo jiné, kdyby místo narozeného stálo "zrozeného" pro žaly.
Dále: "po této zemi v těle putuji", též významově jinak posazené a ryzejší, neboť tělo jednotlivce není tak významné jako tělo jako terč.




Prototypy a potraty filmových hvězd (dodatky)

2. února 2014 v 0:11
Doteď jsem poslouchal přes rozhlas představení madamky batrflájky, představení se odbylo živě v New Yorku, v Metropolitním divadle. To je fuk. Chtěl jsem se ještě vyjádřit k fenoménu modelek, tak, jak ho cítím. Dívky jsou to velice aktivní, což mě přivádí k otázce, kde berou tolik energie. Myslel bych, že jim líčení a převlékání zabírá spoustu času a chuti, ale ne. Jsou ještě dravější a akčnější, když se navlekou do jiných kostýmků.
Často jsem přemýšlel, jak jsem mohl být dneska za vodou, kdybych se místo té smutnější cesty přes hospody a kotelny vydal na cestu kavárenského povaleče, třeba bych narazil i na missku world 2008. Mohl jsem dneska navrhovat byty, interiéry jako, nebo dělat poradce na lince bezpečí, prostě něco, co by mě uspokojovalo. Občas si škrábu zápisky, z Jiráska a podobných věrozvěstů, a odpoledne jsem si vypsal z jeho hrdinné kroniky pár štavnatých poznámek.
Sekám trávník, ale měl bych spíš žehlit. Tak tohle není Jirásek, nikoliv, zkusím další níže na papírku. Paradigma mocné metafory - tak hluboké, tak reálné, ale furt to není Jirásek. Potkal jsem moderátorku talk-show, ne? Celebrita prvního řádu - hádejte, jestli tentokrát. Nezákonná moc, začít kouřit a pít, s celým světem se pohádat atd. Ne a ne a ne a pořád dokola. Teď se zklidněte, vydechněte a nalaďte si středověk - toto je nespoutaný Jirásek, slyšte: vytrhneme proti králi, Táborité nás nezastaví, utrhla se návěs, kolca se polámala, hustá křoviska poskytovala úkrytu, jezdci i pěšci spatřili nová opevnění na půlnočním vrchu, pádné meče šavlovaly, nejde ani o ornát ani o monstranci, je to tu jak u brány a fatry, tím směrem jde se na mraveniště, když se třepotají sukně kázající hostitelky, na jeho radu se jal vyslechnout zlotřilce, číhal na roráty, protože nás dělila od hradu jen kupa vody, kterou jsme se brodili až po pás, netrpělivěji a neklidněji. V posledním dnech pontifikátu Pavla se rokovalo čistě o vítězství. Vidíte, poznáte, kdy píše Chuck a kdy Alois, velice snadno rozpoznáte dobu temna a dobu úpadku.

Tak Woody Allen je prý pedofil! Kdo by to byl řekl do člověka jeho ražení, po shlédnutí jeho mírně úchylných filmů. Zvláštní, že se obvinění proti němu objevují pravidelně každých 5 let, když zrovna přebírá glóby. Farrowovic rodina asi není normální. Určitě nemá pověst andílka, že, ale proč dělat z komára velblouda, sem tam se ukájet nad obnaženými holčičkami, je přece celkem v pohodě. Kdybych měl milion v hotovosti, koupil bych si asiatskou otrokyni s malými prsy a velkou hubou, které bych platil, aby mi dělala masáž zad svými chodidly. Vlastně počkejte, thajský servis už jsem zažil, sice někde v Čechách, ale vyjde to nastejno, však se tu přizpůsobují přistěhovalkyně rychle, co jiného jim zbývá. Adaptace, slovo, o kterém ještě uslyšíte, až budem všichni po náměstích a na periferii chodit s kudlama v kapsách.
Zvláštní. "Nadpis" jsem náhodou zmastil o půlnoci netuše ještě, co se o šest hodin později potvrdí v tisku. Málem jsem se trefil. Prototyp - nebo spíš archetyp, to Woody zase je. Připomíná mi svým chováním velkého dítěte takového Torquemadu, dobyvatele Supremady, konkvistadora nebo co (sic!), usnesením inkvizice vyobcovaného z církve, zastával roli primuse království a snad i královi kancléřil. Královna Isabela, jinak pěkná holka, dochované portréty nám ji přibližují, se s ním trochu pletla, vymohla tolédské arcibiskupství pro jeho syny atd. No tehdy si nikdo nebral servítky jak dnes, jak dneska každý s každým jedná v rukavičkách, tak tehdy se uplnatňovaly ostřejší postupy.. nejenom misijní, ale i španělské konkláve kupř. z roku 1555, ti přišívali tresty jak na zavolanou, a že ty hladiny třeba pro kolegia, pro papeže byly nekompromisní, umíte si představit. Píchaly se oči, zabodávaly bodce do žeber, drtily klouby a železnou pannu všichni známe z mučíren.

Pamatuji se maně, že jsem tehdy týdny viděl dvojitě, nepomáhaly prášky, odpočinek ani modlitby, prostě kam jsem se hnul, tam na mě vyskakovaly roztřesené vidiny duplované reality, myslel jsem si v posledním roztoužení, že ten stav přepiju, tak jsem se zuřivě hnal k pípám, aby mi nevyschlo ani kapka v krku a jak tak sedím a piju, vedle mě si jakási skupinka hezky oblečených mladých lidí, snad abiturientů, užívá zasloužené posezení u stolu, baví se, trajdí, tančí atd. Po chvilce jsem šel močit a jak tam vlezu, u zrcadla stojí kluk, co se učí převazovat kravatu a vedle něj holka, co se na něj neskonale něžně dívá a usmívá. Pak jsem ještě týdny viděl dvojitě, ale v ten moment se to ve mně zbystřilo, rozmazanost na zlomek vteřiny zmizela a nastoupil ostrý pohled, jako bych právě tento obraz měl do sebe přijmout. Za každou cenu si ho věčně podržet. Taky si je dodnes pamatuju, vypálený cejch, vnější vzezření nějakých maturantů mi vězí jak šíp v lymfatickém systému. Viděl jsem je čistě holisticky, rozeznal jsem jejich podstatu při pouhé náznakové kognici - právě tak nepochopitelně jako kognicí sexuální, ještě dřív, než pochopíte, koho vidíte před sebou, se vám odehraju v mozku proces, který někoho uvrhne do potenciality vašich choutek a jiného odsoudí. Problém je, že roli hraje i světlo, momentální stav nálady, napětí, tisíceré maličkosti jako tlak a teplota, dokonce i úhel zočení, takže se často lidi zamilovávají až na pohled druhý.

Odveďte mě

1. února 2014 v 13:55
Talent je schopnost, říká se, nechat určité možnosti nechat ladem. S tím, že je necháte ladem, činíte třeba i pětadvacetiletou zkušenost. V průběhu čekání se na vás generálně vzato vztahuje označení zakopávač hřiven. Případně lajdák nebo vágus. Talent se násobí jedině prací, nečinností se pozvolna, leč nezadržitelně odčítá. Ten zdlouhavý úvod jsem předestřel, abych vysvětlil, že modelky nesmí mít mnoho talentu, protože v momentě, kdy ho pracně nabydou, je jim už přes padesát a ergo nemohou z definice věci být žádnými modelkami. Modelkou se žena rodí, asi jako se někdo rodí sprinterem z důvodu přemrštěného množství červených krvinek. Přestože jsem se zařek, že víckrát nezopakuji tu chybu a nezačnu psát o ženských, činím tak, a sice na přání v komentářích. Napadá mě jediné slovo, které se hodí, když jste představeni úžasné modelce v zákulisí: Wau; následuje podání ji ruky, ona ji potěžká, změří, zváží jako naše babičky při dohazování ženichů, a třeba zavrtí hlavu nebo se usměje, tak abyste si toho všimli jen vy, mezi tísici hlavami ta vaše se zapaspartuje triumfem. Horší situace nastává, když potkáte modelku jinde než na přehlídce, třeba na zastávce nebo v obchodě. V kterém že obchodě se nabízí jak na kulatém podnose. Modelky totiž navštěvují hrubým odhadem dva podniky. Nejdůležitější je krám s wedge botami na klínovém podpatku, aby už tak dost vzrostlá mladice (některé bych spíš nazval žirafami) nakračovala na mole do vyšin ještě vyšších, méně důležitý, ale stále podstatný, překvapivě s potřebami galanterními nebo konkrétněji fashion-lookovými, to jest se stíny, pudřenkami, rtěnkami, tonery, peelingy, laky na prsty a kdovíčím dalším. Pokud je záhlednete v jiném obchodě, jste buďto štastlivci nebo s jednou zrovna randíte a budu neskonale vděčný, když mi o nich podáte referát. Nemám nic proti modelkám. Jsou to dokonale strukturované osobnosti, myslí totiž jen na hodinu, v níž se momentálně nachází, snad tvoří struktury v poněkud nervózní formě, takže i když si okousají nehty před přehlídkou jako veverky, stylingové odbornice na krásu je zas dají v pěti minutách v křesle dohromady, jako by se vůbec nic nestalo. Ostatně maskérky jsou jejich nevlastními sestrami, co se týče zachovávání zmatku. Co jsem tak poznal modelínu, měla přehled, orientovala se i v politice, takovém tom dění kolem nás, znala vyjmenovat pár hub, což na mě učinilo dojem (holuběnky, lakovky, čirůvky, chřápače...), nelhala, protože skutečně dobře lhát, toť herkulovský úkol pro většinu svědomitých lidí, pracovala s dětmi, vodila je kamsi na léta v přírodě, do chráněných rezervací, svalově na tom nebyla nic moc, což u ženy vždy spíš potěší než odradí. Dalo by se říci, že do puntíku splňovala všechny pozitivní body. Nebyla ani příliš pyšná, ani příliš marnotratná, když byla v koncích nebo např. ve stresu, připomínala baletku, která se zatoulala do vlásenkárny a nemůže ve změti chodeb najít cestu zpět do šatny. Hezká byla přirozeně taky, sice bez výrazu, ale to už se nějak zamaže.

Chtěl jsem psát dále, ale vlezla mi sem návštěva, dvě hodiny tu lelkovala a já úplně vyhořel, jsem ztratil nit. Trochu je mi šoufl. Chtěl jsem psát, že s modelkou se dá dobře udržovat sexuální život, protože co si budem namlouvat, sex po šedesátce není už žádné terno, i když jste terminátor a ona společnice, protože ona mladá, vy mladý, ona chytrá, vy šikovný, a tak se doplňujete. Ale teď tu propast dvou hodin nepřeklene ani pořádná meditace. Prošel jsem si svých 108 kuliček z maly růžence z růžového dřeva, fakt šikózní nástroj, některé z manter jsem odkázal do transcendentních sfér a furt nic. Tak teda odpoledne až večer víc. Servus, děcka.

Dodatek z jiného soudku 1) 14:19
V Hoegovi [Hégovi] se píše, odpusťte tu vsuvku, ale nemám dánskou klávesnici, že v Kirkegaardenovi stojí, že všichni lidé mají domy s mnoha patry, ale do beletáže nevystoupá nikdo, asi jako můžete z vršku paneláku na sídlišti obdivovat popeláky a gratulovat si, že vlastně špatně nebydlíte, ale v Tel Avivu na střeše W Tower v penthousu byste natotata oněměli úžasem, a pak jinde v Buberovi, že nejspirituálnější lidé jsou nejblíže zvířatům, což potvrzuje i mistr Eckhart, takže na tom něco bude. Sám znám z tahů dost holek, které připomínají kočky bornejské nebo gepardí samice, jen jim přimalovat fousky. Pak nemluvte o lačném plamenu spalující touhy, když chlap má v ideální konstelaci představovat tygra. Bohužel realita je jako už tradičně jiná a nerudné tatíky naducané pivem u fotbalu, ve sport baru, se to tady dole vesměs jen hemží - aspoň v naší zemi. Tedy není tygrů, je jen duchaplných žen.