Nejenom o vanách

3. února 2014 v 12:26
Každý z nás je někdy špinavý, někdo víc (častěji), jiný míň. Já osobně býval špinavý často, vláčeli mě bahnem a plivali po mně, dokud jsem byl střízliv, a za opila už mě rovnou tloukli a nořili do bažin. Takže mě samosebou dost bavilo se mýt. Nechci se teď šířit o koupelích, které jsou z dlouhodobého hlediska předražené, protože voda stojí víc peněž, než by se zdálo, všechny ty kubíky, a kdo chce být klýn či mít klýn pocit, musí o sebe často dbát, tzn. hodně vody spotřebovávat. Tudy cesta pro chudinu nevede. Raději se tedy sprchujme, sprchový kout nebo obyčejná hadice je řešení pro nemajetné. Ale zpět k vanám. O vaně vzniklo nesmírné množství básniček, některé z nich sahají do minulých staletí, jiné se uchytily nedávno a zapustily tu neohroženě kořeny. Z definic, které jsem četl, včetně Ottova slovníku naučného, se mi nejvíc líbí ta z wikipedie. Tam se zcela nepokrytě píše, že vana je "nádrž, která je shora otevřená". Předchůdcem van jsou necky, a to je "shora otevřená nádoba podlouhlého tvaru". Předpokládám, že definice vytvořil tentýž uživatel, protože se nápadně podobají.
I Boris Rösner měl rád vany. On byl celkem veselá kopa a tvrdíval: Si dám mrkvičku na očičko... a takový legrácky. Jako malý hleděl do žárovky a ta praskla, očičko zemřelo. Nebyl typ seladona, ale sváděl, co by byl bez neřesti. Jestli byl někdy svůdce, byl vždy sveden také? Ctnostný ve víru neřesti. Ženina zástěra má skrýt všechny neřesti manžela. Dokladem bylo trvání vztahu. Že byl jako dobrý. Proč na lásku stonat? Dobře ti, babo, tak, co jsi chtěla, máš. Tohle všechno odpřisáhl a tvrdil. Ale zpět k vanám.

Viděl jsem po delší době nějaký film, nějaký filmový pokus z Finska, tak se podržte, jak bych ho zhodnotil. Pořádný nářez. Doufám, že bude soutěžit v Cannes. Klasický milostný trojúhelník, který je vzhledem k povaze příběhu obohacen o transsexuálku v hlavní roli, se v závěru naprosto nečekaně přehoupne do netypického milostného kosočtverce se studentem, který si svou orientací zatím není jist. Ve skutečnosti spíš soutěží o titul největší slátanina tisíciletí. Emoce tam lítají jak ve vrtulníku a narážejí prirozeně do všech možných i nemožných překážek. Ústřední hrdinové tam, to jsou banky napěchované zlaťáčky, co se jim sypou ze všech dírek a nemají ani čas, ani chuť je sesbírat. Tak jsou bohatí. Ten člověk, co má hrát suprového chlapa, se topí v nejistotě počínaje city jeho ženy k němu, jejímu ledovému srdci, city k předělanému muži, do kterého se na týden zabouchne a pak ho ke konci div neutluče k smrti - v koupelně. Je tam dvakrát vidět vana, jednou, jak se ta manželka nechá oprcat studentem ze své třídy a podruhé když ten borec tluče předělaného muže. Není tak fešná jako vany, které můžeme vidět za výlohami nebo jako vany, do kterých noříme svá hříchem obtížená těla. Zrovna při návštěvě pivnice jsem slyšel dva herce, kteří spolu rozmlouvali o značkových elektrospotřebičích od firmy Johnson a cosi, té trochu už snobské industrii, zabývajícím se dodáváním prvotřídních zařízení do domácností těch ve vatě, no a padlo tam, že tam dělá nějaká jejich známá po neúspěšné kariéře v advokátní firmě atd., a že tam třeba stojí podstavec na televizi 120 klacků. A pak nestárnoucí herečka odvětí: když stojí 120 klacků jen podstavec, kolik stojí televize? A on na to: Co jsem se díval, tak tam byla dvojka a pak tolik nul, že je nespočteš. Divila se, proč tolik a on, že je to asi jako rozdíl mezi žigulíkem (škodovkou) a rolls-roycem. Jezdit můžeš oběma, ale pastvu pro oči udělá akorát rolls, těch věcí, co se tam vyrábí sériově, je zanedbatelně oproti škodovkám.
Škoda že ti Johnsoni v nějaké filiálce u nás nevyrábí i vany. Bych se porochnil v pivní lázni, nebo spíš ve whiskové, v křištálové vaničce s vibračními podložkami. To mi připomíná lihového předáka odněkud ze Skotska, který se v továrně rozhodl ukončit svůj život pádem do nádrže plné whisky. Luxusní konec. Jaký život, takový konec. Sen mého života, dá se říci bez přehánění.

Našel jsem po dlouhém slídění zatoulané děcko některého z dřívějších blogerů a napadlo mě, že by nebylo od věci ho zachovat aspoň tady, tak tedy, čtěte a plačte z května 2010, možná dojde na duben a březen a pak rok 11 a 12, kdo ví:
(Možná mi ten capart není až tak cizí.)

Jágr jenerál

Včera v 22:30
Salamandr má oheň, pták má vzduch,
ryba si pluje vodou nazdařbůh,
jen člověk, třeba všechno končí v něm,
má jenom zem.
Jen mne, narozeného pro žaly,
jako by všechny živly slátaly:
vzduch v povětří má ústa vdechují,
po zemi v tomto těle putují,
vláhu mé oči nikdy neosuší
a žár mám v srdci, oheň nosím v duši. Francisco de Quevedo

Překlad básní, nemožný úděl. Přepis zní vhodněji, nedržet se zuby nehty originálního znění, zvlášť v jazycích, ktere nemají s transkribovaným jazykem nic společného.
O kolik by bylo jiné, kdyby místo narozeného stálo "zrozeného" pro žaly.
Dále: "po této zemi v těle putuji", též významově jinak posazené a ryzejší, neboť tělo jednotlivce není tak významné jako tělo jako terč.





Oleandry bezedna

Pondělí v 22:29
"Milovat je výrazem vlastní síly k lásce a milovat někoho je aktualizací a koncentrací této síly na jednu osobu. Není pravda, jak to říká myšlenka romantické lásky, že je jenom jedna osoba na světě, kterou by mohl člověk milovat, a že je velkou šancí života tuto jednu osobu najít. Také není pravda, že najde-li se tato osoba, je výsledkem lásky k němu (k ní) odklon lásky k jiným. Láska, kterou je možno cítit jen k jedné osobě, právě touto skutečností ukazuje, že není láskou, ale symbiotickým vztahem. " Erich Fromm, Člověk a psychoanalýza

Dnes si něco povíme o výstavbě dramatu. Walter Kerr humorista (v jedné ze svých slavných studií) nabádá k opatrnosti při produktivním procesu zalidňování hry a zvlášť při vytváření vedlejších, slepých ramen zápletky. Tvrdí, že nejlepší je začít psát od prostředka.
Podle mého je nejlepší vůbec nezačínat. V určitém bodě se totiž nevyhnutelně dostanete do situace, kdy si nebudete vědět rady. Nazývejme ji relací. O tom ale jindy.
Impulz destruktivity, vlastní každé hlubší tragédii, má za následek už od prvního kontaktu s textem neodbytný, vtíravý pocit něčeho zástupně nelibého v porovnání s dojmem neškodným, jaký vytváří často jinak nám už úplně odcizený hrdina.

Na konci každého příběhu se osud vaporizuje per se. Excentrický host v nelichotivém postavení si totiž nechává neprodyšně uzavřená zadní vrátka, a koloběh zklamání jej namísto sevření a útlaku spíš vyhrocuje než šmirkuje, címž je zajistěna - a v užším smyslu vlastně i strvzena - platnost nápadu. Nápadu o mnoha neznámých.
Nedbaje o komfort, vyvolenec přenáší na nás aktualizaci nápadu, jenž nemá řešení a jako v zrcadle za sebe nastavuje soukromé zoufalství, na které zpravidla jsme i nejsme zvědavi.

Tržní orientace nám brání pootevřít oči. Přitom by jen stačilo vychovávat k poctivosti.


Nefromegalie

Neděle v 22:42
Před Kypřankou, předoucí lsti,
kráčí její služebnice Peithó...

Peithó,
zlatem zářící služka Afrodíty...
...

"Tvůj Adónis něžný, Kyprido, slyš,
ti umírá: rci, co počneme teď?"
"Ó rozhalte hruď, ó rvete is šat,
mé dívky, a bijte se do ňader svých!" Sapfó, Písně z Lesby


Kývavě

Pátek v 20:46
"Že má i nejprchavější myšlenka, nejjemnější závan citu fyziologickou paralelu, to se dokázat nedá." Konrad Lorenz


Volební lístek

5. května 2010 v 22:47
Jen v krátkosti o výstavě fotografií:

Pobavil mě stupeň angažovanosti. Takřikajíc až k jádru věci se vyjadřují popisky u fotografií. Namísto pampelišky stojí Canon 50d, růži nahradí Canon 450 redukce M42 Helios 44mm f/2.


Vole, love naval, Ivánku Ivanoviči

3. května 2010 v 22:09
ten pán
který v čp. 246
skáče do výtahové šachty
je známý šprýmař
neberte ho vážně
ať dělá cokoli
je to na pováženou
právě tak
jako když nedělá nic
a přikryt novinami
leží
v suterénu
v čp. 246 Ivan Wernisch, Blbecká poezie

Krajně rozladěn, s hlavou nikoliv v oblacích, přešlapoval, ba pajdal o holi bezdomovecky vyhlížející stařec. Před entrée se šrotily hloučky a diskutovaly o tom, jaký pokrm připravit. Později v sále: O úvod se postaral bezstarostný mládenec, přidal něco ze sebe, ale hlavně uvedl gargantuovské obrázky.
Starý pán přišmajdal a já v něm už naurčito mohl poznat Sabeva. Vypadá ještě zničeněji než na fotkách. Avšak těm, co si mohou dovolit vše, vše je promíjeno a když se navíc rodíte s talentem jako on jen jednou za století, pak si můžete pochopitelně připadat povýšeně. (Schází mu zuby). Mimo rukou atd., vlastní malířské ego rozměru nepopsatelna. Ale smluvili jsme se, že než zemře, udělá nám obraz.


Růženec

2. května 2010 v 13:07
"Mladá krev - jako vždy při setkání - zaplavila všecku milou tvář a rozesmáté, radostné černé oči, naivně hledící zdola nahoru, utkvěly na Něchljudovovi." Lev Nikolajevič Tolstoj, Vzkříšení


Skořepina

30. dubna 2010 v 21:46
"Na to člověk nemusí být mudrc z Východu." Jan Balabán, Kudy šel anděl


Podívej na ty paže

28. dubna 2010 v 14:47
Všechno, co s rozhněvanou tváří nepozvedá hlas. René Char, Zápisky Hypnovy


A oba dívají se dolů

27. dubna 2010 v 21:25
V upomínku na tehdejší zázračné zachránění před smrtí zbásnili tehdejší 'lamdonim' a 'bocherlech' tuto podivuhodnou píseň, kterou dnes slyšíme jako bordelovou čtverylku.
Gustav Meyrink, Golem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | Web | 3. února 2014 v 12:33 | Reagovat

Ahoj! Pozývam ťa na novú RPG stránku a budem veľmi rada, ak sa prídeš pozrieť. RPG je na tému "niečo ako Hunger Games, ale v 12. storočí" :D

2 stuprum stuprum | 3. února 2014 v 12:48 | Reagovat

Nedá se registrovat. :)

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 3. února 2014 v 16:43 | Reagovat

Je kouzelné jak si dokážeš vybrat zajímavé téma, od kterého sem tam odbočíš  a v rozumném počtu vět se opět vrátíš k tomu, o čem je řeč. x) Myslím si, že nezazněl název filmu, nešlo náhodou o Klub poslední naděje? :)

4 stuprum stuprum | Web | 3. února 2014 v 16:47 | Reagovat

Open up to me.

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 4. února 2014 v 14:32 | Reagovat

U mě rozhodně neplatí, že víc vody vyplýtvám vaněním se než sprchováním. Když se sprchuju, tak často zapomenu na svět (někdy i na to, jestli už jsem se namydlila nebo ne) a kolikrát tak protočím daleko víc, než když mi spotřebu odměřuje vana :D

6 Clairka Clairka | Web | 4. února 2014 v 15:16 | Reagovat

Vana má smysl jen ve dvou a jinak miluju dlouhé stání pod sprchou... Ale to spotřebě vody samozřejmě neprospívá... :p

7 Evil Evil | Web | 4. února 2014 v 18:49 | Reagovat

máme sprcháč.. kterej má ale malinkatou vaničku.. ale půl metru hlubokou.. po mém zděšení, že budeme mít jenom sprcháč, přišlo zjištění, že se mi už ani rochnit ve vaně nechce.. už nevím, jak se to dělá.. a tvojí stavbu článku.. já nevim, jak to říct :D úplně čumím, jak jedno téma: "vana" rozvine tolik dalších témat a úvah :)

8 daeris daeris | Web | 5. února 2014 v 16:56 | Reagovat

Já víc vody vyplejtvám spíš při sprchování, poněvadž občas jenom tak sedim ve vaně, nechávám si na sebe týct proud horký vody a jsem v mikrospánku. To se pak dostávám do jakýhosi tranzu a prostě nevnímám okolní svět, nevnímám čas...

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | 6. února 2014 v 11:31 | Reagovat

Nejraději mám, když se s vaničkou vylije i miminko.
Neckám se říká troky.
Troky souvisí s valchou, valcháři s hazardem.
Prosím, nehazarujte v koupelně s vodou.
Svět je pak kluzký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama