Omyly v trubkách

10. února 2014 v 10:07
Co jsem živ, fušoval jsem do různých činností a bavilo mě rozvíjet neúplné teorie, abych aspoň trošku došel klidu a mohl si říct: tak takhle to možná je. A pak jsem narazil na knížku Ludvíka Součka z roku 81 hádám, ve které podrobil známé události, případně konkrétní známé osobnosti vlivu svého ultraozónového pohledu, protože ten člověk měl záběr vskutku až nepochopitelný, a opravil různé bludy a pověry, které se s nimi pojí a kterým jsem věřil stejně slepě jak všichni od jesliček. Knížka jde abecedně, takže začíná třeba Aeskopulovou užovkou, pak jde přes alchymii, která nesahá do temných doba, ale vznikla až ve 3. století, tehdy žil jakýsi Bolos Demokritos, pak třeba betlémskou hvězdu, že vlastně vůbec v té době žádná kometa nepadala a že to nemohla být ani nova, třeba ta, co tak hezky světelkovala na obloze za Tycho Braha 1572 atd, ale spíš konjukce planet, kterou spočítal ažř Kepler, že Babinský vůbec nebyl hrdlořez, pouze obyčejný drobný raubíř, který si po odsezení trestu nejdřív v klášteře zahradničil a pak po hospodách pouštěl hubu na špacír a v duchu tehdejších krvavých románů si přivlastňoval mordy Schinderhassena, Cartouche a dalších,
pak různé bojové plyny, brontosaury, že bumerangy už ty byly daleko dřív než od domorodců z Austrálie a že pokud nejsi mistr světa, tak ti zrovna v ruce po zpětné rotaci nepřistane, císařský řez není podle Cézara, poprvé byl ve Wittenbergu proveden Trautmannem roku 1610, hrad Děvín, kdy podle Kosmase tento dívčí hrad plný dívek byl ve válce s muži, spíš byl od děvic, nazvaný Děvínem, děvice slovú děvečky v českém i slovanském jazyce, nebo snad patřil ženě jménem Děva, a pak profesor Václav Tille složitě zkoumal a zjistil, že je protějškem místního jména Vráž, pohanského kultovního místa, vráže byly útočištěm spíš dobrých duchů, zatímco děvíny převážně těch divokých, nepřátelských a podlých. O Diogenovi se dovíme, že nežil v sudu a protože, jak známo, v mládí se bavil penězokazectvím a protože byl čestný, považoval svůj život po odpykaní trestu za jakýsi druh pokání. Možná žil v malém domku, který posměšně Řekové nazývali pídos, tzn. sud. Hodně lidí o něm tvrdilo, že je zlovolný jak pes, viz pak označení nebeský ohař.
Když zemřel, tak mu postavil pomník - psa z parského mramoru. Kdysi totiž jako psí boudy sloužily vyřazené sudy.
O fatě morgáně zas můžeme říct, že je překladem z arabštiny víla Morgana, ale není tak vzácná jen v arabských pouštích, vidíme ji bězně během inverze, kdy se vrstvy horkého vzduchu nad rozpálenou vozovkou zrcadlí těsně nad chladným vzduchem, který ji překrývá, občas ji vidět nad hořícími naftovými poli, nad polskými horami z Mohelnic atd. Inkové nebyly Inky, ale vesměs Kečui a ústředním jazykem byla kečuánština. Mezi sebou inkové, členi vládnoucí dynastie, mluvili vznešeným jazykem aymarštinou. Kolty nevisely proklatě nízko, protože by vypadly z pouzdra nebo by pistolníkům otloukly nohy - zde však šlo spíš o vyvážení možností indiánského toulce, protože s dvěma kolty jsi mohl vystřílet až 12 nábojů, kdežto toulec plný šipů vystačí na víc. Ludolfovo číslo, pí, je poměr obvodu ke kruhu, ale nevynalezl ho pan Ludolf, nýbrž pan Van Ceulen, křestním Ludolf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clairka Clairka | Web | 10. února 2014 v 19:06 | Reagovat

to bylo... poučné...
a archimédův zákon zní... těleso ponořené do kapaliny se vynoří mokré... :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama