Podprahové

6. února 2014 v 16:09
No jo, znáte ty stavy, někdy je vám pod psa a nejradši byste si šli šlehnout do krevního řečiště nějakou tu podprůměrnou látku. Ale jste zas natolik rozumní, že to neuděláte, že do toho po hlavě znovu nespadnete.. recidiva, jak kouzelný vynález a jak důmyslný přítel. Zdá se, že kdykoliv potřebuje poradit, poradí, jakmile chcete vyslechnout, vyslechne, je tu pro vás v každém okamžiku a raduje se z každého vašeho úspěchu. Jenže skutečnost je jiná. Je to malilinko sociopat, který tyje z vaší slabosti a neváhá vás rozsekat. Ale odbočím, dnes kupříkladu jsem dvě hodiny postával a čekal na autobus z Řecka, měl zpoždění, že, který měl přivézt olivky, kiwi a podobné lahůdky. Už jsem zapomněl, jaký je to pocit, někde jen tak stát, popocházet a pak zase tupě stát a přihlížet tramvajím, autobusům, sanitkám. Ten kufr s rozbitýma kolečkama vážil nějakých 30 kilo.
V noci jsem nespal vůbec, už nespím dva týdny v kuse, a poslouchám pořád dokola Psalm 69 a všechny ty singly z něj. No jo, kdysi jsem býval posedlý Ministry. Jako Ala Jourgensena mě bavilo fetovat. Když mi někdo prodal ayahuascu, liánu duše, snesl bych mu modré z nebe a návdavkem zaplatit účet z pařby. Časy se však mění. Z drog mě vytáhl silnější pán - alkahal a z něj horkotěžko jen duch vystřízlivění.

Další pohroma: začíná se fakt krutě oteplovat, před dvaceti lety v době boomu kampeliček a starobních důchodu, ještě děcka chodily sáňkovat v únoru na kopce. Nejenže už nechodí sáňkovat, ale ani nemají na čem, pokrývka sněhu na nás skrblí... skleníkové plyny ji určitě zahnaly! Proč to pro mě je pohroma, vám nevysvětlím, chi chi.

Pencils Since 1790

25. dubna 2010 v 23:56
Jak mnohý dojem v paměti své chová,
Oiwa mužem byla utlučena.
A není ještě, běda, usmířena!
Já zakusil to tuhle u hřbitova.

Již smrákalo se. Tu tam houkla sova,
a modré nebe studilo jak stěna.
Již z dálky myslil jsem, že roztržena
snad větrem svítilna je papírová
Stanislav Kostka Neumann, Kniha erotiky



Před kameny obstát

24. dubna 2010 v 9:52
Edwin Valero se oběšil v neděli v cele, kam byl dopraven poté, co zabil svou manželku.
Nejlepší boxer lehké váhy našeho věku. Moc pil a fetoval a dost si zřídil mozek při nehodě.



Ocelli bolesti

23. dubna 2010 v 17:57
Dnes "nad ránem" zahynul skvělý prozaik našeho národa, Jan Balabán. Čest jeho památce.



Znásobeno konečností

21. dubna 2010 v 20:20
Co mi tu vykládáš o francouzském národě, vždyť žádná Francie nebyla, ani národní shromáždění! a Karlovci vůbec nic neuchvátili! a králové nedali svobodu obcím! Jen si to přečti!
Něco tak samozřejmého Pécuchet ovšem uznal a brzy předčil Bouvarda ve vědecké přísnosti. Byl by pokládal za hanbu, kdyby řekl Charlemagne a ne Karl Veliký, Clovis místo Chlodovik.
Gustave Flaubert, Bouvard a Pécuchet



Trasparent

19. dubna 2010 v 23:44
"A tak sme sa s drgľovaním a škripotom pomaličky vyviezli hore pomedzi železné tyče a svietiace lampáše až do výšky štvrtého poschodia, nad šiatre a strechy, za ktorými sme tušili - keďže noc ešte celkom nezaľahla na mesto - obrovské masívy staníc zvierajúce Alexandr Place ako v kliešťach, vystúpili sme hore nad dav, čo sa vlnil a šumel, celý rozbúrený, na dlhej a kľukatej provizórnej ulici, nore nad tento dav, uprostred ktorého som zrazu zbadal od chrbta Georgea a Harriett Burtonovcov, túliacich sa k sebe ako mladí zaľúbenci;..." Michel Butor, Rozvrh hodin
V jistém smyslu mi je nejbližší románová tvorba Maxe Frische. Myslím si, že jeho vypravování má totiž něco jako...dramaturgické rysy. Je vždy předpřipraveno, ale nikoliv intuitivně jako u ortodoxních průkopníků všech těch proudů vědomí, vševědoucích vypravěčů, a nebo motivů uváděných v násobných vrstvách, zanášených do samotných rovin vypravování jen aby se neřeklo. A mnohým z nás, které táta řezal jak řeznické psy, nezvyklým soustavně myslet, co může být příjemnější než naservírovat nám dění až pod nos.
Nedávno jsem listoval ve Šklovském a až jsem se červenal. Nebo Ingarden o 20 let dříve. Že je to bavilo! Vlastně nevím, jakým divem jsem přežil pubertu, ale ještě velmi dobře si pamatuji, že O poznávání literárního díla jsem měl schované v truhle, dnes se řekne bytelné truhle, zamknuté na klíč a ten klíč jsem nosil ve škrpálech. A tu knihu jsem miloval i nenáviděl. Poté, co mě znudila, nevydržel jsem v její přítomnosti ani tiše oddechovat. Nakonec jsem ji vypral a tím pro mě přestala existovat!



Hodovat středu

18. dubna 2010 v 23:10
Chlapečky, které odtrhli od prsu matky a hodili do pouště, kojila kdysi prý vlčice. Mé srdce není tak štastné. Friedrich Hölderlin, Hyperion



V patrnosti

17. dubna 2010 v 14:30
Přišli jsme na hřbitov, pusté, neohrazené místo, poseté dřevěnými kříži, neostíněné jediným stromem. Jakživ jsem neviděl tak smutný hřbitov. Alexandr Sergejevič Puškin, Bělkinovy povídky



Araukánie

14. dubna 2010 v 16:18
Mi fea, eres una castaña despeinada,
mi bella, eres hermosa como el viento,
mi fea, de tu boca se pueden hacer dos,
mi bella, son tus besos frescos como sandías.
Ty moje ošklivá, můj kaštane zchucaný,
ty moje krásná, nádherná vichřice moje,
ty moje ošklivá, z tvých úst lze vytvořit dvoje,
ty moje krásná, ty s polibky smetany

Mi fea, dónde están escondidos tus senos?
Son mínimos como dos copas de trigo.
Me gustaría verte dos lunas en el pecho:
las gigantescas torres de tu soberanía.
Ty moje ošklivá, kam ňadra jsi ukryla?
Vždyť jsou maličká jako dva kalíšky vůní.
Radši bych viděl na tvých ňadrech dvě luny:
dvě věže, které vystavěla krása spanilá.
Mi fea, el mar no tiene tus uñas en su tienda,
mi bella, flor a flor, estrella por estrella,
ola por ola, amor, he contado tu cuerpo:

mi fea, te amo por tu cintura de oro,
mi bella, te amo por una arruga en tu frente,
amor, te amo por clara y por oscura.
Pablo Neruda



Svíral opasek vnitřností

13. dubna 2010 v 20:19
"Nádherný, drsný, tlustý ohon, pravý skvost." David Herbert Lawrence
Ledy opadaly. Již přišla pravá jarní bouřka. Opakuji se ve výběru autorů. No nic, nikdo není neomylný.
Zmírníš se.



Psí dáma

12. dubna 2010 v 14:31
"Ve zlobě se setká zpupný a slaboch. A nerozumějí si. Znám vás." Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra
Nejlepší boxer? Rocky Marciano.



Černé okenní tabulky

11. dubna 2010 v 21:21
V Aristofanově komedii Ptáci (přel. F. Stiebitz, 1934), s pohádkovým námětem, odejdou dva nespokojení občané athénští k ptákům. Na radu jednoho z nich založí si ptáci ve vzduchu město, aby mohli vládnout lidem i bohům; bozi, k nimž potom nemohl vystupovat dým ze zápalných obětí, jímž se živí, jsou donuceni ke kapitulaci. Zdeněk Vysoký, překladatel, Lukiános, Pravdivé příběhy
G.Cziffrovi, zázračnému umělci, by měli v centru Peště postavit sochu místo dalšího zbytečného nákupního centra.



Fistule

10. dubna 2010 v 20:54
"Zateplení začíná u kalkulačky" noviny
Nejlepší comics světa už čtyři léta: Blacksad




Buď mou skálou

9. dubna 2010 v 9:09
"Ach když po té tváři dojemné
jen okamžik úsměv skáče -
co na tom, že pak humorist
do koutku jde a pláče!"
Jan Neruda
Z Písní kosmických mám nejraději Seděly žáby v kaluži. Je taková nejnerudovštější. Druhá, ale neprávem až za úvodní, zas vzbuzuje představu malých holčiček, malých českých holčiček, kterým Neruda bezesporu tolik rozuměl.

Když k vám vesel hledím,....
..........česká zřím děvčátka
Jen mě mrzí, že pozdější upravená vydání už nenesou punc staročeštiny.



Mentorování

7. dubna 2010 v 21:59
"Jedním z prvních úkolů práva je nahradit a vyloučit krevní mstu: právo začíná tam, kde skupina viníka přijme trest a nemstí se dál." Jan Sokol, Zdeněk Pinc



Loajalita - podlízavost

6. dubna 2010 v 11:28
"In dem ersten stock, wann man die stiege hinaufkommet, wohnet der churfürst, der churprintz und churprincessin."
(V prvním patře, když se vyjdou schody, bydlí kurfiřt s princem a princeznou.) Kryštof Václav z Nostic, Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705
Též bych rád vstoupil třeba do zámku, kde uvidím originálního kurfiřta s princem a princeznou. Ale ne, sen se mi nesplní! Akorát nanejvýš projdu kolem plesnivého, vyhnívajícího baráku s vysklenými okny, kde si v prvním patře ratolesti třískají hlavičkami o stoly, nebo si vyhrožují ženská s dýchavičným chlápkem a když si nedám pozor, přistane mi na hlavě talíř.
Já chcu vidět čalouny, obrazy, štuka a množství stříbra, nikoliv nezáživnou manželskou scénu.
Radši boj na nože.
Protože končí krvavě. Co je krvavé, je taky platné.



Pachy

4. dubna 2010 v 22:17
Kazimír: - a láska je jako světlo nebeský a z chalupy ti udělá křištálovej palác - a trvá věčně, pokud tě ovšem nevyhoděj z místa. Kdo vůbec vymyslel tyhle ideály, jako že se dva lidi duševně doplňujou. Adam a Eva. Kašlu na city - mám ještě kapitál - čtyři marky - a dnes se opiju a pak se oběsím... a zejtra budou lidi říkat: Byl jednou jeden chudák Kazimír...
Franc Merkl: Hovno budou lidi říkat! Denně umírá tisíce lidí - a zapomene se na ně ještě než umřou. Kdybys umřel jako politik, to bys měl možná funus s pompou, ale druhej den by po tobě stejně ani pes neštěk - ani pes. Ödön von Horváth, Kazimír a Karolína



Ráz démonična

3. dubna 2010 v 16:59
Jak jsem od něho často slyšel, Lamert ho zavedl také po prvé do divadla ve velmi útlém věku. Sotva však mohl být mladší než Charles Lamb, jehož prvním divadelním zážitkem byl Artaxerxes ve věku šesti let; a jistě nebyl mladší než Walter Scott, jemuž byla teprve čtyři léta, když viděl na bathském jevišti Jak se vám líbí, a který se pamatoval, že vykřikl: "Vždyť jsou bratři!" pohoršen nad tím, že Orlando a Oliver se začali potýkat. John Forster, Dickensovo dětství, jedna z mých nejvzácnějších i nejmilejších knih

Přišel jsem včera večer z nějaké soutěže podroušený a pozvracel jsem celé umyvadlo. Mám podezření, že jsem snědl otrávené jídlo. Měl jsem pikantní kuřecí játra na cibulce. Každopádně jsem dnes celé ráno trávil s hydroxidem sodným a snažil se tu spoušť nějak srovnat.

Když jsem slyšel, jak po sobě pořvávají a když jsem je pak viděl, uvědomil jsem si, že názvosloví je na draka.



Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?

1. dubna 2010 v 21:07
hnus .... .... ripugna´nza
z italsko-českého slovníku
Nemám stání. To, že píšu v krátkých řádcích, zdaleka neznamená, že necítím potřebu křiku.
Jít stovkou chodeb.
Vyústění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. února 2014 v 20:04 | Reagovat

I moje rohačky zahálejí na půdě.
Je sáňkování návykové?

2 stuprum stuprum | Web | 6. února 2014 v 20:55 | Reagovat

Pro adrenalinové duše určitě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama