Prototypy a potraty filmových hvězd (dodatky)

2. února 2014 v 0:11
Doteď jsem poslouchal přes rozhlas představení madamky batrflájky, představení se odbylo živě v New Yorku, v Metropolitním divadle. To je fuk. Chtěl jsem se ještě vyjádřit k fenoménu modelek, tak, jak ho cítím. Dívky jsou to velice aktivní, což mě přivádí k otázce, kde berou tolik energie. Myslel bych, že jim líčení a převlékání zabírá spoustu času a chuti, ale ne. Jsou ještě dravější a akčnější, když se navlekou do jiných kostýmků.
Často jsem přemýšlel, jak jsem mohl být dneska za vodou, kdybych se místo té smutnější cesty přes hospody a kotelny vydal na cestu kavárenského povaleče, třeba bych narazil i na missku world 2008. Mohl jsem dneska navrhovat byty, interiéry jako, nebo dělat poradce na lince bezpečí, prostě něco, co by mě uspokojovalo. Občas si škrábu zápisky, z Jiráska a podobných věrozvěstů, a odpoledne jsem si vypsal z jeho hrdinné kroniky pár štavnatých poznámek.
Sekám trávník, ale měl bych spíš žehlit. Tak tohle není Jirásek, nikoliv, zkusím další níže na papírku. Paradigma mocné metafory - tak hluboké, tak reálné, ale furt to není Jirásek. Potkal jsem moderátorku talk-show, ne? Celebrita prvního řádu - hádejte, jestli tentokrát. Nezákonná moc, začít kouřit a pít, s celým světem se pohádat atd. Ne a ne a ne a pořád dokola. Teď se zklidněte, vydechněte a nalaďte si středověk - toto je nespoutaný Jirásek, slyšte: vytrhneme proti králi, Táborité nás nezastaví, utrhla se návěs, kolca se polámala, hustá křoviska poskytovala úkrytu, jezdci i pěšci spatřili nová opevnění na půlnočním vrchu, pádné meče šavlovaly, nejde ani o ornát ani o monstranci, je to tu jak u brány a fatry, tím směrem jde se na mraveniště, když se třepotají sukně kázající hostitelky, na jeho radu se jal vyslechnout zlotřilce, číhal na roráty, protože nás dělila od hradu jen kupa vody, kterou jsme se brodili až po pás, netrpělivěji a neklidněji. V posledním dnech pontifikátu Pavla se rokovalo čistě o vítězství. Vidíte, poznáte, kdy píše Chuck a kdy Alois, velice snadno rozpoznáte dobu temna a dobu úpadku.

Tak Woody Allen je prý pedofil! Kdo by to byl řekl do člověka jeho ražení, po shlédnutí jeho mírně úchylných filmů. Zvláštní, že se obvinění proti němu objevují pravidelně každých 5 let, když zrovna přebírá glóby. Farrowovic rodina asi není normální. Určitě nemá pověst andílka, že, ale proč dělat z komára velblouda, sem tam se ukájet nad obnaženými holčičkami, je přece celkem v pohodě. Kdybych měl milion v hotovosti, koupil bych si asiatskou otrokyni s malými prsy a velkou hubou, které bych platil, aby mi dělala masáž zad svými chodidly. Vlastně počkejte, thajský servis už jsem zažil, sice někde v Čechách, ale vyjde to nastejno, však se tu přizpůsobují přistěhovalkyně rychle, co jiného jim zbývá. Adaptace, slovo, o kterém ještě uslyšíte, až budem všichni po náměstích a na periferii chodit s kudlama v kapsách.
Zvláštní. "Nadpis" jsem náhodou zmastil o půlnoci netuše ještě, co se o šest hodin později potvrdí v tisku. Málem jsem se trefil. Prototyp - nebo spíš archetyp, to Woody zase je. Připomíná mi svým chováním velkého dítěte takového Torquemadu, dobyvatele Supremady, konkvistadora nebo co (sic!), usnesením inkvizice vyobcovaného z církve, zastával roli primuse království a snad i královi kancléřil. Královna Isabela, jinak pěkná holka, dochované portréty nám ji přibližují, se s ním trochu pletla, vymohla tolédské arcibiskupství pro jeho syny atd. No tehdy si nikdo nebral servítky jak dnes, jak dneska každý s každým jedná v rukavičkách, tak tehdy se uplnatňovaly ostřejší postupy.. nejenom misijní, ale i španělské konkláve kupř. z roku 1555, ti přišívali tresty jak na zavolanou, a že ty hladiny třeba pro kolegia, pro papeže byly nekompromisní, umíte si představit. Píchaly se oči, zabodávaly bodce do žeber, drtily klouby a železnou pannu všichni známe z mučíren.

Pamatuji se maně, že jsem tehdy týdny viděl dvojitě, nepomáhaly prášky, odpočinek ani modlitby, prostě kam jsem se hnul, tam na mě vyskakovaly roztřesené vidiny duplované reality, myslel jsem si v posledním roztoužení, že ten stav přepiju, tak jsem se zuřivě hnal k pípám, aby mi nevyschlo ani kapka v krku a jak tak sedím a piju, vedle mě si jakási skupinka hezky oblečených mladých lidí, snad abiturientů, užívá zasloužené posezení u stolu, baví se, trajdí, tančí atd. Po chvilce jsem šel močit a jak tam vlezu, u zrcadla stojí kluk, co se učí převazovat kravatu a vedle něj holka, co se na něj neskonale něžně dívá a usmívá. Pak jsem ještě týdny viděl dvojitě, ale v ten moment se to ve mně zbystřilo, rozmazanost na zlomek vteřiny zmizela a nastoupil ostrý pohled, jako bych právě tento obraz měl do sebe přijmout. Za každou cenu si ho věčně podržet. Taky si je dodnes pamatuju, vypálený cejch, vnější vzezření nějakých maturantů mi vězí jak šíp v lymfatickém systému. Viděl jsem je čistě holisticky, rozeznal jsem jejich podstatu při pouhé náznakové kognici - právě tak nepochopitelně jako kognicí sexuální, ještě dřív, než pochopíte, koho vidíte před sebou, se vám odehraju v mozku proces, který někoho uvrhne do potenciality vašich choutek a jiného odsoudí. Problém je, že roli hraje i světlo, momentální stav nálady, napětí, tisíceré maličkosti jako tlak a teplota, dokonce i úhel zočení, takže se často lidi zamilovávají až na pohled druhý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. února 2014 v 12:34 | Reagovat

I kravatám dává dvojitý uzel lepší šmrnc.

2 Clairka Clairka | Web | 2. února 2014 v 14:11 | Reagovat

... :) jak jen... To všechno napsat...

3 daeris daeris | Web | 2. února 2014 v 15:18 | Reagovat

Taky se mi občas stává, že vidim nějakou scénu, která se mi samovolně vtiskne do paměti. To se mi potom o ní někdy i zdá. A nezáleží na tom, jestli je to okamžik dobrej nebo špatnej, výraznej nebo obyčejnej.

4 Date tree Date tree | E-mail | Web | 2. února 2014 v 16:44 | Reagovat

Také dělám jiné věci, než bych měla a raději si vypisuji než učím...

5 Evil Evil | Web | 2. února 2014 v 21:33 | Reagovat

pořád do mě hučely, abych začala dělat do modelingu.. aby mi odpírali jídlo a říkali, jak chodit, navlíkali na mě nějaký směšný hadry.. a kdesi cosi.. nutit mě chodit jako kdybych měla v zadku zaraženou násadu.... ehm.. to fakt ne.. a pedofílii bych trestala useknutím údu..

6 stuprum stuprum | Web | 2. února 2014 v 22:00 | Reagovat

No vidíš, na chůzi jsem úplně zapomněl... chůze dělá modelku... děkujeme za doplnění. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama