Psaníčka na Blog.cz

Usměvavá holčička stojí jen v delším tílku bez kalhotek u balvanu, který kouskem zasahuje do moře. Je ji tak osm let, ne víc, možná se usmívá a možná jen v polosnu vzdává chválu své poslední panence Chucky. Tahle roztomilá bloňdatá holčička se stala jeho ženou. Při pohledu na fotku umístěnou na stolku u postele mu hlavou víří vzpomínky. Udělal dobře, že ji tehdy pojal za choť? Sám pocházel z bohaté rodinky, byl mu dopřán trojlístek vzdělaní typu Sorbonna-Heidelberg-Oxford, jeho otec byl tak zámožný, přičemž zásluhou na svém bohatství měl zhola nijakou, že si mohli dovolit platit i soukromého nosiče golfových holí. Teď po letech se mu zdá v nenávratnu ztracen veškerý elán, kterého bylo tak neuvědomělě vyplýtváno na jednotlivosti veskerze bezpodstatné, až se mohl časem stát nebezpečným. Ale nestal, a právě proto teď sedí na kraji postele s baldachýnem a přezírá fotku holčičky. Teď je z ní ovšem žena - a pořád setsakra atraktivní - ale je to atraktivita trvalého neklidu, může na ní lákat další samce a bodat svými žahadly další ochomýtmuvší se oběti. Pro něj nemá valného významu. On už je poněkud stár a mimo hru. Můžou tak leda popíjet své oblíbené blanc de blanc víno, nalévat z hrdla obaleného zlatým staniolem do špiček úzkých a zelenavě matných. Navzájem se už jen popichují, nedají si oddechu, kdykoliv se můžou špičkovat, skončí rozhádání v koupelce a střídavě třískají sklapnými poličkami, dokud se neurvou a neúmorně zas nemusí nasadit. Opravdu vyhnout v životě se chtěl jen moři času, kdy nebude mít co na práci - hle, právě to jej jak na truc postihlo, nadto mu škodolibý život nasadil chomout v podobě nezkrotné, věčně neuspokojené ženy, nalézající ztišení jen v náručí stále rostoucího počtu mužů. Tak jsme ve vězení svého vězení, drásáme mříže a vědouce, že není cesty zpět, vrháme se na kavalec, plni příslovečného zmaru, který láme i muže, že prorazí pěstí zeď, vydají se na túru kolem světa, aniž se vrátí. Jak plni očekávání - jak neschopni je naplnit. C'est une chose faite.