Březen 2014

MDŽ

8. března 2014 v 9:45
Vše nejlepší, dámy. Kéž dostanete, po čem prahnete!


Omladina čili co dělat jen zamlada

6. března 2014 v 11:08
aneb hosanna*, hosanna všem snílkům
(*sláva, bibl.)


Trošku běžné loučení se svobodou, kterou si Petr odbyl v nedalekém penzionu. Pořádali večírek, na který sezvali chlapy a přirozeně tanečnice, společnice a nocležnice. Vyzkoušel tři holky a měl splněno.
Posléze Petr vykročil do nového života ve velkém stylu, ale trochu mechanicky, a tak se i jeho potřeby souloží s novopečenou ženou časem otupěly a ložiska tužeb vyschla.
Ale o Péťovi jindy, teď vám řeknu, jak jsem se kdysi zamiloval do prostitutky. Bylo mi osmnáct, chodil jsem do bordelů a jednou jsem narazil na takovou cudnou, ba až zaraženou a prostinkou dívku něžného vzezření, na které jsem v těch místech nebyl úplně zvyklý, byla asi o půl roku starší než já. Slovo dalo slovo a začali jsme se stýkat i mimo její zaměstnání, vodíval jsem ji po poutích a na diskotéky, byli jsme do sebe celí paf a jak jsme se octli v hospodě, tak už ruka padala pod ubrus a rozvibrovávala naše souznění. Jednoho dne jsem nepřišel na schůzku a mobil jsem utopil v řece, aby mě nemohla obtěžovat, protože stačilo. Jako nevěstka byla fakt prvotřídní, jenže to nestačí. Moc žila pro svou práci. Láska přece skryje nesmírné množství hříchu, říkal jsem si, ale ani to nestačilo. Pro mě byla něčím víc než jen šlapkou, miloval jsem ji, obdivoval a toužil po jejích hedvábných dotycích, ale už jsem nemohl vydržet tu frontu, co na ni každý večer čekala. Musel jsem prostě odejít a zapomenout, bůh mi odpusť, ale ona to jistě pochopila, zmiňoval jsem se jí o tom a říkal ji, že si jednou sbalím svých pět švestek a vystřelím do neznáma. Že nechci být kupčík a soupeřit s přízní stovek jiných.
Teď ještě k dobru jednu o pyrokinezi, nebo.. prostě o kejklířství, fakírech a ohňových šou.
Jednou jsme se plácali s bandičkou venku, byla zima, tak jsem chtěl ukázat, že umím i něco se starým dobrým ohněm, tak jsem udělal louč z hadrů, nalil si benzín na patro a začal ho polykat a foukat, a znáte to. Trošku jsem ho i na efekt podržel v zubech, to už je těžší, ale dobré. Pak začalo foukat víc, obrátil se směr větříku a mi to, jak jsem měl husté vousy, chytlo právě na těch vousech, tak jsem začal v xichtě hořet, vyplavoval se naštěstí adrenalin a noradrenalin, takže jsem nic moc necítil a do pěti vteřin jsem uběhl přes 30 metrů a ve fontáně se uhasil... Ale měli jste vidět ty protažené xichty ostatních, všichni byli zaražení, asi je nenapadlo, že se může něco zvrtnout, a že se to zvrtává často, když si hrajete s ohněm. No, pak mi jako zavolali zachránku, když jim v šoku někdo navrhoval číslo, vyzvedli si mě atd, odvezli, původně jsem ani nechtěl nikam jezdit, prostě jsem nic necítil, v nemocnici mi dělali nejdřív různé testy a pokusy, jestli dobře vidím, slyším, sypali mi tabletky na bolest a na uklidnění, na bolest jsem odmítl, pak mi ostříhali řasy, nasadili různé vatičky na tvářičku, vypadal jsem tehdy asi dost žalostně, protože na pokoji se mě zhrozili další dva, co tam na popáleninovém taky trčeli, a jeden z nich pak vám řeknu, co se s ním stalo... ale zjistil jsem, že to je jen na 25% těla a že to je jen 1-2 stupeň, takže spíš jen takové zažahaní, nic extra. Ale ramena v piči, krček, vousy dole samozřejmě. Líca jak krocan. Pak v nocích, jak jsem měl ty strupy, a snažil se je strhat, bo to je instinkt takový, všechno pálí, když vám nasadí pořádné tamponky a obinadla. Tak jsem je strhal a napadlo mě, jak jsem se v noci převaloval ze strany na stranu, že jsem si měl vzít tu pilulku na bolest, ráno jsem měl pod sebou krvavý flek, krve jak z brávka, řeknu vám, ty strupky se mi po tom převalování všechny rozlily na to prostěradlo, smál jsem se, mohlo to vypadat, jako že mě někdo zamordoval na popáleninovém.. prostě komedie, no.. však i sestřicky se notně děsily, divily a radily, tolik krve zřejmě viděly naposledy v mlčení jehňátek.
No to je fuk teď, od té doby se holím, ale ještě řeknu, že ten jeden můj kolega z pokoje prostě dělal virvál, vyráběl si na Silvestra, tehdy se to událo, nějaké petardy, měli i firmu na to specializovanou, jak byli opilí, tak v nějaké chajdě u stole blábolil s dvěma holkama a začali tam automaticky kouřit.. a on samozřejmě ten prach střelný měl v pytlíku na stole. Tak si to uvědomili asi dvě vteřiny předtím, než to buchlo, nebo vteřinu. Následoval výbuch, ale prý ty holky strhl k zemi a stačil si dát jen ruku před xicht. Věřím mu, mluvil přesvědčivě. Tak mu to tu ruku vzalo solidně, měl ji celkem našrot, do krvava i dva dny po, každopádně než jsem odcházel, tak jsme se dívali na film a jak ze špatné telenovely se zrovna na naší cimře dávaly filmečky o chlapovi, farmáři, který zachránil svou rodinu před ohněm a sám při něm uhořel. Tak jsme se nemálo smáli, i když vlastně smutnému filmu. Za daných okolností však sehrál roli náš stav. Smáli jsme se v kuse hodinu, tři chlapi vzájemně najednou, i když se neznají, spojení, smáli jsme salvami fakt hodinu nebo jak dlouho se tam ta scéna řešila. No a pak teda další špatný vtip na závěr jako třešnička. Když ten s odpálenou rukou měl odejít, chytla se mu do té haxny nějaká sněť nebo prostě se mu zanítila a bohužel, nedá se nic dělat, přišel o ni, museli mu ji odstranit. Takže i takhle pohřebně můžete vyváznout z hrátek s ohněm.

Jekot jak ze sna

2. března 2014 v 11:41
Tak jsem se podíval včera večer do lesa, jestli mi nerostou nějaké jedlé houbičky pod nosem a ne. Jednak nerostly, pak nebyly jedlé, taky byly nějak abnormálně schované pod jehličkami, a zase jsem našel hodně havěti, různých červených pavoučků a těch křižáků a křížal a ještě slimáků, kterými se bavím. Mám rád šneky, jsou to hříčky přírody, vypadají jak satanáši s těmi rohy na hlavě, plazí se po koberci z hlenu, mají vlastní bejvák na zádech, modrou krev jako nějaký jarl ze severu. Atd, daleko by se pokračovat.
Nedávno jsem potkal psa oblečeného na zimu v nějaké takové kamizole, fakt jak košilka, nebo vesta to vypadalo, ani to nebylo živočišného střihu, tak jsem se musel smát. Který nevkusný pániček by tak vyfikl své milé zvířatko? Pes ten byl klasický liliput. Ještě měl nahoře u krku tuhý límec... něco jako bonapart. Ale vypadal fakt pokřiveně. Možná šlo o pejsčí šlechtu, ačkoliv bych za to ruku do ohně nedal. Nějaký takový knírač či jak se jim nadává. Dyk ti jsou odjakživě považováni za ořechy a zvalchované levobočky. Taky jsem si všiml, že jak jsem kdysi strkal pusu do nor, jestli mi tam náhodou nevletí včely nebo nevběhne kuna, tak už dneska mě automaticky rupá v kříži, když k nim lehám.
Taky se mi líbí, že pěkně kontrastuje osiřelost stromů, jejich jarní svit s tou věčně podzimní lesní zabarveností půdy. Možná bych mohl protáhnout kontury stromů v nějaké fotošopu a dostat z nich slavnostní snímky. Ale zas nejsem takový humanista, abych vám tu postoval výsledky. Radši je vydilítuju, až se jich nabažím. Taky jsem viděl sunout se jednoho hovnivála z hospody, to už nebyl živočich, ale obyčejný soused, který si myslí, že když buší trubkami ve čtyři ráno do sloupů veřejných osvětlení, že mě tím přiměje, abych s ním šel pít. Už se ani neobtěžuju s ním hovořit, protože takový hovor, to by bylo všechno možné, ale určitě by se hlavně nesl na vlně nadávek nespisovným jazykem, nebo spíš argotem vzteku. Ten typ strávil půlku života ve vězení a časem to dotáhne na 3/4, je to velký dýmař. Sice hodně fňuká a naříká, ale neházel bych úplně flintu do žita s ním, furt mu zbývá dobrých patnáct jar se napravit, než se odfetuje na onen svět.
Málokdo mě dokáže nasrat, ale tohle individuum bych nejraději viděl s přelámaným vazem.
Dobrá, jsem hotov s litanií.

Začal jsem pro vás psát brutální temné romaneto na pokračování, o krvavých slzách světců a oživlých křečcích, ale pak jsem si řekl, že byste ho stejně nečetli, že je to ztráta času, který můžu utratit i jinak a vydělat si přitom pár šupů. Sbírám teď kaštany pro jednoho velkoburžou, dal mi i žebřík k těm stromkům, takže mám docela kliku, nechtělo by se mi fakt do korun lézt svépomocí. Konečně se zas jednou nadýchám čerstvého vzduchu a nepůsobím tak darmošlapsky. Dělá mi to dobře i na pleť, už nejsem prolezlý růžovkou a plesnivinou tak moc, vzduch dělá divy, věřte mi.