Malaga a sherry a přežíračky

22. března 2014 v 13:17
Konečně se venku tvoří počasí, které si můžeme dát za rámeček. Už dnes bylo skoro na krátký rukáv, a kdo nepoznal, jak bublá potůček a jak se valí řeka poblíž bungalovů, u svislé skály, která v sobě hostí strž, nad níž se prohánějí rackové, ten vůbec neochutnal lesní radovánky. Akorát jsem si zvolil tento líbezný den na procházku u dolního toku jakési říčky. Líbí se mi, jak si lidé stavějí malé baráčky poblíž dřevěných osad, u kterých jim stojí ty mercedesy a koupou se v polobahnité břečce. Otužilci a navíc i přírodníci. Jen jsem se vzdálil, a už se mordovali s manželkou, ale to není můj problém. Pak jsem narazil na žábu, byla to spíš ropucha, která se vyhřívala na slunci. Podobna hnědému kamínku s ostře vystouplými nadočnicovými oblouky seděla nehnutě na lesní stezce a přijímala paprsky. Byl jsem tam nad ní skloněn dobrou čtvrthodinu a nepohla se, ani když kolem nás profrčelo čtveřo kolařů. Měl jsem chuť ji políbit, ale nakonec jsem se opanoval.
Ještě ani nevíte, kde jsem byl, ale víte, že to bylo daleko v polích, za poli, na mezích, na roklích...hodně hmyzu se všude ukazovalo. Nemám ho tak rád jako třeba hady, ale nevadí mi, když je zticha a nekouše. Tak jsem potkával čmeláky, jsou to pohodaří, co dojíždí zbytky, pač mají delší ty své pylové násosky a možná proto jsou i tak při těle, protože mají vždycky zásoby.
Viděl jsem rozcupované, nebo spíš rozsochané stromy, které nahoře v koruně, která nebyla, svítily do bíla, jak je zasáhl blesk a děsem se obarvily. Viděl jsem různé druhy rákosů, jež tam rostly jen tak z lužních podlaží, a pak i ty stromy, které je měly schraňovat, měly do nich drát energii, aby se vyhly stínu a mohly svévolně růst, tam jen tak prorůstaly mezi těmi rákosy a snad i bambusy, nebo to možná jen jich cáry zkypřovaly políčka.. ale kdo ví, jak ty hnědo či černozemě příjimají živinky, jíl je dobrý, žížalky, co jsem zamlada pitval, taky slouží k duhu. Každopádně tam ležel opravdický bambus, tak na hektaru půdy, co jsem obešel a mezi ním a zemí se prostíraly lány nekonečných obilnin, těžko říci jakých v této fázi vegetativního působení. Dál jsem viděl skruž, úplně zbytečnou, na hranici mezi suchým a ještě sušším územím. Vevnitř klasicky osudem zavržené pet lahve vyhnívaly další staletí.
Připomínám si katastr nemovitostí a jak jsem stál, malý rošťák, u přepážky a poslouchal hovor dvou úřednic, kterému jsem kdysi, když mi bylo osm, úplně nerozuměl, ale dnes bych na tom nebyl o nic líp, protože mluvili o ediktech.. a pak jsem zjistil, že edikt byla vlastně úřední vyhláška, ale že ještě dnes se vydávají edikty, to jsem nevěděl a nevím. V něm ale stálo černé na bílém, že se nesmí na poli plašit zvěř, a to jsem právě dělal, pač jsem potkal normálního jelena s parožím, co mu trochu nepasovalo. Dále jsem narazil na pána, který mě poučoval, že nemám chodit blízko vřesoviště, protože se propadnu do bahna. Řek jsem mu: starče, já přežil kobylky, dynamit, zasáhla mě kulka, v mínus stopadesáti jsem lezl do kryokomory a kdyby přitáhl z Mongolska nějaký nový džingischán, tak mu useknu obě ruce v lokti, než se stačí otočit na podpatcích a ty mi povídáš, že mě dostane nějaka bařina? Smál jsem se, až se jeřabinky otřásaly. Tak jsem tam schválně šel, do toho bahniště a postavil se přímo do toho bahenního jezera a vskutku jsem se začal propadat. Tak jsem se jen smál a říkal mu, že teď teda potřebuju, aby mi pomohl ven a on říkal, že jsem daleko, tak jsem mu začal nadávat. Pak mi hodil liánu, že si ji mám strčit do za pásek a pomohl mi teda ven. Vypadal jsem stupidně a potupně jako bývalý hráč cricketu, který se spletl dveře do šatny s dámskou toaletou. Nakonec jsme se celkem spřátelili, nechal jsem si vysvělit pár záležitostí o terénu, poznal jsem slepýše, kteří mají dravé zoubky a svlékají kůži mezi orsejemi a kobylinci a pak jsem se rozloučil a jel jsem zas přes humna dom.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clairka Clairka | Web | 23. března 2014 v 13:30 | Reagovat

Taky bych se vydala na procházku, ale nějak mi to nevyšlo :(

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 23. března 2014 v 13:34 | Reagovat

Včera bylo vážně nádherné počasí. Bohužel procházka do lesa mi nakonec nějak nevyšla a dnes to v tomhle deštivém počasí, které nutí člověk strávit celý den v posteli, dohánět nehodlám.

3 Vivi Vivi | Web | 23. března 2014 v 21:52 | Reagovat

Milujem tvoje písanie. Píšeš užasne...
Som rada že je tu konečne krásne počasie a je hriech neísť v takomto počasí vonku. Ale do bahenného jazierka by ma teda nedostal nikto:D

4 Jay Jay | Web | 23. března 2014 v 23:41 | Reagovat

Jo, taky jsem měla krásnou procházku... co dodat, židovské hřbitovy jsou v podvečer úchvatné.
A znovu smekám imaginární klobouk před tvým stylem psaní.

5 Evil Evil | Web | 24. března 2014 v 8:22 | Reagovat

jaro je tu :) a piš piš.. mám závislost na tvém psaní :)

6 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 24. března 2014 v 20:15 | Reagovat

to je moc zajímavé! ;D

7 palisáda palisáda | 24. března 2014 v 21:10 | Reagovat

Měl jsi ji políbit, třeba to byla nějaká multimilionářka!

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. března 2014 v 20:17 | Reagovat

Edikty nesmrtelnosti.
Už si nevzpomínám, který ze slavných úředníků římských je vydal a který je utajil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama