Pukavec

14. dubna 2014 v 10:44
Žil byl kus rokle, kolem rokle protékal potok, zelený jak brčál, zarostlý a podrostlý travami, pozvolna se slévající k žluté Usce. Nad roklí - svítilo za noci mléko hvězd, a podél se chvějivě rozlévala modrá obloha mraků.
Na jižním břehu se rozrostlo křoví a tam, kde bylo nejhustští, vedl pod srázem vchod do jeskyně, dovedně spletený z haluzí. Před jeskyní byl ještě sáh oblázků, jako je vidět u modlitebních skříněk ve volné přírodě, a než jste dostoupili po dlážděných schůdkách z těžkých kamenů až ke "dveřím", minuli jste těsně mladé stromky - nějakou břízu a javor.
Všechno kolem jeskyně skýtalo potěšení oku, důkladné, bytelné, uvnitř zařízení mohlo přetrvat věky, jsouc načančáno z vrbového proutí a jílu z potoka; vlevo od dveří stály brokátové rohožky a uvnitř plápolala svíčička modrým, sotva patrným modrým světlem, mihotající se u železného držátka.
Za stojánkem zdobily zdi jak uhel černé ikony, po stěnách visely střevíce, na zemi se válelo lýko a z hloubi jeskyně to zavánělo sušeným býlím.
Někde tam v šeru byl znetvořený stařec, s rozpraskanou tváří a jizvami a cihlově červený obličej mu ještě znepříjemňoval šrám od ucha k uchu, který dodával jaksi posměšný výraz, jeho oči byly tak ošklivé, že by se ho lekly i kočky a víčka mu chyběla zcela. Vlasy mu slézaly, lysiny měl nad uchem a na temeni. Stařec byl prostředního vzrůstu, měl však překvapivě svalnatou hruď, hýbal se mrštně, usmíval se jak tchoř, až mu šly vidět vyhřezlé dásně a opilované zuby. Na nohách měl místo onucí jakési napodobeniny kožek, zaječí kožky.
Když jsem k němu májového večera přišel, padli jsme si hned do oka, neměl jsem tehdy stání a on mi vypravoval o svém životě:
"Dělal jsem na pile, sedmadvacet let," spustil. Ležel pod keřem a vyhříval se. "Sedmadvacet let jsem dělal klády, tuhle jsem si vyřezal na hubě i znamení, co mi zůstane nadosmrti. Říkalo se mi Řezáč. Není to lehké, víš, řezat klády. Furt rukama vyhazuješ do nebe, nad hlavou klády, nic nevidíš, na hubě máš síťku, a co se na tebe sype. Ale žil jsem jak kotrčák, holoubě, co vzlítá vysoko k nebi a pak si schová hlavičku pod křídla a volným pádem letí dolmo - žuch. Takhle se jich dost zabilo, na střechách nebo rovnou na zemi. Býval jsem veselý, krotký, prosťáček jak šlak, ženské se na mě lepily jak vosy na med, to ti povídám. Natropil jsem se skopičin! Je to radost si vzpomenout."
Převaloval se nenuceně jak mladík a smál se sice zvučně, leč sípavě, něco už mu v hrdle praskalo. Potůček přizvukoval jeho žvatlaní a samospádem klouzal po kamíncích, samet jarního listi vrhal zlatavé odlesky.
"Tak co, nalokáme se, příteli?" pomohl mi, když jsem váhal. "Jdi, ať už tu s ní jsi."
Sběhl jsem k potoku, ve které chladil láhve vodky a vypili jsme po dvou sklenkách pro začátek. Stařec je zajedl uzenkama a preclíkem. Pak zas spustil:
"Někdo móc chytrý vymyslel chlast!"
Olízal si rozcuchané kníry a dodal:
"Náramná věc. Sice nepiju tak jako zamlada, trochu mě zlobí játra, ale pořád zvládnu přepít kohokoliv! První vodku prý pálil pokoutně ďábel. Inu - za dobrou práci si zaslouží pochvalu i sám ďábel." Zamhouřil oči a na chvíli se odmlčel:
"Jediný problém je v tom, že když vypiju pár sklenek, začnu pukat, takhle." Přiložil ruce k ústům, zavřel je a z břicha se mu ozvalo nelítostné hučení, které doléhalo na uši tak příšerně, že jsem si je musel zacpat.
"Chlast mi strašně ublížil, a lidé, kteří mi ho podstrkovali, už nejsou mezi námi, aby potvrdili, jak moc jsem se natrápil. Odešla mi žena, až je to hanba. Jsme tak zvyklí si ubližovat. Bloudíme jak štěňata světem a nevíme, kam složit hlavu. Byl jsem ti tak ženatý, všecko v pořádku a mírná ženská, hezká. Nebylo divu, že koukala po jiných, občas jsem ji zbil a pak zas poslouchala, když se vybřečela. Ale tu jednu noc, když jsem začal pukat, sbalila si kufry a odešla za nějakým hercem."

Atd. Sranda?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 14. dubna 2014 v 15:17 | Reagovat

Hezký, takový smutně reálný...Ale píšeš krásně, to bez debaty! :)

2 pavel pavel | Web | 14. dubna 2014 v 16:51 | Reagovat

A ten nejspíš chlastá taky, protože žena si vybírá stále ty samé mizery a ožraly. :D

3 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 17:13 | Reagovat

Jen škoda, že je to reálný :D Moc hezky napsané :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. dubna 2014 v 21:05 | Reagovat

Svět je v rozpuku už dávno.

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. dubna 2014 v 1:38 | Reagovat

Jak se směje tchoř?  :-)

6 Evil Evil | Web | 15. dubna 2014 v 20:48 | Reagovat

jo.. hodně reálný.. už ani nevím, co k tvým článkům psát.. vždycky je zhltnu, ani nemrknu :) a taky by mě zajímalo, jak se směje tchoř :D

7 Ježurka Ježurka | Web | 16. dubna 2014 v 17:25 | Reagovat

To je moc hezky napsané! Ty máš ale fantazie - kopec a to se mi líbí.

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. dubna 2014 v 11:26 | Reagovat

Pálil-li Iblís vodku, musel mít ruskou duši.

9 Cazz Cazz | Web | 17. dubna 2014 v 13:21 | Reagovat

Netuším, jak se směje tchoř, ale je to úžasně napsané :)

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 15:58 | Reagovat

Proc se mi to jevi jako moralitka urcena mym ocim? :-)

11 stuprum stuprum | Web | 18. dubna 2014 v 16:17 | Reagovat

Protože je. :D

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 17:11 | Reagovat

Barvitě napsáno, docela napínavě popsaný jeden skoro zmařený lidský život. Jen chlast mu zůstal v tom čekání na konec, se ztvrdlými játry a bolestí staženým zbytkem obličeje.

13 Jay Jay | Web | 18. dubna 2014 v 21:14 | Reagovat

Od pondělka žádný další příspěvek (komentář nepočítám) .... žiješ ještě???

14 daeris daeris | Web | 19. dubna 2014 v 11:11 | Reagovat

Ty tvoje popisy jsou balzám pro moje oči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama