Není co psát, takže se podíváme na zoubek mému předkovi. Předem poznamenávám, že jako protiklad by mu mohla sloužit legenda o svaté Kateřině. Můj děda se narodil prvního května 1933 v kyrgyzském hlavním městě, tehdy zvaném Frunze, na počest velitele ruské armády Michaila Frunzeho, který město osvobodil, v dnešním Biškeku, jako Oleg Poddaczenko. Zrozen do chudé pastevecké rodiny, velice záhy pochopil, jaký je rozdíl v životě bez přísunu penízků a v takovém, kdy se v nich topíte, pročež se rozhodl už v patnácti letech opustit svůj rodný krov a zkusit štěstí ve světě. Když překvapivě neuspěl, nechal se naverbovat do ukrajinské armády. Jeho otec mu sice říkal: uč se, uč se, jinak budeš vozit hnůj, ale mladý Oleg neposlouchal. Spadl do karet, pití a děvek a už z nich nevyšel. Z armády s velkou ostudou dezertoval někdy v 53. roce, aby utekl před represáliemi do Polska, nechal si změnit jméno na Władysław P., oženil se s mou babičkou, zplodil tatíka atd. Netrvalo dlouho, rodinu opustil a jako legendární ožrala a rváč se toulal voroněžskou gubernií, kde se v poklidu a s mírem v duši upil ve vězení k smrti v požehnaném věku 43 let.
Doufejme, že se alkoholismus nedědí obkoleno. Vlastně počkat...
A jinak, co jinak? Nevím. Včera jsem přijel do jednoho statutárního města, kde se občas uchyluji zkouknout mši a všiml jsem si, že u radnice hoří auto, byli u něho hasiči a stříkali na něj tu sračku, plynný prášek, co tak zapařuje, minimax. Bylo zajímavé sledovat reakce lidí. Rodinky normálně chodily kolem, jako by se nechumelilo, zevlouni se zastavují, koukají zdálky, hasiči za autem vykuřujou žváro. Pak to jistí fotograf od stromku. Jsem si tak říkal, když už nemáme koho krucifixovat, tak můžeme aspoň spalovat vehikly. Tolik uplynulo staletí od slavného zabití Krista a my pořád nevynašli způsob, jak ho trumfnout. Jsem celkem jelen z těch všech přibíječů se ke dlažbě na náměstí hřebíkem za víte co, za šourek, chvilku je v televizi, chvilku v novinách, ale za týden už po něm pes neštěkne, tak kde jsme. Kristus beztak netrpěl o moc dýl a přitom si teď užívá víc než patnáct minut slávy. Takže to mě přivádí k závěru, že možná prostě byl jen štastlivec, který se ve správnou chvíli ocitl na správném místě.
No ještě dodám, že úplně zkonili youtube a pro mě je to obzvlášt citelná rána, byl jsem tam pečený vařený. Nevím, jestli původní záměr byl udělat ta okna v nadživotní velikosti, jako nadreálné, větší než okna, co máme v pokojích, ale i tohle provedení je teda celkem úlet. Už nemám vůbec chuť čumět do těch videí, protože z okének, které mi připadaly roztomilé a nerušily pozornost, se vyklubaly takové děvky přes půl obrazovky. Trošku mi připomněli poznámku jednoho ajťáka, který tvrdil, že google úplně podělal všechny sítě a servery svou snahou absolutně vše zefektovňovat.
No ještě jsem zaslechl hlášku. Víte, jak alkoholik slaví Velký pátek? Místo pěti litrů alkoholu si dá tři. Mnoho alkáčů totiž se snaží ve dny, jako je Silvestr, Velikonoce atd, nepít, aby ze sebe setřásli vinu. Nakonec to dopadne tak, že třeba nejdou do hospody, ale popijí jen doma lahváče atd. A to je právě reakce na podobné chování. Místo pěti litrů tři. Pravda pravdoucí. Já sám jsem skončil v den, který mi připadal výjimečný, a od té doby jsem ve stejný den každý měsíc v roce chodil u lavičky krmit holuby - rohlíkem napuštěným ve vodce. Když už jsem sám nemohl pít, chtěl jsem vidět potácet se aspoň ty druhé, klovat, vyklovat ty agresivní oči. Prostě rituály ovládají naše životy.
Barbora | 
Ježurka | 
AB | 
pořád lepší děvky přes půl obrazovky, než kdyby to bylo pidi, co bychom my slepí lidi neviděli :D :D :D