Běda kostelníkům

17. června 2014 v 10:46
Tématem týdne se stalo hlasování v hlavě. Říkam si, že mám co říct, a proto píšu tuhle krátkou sumarizaci. Před dávnými lety mi v hlavě vyklíčil nápad, že bych mohl změnit směřování svého života, aby nebyl tak jednotvárný a rutinní, a že prostě vyměním pohodlí střední školy za nepohodlí feťáckých doupat. Tak jsem do jednoho squatu nastoupil a tam se protloukal s pravými feťáky, kteří byli nemocní 6x do týdne a pořád z nich kapala v čůrkách krev. Sám jsem zkoušel jen párkrát herák, ale nikdy jsem z něj nebyl udělaný. Pořád jen vzorce v hlavě, které se opakují, žádné přesvědčivé hlasy. Hlasy mi vtiskl až xylen, tento pokorný smířčí soudce mezi drogami. Z něj jsem měl nejen hlasy v hlavě, ale též jsem se dusil a chrlil v záchvatech kašle chrchle. Měl jsem svého favorita. Dal mi zcela nový háv. Už jsem nemusel nečinně přihlížet, jak se mi vše bortí pod rukama, mohl jsem si jednoduše načichat své kouzelné vodičky a být vyřízený, nezaujatý a cool. Časem se hlasy zhoršovaly, to už jsem je poslouchal skoro každý den, třebaže jen na pár desítek vteřin. Po dvou letech, kdy jsem slyšel takřka všechny odporné akcenty i ty nejlíbivější hlásky, mi pořekadlo: dvakrát měř, jednou řež a kdo s čím zachází, tím také schází, počalo být stále více povědomější. Řekl jsem si: dost, už jsem slyšel dost. Začal jsem se uzavírat do místností, kam nikdo neměl přístup, nasazoval si do uší ucpávky a dělal vůbec všechno proto, abych snížil svou vezdejší aktivitu na co nejnižší mez. Abych totiž už nic neslyšel. Výsledkem byla stále narůstající četnost hlasů a i jejich intenzita byla poměřně výraznější. Slyšel jsem melodie Verdiho La traviaty i Janáčkovy Její pastorkyně (že tam trylků není málo), všechny Rossiniho ouvertury mi běhaly mozkem jako dominový efekt. Zároveň jsem si začal představovat hudební obraz jako barevnou propast, světlo, však temně zející, jindy sametový baldachýn plný polibků, které vám vykousávají maso z kůže. Jinými slovy, byl jsem na dně a nemohl jsem si pomoct. Mučivé noci mě zaplňovaly zármutkem nad nesmyslností všeho počínání. Copak se vyplatí cosi dělat, když si uvědomíme, jakým nepohodlím je naše činění vykoupeno? A když jsem tak střídavě otvíral a zavíral oči, napadlo mě, že bude nejlepší přestat xylenovat. Prostě omezit dávku, jestli to třeba nepomůže. Pak jsem si řekl, že se naučím jezdit na koních. Tak jsem jezdil cvalem a pak tryskem a pak jsem se rozsekal, zlomil si nohu a zanevřel na ně, teď na koně jen sázím. Beztak mají moc tlusté zadky.
Koně mě přestali bavit, tak jsem zkoušel agility, ale psi mě neposlouchali, tak jsem se na zvířata vybodl úplně. Dnes se mohu jen s lehkým uzarděním podívat na kočičky, na sfinxy, které jediné ve mně vyvolávají mateřskou něhu.
V současnosti mám tvář smrtelně bledou, s propadlými tvářemi a lehce nafialovělým odstínem. Jsem mezi vyvrheli a duševními troskami, které mě serou pouhou svou přítomností. Podivný je světaběh, podivný a strašný, kdybych věděl, jak dopadnu, raději bych se co novorozeně sevřel v kleštích a udusil hned po příchodu na svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 17. června 2014 v 17:06 | Reagovat

"Beztak mají moc tlusté zadky." - něco, co mě po dlouhé době pobavilo :D
Kočky jsou zajímavá stvoření, ale velmi samolibá. Psi by mě asi také neposlouchali a proto vlastním 2 potkany, kteří mě berou aspoň trochu jako autoritu. :))
Já si zase někdy říkám: "Vědět to, tak se raději oběsím na pupeční šňůře."

2 Helena Helena | E-mail | Web | 17. června 2014 v 20:49 | Reagovat

Jestli tohle byla tvá realita, tak toho máš dost za sebou.

3 Fredy  Kruger Fredy Kruger | 18. června 2014 v 0:58 | Reagovat

" Zas  farář  Dukkatt ??"

" Nu ... jistěže !!"

... to rozčililo už, - i papeže !

" Kurwa !"  křik papež... " Již mám ho dosti !
... do jiné půjde... do farnosti !
přeložení mu pomůže !
Já mu dám, vylézat na muže !
však bůh ho ztrestá, mu ukáže !!"

... muž putuje od fary ku faře
a od kostela zas ku kostelu
... "Ani se na něho  newiseru !"
... ( hovoří ku sobě  kostelník  Píkka )

Kněz zneužil i toho kostelníka !!

... kostelníka... pak následně  Míkku !!

Běda všem  v okolí  kostelníkům !

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. června 2014 v 10:51 | Reagovat

Neházej flintu do žita. Popsal jsi dosavadní život, ale taky pokusy o zjinačení toho dosavadního bytí-nebytí. Nikdy není pozdě vrátit se do života. Čteš teď moje články z mé neradostné (i už radostnější) životní situace. Byla podobně hroutící se, ale už se škrabu nahoru. Pomocí lidí, pomocí prozření, kvůli dobrému dožití. Nenech se na holičkách. Máš ruku na konci svýho ramene, která ti určitě pomůže. Nemusíš čekat na pomoc. Když už vidíš něco přínosnýho, co asi pomůže, jdi do toho. Toto nejsou fráze.
Za psaním pro mě nového "stuprum" cítím známého milého nadějného blogera. Jestli jsi to ty, o to víc stojím o to, abys nikam napadal, ale zase se mezi námi objevil. Přeju si to, přeješ si to, přejeme si to. Nejsem v této naději určitě sama. Nepřihlížej životu - nemusíš. Rozhodni se a jdi od fetů či jakých dalších fujů. Zřejmě máš i aktuální odbornou pomoc - tak kde jsou překážky, abys chopil příležitost za pačesy!? Dost slov - přišla doba na záchranu ;)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. června 2014 v 12:44 | Reagovat

Ještě že jsi to sám sobě coby novorozeněti nemohl udělat. Zpět ke zvířatům: život je pes a pes je nejlepším přítelem člověka:-)

6 ichi ichi | Web | 18. června 2014 v 13:19 | Reagovat

Nic takového jsem nezažila, takže nemám právo to komentovat... Můžu ti jen přát, aby ses měl už jenom líp a líp.
Každopádně, děkuji za komentář na blogu. :)

7 Miloslava Miloslava | Web | 18. června 2014 v 15:37 | Reagovat

spadla jsem do spamu.

8 Nathalie Nathalie | Web | 18. června 2014 v 16:07 | Reagovat

Ďakujem za podporu. :) Veľmi si vážim, že si si prečítala článok a hlavne že si okomentovala, pretože ma Tvoj komentár nesmierne potešil. Ja ako začínajúci bloger si na komentároch a tom, či sa článok čitateľom páči dávam veľmi záležať. :) Dúfam, že sa mi bude v tomto blogovom svete dariť, minimálne tak ako tebe, pretože Tvoj blog je veľmi zaujímavý a taktiež sa mi páči aj spôsob akým píšeš. :)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. června 2014 v 19:42 | Reagovat

Koňská síla jako fyzikální veličina (HP) dávno ztratila svůj význam.

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 17:54 | Reagovat

Nahoru, dolu, nekdo si vybira sam az kam nizko se chce dostat, nekdy se proste veci nepovedou. Zacatky jsou tezky, ale konce jsou mozna nejtezsi

11 Natas Natas | Web | 25. června 2014 v 11:08 | Reagovat

Ne všechno, co napíšem je náš život. Mě vždy udivuje ta schopnost domýšlet se a taky si vymýšlet. Ať tak nebo tak, čekala jsem, že se z hlavní postavy stane kostelník, ideálně kněz - zvrhlík, ale ono ne, škoda a to bez ohledu na to jestli příběh psal život nebo nikoliv. Každopádně tvůj styl psaní je tak zvláštně poutavý, čtivý, což se nedá o všem, co kdo vyplodí říct.

12 d d | 3. ledna 2016 v 4:36 | Reagovat

Baví mě tyhle dohady, kde je vlastně pravda. A komentář, který z tebe dělá děvče. Lepší než jen koukat na tmu očních víček v půl páté ráno. Za chvíli je zase den.

Měl bys mi zakázat komentáře. Nebo mi přestat psát.
Poslouchám jak čteš bukowskeho. Dřív. To v usnutí pomohlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama