Naproti

27. července 2014 v 6:50
A konečně jsem poznal, jaké to je. Cítím, že za okny plnými noci se odehrává diktát plynutí času. Pozvolna se mění temperatura rozbřesků i stmívání. Rána jsou v létě svěže slonovinová, poledne svítí jasnou žlutí okru a ohledně večerů?, plynou tázavě, přechodně, ty romantické kulisy červánků vyrazivší na obloze. Postávám v každém koutu dne chvilenku. A kolem každého sbírání se je ticho, krátké, šíleně bolestivé ticho, jako když upadne železný hřebík. Tehdy mám odvahu vrhnout se z mostu, přerazit si vaz a blábolit o nestvůrném životě-smrti. Odedávna jsem navazoval styky s lidmi, kteří se v běhu času zabili. Povrchní existence? Někdo by je tak snad označil. Ale pro mě byli obdivuhodní. Měl jsem je rád pro jejich zběsilý neklid, vrhání vyzývavých pohledů a tak tenkostěnné konstituce, pro něž nebylo žádných bariér a žádných ústupků. Líbili se mi, protože jim cosi uzmulo právo na radost, avšak oni se za ní nepřetržitě honili
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 27. července 2014 v 9:56 | Reagovat

Svůj ke svému...

2 Aky Aky | Web | 27. července 2014 v 13:14 | Reagovat

Čtu všechny tvé články, ale až dnes jsem se odhodlala něco okomentovat. Píšeš naprosto úžasně.
Faktem ale zůstává, že někdy běh za štěstím či radostí končí právě na dně řeky, dole pod skálou nebo na kolejích vlaku... Já jenom upřímně doufám, že tvá kniha osudu končí lépe.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. července 2014 v 18:02 | Reagovat

Čas je tichošlápek.

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. července 2014 v 1:50 | Reagovat

Mrazí mě ze sebevrahů v zádech. Není mi líto jich, rozhodli se podle svého, ale těch, co po nich zůstanou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama