Srpen 2014

Smět žít mezi psy

8. srpna 2014 v 0:01
Pro množství muky mění se stále můj šat; a jsem jí sevřen jak opaskem své sukně...
Mé útroby jsou ustavičně ve varu; dolehl na mne zlý čas...
Má harfa se změnila v nářek a moje píšťala v pláč.
Zápisky Malta Lauridse Brigga

Nesahej mi na tepnu

7. srpna 2014 v 0:00
Jest úsměv, se kterým se setkávám málookdy v životě, ale setkám-li se s ním, vím již, co znamená, a svírám rty, jako by mi dával na srozuměnou, abych nemluvil, abych neříkal, co vidím.
Nemocný přenáší tento úsměv na kolemjdoucí, na nábytek, na všecko. Je to jeho úsměv na rozloučenou, úsměv, jímž chce dosti učiniti všemu.
Zázračný lékař

Asi najedem

5. srpna 2014 v 11:07
na jiný režim, bude vás víc bavit, když budete číst hezounké pasáže jiných psavců, takže vám dopřeju to potěšení. Úžasný

Bylo mi třináct, když jsem si koupil gramofon a jednu desku a obojí jsem to pod paží dopravil na kole domů, do Sanbenitské avenue. Matka se na mě pěkelně rozzlobila, že jsem utratil dvanáct dolarů za nějaký nanicovatý krám. Proklela přístroj i mne a neubránila se, aby ke mně nevykročila tak zprudka, že jsem radši vzal nohy na ramena. Rozběhla se za mnou a jaksi bláznivě a zároveň komicky - i když tehdy mi to komické nepřipadalo - mě začala honit kolem domu. Po schodech na přední terasu jsem proletěl do salonu ke gramofonu. Rychle jsem ho natočil, přiložil jehlu k desce a znovu vyrazil z domu zrovna ve chvíli, kdy matka vešla do salonu. Užuž se za mnou rozběhla, když vtom zaslechla hudbu linoucí se z desky. Byla to nějaká píseň jménem Sonja, kterou hrál ban Paula Whitemana. Čekal jsem, že mě matka bude honit dál, ale nestalo se. Já jsem se zastavil na zadním dvorku, abych si tu muziku poslechl. Matka stála nad přístrojem a poslouchala. Její zlsot byla tatam a místo ní jsem matce četl z tváře hluboký žal její povahy, její rodiny, jejího plemene. Tohle dokázal okamžik jazzbandové instrumentace.
Když deska dohrála, matka se ke mně obrátila a povídá: "Dobrá. Neměla jsem tušení, oč jde. Je to v pořádku. Dávej na ten přístroj dobrý pozor. Máš jen tuhle jednu desku?"
Řekl jsem, že na druhé straně desky je ještě jedna písnička. Posadila se a řekla: "Pusť mi ji, prosím tě."
Na druhé straně byl kousek nazvaný Hi-li! Hi-lo! nebo tak nějak podobně.
A tím začala v mém životě, v životě mé rodiny a v mém vlastním domě éra hudby slyšitelné navenek. Ten gramofon s jednou deskou přímo uchvátil moje sestry a bratra. Matka vydala nařízení, že bych snad mohl do týdne koupit ještě jednu novou desku, což jsem učinil.
Cyklista v Beverly Hills

Ježibaby se topí

3. srpna 2014 v 16:57
"Tak co, poserové?" hulákal. "Lejnozřouti? Nikdo nevystoupí? Víte, co pro mne jste? Prasečí prdele! Tak co? Chce to někdo popřít? Odváží se mi někdo odporovat? Nikdo? Takže všichni do jednoho jste uchcánci a tenkoprdi! Ostuda rytířstva!"
Loupeživí rytíři mručeli stále hlastiěji, Hayn však tomu nevěnoval pozornost.
"Vidím mezi vámi jenom jednoho muže," ukázal. "Tamhle stojícího Boživoje z Losova. Akorát nechápu, co pohledává mezi takovými sraby, usoplenci a zloději slepic. Nejspíše už také klesl mezi tu zdejší chamraď a našel si přátel rovné sobě, fuj, hanba!"
"Lossow se vzpřímil, založil si ruce na prsou ozdobených erbovním rysem a beze strachu snesl raubritterův pohled. Nicméně se ani nepohnul. Jeho kamenná tvář Hayna ještě více rozvzteklila.

Narrenturm