Hastrman

17. srpna 2014 v 0:03
Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parazol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval, - jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas až k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce.
Povídky malostranské
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markeet Markeet | Web | 17. srpna 2014 v 10:44 | Reagovat

Ahoj :-) už jsem ti ohledně toho jednou psala takže se omlouvám :-) mohla bych tě poprosit ještě o jeden hlásek co jsi posílala mému kocourovi? odkaz stále na blogu :-)

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 17. srpna 2014 v 19:00 | Reagovat

jaj, to znám... Jedna z mála Malostranských, co se dala číst :)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. srpna 2014 v 20:07 | Reagovat

Zvláštní příběh, ale ještě zajímavější mě přijde ten s tím vojákem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama