Mistr Labutí

23. září 2014 v 20:29
Magor má svých 70 let, kdyby dneska žil. Tak jsme koukali na nějaký dokument, kde se o něm mluvilo, jako že byl živel, furt seděl těch svých 8 let, po měsících na kousky atd. Přitom takový Zajíček tam měl taky nějaké tresty a o něm už se nemluví, nebo nedej bože o Brabencovi, toho už dneska nikdo ani nezná, neštěkne po něm pejsek. Setkání s osudem v podobě Vaška Havla mu přineslo mírnější tresty a pochopení u obce intelektuálu a mániček. Což o to, tatík taky byl mánička a podepisoval charty, ale na Magora neměl. Ten se svým divočáckým přístupem a kundo, pičo, jsem nasranej uměl udělat vítr, kamkoliv došel a vystoupil. Těšilo mě se zas podívat na tuhle pouídačku trošku víc zblízka a jsem rád, že jsem nežil v jeho době, za všechny ty jeho skopičinky bych ho zmlátil z podoby. S ženskýma měl problém velký, ale to má každý druhý, jen to nedává tak okatě najevo. Pili jsme večír na něho nějakou pálenku, tak už nevím, akorát vím, že si kopal poklad ve svým baráku a pak tu díru obložil kamínkama. Ale dokud je tam neměl, tak tam zela díra. Tam občas shazoval Dášu Vokatou, když ji nebil řemenem. Ale to vím taky ještě z dalšího echa, od jedne staré bigbíťačky, co s ním na tu chatu jezdívala atd. Jinak Ivan Martin Jirous dovedl být i hodný, když se potkal s jiným básníkem, který ho dovedl poslouchat a nepřerušoval ho - což se fakticky stávalo zřídka. Sám ho znám, když tu párkrát byl, poprvé jsme s ním poseděli v hospodě u stejného stolu, kde jsme poznal i básnířku Fischerovou a její skvělou dcerunku, co má taky blog a vůbec je ten svět malý a lidi, co se mají znát, se nakonec v tom babylónu sejdou - třeba i u toho buzerantského píva a vajglů.
Ve Valdicích stejně udělal nejlepší verše. Pak měl jednou se mnou incident, že mě chtěl vyhodit z galerie a to tam tehdy byl i Balabán a vůbec to bylo komické, byl jsem tam s kámošem a ani jsme moc nedutali, když se do nás obul takový tvůrce historií. Ale taky nám nebylo snad ani dvacet nebo tak nějak zrovna v tom věku to bylo.
Když se o něm mluví, tak se zmiňuje i zahradničení, ale co by jeden člověk dělal 2 hodiny bez keců, prý mu trvalo tři dny, tady vidíte, jaký to byl stachanovec. A ještě za Plastiků, když je jakoby ved, tak si říkali lumberjackové, a s tímhle označením se vydali opravdu někam na Šumavu a sekaly ty stromky a hráli si na dřevorubce. Tehdy to platilo za kouzelné či aspoň nevídané, že se svobodomyslní chopili práce a dodnes na to lesníci vzpomínají s jistou úctou.
Pak se mluvilo i o tom, že byl zblázněný do Warhola a pořádal o něm přednášky. Zmatená doba přináší ukvapené soudy. Svých patnáct minut slávy si tak zažil i Andy a pobláznil dokonce českého magora.
O Egonovi se taky mluvilo, že se někde potkali a nemohl ho poznat, jak měl ty dlouhé vlasy. Bez Magora a Egona by ovšem z undergroundu nebylo nic, to je taky skoro pravda.
Vlastně tam řekli spoustu blbostí, které jsem kdysi znal, ale už mi nepřipadají ani zajímavé, ani důležité. Dovedu se kriticky podívat na toho snad nejhulvátštějšího básníka druhé poloviny 2. století naší země a když mě zrovna nepičuje, tak mu vzdát i zasloužený hold---
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 24. září 2014 v 20:03 | Reagovat

Ty jména znám, ale poznala jsem je až po revoluci a jen zprostředkovaně a povrchně. Začalo se o nich víc mluvit proto, že to byli lidé z okruhu Václava Havla. Pro mě je to příliš bohémská společnost a kdybych s nimi měla možnost posedět, asi bych si moc nepopovídala. Nemám ten patřičný rozlet, ale jak tak čtu ty tvoje články Stuprumíku, tak si myslím, že ty bys mezi nimi byl (nebo jsi), jak ryba ve vodě. ;-)

2 Elis Elis | Web | 25. září 2014 v 14:53 | Reagovat

[1]: Vnímám to stejně .....  

Nicméně je to zajímavé a ráda si to přečtu .....

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. září 2014 v 20:13 | Reagovat

Velmi zajímavý článek.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. září 2014 v 1:35 | Reagovat

Magor. Čest Magorovi! Ámen!

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. září 2014 v 17:28 | Reagovat

Žila jsem v té době, ale vnímala ji s rodičovskými klapkami na očích. teprve až později jsem se snažila porozumět Plastikům i Magorovi...Hezky jsi to sepsal:-)

6 doDina doDina | Web | 3. října 2014 v 22:57 | Reagovat

Já si to čtu a uvědomuju si, jak jsem malá husa. Nic moc pocit.
Ale stejně mě to bavilo. A tak si teď pustím Muchomůrky bílé, protože se mi to tak v hlavě vždycky spojuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama