Ojedinělý výkřik chudáka, kterému hází na hlavu hnůj

10. září 2014 v 15:57
Šáteček slzy mé vypijel,
nezbylo po nich už sledu:
v šátečku praskají krystalky
jitřního, jarního ledu, ALE FURT DOST ZMRZLÉHO ledu...... tak to by bylo... chapadla po nás jdou všude!
Sníh kose bije do řeky, do starce s hůlkou, do arkád a do tupých hlav.
Tak si představuji, když za mými zády zhášejí pouliční lucerny, dokonalou obsesi. Jen jít a být pohlcován tmou. Výtečné.

V rádiu čas-rock jede přiteplený moderátor se slovy: víte, jak vlastně vypadáme? A nebo kde koupíte baterie pro chytrý telefon? To vše a ještě více na časrock.cz. V předešlých momentech se ukázalo být rozhodující ocitnout se ve správný čas na možno-li ještě správnějším místě. Poté snad až obligátní se pak jeví snaha vyhmátnout určitý časový posun tak, abychom si v běhu událostí zachovali chladnou hlavu. Ještě více se dozvíte na jediném portálu v republice na adrese zmatkyčasu.cz. Mezi relativně obyčejné a vlastně velmi společenské druhy zvířat pohybujících se v našich lesích patří tzv. gaskoňský kamzík. Jeho starší bráška muflon, jak se učí na každé přírodopisné fakultě - vyhynul nejméně před třemi miliardami letv v neolitu, ale stále se těší mezi badateli velké přízni. Ještě než zmizíme v propadlišti dějin, si prosím povšimněme, že chytří lidé myslí obvykle nikoliv na zítřejšek, ale spíště na příště rok nebo na deset let dopředu či na celý život, furt kupředu prostě. Vede je k tomu podvědomá útěcha, že jak si kdo ustele, tak si lehne, což je úsloví, které příliš zdomácnělo v ústěch hlavně pohodlných a konformních lidí a u nichž nachází trvalé potvrzení, protože je snadné být jako každý druhý. Odsouzen k práci v nesmyslných stereotypech. Nesnadné je být trošku odlišný a přesto uspět - ale to je zas jiná story. Bohužel pro nás všechny život není jen to, co z něj uděláme, ani to, co z něj udělají okolnosti - pro nás často nepříznivé. Rád bych se dožil doby, kdy si budem gratulovat k úspěchům, mrkat se na sebe v předtuše dalšího a dalšího úspěchu, a nikoliv se děsit představy, jaká šikana nás čeká zítra. Postel však zůstává často rozestlaná. Muži většinou kašlou na zastýlání.
Opilci - věčně bodré téma, které nás svou nalehávostí znovu a znovu ujišťuje, že máme před sebou kopec práce, dost na tyhle inkarnace a na tisích dalších do zničení světa. Jak rád se divám na ty pofiderní uslintance, kteří v bezvědomí leží před vratami soudu a drží stále v ruce flašku. Připomínají mi sebe, stejně zmateného, ale jen několik hodin denně či spíš nočně, po zbytek času si výhledově držím přijatelnou hladinku. Výhodou opilství je, že nejsi nikdy sám, pořád máš společníky a hodného přítele, který na tebe čeká a může tě držet v chodu skoro nepřetržitě. Tak např. chlast může i za pondělní výbuch plynu v Havířově. Mladý šestadvacetiletý muž, schizofernik, toho času nezaměstnán, zde v jednom sídlištním baráku měl v úmyslu spáchat sebevraždu. Dívka ho opustila, on to neunesl a chtěl se vyhodit do vzduchu. Za úmyslné ohrožení může skončit až na 8 let ve vězení. Ale ve skutečnosti daleko větším vězením je jeho schizofrenie nebo sestřička paranoia, která s narůstají hladinou alkoholu v krvi se stává žalářem nejtemnějším. Mezi mé historicky nejhorší přátele patřili schizouši, protože jako u toho baráku, kde cesta k němu musela být uražena pro padající kamení a celkovou nestabilitu vozovky, tak i oni si ve svých zbloudilých myslích vymýšlejí svazácká pouta pro dokonalou destrukci svých kamarádů. Jsou to principálové podrazů a ve svém zmatení jakékoliv temné emoce. Neuvědomují si své neštěstí a tím jej ještě zmnožují.
Ještě jedna věc mě pobavila na dnešku. Je stejný jako včerejšek a předvčerejšek. Mám úplný klid, z ulice nedoléhá bzučení klaksonů, jsem víc než ospalý po antipsychotikách, ale vevnitř cítím neodbytnou touhu se zdunit někde v restauraci Poseidon v Porubě. Kde na mě chapadla cítění nedosáhnou a kde si zase jednou užiju kuželky za dvacku s ožralými cikány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 10. září 2014 v 18:56 | Reagovat

V naší třídě se politika přiměřené hladinky začala praktikovat v souvislosti s tříhodinovými semináři... Od té doby nám myšlenky čím dál tím více bloudí okolo jistých skříněk... :-D

2 Jarka Jarka | Web | 10. září 2014 v 19:47 | Reagovat

Ufff, jak napsat na takový článek šikovný komentář, aby z něj nebylo poznat, že se nechytám?! Jedno mi je ale jasný, jsi chytrý kluk, který to má v hlavě srovnaný, pak ale nechápu, proč žiješ tak komplikovaný život...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. září 2014 v 21:58 | Reagovat

Dnešek pokulhával.
Podoba s ďáblem je jasná.

4 Joina Joina | Web | 11. září 2014 v 5:38 | Reagovat

Článek byl velmi pěkně napsaný, ale nějak nevím co na to napsat.Hmm já doslova ty opilce nesnáším, né jenom že chlastají, ale že můžou i ublížit...

5 Beatricia Beatricia | Web | 11. září 2014 v 12:25 | Reagovat

Výjimečná literatura faktu, skvělé a neotřelé výrazivo, bohatá slovní zásoba jazyka českého a srovnané myšlenky. Moc chválím. :>)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama