Keylof

9. října 2014 v 19:13
Tedy volno. Už hodinu se těším na to, jak si pochutnám na pizze z Pizza hut, ale protože se mi nechce ven, zůstanu tu sedět u refubrished HP notebooku až do noci. Ne, kecám. Musím za nějakýma holkama. Na každém rohu stojí večer nadržená šlapka! Musím se konečně podívat na zoubek těm kobylkám, co tu chovají. Jinak ty pizzy tady jsou dost neforemné, váží tak 2 kila a mají průměr 80 cm, když chcete, aby ho měly. Jak se občas pohybuju po silnicích, tak si všímám, že lidi mají na SPZkách přidělané takové nějaké klipsy, kde stojí třeba TROUT UNLIMITED, catch and release, nebo CHI RED SOX nebo SHERMAN nebo I LOVE POETRY, www.poetry.com a podobné skopičinky, které jsou nepřehlédnutelné, když neustále stojíte na křižovatkách, a tam stojíte vpravdě neustále. Každých 4-5 minut, a stojíte tam taky pár minut. Celé ty dopravní uzly jsou tu řešeny někým velmi sofistikovaným. Neumím si představit, jak funguije, že během dvou minut obrátíte z Interstate 88 na 56 a mezi tím vás mine tisíc aut. Taky za každým kolem, myslím bicyklem, se line zvuk z rádia, mají ho tam vzadu připevněný. A pak jezdíme do měst, jako je Zion nebo Aurora, kde jsou různé jejich ridge a podobné hájky, a tam je to vskutku malebné. Děcka si tam před garáží hrají s míčem, všude mají basketbalové koše a pohazují si míčkem na baseball. My tam zatím řežeme plechy a lepíme je, vytváříme kornery a sheltery, obalujeme izolací, strháváme stará aluminia, to vše x metrů nad zemí na vachrlatém skefu. Do toho ty vichry, které se zvedají co půl hodiny, pak jemný déštík, co drásá kůži a pak zas ultrafialové záření sluníčka, které střídavě vylézá a zalézá, jak se mu zlíbí. Musím tu používat cold sore lip balm sticky a sunscreen protectanty, jako na rty, protože už po pár dnech mi tak popraskaly, že jsem cítil jen oheň. A ještě alaway eye dropy, protože oči se mi pomalu a jistě zadělávají kamínky a hlínou, vůbec používám tolik kapek a mastí, jako nikdy v životě, aby mě to trochu udrželo v přijatelném stavu. Taky jsem tu viděl mopslíka. Psů je tu moře. Štěkají po mně, když něco nasazuje a strhávám, když uklízím tisíce drobných ústrižků, když vytahuju žebříky a já, jak nemám rád ty chlupaté vuřty s věčně nenasytným jazykem, tak jim promíjím, dokud mě neposkáčou, ale to už majitelé volají ze zahrady, come here, Alíků...No je po dvanácté, už bych si mohl cosi uklohnit, ale jak tady na tom sporáků furt uníká plyn, vlastně tu ani moc neteče voda, tak si radši zajdu do subwaye za Mexikem, co pořádně nerozumí, co je onion a místo pořádného steaku vám dám veggie burgera. Stejně je to tu takové bezkontaktní, lidi jsou od sebe docela daleko, a většinou jen sedí za stroji. Víc místa než u nás, ale zároveň jsou všude výstavby, různé náboženské spolky s povzbudivými jmény mají hektary půdy, ohromné modlitebny, northern trust kancelářské budovy, meteorologické balóny občas vidět zvlétnout. Do toho samozřejmě odevšad přilétávají letadla. Takže nejenom na zemi, ale i ve vzduchu je furt chumel. Jsou tu, mezi těmi negry, různé čtvrti, kde koupíte barák za 5 tisíc dolarů, ale daň na ně je taky 5 tisíc a nikdo je nechce, protože se většinou rychle zdemolují. Takže ani ti normální černí, co nejedou v drogách, už o ně ztrácejí zájem. Vybydlené jako v Přívoze. Akorát zkažená mládež se tam chodí bavit. Večer v south sidu vůbec zastavují bělochy policajti, protože netuší, co tam dělají a akorát je napadá, že jdou shánět krokodila, desomorfin, tu drogu, co tu frčí a po které do roka umíráte.
Začíná mi být líp a líp, psychicky jako. A to tělo se srovná. Převážná většina lidí, co sem přijedou jen na zkoušku, se tu prý zdrží 20 let. Paní bytná mi radila, abych si našel nějakou nevěstu - ale jen s papíry! Ty, co jsou tu nelegálně, nemám ani zdravit. V Americe je to těžké, ale taky reward je sladší. Já jsem typ člověka, kterému vyhovuje větší zápřah, ale zároveň musím mít pocit, že to, co dělám, má nějaký smysl. Bez ohledu na peníze, kterých je tu hodně, to tu má jakýsi náznak účelu. Což mi říká, že jsem tu na správné adrese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 9. října 2014 v 20:01 | Reagovat

Začíná ti být líp, píšeš. Co ti bylo a proč jsi v Americe?

2 stuprum stuprum | Web | 9. října 2014 v 20:51 | Reagovat

To by sis musela přečíst blog. :D
Jsem tu, protože se na mě život už nemohl dívat. :D

3 Jarka Jarka | Web | 9. října 2014 v 20:55 | Reagovat

Musela jsem se podívat o pár článků níž, abych se dostala do obrazu a vidím, že mě zrak neklame, že jsi opravdu za velkou louží. Je potěšující číst, že pracuješ a že se cítíš dobře. ;-))

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. října 2014 v 22:56 | Reagovat

Řve matka :  " Tak z pece už vylez tu
a hledej si konečně nevěstu !!"

... Hoch  rozčilen  slez,... vyběh na cestu...
" Cožpak jsem eunuchem ?  wůl,... nebo kráwa ??
... tu holka mává ... tam holka zas mává !
... přetlak mám, nutno si odpomoci !!"

Postavy ( dvě )  pak zmizely v noci ....

Řve matka : " Konečně !... tak přeci !!"

... hoch k ránu však opět  je na peci :
" Matko :  toť  chyby  nemaje !!"

... hoch  křičí, se divoce  drbaje
v místech, kde mívá muž přirození.....

... ve matce  klíčí  již  podezření !!!

5 doDina doDina | Web | 9. října 2014 v 23:03 | Reagovat

trochu smutný obrázek života... :(
ale snad jen jejich, Tobě přeju hodně doširoka otevřené oči (kapky po ruce! ;) ), abys uviděl tu nevěstu. Myslím, že to fakt stačí. Oči do široka otevřené, srdce v rukou- živé.

6 doDina doDina | Web | 10. října 2014 v 2:00 | Reagovat

děsíš mě!
Jsi v mých očích tvor velmi inteligetní, ačkoliv tě sotva znám (a až tě poznám víc, možná, tak to pořád nemůžu považovat za víc než znám třeba toho Dostojeského) a tím víc mě děsí Tvá slova.Pravdou je, že jsem bývala ještě horší. A psala si o světě mnohem víc srdíčkovatém. A pocity, že to bude jen horší....mám skoro pořád?
Ach jsem kráva. Jupí. Čubky sobě.

Jen mě hluboce zajímá význam té věty "Někdy nám ohledy k druhému znemožní dojít ke kompromisu." Opravdu moc. Napiš o tom. Prosím. (Vím, že za tím visí něco víc. Nebo ne? )

7 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 10. října 2014 v 2:52 | Reagovat

Jůesej, jak ho popisuješ, mě pořád děsí (ale to tak bylo vždycky, děsí mě představa té strašné spousty lidí a aut a náboženských fanatiků a fastfoodů, mám nutkání vzít nožky na ramena a zmizet někam do luhů a hájů).. ale zdá se, že Ti to prospívá a to je dobře, za to jsem ochotná i té Emérice přiznat jedno malé plus :) můžu se zeptat, co že to máš za práci? Buď jsem to přehlédla, nebo jsem blbá, ale nevím, jestli jsem to pochopila. Jako nějaké opravy budov? Výškové práce?

8 doDina doDina | Web | 10. října 2014 v 2:59 | Reagovat

oukej, ty pružiny necháme. Stejně to zní, jako bys měl ranit někoho, koho ranit nechceš pouhým faktem, že se s nim chceš vyspat. A to jsou pak ženy. A s těma je to těžký. Ale asi se dá pružit různě. A nechci si dělat nepřátele, jenže jak to poznám. Nijak. Nepoznám. Jen se snažím, sakra. Plkám. Ale pro mě - já pružinu natahuju každej den. Kterej má za něco stát. jako ten kluk z Murakamiho. A někdy, kdy nemusí den stát vůbec za nic (třeba jako dneska), tak jen nevnímám a poslouchám Kind Of Blue.
Miles Davis dokáže zastavit jakoukoliv pružinu. I tu, co už skoro praskla.

9 doDina doDina | Web | 10. října 2014 v 3:14 | Reagovat

(S pokusem o spánek se Ti omlouvám za VŠECHNY ty dlouhý a ZBYTEČNÝ komentáře. Mír a lásku.)

10 stuprum stuprum | Web | 10. října 2014 v 3:21 | Reagovat

[7]: Jojo, správně jsi to pochopila, opravy a renovace atd. Každý týden nebo i častěji jsi na jiném domku. Ale tu bojuješ i s počasím, to je na tom to hrozné. :)

11 stuprum stuprum | Web | 10. října 2014 v 3:24 | Reagovat

[8]: No jasně, s ženskýma pružíš chtě něchtě. :D Prostě jsem to asi myslel tak, že ve vztahu k lidem ne vždy je snadné dojít ke kompromisu, i když chceš. Záleží, s kým jednáš, že. Jsem tu od konce října a zatím jsem nepotkal jediného zmrda, VESMÍR mě ochraňuje. :D Mám tendenci rychle vzplanout a požár by byl hned na střeše a kdo by ho pak hasil... i když hasiče tu mají znamenité - musí mít. :D

12 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. října 2014 v 20:27 | Reagovat

Moc anglických slov... :D

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. října 2014 v 1:16 | Reagovat

Snažím se učit AJ, takže slovník mám pořád po ruce, ale občas nevím o čem to vlastně píšeš, protože si špatně přeložím slůvko... Těší mě, že je ti líp, tak jen ať to vydrží :-)

14 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. října 2014 v 19:41 | Reagovat

Mě by zajímalo, jak jsi přišel na to, že každá šlapka je nadržená :D :D Já tomu teda moc nevěřím. Ale celkově ty tvoje postřehy jsou fajn, člověk se dozví spoustu věcí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama