Tučné a hladově vychrtlé

21. října 2014 v 23:28
Zbytky rezidua po nějakém sajrajtu kapajícímu ze spár mu uvázly ve vlasech, z jejichž výhonků mu na hlavě vstával kudrnatý, jakoby beránčitý vzor. Byl tu přikován v židli, ruce v tílku jak párátka a jediné, co té trosce dodávalo lidský dojem, byl zplihle vzdorovitý pohled dvou fanatických očí zaseknutý na něčem na stěně. Netušil jsem, proč přestal pečovat o své tělo, proč se už rok nemyl a vlastně mi to bylo fuk. Jestli mi co vrtalo v hlavě, tak proč ten člověk už dávno se sebou nezačal nic dělat, a proč třeba nepřipadl na myšlenku, že tímhle stylem dříve nebo později skončí pod drnem. Víceméně (spíš více než méně) mu bylo všechno fuk. Neptal jsem se, nikdy mě ani nenapadlo narušovat jeho prostor, který byl ostatně nepříjemně obtížný pro všechny, kdo s ním přišli do styku. Dalo mi hodně práce, než jsem ho přesvědčil, že uklidit po sobě pro jednou rok starý bordel ještě neznamená vzdát se své zábavy a že když se odpadky vrší až ke stropu, nikdy ho sem nepřijdou navštívit jeho přátelé. Odvětil, že žádné nemá a že to, co z něj zbylo, o žádné ani nestojí. Má jich dost tam. Nepřevlékal se, nejedl, nepil, vlastně ani nespal, jediné, co zaměstnávalo jeho pozornost, vyjma krátkých chvil při nahrávání scén a sledování špičky svých bot, bylo tupé zírání do monitoru. Hra s názvem Tranquillity, jejíž tvůrci na webu sebe sama hrdě označovaly jako pionýry online hraní, poutala jeho zájem jako krásná modrá přílivová vlna surfera na pobřeží. Než jsem odešel, stačil se nepříčetně vytočit, když ho stylově ojebali v trejdu. Prodával pižmový parfém jedné zkušené hráčce, která předstírala, že s hrou začíná, zatímco v křoví čekal její namakaný přítel, který ho po trejdu vzal iluminátským kyjem po hlavě, takže přišel o cenný unikát, na který lovil bezmála měsíc.

Hřadují chudáci vrány ve větvích černých jak hniloba. Kdo se k nim vyšplhá, vyzpívá jím svou trudnou píseň o neuhasínající žízni po životě, po červáncích rozkošných jako konipas v hřebčíně, kdo jim vyzná nestydatou a nenaplněnou cestou svou touhu silnou jak spár lva? Musel by mít nejmíň dvě varlata, protože Hitler se svým jedním byl okouzlen jen Evičkou, ne ptáky, od sedmnácti ji pronásledoval z cukrárny až do divadel, a přestože poměrně mláda - již ve dvaceti měla tu čest ochutnat jeho sperma, stejně si valně s ním neužila, protože s ní nesouložil, ale pouze žádal, aby do něj kopala a ve chvílích jeho naprostého vzrušení se mu vymočila na hrudník.
Musel by mít i dvě paže, ne jako oddaný služebník z LeSagovy komedie, který coby správný butler znal jen metlu, opíraje si ji při metení o bradu a svazek klíčů, které si uctivě přehazoval v puse podle toho, v kterém křídle zrovna vězely dveře. Měl bych snad zmínit, že v celém LeSagovy není o butlerovi ani zmínka?
A nakonec, což je ze všeho nejdůležitější, musel by mít výkonný, neutuchající mozek, kterým by upozornil hřadující vrány na nebezpečí, že se k nim vrhá a jako zástupce čeledi nevyzpytatelné, hrozí jim svým příchodem do vrchních pater přelámat pírka.


I když jste lehkonohé, pomněte, že padnete, básník pekel ne nadarmo říká lasciate ogni speranza právě ve chvíli, kdy se vám otvírá širý výhled na slunné stráně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 22. října 2014 v 4:48 | Reagovat

hahah.. prej nevinná :D no.. tak to u nás dvou opravdu platí dvojnásob, že zdání klame :) ale jsme vlastně úplně stejní magoři..

a sakra.. až jsem se pár úryvků lekla, že je to snad psáno o mě. taky jsem neuklidila, jak je rok dlouhej, až se mi zdálo, že mám bordel až do stropu :D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 22. října 2014 v 21:24 | Reagovat

Adolf měl knírek.
Černý jako ty vrány.

3 Jana Jana | Web | 23. října 2014 v 11:37 | Reagovat

To je chmurný článek....

4 Bev Bev | E-mail | Web | 23. října 2014 v 14:19 | Reagovat

První část mi učarovala, má to neodolatelně ponurou atmosféru. Četla jsem jako začátek povídky, dokonce mě napadlo, jak to bude dál. Ukáže se, že to zanedbané individum je zhruba třicetiletý hráč, kterého pohltila hra natolik až takhle sešel a vlastně i zestárl. A musím říct, že je to fakt dobrý! :D
Pokud je to osobní zkušenost, pak promiň, nechci zlehčovat, jen mě to napadlo.
Druhé části až tolik  nerozumím, co jí vlstně chtěl básník říct, není-li to tedy trudná píseň o neuhasínající touze po životě, ale nemusím rozumět každému slovu, abych nepoznala slovní obratnost. Příště třeba pochopím víc.:)

5 Lukáš Lukáš | Web | 23. října 2014 v 19:13 | Reagovat

[3]: ale pěkně a květnatě napsaný, což z něj dělá článek příjemný alespoň na pohled :)

6 Orida Orida | Web | 24. října 2014 v 12:17 | Reagovat

Ten štýl písania! Ó, až sem cítim ten hnilobný puch!

7 Erička Erička | Web | 24. října 2014 v 17:38 | Reagovat

Tak to je hustý :D

8 Jana Jana | Web | 24. října 2014 v 20:47 | Reagovat

[5]: To ano, je pěkně napsaný...jen se domnívám, že za každým takto napsaným článkem se skrývá osobní drama každého člověka, prostě něco, s čím člověk musí bojovat a to nebývá vždy jen "husté" ...tak držím palce :-)

9 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 25. října 2014 v 2:36 | Reagovat

hejt na tyhle hráče!
Nejsou jen nevinní. Měla jsem tu "čest" bydlet s podobným týpkem (ale asi ne tak zaseknutým) na bytě a málem jsem kvůli němu přišla o  zbytek duševního zdraví. Úchyl jeden.Achjo.

10 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 25. října 2014 v 13:13 | Reagovat

Je hrozné, že takoví lidé opravdu existují a nechají to zajít až do takových extrémů. Jistě, každý si rád čas od času sedne k nějaké hře a tupě do í civí několik hodin, nebo dokonce celý den, ale co je moc, to je moc.. =/

11 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 25. října 2014 v 14:57 | Reagovat

Téma na krátkou esej: Oni existují muži, co stojí o otravování?
Já bych to totiž ze zásady nedělala, nejsem přeci otravná pipinka O:)

12 Elis Elis | Web | 25. října 2014 v 22:16 | Reagovat

Ach Bože, jsem z toho docela vedle, došla mně slova, nejsem dnes v kondici na hodnocení a nějaké chytré názory, hlavu mám prázdnou, celou noc jsem nespala a psala jsem pokračování příběhu, abych ho mohla dnes zveřejnit, v týdnu jsem zasekaná a nic nestíhám a ne tak ještě psát, tak se omlouvám a příště se polepším .....

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. října 2014 v 20:09 | Reagovat

Že Áda byl velký zvíře se doslechl celý svět....:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama