Blogerka Adéla se děsí stárnutí

9. listopadu 2014 v 3:13
Chtěl jsem napsat článek o svém ultra gosu smartphonu, co se nedá nastavit, ale jebu na to, androidů je mraky, ale příběh zoufalce, ten můžete číst jen tady, garance je garance je garance.
Mé první setkání s Osudovou se udál na schodech, na takových škaredých schůdkách, s odpočívadlem v mezipatře, kde jsem stál, jednu nohu v třmenu báglu, jako v pasti na medvědy. Ona si jen tak kráčela vzhůru, zřejmě jen s nechutí odvrátila tvář, když mě uviděla, už se nepamatuji, vím jen, že jsem tam stál chvíli neschopen myšlenky, srdce mi bouchalo jak vrata od stodoly. Chvíli jsem nebyl schopen ani pohybu, pak jsem se odvrátil i já a jen tupě zíral na jinou stranu. Viděl jsem ji pokládat krabici pravděpodobně s lejstry, knihami a podobnými nesmysly, aby si odlehčila ruku a mohla otevřít klíčem dveře do "pracovny". První šok jsem tedy přežil, ač jsem měl namále, ten den jsem tak zmaten měl jen pár pivek a pár štamprlí myslivce, zcela minimálně jich oproti svým zvykům, což mě trochu udivilo. Pak jsem ji potkal až za dlouho, mlhavě vzpomínám na hrozný týden či co, ale zareagoval jsem stejně, nevěřícně jsem koukal.
Všemožně jsem se snažil hledat záminky, abych mohl spatřil tu učiněnou princeznu častěji než jednou za čas neurčitý, skoro jsem ji sledoval, když chodila z "práce", chtěl jsem se přihlásit do AA, (anonymních alkáčů), kam jsem samozřejmě docházel ve snaze najít kompromis, jak ze své situace, ale jen proto, aby ze mě tak netáhlo a abych působil trochu méně zdrogovaně, abych s ní mohl mluvit jinak než v pusté opilosti; proč jsem s ní chtěl mluvit, to dodnes netuším, ale mluvit s ní chci pořád, bavili jsme se tolikrát skrze různá zařízení, hrál jsem si na taxikáře, na doručovatele květin a kdovíco ještě, vždycky jsem byl udělaný do jejího hlasu. Jako křišťál. A když jsem si pouštěl nahrávky rozhovorů s ní, nedalo mi to a házel jsem na ně různé filtry a změkčující efekty, aby se mi jevil tak, jak jsem ho slýchával měsíce, roky - ve své podvratné mysli.
Vídaval jsem ji i jinak, ve snech, která předčila děsivostí i smrt, zachraňoval jsem ji zpod lavin, z hořících domů, podíval jsem se za ní i k branám Ráje, ale svatý Petr mě poslal dolů za hříšníky, v tom snu jsem umřel, protože jsem skočil z obláčku rovnou na dlažbu, jak mě nasral.
Při chůzi její pevný zadeček v těsných džínách přípomínal pěst, která se střídávě zatíná, rozevírá a zase zatíná. A jak krásnou pěst. Ty kyčle, jak se vykrucují. Pro některé muže ženské zadky, břicho a ruce znamenají mnoho. Já mám úlet na kyčle a způsob chůze. Jak kdyby vzešla ze spolku retardovaných akrobatů, co příliš mnoho času trávili na koze a metali přemety až do setmění, když měli doma dávno luštit křížovky. Vyznačuje se úplně konvenčním uvažováním, prostá, přímá, nepotrpí si na lhaní, nesnáší tyhlencty výmysly a podezřelá individua jsou ji z duše nepříjemná. Ona nic než rodina, schovávání se do ulit, pomalý vzestup a trvalý mír, lemovaný dobrotou z hloubi přesvědčení. Něco, co mé destruktivní a sebedestruktivní povaze je na hony vzdálené.
Pak se zeptala: chtěl bys dělat děti?
Už bylo jasné, že se podrobí.
Respektuj mě, poslechni mě, nic víc nechci.
Ano, respektuji Vás. Respektuji Tě.
Jsi férový chlap? Říkal jsem všechno neskutečné, jen aby mě chtěla. Ale ne, že bych primárně chtěl ji jen kvůli šoustání, tohle byla zcela nesobecká láska, úplně mi stačilo, že se mnou mluví, i když samozřejmě nic nemohla vědět o mé minulosti. Ale já zcela jasně viděl, přestože jsem byl a dosud jsem zasažen slepotou lásky, že ona je dokonalé ztělesnění úspěšného a štastného života, přesný opak mého chytání bludiček u jezera.

Sice přišlo varování, ale nečekal jsem, že se zeptá takhle přímo. Stejně jako jsem nečekal, že dojde k pohlavnímu styku.
Možná jsem si jen vše vyfantazíroval. Blázni jsme byli oba. Vůně milování ještě visela ve vzduchu týdny. Tenhle románek překonal i vysokou bloňdatou fyzioterapistku, co kouřila trávu na koncertě Led Zeppelin revivalu. Možná že láska, kterou jí věnuji, je prostě jen odrazem mé snahy o přiblížení se normálním, slušným lidem, kterým stačí, co jim život hodí pod stůl a nemají důvod se deformovat, té radosti všednodennosti je i tak málo, když pro ni člověk nic extra nedělá, ale když si ji odřekne, je vyřízený.

Ve dne v noci, pořád ji cítím. Volám přesto Cherchez la Femme! ! !

Příště si vememe na paškál blogující autoritu Steevea a jeho obdiv k Rytmusovi a zřejmě i ke Xindlovi X! Tak sladké sny, jestli spíte.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jay Jay | Web | 9. listopadu 2014 v 4:35 | Reagovat

Nespíme :-)
Něco mi to připomíná, jen ona byla já a tys byl ona. Možná je to mechanismus přírody ke zmírnění extrémů v budoucím pokolení.

Kyčle, říkáš? Zajímavé :-)

2 Elis Elis | Web | 9. listopadu 2014 v 7:41 | Reagovat

Krásný článek, a hezky popsané milostné vzplanutí, to bych u "drsného" muže nečekala, si muž mnoha tváří, ale tu pravou znáš jenom ty sám ... musel to být hluboký zážitek, když tě tak poznamenal, v životě záleží i na maličkostech a náhodách, všechno ovlivní náš život, kdoví kde by si v tuhle chvíli byl a co by si dělal, kdyby to nebyl jen krátký románek ... co tvoje zdraví, jsi už jsi v pohodě a tak máš myšlenky na milostné záležitosti nebo jsi v posledním tažení, že vzpomínáš na bývalé lásky, doufám, že pravda je ta první možnost ... ráda bych věděla jestli jsi už fit, dej vědět, jak ti je, nahnal jsi nám strach, jdu dopsat článek na blog a ještě sem během dne nakouknu a doufám, že tu budou samé dobré zprávy ohledně tvého zdraví ...

3 silluety silluety | Web | 9. listopadu 2014 v 9:39 | Reagovat

Fakt pěkně napsáno :) je to hezký jak to všechno takhle cítíš a tak :) jop, krásný románek :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 9:40 | Reagovat

Kyčle.
Skloubení & vykloubení.

5 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 9. listopadu 2014 v 10:25 | Reagovat

Tak tomu říkám život ve své nahotě. Ten styl mě baví. A jinak...sny mám poslední dobou spíš zmatené, ale bude líp :-)

6 pavel pavel | Web | 9. listopadu 2014 v 10:31 | Reagovat

Některé holky na rozdíl od nás chlapů myslí docela prakticky zatím co my sníme... a jde jim nakonec jen o to povyražení. :D
Ten tvůj článek se mi už líbí proto, že strhává ty předsudky o ženách.

7 Berry Berry | Web | 9. listopadu 2014 v 10:41 | Reagovat

Zajímavé. Líbí se mi, že i chlap se může zamilovat jen do hlasu, myslela jsem, že to tak mají spíš ženské.
Bylo to takové snílkovské, pěkné čtení, škoda, že jsem vzhůru a musím dělat práci do školy...

8 Elis Elis | Web | 9. listopadu 2014 v 10:59 | Reagovat

[6]: Pavle přesně tak, ženy jsou vnímané jako něžné květinky, které potřebují opečovávat a ve skutečnosti ženy dorostou do nebezpečné masožravé kytky, muži to většinou nemají šanci prokouknout ...

9 Miloš Miloš | Web | 9. listopadu 2014 v 11:25 | Reagovat

"Pak se zeptala: chtěl bys dělat děti?"

S radostí, třeba hned :)

10 Loo Loo | Web | 9. listopadu 2014 v 12:00 | Reagovat

Zajímavý článek. Nejspíš první tohoto typu, co čtu.
Nikdy jsem si nemyslela, že i kluci/muži jsou až takoví snílci. Spíš ženské pokolení má tendence si všechno vysnívat až do detailů, ale co s člověkem udělá poblouznění... :)
Píšeš tam o přiblížení se k normálním, slušným lidem, kteří nemají důvod se deformovat... Já jsem toho názoru, že v našem světě snad neexistuje člověk, který by si nějak neubližoval schválně (a to ať už fyzicky a nebo psychicky).

Máš pravdu. Bohužel. A stále se dovídám o nových způsobech, až mi je z toho smutno...

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. listopadu 2014 v 12:30 | Reagovat

Chtěl bys dělat děti?
Myslela jsem, že tahle otázka působí spíš opačně, tedy že chlap zacouvá... :-)
Nojo, přitažlivost má různé podoby, povídání je podáno také přitažlivě. Jen mě zaujal ten název, včera nebo předvčírem jsem četla úvahu na téma stárnutí u nějaké blogerky, myslela jsem, že to bude reakce na ten článek.
Ale nevadí, povídka je stejně lepší než rozpitvávání něčích mindráků. :-)

12 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 9. listopadu 2014 v 12:44 | Reagovat

Tak to s tema alkoholikama me dostalo, asi si byl hodne zoufaly co? :D jinak moc krasne podane a sepsane..=)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. listopadu 2014 v 20:17 | Reagovat

Jenom blázni se radujou,
když loďka se naklání,
jenom blázni se radujou,
že voda jim stoupá,
jenom blázni se radujou
jsou na pahu svítání,
jenom blázni se radujou,
je dobře, že jsou....

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. listopadu 2014 v 20:18 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=WEQ9nYaC91o

15 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 7:42 | Reagovat

No jo kyčle :D

Promiň, obdiv? Nebuď naivka! Co to sakra...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama