Kosmetika

10. listopadu 2014 v 12:00
Jednou jsem tak seděl v přecpaném lokále úplně v rohu, v rohu nejtemnějším, odkud se nedalo utéct ani pořádně natáhnout nohy, aby vás klaustrofobie nechytila za pačesy, protože pačesy slouží v pohádkách jako odznak podlézavosti a vypoví o svém nositeli mimo jiné to, kolik pozornosti věnuje svému zevnějšku a v kombinaci s klaustrofobií pomáhá zaměřit pozornost správným směrem, tedy jen na sebe, srát na svět! S mírným znechucením se vrtím na židli, která má sotva tři nohy a čekám, kdy mi dorazí další dvojpivo. Už se nese, už se nese, musí se nést, jinak pojdu, říkám si a náhle se přede mnou v oparu zčistajasna zjeví tvář půvabné, průbojné okaté brunety, mé bývalé spolužačky ze základní, se kterou jsme jezdili po dřevárnách a na chmel, zapichovat a drátkovat a co se tam ještě dělá. Usmívá se na celé kolo, jak jen se mladá přitažlivá buchta může usmívat, a hned vyráží písničku: Tak jak se máš, *? Pořád jsi s *? Už se bavíte s *? během krátké chvíle vyjmenovala tolik holek, že jsem je za celý život snad neviděl, a nebo na ně raději rychle zapomněl, ale jak jsem byl už nadraný, tak jsem byl nasraný a brzy mě rozvášnilo poslouchat, jak mi nějaká protekční, co ji tatík koupil mercedes k osmnáctinám a jejíž strmá kariéra se taháním za nitky započala na generálním ředitelství banky Union, připomíná neštastné konce, prostředky i začátky všech mých vztahů, ale ovládl jsem se, tak jako se ovládnu vždy, když cítím, že bych měl vybuchnout, protože takhle natlakovaný vztek by vedl k hrozivým činům, jen slzy mi vstoupily do očí samou zuřivostí, stejně lesklých, takže je ani nepostřehla, když jsem vstal a zas si rychle sedl. Začala mi nenuceně vyprávět o tom, že na mě často vzpomíná, na lyžák a děcka ze základy, co vypravovali, jaký jsem exot, když piju horký čaj, abych si opařil jazyk a chčiju zásadně do umyvadla. Musím přiznat, že její rozprávění v sobě neslo zrnko pravdy a že přestože už tehdy o mých vnějších projevech vznikaly báchorky, zas tak mnoho toho nenapřeháněla, nebo alespoň zbytek taktně zamlčela.
Zapomněl jsem říct, že je přísnou vyznavačkou zdravého životního stylu, nepije, nekouří (leda čůráky?), nehulí, nešňupe, nepíchá si, ani si do zadku nestrká drogu z úhořů. Jedním slovem nebo dvěma: je úžásná. Když tak mluvila o všem, co o mně slyšela, napadlo mě, že mě zná líp, než se znám sám a že za chvíli mi řekne, jak rozměrné mám nádobíčko.
Víš, že jíst raw je přirozené? Dělali to tak už neandrtálci, když si nemohli ohřát flákotu, protože jich u ohniště bylo moc. Na koho se nedostalo, vzal si tyčku s naraženým masem, které opékal na dálku. Nebyli úžasní? rozplývala se.
Určitě byli, říkám, ale moc jim to nepomohlo. Kde jsou teď?
Burane. Abys věděl, lidé by měli přežvykovat každé sousto dvacetkrát, aby prošlo procesem trávení co nejvíc rozkouskované, natrávené se líp zpracovává. Zatímco tygr žere, co chceš, ty musíš jíst ovoce a zeleninu, tam je pro nás schůdná vláknina, pro naše zuby nejjedlejší. Abys věděl, přežvýkavci maji hodně vyvinuté čelisti a šarnýrový pohyb je u nich doveden k dokonalosti, kdežto u nás v podstatě chybí. Učili jsme se, že RAW strava výrazně zlepší funkce metabolismu a odstraní přebytečný tuk, to vše jen za pár týdnů.
Dobré, takže rawanka, nebo jak se jim nadává.
Zatím se jim neříká nijak, lidé se teprve učí přicházet na chuť raw stravování. Pevně věřím, že uspějí.
Dobré. Jestli nemáš nic proti, pití čeká. Čus, měj se, rád jsem tě viděl, žij blaze jako princezna.
Víš, že fotokompozitní bílá výplň je horší než amalgán? Dělá paseku v puse.
Naposledy jsem si myl zuby ve školce, je mi to jedno.
Doktor z kliniky zubního inženýrství mi doporučil používat ajurvédské zubní pasty.
Ajurco?
Kekulu, miswak, semulu. To jsou jakože značky. Jsou to čistě přírodní pasty ze stromů - různé extrakty z granátových jablek, ze salvadory perské a tak podobně, některé dost pálí, ale bylinné oleje v nich obsažené působí blahodárně na sklovinu i dásně. S těmi svými zuby asi už nic neuděláš, ale můžeš je zkusit.
Dobré, mi stačí pivo.
A víš, že existují ručně broušené drahokamy, které když přiložíš na stižené místo, působí protizánětlivě, tonizačním efektem a pomáhají léčit. A pleťové masky, ty jsou teprve báječné.
To už jsem si objednával další piva, dolíval je rumem z bandasek, ve stavu ještě daleko od odpadnutí a modlil se, aby ji přišel vyzvednout její nabíječ. Nakonec jsem ji přesvědčil, aby mi kupovala další pití, takže jsem zůstal přítomen, dokud mě ranní sluneční paprsky nevzbudily v příkopě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 19:13 | Reagovat

Naposledy jsem si myl zuby ve školce? Hm, to je dobré!:-)Ovšem "nabíječ" mě dostal!:-))

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 20:37 | Reagovat

Jeden můj bývalý kolega prohlašoval:
"Jsem jako ten usurijskej tygr, až mi vypadají zuby, umřu."
Už jsem ho dlouho neviděl.
Tygři holt pomalu vymírají.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 22:20 | Reagovat

"Někdy se prostě musíš vychcat do umyvadla", jak říkával dobrák Buk, to bylo ještě tenkrát, kdy Chinaski bylo jméno chlapáka a nikoliv název kolovrátkové kapely. :-) Vzpomenu si vždycky na něj, když se ráno vracím z putyky a okolní svět zdrhá kamsi do fachy a já jsem zlitej tak, že už se mi péro nepostaví a tak si sednu na zem v ruce flašku ze zbytkem toho tekutého potěšeníčka a jsem to já, kdo musí přivítat to boží sluníčko, protože zbytek světa se žene za mamonem a tak sedím a zírám na to vstávající žluté požehnání, které nám přináší nový den, abysme ho mohli ve spěchu promrhat a nakonec skonat.

Ještě, že kouří alespoň ty čůráky... :-)

4 Berry Berry | Web | 10. listopadu 2014 v 22:35 | Reagovat

Ti, co papají RAW, si říkají vitariáni :)
A jinak, díky poznatkům z fyziologie, biologie a jiných věd jejich pojetí stravy nesdílím zcela...

5 Evil Evil | Web | 11. listopadu 2014 v 1:26 | Reagovat

z takovýho paskvila by mi jeblo.. při mé trpělivosti by měla půllitr rozkřáplej o hlavu..

6 Lukáš Lukáš | Web | 11. listopadu 2014 v 16:31 | Reagovat

[5]: ho ho hou - opravdu nejsi tak trpělivá jak by bylo potřeba :D

7 Elis Elis | Web | 11. listopadu 2014 v 22:21 | Reagovat

Úžasný příběh o tom jak se lidé využívají a nějakým způsobem se potřebuji i když se ve skutečnosti nesnášejí ...

8 Evil Evil | Web | 12. listopadu 2014 v 5:06 | Reagovat

[6]: s kreténama mi trpělivost jaxi došla

9 bludickka bludickka | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 16:34 | Reagovat

Protekční spratky nesnáším stejně jako ty, co si myslí, že všechno vědí :)

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. listopadu 2014 v 21:13 | Reagovat

Neříkej, že jsi vydržel jen pro to pití? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama