Maestro nesmrtelný

5. listopadu 2014 v 3:09
5. listopadu 1921, tedy přesně před třiadevadesáti lety, spatřil světlo světa György Cziffra, geniální maďarský pianista. Zrozen do extrémní chudoby v ghettu u Budapeště zvaném Dvorana andělů, už ve svých pěti letech, kdy jeho starší sestra se štěstím získala práci jako uklízečka a mohla tak rodině trochu finančně vypomoct a koupit si vysněné pianino, jako dítě velmi nemocné fascinovaně přihliží z lůžka, jak jeho sestra tiskne klávesy a napodobuje ji pod peřinou. Sotva trochu pookřeje, vrhá se i přes prosby otce, bývalého kabaretního hráče na cimbál, ke klavíru a hodiny denně cvičí. Jak se během týdnů zdokonaluje, a dělá pokroky, které jiným trvají měsíce, požaduje, aby mu rodiče zpívali melodie a on na ně ve variacích zkouší improvizovat. Po měsících samostudia si ho všimne kočovná společnost cirkusáků a ohromeni jeho talentem mu nabídnou gáži na týden větší, než kolik vydělají dohromady ostatní členové rodiny. Děti z ghetta ho zbijí, když se jim svěří. Po třech týdnech každodenního improvizování před diváky na známé operetní melodie Cziffra vyčerpáním onemocní a další měsíc se potlouká mezi životem a smrtí.

A dál už je to rutina neuvěřitelného ducha, člověka s nejobdivuhodnější vůlí, jaká kdy byla komu nadělena. Nejmladší přijatý člen Lisztovy akademie, kterému byly hned zpřístupněny masterclasse vyhrazené jen dospělým studentům. Neustálá práce, dokud nebyl povolán na frontu, oženil se s Egypťankou, aby se vyhnul bojům, dítě je na cestě, stejně bojoval, tankista, jediný z batajónu přežil, boj za samostatnost Maďarska, nacisté, vědomi si jeho génia, ho mučí, nechávají mu drtit prsty a nosit těžké balvany, tři roky v pracovním táboře, vězení, útěk s kradenou lokomotivou, po návratu má tak slabé vazy v zápěstí, že neudrží ani tužku, musí nosit speciální korzet, protože si poškodil záda.

Příběh je ještě zajímavější, ale nám stačí. Cziffra měl nesmírně štědrou a laskavou povahu. Při vítání vás vždy políbil na obě tváře nebo i na pusu a byl cítit česnekem a cibulí - jako mnoho lidí tehdy z východní Evropy. Když cvičil, nikdo ho nesměl vyrušovat, nikdo neměl přístup do jeho pracovny. Traduje se historka, že když ho jednou chtěl navštívnit entuziasta a zeptat se, jak má praktikovat oktávy, Cziffra, který zrovna byl v nejlepším, otevřel dveře a řekl, že je Cziffrův bratr (kterého nikdy neměl, celá rodina mu pomřela) a on že je dole ve městě v kostele. Prý chodil jak tygr v kleci po místnosti, byl velmi nervózní, ale když se na vás podíval, tak vás to prodchlo až dřeň. Říká se, že byl hodně osamělý a s rodinou netrávil mnoho času. Hodně kouřil, hodně pil - hodně tvrdého chlastu před ním vždy stálo na piánu, a když se živil jako barový pianista v klubu Kedves, mohli jste si kolem jeho místa pověsit bundu na oblaka kouře. Měl velké problémy se synem - dirigentem, který ačkoliv nesporný génius, nikdy nedosáhl otcovy reputace a mnoho lidí jej přehlíželo, svému otci záviděl, byl těžký alkoholik a v necelých čtyřiceti letech se upálil, a to byla poslední rána pro Cziffrovu tragickou životní pouť, od té doby nevystupoval s filharmonií, málokdy hrál a natáčel a k úplnému konci se prohloubily deprese, přišla rakovina a umřel po mnoha infarktech na zástavu.

Pro hrubý rámec stačí. Pomodleme se za dušičku výjimečného člověka, pravého tvůrce zázraků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 5. listopadu 2014 v 9:11 | Reagovat

je to divnohnus, kolik lidí s obrovským potenciálem je prostě ubito a udupáno společností a/nebo dobou, do které přišli.

2 Hay. Hay. | Web | 5. listopadu 2014 v 10:01 | Reagovat

[1]: a práve taký ludia sa stávajú najväčšími hrdinami. Pretože zomreli.

Spadla mi sánka, musel to byť zaujímavý človek.

3 Elis Elis | Web | 5. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

[1]: Souhlasím s každým slovem, lépe bych to nenapsala, jenom bych dodala, že na tom ubití a udupání se zúčastňují s chutí lidé průměrní a závistiví, není to jev minulosti, ale děje se to i nyní, podstatná část lidstva prostě nesnese, když je někdo výjimečný nebo úspěšný, to se potom na něj vrhnou jako supi na kořist ...

4 Smajlík Smajlík | Web | 5. listopadu 2014 v 17:10 | Reagovat

Nikdy som o ňom nepočula, možno preto, že sa takejto hudbe nevenujem. Poznám len Bethowena (aj to neviem, či som jeho meno dobre napísala) a Mozarta, v škole sme sa učili len tak okrajovo aj o ďalších, na ktorých mená si teraz nespomeniem.
Ale žasnem nad tým, čo všetko si prežil a stále mal chuť do života - usudzujem podľa toho, že po všetkých tých útrapách, ktoré prežil nespáchal samovraždu -, ale čo je hlavné, stále mal chuť hrať! Vždy som obdivovala takých ľudí, čo si prežilo peklo, ale stále dokázali žiť ďalej, aj keď s nejakými problémami, ale statočne svoj život doviedli do konca. Dúfam, že toto meno si zapamätám! :)

5 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 5. listopadu 2014 v 17:56 | Reagovat

Tak ten si teda zazil tyjo..=/ skoda ze takove talenty uz ted ani moc nenajdeme..kazdopadne je rkasne ze se nedal a bojoval i presto jak mu zivot nalozil uz od detstvi =)

6 Kelly145 Kelly145 | Web | 5. listopadu 2014 v 18:16 | Reagovat

Nepoznám :) ale všetci starší autori stoja za to :D to čo sa teraz vyskytuje na hudobnej scéne stojí za nič z 98%

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

Pustila jsem si ho na You Tube. Je úžasný. našla jsem video, kde hraje jako 13 letý Schuberta a je z toho vidět jak tou hudbou žije:-)
https://www.youtube.com/watch?v=S83wEAaaXVA&list=RD3L0Rncqx1yQ&index=10

8 Bocian Bocian | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 19:32 | Reagovat

V polovici článku sa mi samovoľne otvorili ústa a ja som len vyjavene hltal tvoje slová. Priznám sa, že som o tomto géniovi nikdy nepočul (za čo by som sa asi mal hanbiť, však?), ale jeho osobnosť, ktorú si v tomto článku vykreslil, ma veľmi veľmi fascinovala. Takýto ľudia by nám mali byť vzormi... Hodnotný úspech nikomu do lona sám od seba nepristane.

9 Berry Berry | Web | 5. listopadu 2014 v 19:49 | Reagovat

Na to, že jsem se hudbě věnovala, to jméno slyším poprvé i tento příběh a velmi mě to zaujalo.

[7]: Taky jsem si pustila. Prvně jsem si říkala, hmm, prožívá. Pak mi došlo, že je mu na tom videu 13. Jiné děti, když už by něco takového zahrály, prožívání napodobují, jak ho vidí u dospělých. On to nehraje, on to tak má. Úžasný člověk.

10 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 6. listopadu 2014 v 13:40 | Reagovat

Přiznávám,  tohoto pianistu  jsem dodnes neznala. Jako někteří další, musela jsem si jej najít na You Tube. Článek o něm,  mě ale utvrzuje v tom, že ti nejlepší, neměli většinou jednoduchý život. Jak se říká : "Co tě nezabije, to tě posílí "

11 Jana Jana | Web | 6. listopadu 2014 v 21:51 | Reagovat

Zajímavé, co člověk vydrží, když má pevnou vůli. Opravdu hodně. Ale jestli mohu radit, nenapodobuj výdrž lidí do extrému, pokud to není nutné. Ono si to po pár letech na těch lidech vybere svoji daň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama