Nejsem voyeur

30. listopadu 2014 v 0:01
Sklenka

Anička ji rychle přiložila ke rtům, obrátila do sebe a chvilku ji tak převrácenou podržela, aby nepřišla ani o poslední kapku. Když se zas podívala na Pepu, kladl číšníkovi na podnos pětisetkorunovou bankovku a číšník říkal: "Děkuji vám, pane. Srdečně děkuji, bůh vám oplať," a v další chvíli se vznášela hotelovou halou, bezpečně kormidlovaná Pepovou dlaní obemknutou kolem jejího zadku. Ve výtahu zmáčkl devítku a jako vánek se vznesli až ke dveřím jejího pokoje (913). Překotně vylovila klíč z kabelky, dala mu ho, aby otevřel, byla příliš rozrušená a opilá, on otevřel, pustil ji dovnitř, zavřel za nimi dveře. Pak ji bleskurychle chytil jak basebalový hráč pálku, začal ji ohromnýma pažema prohýbat a ona jen těžko odolávala vervě polibků. Vlastně ho nechala si s ní hrát.
Líbal ji jak opice makak, na ústa, na tváře a krk, a ona se mezi polibky nestačila ani zhluboka nadechnout. Nechala jen pootevřené oči a vnímala ho jakýmsi odtažitým způsobem. Naskytl se jí pohled na muže - psa, který je poháněn jediným pudem a ona se na tohoto rujného psa musí dívat. Připomínal zubaře, který se obírá jejími horními stoličkami. Pak to přišlo. Strčil ji špičku jazyka až do ucha. To jí úplně nabilo elektřinou. Jako byste strčili 220V do prázdné zásuvky. Světla začala plát, kosti začaly tát, údy se jí rozproudila životodárná míza a ona pomalu začínala propadat šílenství. Bylo to prostopášné jako první den stvoření, jako první noc zázraků, nezodpovědné jako první soulož teenagerů, a hlavně to bylo tak božsky načasované. Dokázal pouhým dotykem ruky na jejím těle vyloudit ten správný signál. Chytila ho kolem krku a už nepustila, líbala ho jako by měla strach, že se vypaří a on se na malý okamžik tvářil vyděšeně, jako by se bál, že ho zaživa sežere. Těžko říci, kolik času strávili líbáním, ale asi to chvilka byla. Cítila prudké štěstí, sebejistotu, že může cokoliv, nejraději by ze sebe servala šaty a začala se uprostřed místnosti zmítat v divokém tanci. To by bylo dost pošetilé, a tak to neudělala. Jen prostě odplula ke kraji postele, posadila se a jeho shodila, aby nabrala dechu. Položila mu hlavu na hrudník a přímo sršela spokojeností, zatímco on jí čechral kadeře. Vycítila, že uzrál čas k dalšímu kroku. Tak mu rozepjala knoflíček u košile a vzklouzla pod ní rukou, cítila pod žebry bušení.
"Co to tady vidím na temeni hlavičky," zeptal se Pepa.
"Kde co vidíš?"
"No vidím, že máš něco s vlasy, vypadá to na zánětlivé onemocnění vlasových váčků, které může způsobit až plešatost. Androgenní alopecii."
"Můj ty bože, vždyť mám nádherné vlasy."
"Vlasy možná jo, ale kořínky ne."
Nic neřekla, jen ho políbila, svlékla z něj sako, vázanku rozepjala a odhodila je na druhý konec pokoje.
"Vzadu na šatech mám háček. Víš, k čemu je dobrý. Rozepni ho, prosím tě," zašveholila.
On ho rozepjal, stáhl zip, pomohl ji ze šatů a viděl, že má na sobě překrásné fialové kombiné. Pepa byl lékař ze staré školy, nosil bílou košili, jakou nosí naškrobení manekýni a opravdu moc mu slušela.
Po obou stranách krku se mu táhla prohlubeň mohutného svalu a když pohnul hlavu, napjala se a svaly se pod kůží zacukaly. Tak krásný krk Anička v životě viděla prvně.
"Nemusíme pospíchat. Necháme se touhou vybičovat do nepříčetnosti," řekl.
Krátce spočinul pohledem na její rozdychtěné tváři a pak mu zraky padly na zbytek jejího těla. Anička si všimla, že se usmívá. "Co takhle si dát ještě šampáňo na rozehřátí," pronesl a tón jeho hlasu ji rázem postavil na nohy.
"Nebo raději ne, užs pila dost. Pojď sem," řekl. Rychle se přiblížila a sehnula se nad ním, aby ho políbila na ucho. Natáhl ruce a začal ji svlékat ze zbytku oblečení. Počínal si jak inteligentní děcko - zvolna a s rozmyslem. V obličeji byl náhle bílý jak křída.
Svlékal ji dál. Podprda, lodičky, podvazky, kalhotky a nakonec punčochy. Nějak to házel na jednu hromadu. Po stáhnutí druhé punčochy a hození na zem se k ní otočil zády. Úplně se odvrátil, jako by jí nebylo a začal se svlékat sám. Bylo to celkem divné stát mu tak nablízku jen se svou nahou kůží, zatímco on jí nevěnoval ani pohled. Ale možná to tak je normální. Nevěděla. Konečně měla zatím jen jednoho muže a u něj by ji podivínství nepřekvapilo.
Sundal si košili a pečlivě ji složil, vstal a odnesl ji ke křeslu a položil na jedno opěradlo. Totéž udělal s tílkem. Pak si začal sundávat boty. Nejprve jednu, pečlivě a se zaujetím, nejprv jednu, pak druhou. Všechno na něm jí připadalo fantastické. Byla zaražena jeho mlčením, valem tajemství, které kolem sebe zčistajasna navršil. Atd atd......... jak kafemlýnek, za chvíli by jí protáhl komín. Stačilo. Tady máte bonus kund:

Pička, piča, píča, pizda, kunda, futrál, šuplík, popelník, škatule, medvěd, veverka, bobr, žežulička, husa, křepelka, ústřice, krtek, ježek, vlaštovka, vopice, komín, mašina, fabrika, metro, veletržní palác, chlupajzna, údolí lásky, chlupatý manko, tatar, čert, prales, pampeliška, huba bez zubů.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 0:46 | Reagovat

Se nám tu snad rodí další díl Lady Fuckingham. :D Dobrý. :) :D

2 doDina doDina | Web | 30. listopadu 2014 v 1:26 | Reagovat

Já vím, že mě chceš jen potěšit, tak píšeš takovou zbytečnou chválu. Ani jsem si to po sobě nepřečetla. To nevím, jestli mě šlechtí, horší je, že i tak mluvim. Ach.

Za odměnu secret link na třiprincezny. Schválně, jestli poznáš, co jsem psala já :) (zatím nic moc, ale 3 autoři celkem)
http://triprinceznyzde.wordpress.com/

3 doDina doDina | Web | 30. listopadu 2014 v 1:34 | Reagovat

Panebože, když se mi poprvé stalo to, co popisuješ s uchem, tak mě to neskutečně vyděsilo :D Jakože žádná elektřina, žádný dobrý, spíš velký špatný. :D Asi jsem kontroverzní, pokud jde o uši!

První komentář je Lady Fuckingham. Kamarád z koleje mi jí ted dal jako čtení do vlaku. paráda, babičky jsou šťastný. Ten kamarád působí klidně a nenápadně, ale ve skutečnosti to předčítá ve vlaku nahlas.
My lidi, jsme bláznivý. A to je strašně fajn.

Piš hodně, dík.

4 stuprum stuprum | Web | 30. listopadu 2014 v 1:34 | Reagovat

Ale máte tam víc kluků než holek. :D Tak to jsi tam správně. :)

5 doDina doDina | Web | 30. listopadu 2014 v 1:41 | Reagovat

[4]: vím kam patřím! :D

6 lluvia lluvia | Web | 30. listopadu 2014 v 1:49 | Reagovat

Máš živou představivost...

Btw, od pátého výrazu dál jsem v této souvislosti neslyšela ani jeden z nich...

7 Zítra Zítra | Web | 30. listopadu 2014 v 10:09 | Reagovat

Huba bez zubů nebo metro? Obě mi říct tak budu úplně nepříčetná z toho sexismu smíchy. :D

8 Zítra Zítra | Web | 30. listopadu 2014 v 10:13 | Reagovat

mušlička, lasturka a kačenka

9 Akim Akim | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 10:38 | Reagovat

Komín. Was ist das, Komín. :-) Za výrazy děkuji, třeba některý použiji v "Markétě".

10 Jana Jana | Web | 30. listopadu 2014 v 11:16 | Reagovat

Ještě že jsem se nikdy s žádným takovým Pepou nedostala do postele! Potřeboval by na svůj sklon k pořádku homeopatickej lék Arzenikum album...a nebo být Aničkou, tak bych ho rovnou vyhodila! :-) Rozdělat holku a pak si skládat oblečení...brrr! :-D

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 12:15 | Reagovat

Po vojensky! Pěkně do komínku.

12 pavel pavel | Web | 30. listopadu 2014 v 13:53 | Reagovat

[11]: Vzal jsi mi to z úst... hezky do komínku. :D

13 DRAK DRAK | Web | 30. listopadu 2014 v 18:35 | Reagovat

pokud jsi bonus nečerpal z P.Oueředník - Šmírbuch jazyka českého,
pak ho vřele doporučuji ;-)

14 stuprum stuprum | Web | 30. listopadu 2014 v 18:37 | Reagovat

Jojo, Uzel už na to přišel. :)

15 Hay. Hay. | Web | 30. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

Nedávno sme sa o tom bavili na sociológií s pripitou profesorkou, koľko názvov sa u nás používa, a aj by som k tvojmu zoznamu nejaké pridala, ale dám na spôsoby. Mimochodom, je to pekne napísané, škoda len, že si tomu nedal taký ten špecifický 'umelecký' koniec...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama