Nevypruď

13. listopadu 2014 v 3:42
V tom jsme žili, aneb o těžkém údělu našich dědů a babek. Jako třeba Weinfurterové blahé paměti. Píšou si deníky od svých patnácti let, poté co vylezou z pole jak vyorané myši a zamíří do světnice se nažrat brambor. Zápisky mohou vypadat takto: Dne 7. března. Nabíráme sil u hrobů našich mrtvých. Na hřbitově v Lánech bylo více než dvacet tisíc návštěvníků. Uvážíme-li, že hroby tehdy měly význam vzpomínkový, je 20 tisíc kapka v moři! Navečer 14. března od 18 hodin 30 minut německé vojsko obsadilo naši Moravskou Ostravu, Frýdek, Místek, Vítkovice.
V několika hodinách jsou naše země obsazeny, krvavé ruce se zmocnily úřadů, rozhlasu, nádraží, jsou u nás pány nade vším. Navečer vjel do Hradu v Praze Hitler. Moc dlouho se asi neohřál, přestože ho dav hlasitě podporoval.
Někdy v té době se slavná ikona politika Chamberlain radí s pány ministry a odsouhlasí, aby nás nacisté zotročili! Pane Chamberlaine, poklekněte se svými přáteli a proste, aby vám Bůh odpustil váš zločin! Neodpustí-li vám Bůh, pak už nikdo.
Na vesnici mezitím probíhá poklidný selankový život. Otevřenými vraty dvora vidí spěchající děvčátko známou hospodyni uprostřed hejna hladových kur. Otevřenými okny domu zalétají k růžolící Růžence úryvky hovoru. Tu přešel po silnici hospodář, tam v zahradě běží děcko za žlutými housaty.
Od silnice za tratí tu zabočují svahy polí. Všude bzučí kobylky.

Ale jsou i fejkaři. Jednou za mnou přišel ke stolu pán ve smutné situaci a tvrdil, že těžce robil na šachtě. Pak mi podal ruku, kterou měl hladkou jak kojenec. Tak jsme se jen smáli. V dolech jsi dělal v nálevně. I tam zažijes krušné časy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 13. listopadu 2014 v 5:18 | Reagovat

neskutečně miluju tvoje texty :)

2 Jana Jana | Web | 13. listopadu 2014 v 9:47 | Reagovat

[1]: Neskutečně? :-)

3 Elis Elis | Web | 14. listopadu 2014 v 14:33 | Reagovat

Těžký úděl to jistě byl a jsem ráda že mě to o několik desetiletí minulo ... nádherně jsi popsal vesnický poklidný selankový život, jako bych to viděla před očima... krušný život může opravdu číhat všude, záleží na mmoha věcech ...

4 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 14. listopadu 2014 v 16:24 | Reagovat

Nj kazdy se nemel jak se ted mame my a kdyz to ted vidis co kolem z tech ,,fracku" vyrostlo ej to az k vzteku..kdyby to tak nais preci videli urcite by nad tim zlomili hul..

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 21:20 | Reagovat

Ale oni se neměli špatně. Měli práci, pravidelný příjem a dovedli se bsvit, možná i lépe bezstarostněji i třeba při limonádě. Nepotřebovali povzbuzováky.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 21:32 | Reagovat

Kobylky v cukru jsou oblíbená asijská pochoutka.
Ale u nás?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama