Vojna s Turkem musí bejt! Zabili ste mě strejčka...

9. listopadu 2014 v 22:54
I mimořádný tvůrčí talent plodí bezvýznamosti. Totiž své epigony a jejich děcka kritiky, nutící celou následující generaci rozjímat o věcech mezi nebem a zemí, na nichž v jejich podání není nic mimořádného. Zřídkakdy se stane, že by intelektuál psal kdovíjaké knihy. U nás snad jen velký Čapek (a to nejsem jeho fanda). A Bondy a Klíma z těch neliterátských stylů. Intelektuál je ten, kdo o knize píše a diskutuje. Z tresti jeho názorů si budujeme stanoviska i my, čtenáři, ovšem často se jedná o mínění vybudované poněkud neúčelně, na podkladě citů a myšlenek vzniklých o díle druhotně a nezávislých na autorových pravých intencích. Ne že by záleželo na tom, co básník chtěl říct. V multiomnikosmu neplatí žádné omezení a naše axiomy mají cenu pouhých rozmanitostí, ať už jsou k věci čili nic. Ač neexistuje žádná přímá úměra mezi kvalitou díla a jeho napodobením, obvykle se toleruje jen mírná odchylka ve vztahu k originálu. Kde by dlel zbožný Bürger, kdyby stovky let lidé nespřádali více či méně podařené fikce z jediné pamětihodnější pasáže na způsob barona Prášila u vína a kde pomatený Cervantes bez svých otravných, klapajících větrných mlýnů. Nejspíš by leštil dělové koule na galéře a předčasně oplešatěl, nebo nakrásně přišel k dalším pahýlům.
Pokud se nám poštěstí a v reálném světě náhodou potkáme nějakého divného veleducha, nezbývá než smeknout klobouk a mile pozdravit, protože s pravděpodobností hraničící s jistotou je to zároveň naposledy. Svět je místo skoupé na jedince vybočující z řad. Drtivá většina lidí nadaných či do té míry tvořivých, že si jich všimne širší veřejnost, nemá žádné indikace, které je by je značkovaly na míle daleko. Můžete kolem nich projít, aniž byste je zaznamenali. Pak určitě existují i tací, které minete jen s posvátným chvěním, protože nějaký nepatrný rys jejich osobnost, zračící se celkem viditelně v identitě člověka, v jeho tváři, náhle zazáří a ohromí vás. Mohou minout celé dlouhé roky a vy přemýšlíte, čím si vysvětlit onen záblesk, v té chvíli tak do očí bijící. Stačí dojít k závěru, že jsme utkání z téže látky, z jaké jsou i naše sny. Pak přijde samosebou i prozření, že cokoliv chceme, je pro nás, pokud to opravdu chceme, dostupné.
Spousta fyziků nebo lidí s vědeckými základy vám řeknou, že kupř. nevěří na smrt. Energie, tvrdí, nemůže zaniknout, prostě na sebe může vzít jen jinou formu. Nemůže se ztratit. Jak jsme si všimli, co opravdu hýbe člověkem, umožňuje mu se vyjadřovat, dýchat a ve vlastním slova smyslu žít (život je původním zaměstnáním hmyzu) přece není jen vysoce choulostivý aparát svalů a kostí. To pozoruhodné dynamo, které je pro člověka vším a bez nějž nemůže ani zamrkat víčky, je bohužel nanejvýš citlivé zařízení a jakmile se byť jen malinko poškodí, efekt motýlího křídla zařídí postupné, terminální zhroucení.
Proto se šetřme, hrajme žolíky, stavme modely železnic a věnujme dámám kamélie a plumérie, kdykoliv se zardí citem, nebo chocholatky, pokud oplývají poněkud expresivnější a trhlejší náturou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 9. listopadu 2014 v 23:29 | Reagovat

Kouzlo..:D

Prakticky vzdy kdyz ctu tvoje clanky jsem jak v jinem svete, dokonale me vtahnes do pro me trosku jineho sveta..zajimalo by me kam chodis na anpady na clanky? Kdepak nam nas bloger hleda inspiraci?

Podle me v dnesni dobe je tezke neicm zaujmout, hodne lidi uz ani necte, basne sou pokryte prachem a pamatuje si na ne jen tak nas deecek..Malokdo si vubec dovoli z rad vycnivat, protoze bys byl oznaceny za divneho, jineho a okolni komunita by te bud nebrala vazne, tvrdila ze si blazen a podivim a prakticky vystrnadila uz uplne ze svych rad..

2 stuprum stuprum | Web | 9. listopadu 2014 v 23:53 | Reagovat

Uh, prostě dávám do vět, co mi víří hlavou. Většinu jsem zažil a co jsem nezažil, to jsem přečetl, tak to prostě dám do vět a hotovo.
Inspiraci nemívám žádnou, to bych musel něco vymýšlet, na to už nemám mozek, ale na českém blogu je jí habaděj, takže bych se nebál. :D
Jsem teď, co jsem v Chicagu, schopný psát celou neděli a sem odkládat jen to, co se mi tematicky nehodí, obvykle vylezou variace na zážitky, co mě zasáhly, a to pak můžu sedět třeba těch 16 hodin v kuse a napsat 30, 40 i víc stránek, jako třeba Hrabal psával o Libni. Blog je pro mě odkladiště smetí.
Psaní používám čistě k autoterapii, k uklidnění, k připomenutí pro mě podstatného a načerpání sil. :)

3 Elis Elis | Web | 10. listopadu 2014 v 6:26 | Reagovat

Musím se opakovat, je to úžasné, a to jsi mě v kterém si komentáři tvrdil, že jsi docela jednoduchý a já ti to nevěřila, tvé články to popírají ... přesně si vystihl situaci kolem mimořádných lidí, míjíme je bez povšimnutí, není to na nich poznat, na první pohled rozeznáme jen blázny ... ale pro nadané lidi je to štěstí, uchovají si svůj vnitřní klid, když někdo vybočuje z řady, je nadaný a hodně toho ví a umí, lidé se mu snaží znepříjemnit život, je to asi v lidské povaze, většina lidí má ráda průměrnost ...

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 20:34 | Reagovat

Venca Dg sršel, když psal.
Při pití piva je to však nebezpečné.
Ale on pivo potřeboval, aby mohl psát.

5 Berry Berry | Web | 10. listopadu 2014 v 22:38 | Reagovat

Zajímavé... Mezi fyziky se pohybuji třetím semestrem a ještě jsem se nesetkala s tím, že by smrt neexistovala. Ano, zákony zachování ano, ale ty mají i plno jiných rozměrů. Zajímavá otázka ke zkoušce :D

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. listopadu 2014 v 21:07 | Reagovat

Trefně jsi přirovnal naše tělo k dynamu:-) Jak to děláš, že skoro pokaždé, když k tobě přijdu, odejdu s úsměvem na rtech a odhodlaná k dalšímu boji se světem? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama