Drak si orla podrobí

29. prosince 2014 v 4:14
Teď nevím, která bije. Ležím v té posteli v úplné tmě a jen čumím na okno, které se občas rozsvítí, jak kolem přejede auto. Není ani osm. Říkám si, že jsem tři měsíce na suchu, neměl jsem ani lehkou babu, semotam si zajdu do tobacco shopu koupit nějaké bidis, laciné náhražky eukalyptových cigarill, které potahují v chudinských čtvrtích v Indii, a tak tu žiju. Kurvafix, ani zkyslé portské jsem neměl. Snad se neměním ve slušného ducha.
Nemám sílu se přetočit, mám křeče v noze, na které hlavou ležím půl dne, myslím jen na to, jak budu zítra kovat, bušit kladivem, měnit okna, nemám sílu si ani vymyslet peprnou zápletku snu, který bych si přál vtisknout do paměti, než usnu jako špalek. Jestli budu zahrnut do přízně štěstěny a vůbec se mi podaří usnout na více než dvě hodiny.
Myslel jsem, že tu normálně budu chodit mezi lidi, do českých hospůdek, prý tu nějaké jsou - a kde jako? Tady na periferii, kousek od South side, kde nemůžeš s bílou kůži v noci ani projít, aby tě neobrali a nezastřelili? Přes den tu potkáš jen klasické zhulence a mírné fetky, v noci forbidden area.
Jsem nyní jediný Čech v desetimiliónovém městě? Proč aspoň jednou nemůžu mít něco jak normální člověk? Nemohu s nikým promluvit svou řečí. Dělám tu kliky, všelijaké shyby a sklapovačky, protože jsem se pomátl ze samoty! Opravdu se nejedná o rozkoše samoty, jako ty série tisků, kde renesanční dáma hraje na mandolínu a služka s viktoriánským čepečkem ji nalévá čaj. Nebo plete svetr romantická bruneta a náhle ji spadnou jehlice z rukou a ona se zahledí do daleka, přemítavě a plaše se usmívajíc, zatímco u nohou si s klubkem hraje načančaná její kočka. Tohle je spíš agónie samoty, naprostá porážka, v níž ani nepočítám padlé, protože nepřežil zkrátka nikdo. Nejmechaničtější způsob života určený pro nejnedbalejšího člověka, kterému se příčí rutina. Není mnoho efektivnějších metod jak někoho připravit o potěšení z života než uložit mu dělat, co se mu pohříchu zajídá. A ještě politováníhodnější, že pro mě představuje jedinou schůdnou cestu..
Ale nač tu skuhrám? Neměl bych hledat spásu jinou? Asi že jo. Ne však naříkat.
Už mě jebe i ten domovník, chce po mě další a další prachy, zas o den dřív, jak kdyby to neměl předplacené měsíc dopředu. Bůhví, že nejsem svárlivý typ. Raději ustoupím a pustím vše z hlavy, taky jsem se vždycky snažil lidem pomáhat, ale dneska už na to nemám sílu, po tom všem, dřív jsem aspoň zpil a myslil kloudně, dneska už ani tu sklenku nemám sílu obracet v hrdlo. Nedostává se mi slov, když mám vyjádřit, jak mi leze krkem ten pán, co žije s manželkou Sofií nade mnou. Připadá mi, že nejlíp na něj pasuje slovo: kapusta. Vypadá totiž, že mu podobně jako brukvi kolem hlavy vyrůstají vrstvy, které neslyší nevidí a pod kůží má jednoznačně špatné znamení. Bohové mě asi mají v nemilosti, když mě s ním dali do jednoho baráku. Já ty obchodníky šibaly v důchodu se slušným jměním nějak nemusím. Kdysi jsem se snažil lidem pomáhat - to už jsem říkal, že? - ale dneska už nemám sílu. Vypadá to, že mě vykopne na chodník, protože umřít tady, rozváděn s ním, v této místnosti bezmoci, to by byla i pro mě pohroma. To by ještě mí kuzinové, které neznám, za mě museli zaplatit ohledaní koronerem. To by nebyla moc srdnatá smrt. A to jsem kdysi prosím pěkně pil býčí krev. Měl bych chrápat ve škarpě zpit jako dřív... úlitba životu. Ale už na to nemám. Asi ten blog vyruším a oběsím se tu přes ty trubky tkaničkami.
A nejhorší je, že nedokážu rezignovat, že mnou cloumá vztek. Číše mě paradoxně dříve chránila před afektovaností, která pramení z přílišného pití. Jenže jak by mohla redukovat působení vzteku, který narůstá s každým vypitým decilitrem.

Jsem pouhý křikloun, dravec. Ani jsem pořádně neviděl Michiganské jezero. Proč jsem z prostého rodu? Raději bych se na Riviéře opaloval s Paris Hilton, se vznešenou a krásnou dědičkou hotelového impéria.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hay. Hay. | Web | 29. prosince 2014 v 7:40 | Reagovat

Poplač si, a bude lepšie. Nie je to možno prechádzka ružovou záhradou, no aj v tom sa isto nájde niečo pozitívne. Napísala by som, vyrážaj medzi ľuďmi a užívaj si masku cudzinca a spoznávaj Veterné mesto, ale keď tam pobehajú taký vandali, tak z hľadiska tvojho bezpečia neviem... no a Kapusta... :D Ja mám vo svojom otrasnom internátnom príbytku zasa Malinu, a veľmi príjemný chlapík to nie je :D
Pozri, píš ďalej, neprestávaj písať, a nezačínaj sa schyľovať k ľutovaniu. Hm... Čo som ja za človeka, aby som ti rady dávala? Skrátka, neprežívaj to, drž sa tam. Tvoji blogový fanúšikovia v teba veria :)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 12:01 | Reagovat

Nevěš hlavu příteli. A na tkaničkách přes trubky už vůbec ne. Přeji ti, aby tě ten pocit tíživé samoty co nejdříve opustil...

3 Elis Elis | Web | 29. prosince 2014 v 12:31 | Reagovat

Amerika to je země zaslíbená jen pro ty s tučným kontem... tak hodně síly, aby si to tam přečkal ve zdraví a hlavně si z hlavy vyžeň černé myšlenky...  souhlasím jak s Akimem a tak i s Hay, nepřestávej psát, jednou svá psaníčka vydáš knižně a budeš slavný a bohatý...

4 lluvia lluvia | E-mail | 29. prosince 2014 v 23:31 | Reagovat

Jaké jen nalézt slova útěchy? Možná, že účinnější a v tomto okamžiku daleko vhodnější by bylo tiché porozumění. (Možná ještě objetí, ale to by byla z mé strany celkem troufalost :D) Porozumění a přání brzkého duševního zotavení :)
Carpe diem...

(Nedopouštěj se chyb, které už už před tebou zkusili jiní...tebe by škoda byla)

5 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 30. prosince 2014 v 3:10 | Reagovat

Kačenka má na titulce blogu "The absence of light is the necesary part. Možná si vzpomeneš, že někdy bývalo líp.
Ale jsou to jen kecy. Mrzí mě, že tam trpíš na emocích. Chybí ty pozitivní. Chybí tam slunce. Někdo, kdo s Tebou zamete. Tak moc rozumím těm pocitům, že mám chuť tam vletět, na nic se neptat a vytáhnou tě na to Michiganský jezero. Fakt.

Tak já to dělám s nešťastnýma kamarádama. bez možnosti volby je navečer odtáhnu na Vyšehrad. Všechno se dá přežít s pocitem sdílení.
Nemohli bychom Ti ho nahradit alespoň tady?

6 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 30. prosince 2014 v 3:13 | Reagovat

a ještě něco....jsem sice jen možná-skoro architekt, ale jestli jsou to nějaký trubky co ty vidíš v interiéru, tak docela neunesou chlapa :D na to nejsou dimenzovaný, vzdej to! :D ;)* (navíc bychom se moc zlobili! )

7 stuprum stuprum | Web | 30. prosince 2014 v 3:25 | Reagovat

Však já se odpravím až doma. :D Tady nepojdu ani za nic. :D

Teď poslouchám Bobka/Křesťana Ještě není tma a cítím se zas jednou jako člověk. :)

8 Evil Evil | Web | 30. prosince 2014 v 5:15 | Reagovat

já ti dám tkaničky a trubky.. koho pak budu číst, hm?? můžu ti říct, že žádnej jinej blog se mi nečte tak dobře, jako ten tvůj.. většinou mám u čtení otevřenou hubu dokořán, jak dovedeš s tou naší krásnou řečí pracovat :) přeji ti, ať je jen líp a líp :)

9 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 14:57 | Reagovat

díky za pochvalu, já většinou toho musím dost stíhat :)

10 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 14:59 | Reagovat

Přeji, aby bylo lépe. někdy je dobré se vyplakat, aby bylo dobré, ale někdy je také lepší se spíše někomu svěřit a vypovídat se z toho co tě trápí.

11 Vivi Vivi | Web | 30. prosince 2014 v 15:40 | Reagovat

Vypadá totiž, že mu podobně jako brukvi kolem hlavy vyrůstají vrstvy, které neslyší nevidí a pod kůží má jednoznačně špatné znamení. - Super prirovnanie :D
No myslím, že to nieje moc pozitívny článok , ale čo už aj takéto niekedy prídu na človeka- plne negativizmu.
Treba chodiť medzi ludí a nechlastať, to je moja rada:D Tak sa drž:)

12 SpamBot SpamBot | Web | 30. prosince 2014 v 15:45 | Reagovat

Evidetne ak sa nič nezmení, čakajú nás ešte "veselé" články.... Tak hádam vydržíš :D

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. prosince 2014 v 17:27 | Reagovat

Napíšeš Michigan a mně vytane před očima Botič.

14 Thanatos Thanatos | Web | 30. prosince 2014 v 21:36 | Reagovat

číst to, je slast
depresivní slast

'Není mnoho efektivnějších metod jak někoho připravit o potěšení z života než uložit mu dělat, co se mu pohříchu zajídá.'

A není mnoho věcí, se kterými bych souhlasila tak jako s touto
Myslím, že už nemám sílu protestovat... ani kdyby to šlo

15 Berry Berry | Web | 30. prosince 2014 v 22:58 | Reagovat

Radši si s tkaničkami povídej než je věšet, to by jim bylo smutno...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama