Llareggub - ale vážně

7. prosince 2014 v 2:09
Šedě olověné, klidné nebe (na důkaz mám fotky) se nenadále přehouplo do tmy, je suchá mrazivá noc. Téměř odpočítávám vločky sněhu, které zdráhavě a dlouho víří, než se snesou k zemi. Dělníci z tramvajového parku a telefonistky z kanceláří se scházejí ve společném bistru. Všichni mají holínky nad kolena a kožené bundy. Jen já vězím v roztrhané mikině a černém flísovém džínu, špinavém od bahna.
Koukám na avenue, dolů po ulici se valí davy lidí, opravdové husté davy, tváře a tváře, zimníky a čepice, starci, ženy i děti, všichni táhnou do ulic za svým určením.
Podnikem se line popová sračka. Naproti mě usedá produktivní muž a v ruce drží mobil, esemeskuje. Pobrukuje si. Pak, v jeden docela bezvýznamný okamžik, se na mě kose podívá a zas skloní zrak. Zpěv z rádia se rozptýlil a zmlkl. Náhle je znovu slyšet chřupavý krok nesmírného davu po umrzlé dlažbě. Našpicuji uši a zastříhám jimi, tenhle reflex mi ještě nezakrněl. Slyším jednotvárnost hlasu číšnice. Vidím hanbu v jejích očích. Zvedá se od stolu, jako kdyby se chystala na křížovou cestu (a cítím, že má krámy).
Chtělo se mi posedět mlčky, pokusit se vrátit do toku myšlenek, kam jsem zabloudil, když jsem tu seděl naposledy. Což bylo přesně před třemi týdny. Popřemýšlet si, sestavit protest na život a pak se zas pokojně rozejít do své ubytovničky.
Jenže mi bránil hluk ulice. Ztratil jsem se ve zmatku. Vida, provinilá číšnice má padla (zamrdala si s kuchařem a bojí se svému mexickému umývačí nádobí sdělit tu novinu, ale udělá to, protože je ještě naivní mladá idealistka a miluje ho). A já sténám, protože úzkou uličkou se valí další dav, už ani nezastavuje na protějším chodníku, ale valí se hlava nehlava směrem ke mně.
Připomeňte mi, abych si dal zasklít dveře na balkón své mysli. Nebo je aspoň na zimu zamykal!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 7. prosince 2014 v 3:47 | Reagovat

ani nevím, co napsat.. vidím to vše živě před sebou..

2 doDina doDina | Web | 7. prosince 2014 v 8:45 | Reagovat

se  mi z toho chce nějak brečet, mělo to být smutný? asi hormony.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 11:41 | Reagovat

Obdivuji tvůj pozorovací talent a také tvoje smysly. Především čich. :-) Tvůj způsob popisu situace je též úchvatný.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 12:18 | Reagovat

Opravdové balkóny nesou na zádech dva Atlanti.
Viděl jsem to tuhle na Vinohradech.
Na Žizkově balkóny namají, jenom pavlače.

5 Elis Elis | Web | 7. prosince 2014 v 15:51 | Reagovat

[3]: Musím souhlasit s Akimem, lépe bych to nenapsala a nevystihla... tvůj styl psaní je úchvatný...

6 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 9. prosince 2014 v 0:08 | Reagovat

dtto dtto pochvalných slov ;)
jak píšeš to "našpicuji uši a zastříhám jimi ..cítím, že má krámy" - nemůžu si pomoct, představila jsem si jakous tlumeně osvětlenou hospodu, kde nad půllitrem (zpola jakoby lakotně krytého dlaní) sedí trochu přikrčený, své okolí ostražitě pozorující vlkodlak ;) tu zaslechne rychlé myší ťapání ve sklepě kdesi pod svýma nohama, tu dostane chuť na tu dámu támhle přes ulici, protože k jeho větřícímu čenichu dorazila molekula železité vůně krve - dáma se patrně pořezala při holení..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama