Rocket man

22. prosince 2014 v 0:03
Tak teď jsem na vážkách. Nemohu se rozhodnout, o čem mám vypotit přizdičlánek. Jestli o mém oblíbeném, tajemném masovém vrahovi Zodiakovi, který na konci šedesátých let řádil v Kalifornii, což jsem chtěl původně, nebo raději se zavděčit Akimovi s jeho nově předstravenou pornografickou fasádou blogu, psaní o bondážích, svíčkách, roubíku, bičíku, pekelných strojích, což z časových důvodů a též s přihlédnutím k obsahu nemohu odkládat donekonečna a nebo snad o saunování s ženami a strachu Fandy z Veselí nad Moravou, že když je nahý v jejich rovněž nahaté přítomnosti, chytne ho erekce do kleští a on se studem propadne do nižších pater?! Případně bonus v podobě ryze dogmatické! - sissy boys. Pro ty, kdo na to mají mandle.


Takže dnes o ničem, ať je to projednou snažší. Nebo něco podle Pierce, karneval duchů, Na bledém oři. Smrt je úřad. Není v moci smrtelníka změnit její rozhodnutí. Smrt není žádná maličkost. Nemůžeš znásilnit holku, která to chce. Když smrt odejde s nepořízenou z nemocnice, kde má klienta, něco se změní v řádu světa. Po smrti nic není, je to jako sfouknout plamen, činnost ustane, konec.
Ticho je zlato a já mám zlato rád.
Peklo - to nejsou už jenom špatnosti. Představte si jasně oranžové plameny, obklopující scénu nadšeného prostopášnictví, kdy malí čertíci provozují činnost, při které se vám nahrne krev do hlav, čertík u toho píchá čertici vidlemi do zadku.
Peklo dělá muže.
Smrt je jako chirurgova ocel, která odstraňuje rakovinu, chvíli bolí, teče i nějaká krev, ale dělá to pro dobro věci.
Kdo žije déle, zemře sice později, ale hůře - jako ovce na porážce.
A na závěr vzpomínka na doktora Guillotina, který vymyslel ohromně humánní čepel na rychlé oddělování hlav. Dodnes se jeho nápad uplatňuje při pokořování hyder mezi ženami.
"Jaké útočiště nachází mrtvý hrdina?"
"Zajistí si slávu přece."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lluvia lluvia | Web | 22. prosince 2014 v 0:42 | Reagovat

Ve vzpomínkách je naše nesmrtelnost. V zapomnění umíráme podruhé...hrdino, povstaň. - G. byl chytrej chlapík.

2 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2014 v 0:45 | Reagovat

Proto nezapomínejme - ani na maličkosti. :)

3 lluvia lluvia | Web | 22. prosince 2014 v 0:50 | Reagovat

To jde dost ztěžka, nemáme-li paměť slona...

4 Hay. Hay. | Web | 22. prosince 2014 v 1:44 | Reagovat

A dnes v noci mám zasa o čom premýšľať...
Trošku pomimo, ale v knihe Zlodejka kníh bola smrť opísaná celkom sympaticky :)

5 Evil Evil | Web | 22. prosince 2014 v 3:54 | Reagovat

jo.. na hlavní věci nezapomínám.. ale na to, na co nechci myslet, prostě zapomenu.. nebo to ukreju do pozadí.. abych měla v mysli místo na to, na co myslet chci :D

6 Princezna Glitch プリンセスグリッチ Princezna Glitch プリンセスグリッチ | Web | 22. prosince 2014 v 9:15 | Reagovat

" Nemůžeš znásilnit holku, která to chce"

Ale joo, můžeš.

A BMTH teď hrajou sračky, kdyby Sempiternal nebylo prolezlý vzpomínkama, ani to neposlouchám, huh.

7 prakticky-neprakticky prakticky-neprakticky | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 10:49 | Reagovat

Ke gilotině, původně měla čepel rovnou, což občas neoddělilo hlavu napoprvé...
Skloněnou čepel "vymyslel" Ludvík XVI. a paradoxně byl i prvním popraveným touto skosenou čepelí. Jaká ironie. :)

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 12:40 | Reagovat

Zajímavý článek, i když podaný trochu tvrdým způsobem. Opravdu se ti povedl, a souhlasím s tebou...

9 Akim Akim | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 13:11 | Reagovat

Smrt jako součást života. Hmmm zajímavé téma v téhle před vánoční době, ale máš pravdu, vzpomínky jsou důležité.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 21:49 | Reagovat

čírťata jako každá mláďata jsou roztomilá.
Smrt je samohlásek prostá.

11 SpamBot Ruský SpamBot Ruský | Web | 23. prosince 2014 v 18:38 | Reagovat

Vzdávam sa, za nič na svete ani v zemi nerozumiem.... XD to som sa zas predviedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama