Skoro miniové

7. prosince 2014 v 14:31
Po letech vidím u téhož nástupiště spolužačku ze střední, už tehdy byla rajda, nyní vrhajíc uštvaný pohled, kolem úst jí hraje zlá vráska a peskuje neduživé, zádumčivé děcko. Vozíval jsem s ní tramvají číslo 1 třicet minut tam, třicet zpátky, než jsem ji den co den (kdy jsem byl ve škole, ergo spíš jednou týdně) vyprovodil k pojizdným schodům vedoucím k industriální zoně a jak se jako pírko spouštěla k zemi, pásl se na jejím zadku.
Janota píše něco jako, že takhle hloupě to s námi přece nekončí, někdo se přeci musel prosmýknout svírajícími se skalami času, někdo třeba jen docela malý, abychom na těchto pustých ostrovech už nikdy nezůstali sami.

Asi je to tak, že tam někde v temnotách, kde ohníčky opojení meskalinu hoří jak cizí světy, uviděl jsem v jediném okamžiku cestu do krajiny čiré radosti, kde úlomky nesdělitelného skládají se do mozaiky našeho bytí, kde setkání s anděly jsou i nadále možná a hlavně kde zázraky se dějí těm, kdo na ně stále jako malí Jardové věří.
Kdysi jsem býval závislý na té konkrétní změně vědomí, na peyotlu a klidně jsem šukal obstárlou italsko-rumunskou překupnici, jen abych ho měl stále dostatek, vozil ji k nám nějaký Indián, nejspíš slyšel na přízvisko Černý medvěd, který plynně mluvil snad všemi jazyky světa. Pohled na něj byl otřesný, vypadal jako posekaná louka.

Na peyotlu, kdy večerní slunce se uhnízdilo ve tvých vlasech, co dělat když klišé je nejpřesnějším opisem situace?, jsem se taky seznámil s Philem. Došel jsem až na samý konec a začínám se vracet do krajin, které jsem kdysi míjel lhostejně, v obráceném sledu. Propsychotropoval jsem se na druhou stranu, ale než se tak stalo, Phil, který vypadal nachlup stejně jako Sam Childers a snad jím i byl, neboť tak jako Sam měl neuvěřitelný náboj (sotva vlezl do místnosti, hned ho byla plná), mi ukázal, že abych z kaktusků něco měl, musím být především soustředěný, ne zpitý pod obraz. Že pravidelné pití odvaru z mučenky může kvalitativně povznést můj stav až k euforii. Co příšlo po vystřízlivění, bylo však víc než večerní vítr, než umanutost žen, co si lakují nehty jen proto, aby je měly barevné. Smutek, ano, smutek. Ale stejně bych ho ještě jednou chtěl prožít znovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 7. prosince 2014 v 18:10 | Reagovat

Velmi zajímavé a navíc poučné, např. jsem do této chvíle nevěděla nic o peyotlu, mám v této oblasti nedostatky ve vzdělání... ale teď vážně, myslím že bys neměl problém najít pro svou tvorbu vydavatele, píšeš opravdu skvěle, to se hned tak nevidí...

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 19:58 | Reagovat

Máš opravdu zajímavý styl, jakým to všechno popisuješ. A také spoustu znalostí.
Souhlasím s Elis, v každém slově.
Jen tak dále!

3 Miloš Miloš | Web | 7. prosince 2014 v 21:31 | Reagovat

Té obstárlé italsko-rumunské překupnici jsi platil v naturáliích. Dalo by se říct, že šlo o bártrový obchod.

Jinak já jsem si dosud taky myslel, že ženy si "lakují nehty ..., aby je měly barevné"

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 7. prosince 2014 v 22:23 | Reagovat

" Ještě si loknu a půjdu již s tebou !!"

... hle !  stará baba,  mladou je děvou !!!

Vladymyr  Beytschek  zamlaskal :
" Dobrá jest.... ayahuasca !! "

... " K trvalému však poškození,
nastati může  ti v přirození !!"
( divný hlas v hlavě mu našeptává )

Muž nedbá !  jde rázně, ... před ním jde bába ....
... s holí jde, významně pokulhává ....
... cos v očekávání  si pochrochtává ...

5 Evil Evil | Web | 7. prosince 2014 v 23:28 | Reagovat

jo.. taky sama dost často čumím, jak dopadly ty pipiny, který mě na základce sraly.. prdelatý, vyfetovaný, ubohý.. naštěstí mě z nich skoro nikdo nepoznává.. ale vlastně to je trochu škoda.. bylo by to zajímavý setkání..
a na zázraky už opravdu dávno nevěřím.. ty se prostě nedějí.. tečka.. a teď jen přemýšlím, jak mohl vypadat, když vypadal jako posekaná louka.. hmmmmm to stojí za úvahu :D
no.. jinak.. já si taky lakuju nehty pro to, abych je měla barevný =-O jinej důvod jsem zatím nenašla :D
a smutek.. jo.. mrcha, co se pořád vrací.. ale bez něj by sis pak nevážil těch hezkých chvil.. spíš by nebyly rozeznatelný od těch všedních.. :)

6 Akim Akim | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 12:19 | Reagovat

Stuprum je potomek beatníků, teď už to vím. :-)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 20:28 | Reagovat

Filouš, inu ano, starouš Filouš má za ušima...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama