Slezina sleze

16. prosince 2014 v 4:14
Snesu jediný další den bez milosrdenství šílenství, které se mi přislibuje hned nazítří?! Která slepá ulička mi zbývá projít?
I když - říká se: hurá do toho, půl je hotovo. A právě s tímto pořekadlem na rtech se vydal můj kamarád, vesničan každým coulem, na výlet na hříbky. Bylo to jednoho pošmourného odpoledne a zdálo se, že je se svým rozhodnutím spokojen. Já už méně. Chtěl jsem ležet na posteli a dívat se na satelitní anténu, která trčela ze stěny za oknem, on mi však nakázal, abych šel s ním a pomohl mu dokolektit přehlédnuté houbičky a utrhnout je z míst, kam on by se neodvážil - např. v útrobách shnilého pařezu, poblíž kompostu atd.
Protože jsem mu byl povinován nejednou službou a dlužil jsem mu i za to, že u něj smím jen polehávat a pospávat v opojení a rauši, nijak jsem se nezdráhal, vzal si gumáky a baterku, protože jsem věděl, že má ve zvyku v lese zůstávat až do tmy a vydali jsme se s pořekadlem hurá do toho, půl je hotovo ztékat hradby šumivého šumavského lesíku. Po pár minutách procházky podél stromů jsem si uvědomil, že se patrně nalokal z mých utajených zásob lihu v podkroví, jinak přísný abstinent, protože se začal nekontrolovaně smát a šibalsky naznačovat, proč jsme sem přišli. Píchat. "Jak píchat? Lesní kundy?" Ne, prý pýchavky.
Šli jsme dále do hlubin temného hvozdu a už jsem se pomalu smiřoval s tím, že buď nic neroste, nebo mám rozmazaný zrak a vše srůstá v jednu obří bedli, rozpitou v potůčky, mechy a kapradí. Tu se ozval štěkot psa. Naříkavý, táhlý, jako vytí vlka. A tehdy jsem si měl uvědomit, že člověk je proti přírodě jenom štěně a měl jsem se otočit na patách a odejít, řka: tady nic nezmůžeme, Alfrede. Naneštěstí lídr skupiny mě táhl dál směrem za štěkavým druhem. Už když jsme se blížili, něco se mi nezdálo. Vzduch zhoustl pachem rozkladu či výměškem roztočů. Kdybych si vzal mikroskop a namířil ho na na toho ďábelského psa, určitě bych na něm mimo jiné spatřil rozsivky. Mimo jiné, protože když jsem ho poprvé uviděl v celé jeho kráse, málem se mi podlomila kolena. Ležel u nějakých jeslí nebo boudy z překližek s hlavou v půdě a vypadal, že je obalený hustou vrstvou brouků. Co já vím, jak se jmenujou ty potvory, určitě bych mezi nimi poznal celou školku parazitů. Lezli po něm klišťata i blechy i vlasovci. Vypadal jako obří skunk s tělem navlečeným do klíšťat. Bylo mi do zvracení - jako když vidíte nový druh chobotnic, který vás zarazí svou ohyzdností, neměl jsem sílu k němu vykročit. Vyrazil jsem ze sebe skoro uraženě, že jdu domů. "Alfrede, asi je malinko nemocný, pojďme, necháme ho se vyléčit."
Ani nápad, řekl Alfred. Posunul se blíž a blíž a nakázal mi, abych ho pohladil. Co když má vzteklinu, ptám se. Zbytečně, protože vzteklina by ho nechala na holičkách a utekla, kdyby věděla, s jakou aberací tu ta zoufalá troska psa bojuje. Nakonec jsem odolal pokušení a řekl, že ho příště zabiju za to, že mě do věcí nutí. Abych to nezdržoval, Alfred u něj stál až do noci a prohlížel si všechny ty brouky na jeho srsti a já stál v závětří asi padesát metrů daleko a jistil ho zdálky. Psi jsou fajn patroni, ale smrdí a tenhle navíc byl nějaký prolezlý, takže jsem se s ním vážně nekamarádil. Domů jsem normálně došli v plné síle, já si ještě trochu zahulil haš a šel na kutě... A normálně usnul a spal... A snil. A ráno se k polednu probudím, dům prázdný, venku provizorní stany, cedule karanténa, lítají vrtulníky, chodí tam lidi v bílých a červených skafandrech a maskách s divnými trubicemi. Tváře se vyděšěně dívají zpod ochranných obleků. Prý bartonelóza. Alfred ji chytil od toho prašivého psa a já, musíme zaklepat, zdravý jak rybka. Smál jsem se, když mě přepravovali vrtulníkem do vojenské nemocnice a směju se ještě teď, že jsem byl tak moudrý a oříška si nepohladil. Alfreda prohlásili za mrtvého den nato.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 16. prosince 2014 v 6:02 | Reagovat

člověče, musím se zahanbeně přiznat, že o bartoneloze jsem se musela teprve poučit.. njn, bakterie a další ta šikovná drobotina nás mají v hrsti. Ale stejně měl kamarád smůlu, obvykle se na to myslím neumírá.

2 lluvia lluvia | Web | 16. prosince 2014 v 6:30 | Reagovat

Pro dobrotu ke smrti.

3 Orida Orida | Web | 16. prosince 2014 v 11:18 | Reagovat

Už dávno ma blogový článok nedonútil googliť pojmy, klobúk dolu za to.

Holt, keď má niekto blbé nápady, takto to potom dopadá :)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 13:05 | Reagovat

To je vůl ten Alfred. Budiž mu země lehká.

5 Jana Jana | Web | 16. prosince 2014 v 13:41 | Reagovat

Dobrý magor ten alfred.

6 Lamilka Lamilka | Web | 16. prosince 2014 v 13:42 | Reagovat

No, mě je teda líto toho pejska. Kdo ho tam uvázal a nechal tak vážně onemocnět. Samozřejmě Alfréda je mi také líto, musel to být člověk, co má srdce, jenže měl zavolat na pomoc veterináře. Je mi z toho všeho smutno...:-(

7 Amon Amon | Web | 16. prosince 2014 v 14:33 | Reagovat

Musím říct,že máš zajímavý styl psaní :) Moc se mi líbí. Zároveň mě zaráží,s jakým klidem konstatuješ smrt svého kamaráda. Možná to tak vidím jenom já,ale přijde mi,jako bys nic necítil,kdyžř jsi tu větu psal... Ale možná je to jen moje představa.

Pejska je mi moc líto. Šel mu někdo pomoci? Nebo mezitím odešel na Druhou stranu ?

Věz,že nic nemyslím zle,jen říkám svůj názor.

Přeji pěkný den.
Amon

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 14:57 | Reagovat

Souhlasím s Amonem. I mě to připadá trochu chladné, a také to, že vyprávěči ani nezabylo líto toho psa.
Ale jinak to máš krásně vymyšlené, a samozřejmě i sepsané. Oplýváš nádhernou slovní zásobou!

9 Kiwi Kiwi | Web | 16. prosince 2014 v 15:56 | Reagovat

Jediný slovo: šílený.

10 Amon Amon | Web | 16. prosince 2014 v 16:54 | Reagovat

[8]:Dekuji za souhlas,lec musim opravit Tvuj drobny onyl... Ja jsem slecna :) Vez ale,ze vim,ze prezdivka vypada trochu zavadejici ;)

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 16:58 | Reagovat

[10]: Jé, tak to se opravdu moc omlouvám. Ale je to lepší, než kdybych se spletla naopak...

12 Lamilka Lamilka | Web | 16. prosince 2014 v 17:16 | Reagovat

Když to tu napíšu,co si myslím, tak ne abys mě zas stuprum vyčítal, že jsem ti křivdila, ale děláš si z nás trochu šoufky.

13 Elis Elis | Web | 16. prosince 2014 v 19:08 | Reagovat

Jako vždy zajímavě a skvěle napsané... Alfréd musel být už sám v nějakém rozkladu, když tak rychle umřel... přemýšlím koho víc litovat, jestli psa na kterém se hnusně podepsal nějaký člověk a pes s tím nemohl nic udělat a byl oběť, nebo Alfréda který se na sobě podepsal sám i když měl na rozdíl od psa na výběr...

14 stuprum stuprum | Web | 17. prosince 2014 v 6:26 | Reagovat

Abych to uvedl na pravou míru, je to kombinace dvou událostí, které se staly... nezávisle na sobě.
A měl jsem náladu se zasmát, tak jsem je skloubil dohromady. :)
Proto, Jani, žádné šoufky, jen trochu víc fikce než obvykle. :)

15 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 20:26 | Reagovat

Ještě řekni, že měl i tasemnici a bude to horor.

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. prosince 2014 v 12:38 | Reagovat

Tentokrát to bylo velice napínavé. K tomu dodatek v tvém komentáři, byla jsem napnutá jak struna. Komentář TlusŤjocha nemá chybu :-) :-) :-)

17 The Breand The Breand | Web | 19. prosince 2014 v 17:04 | Reagovat

Nečítam komentáre ostatných, len s červeňou na tvári sa usmievam na Váš článok. Nemala som odvahu predtým na snahu vyjadriť slovami dokonalosť Vašich slov. Krátkych, výstižných a tak prázno plných, až to človeka príjemné bolí.
V pozadí mi znie Jimi Hendrix a utápam sa v bezcitných písmenách, ktoré som tak nechcela nazvať, ale prídu mu príliš bez citov ku tejto téme. Príde mi to ako čítať nejaké zápisy muža, ktorého často vídavať s cigarou v ústach, zhnuseného kyslosťou života a opojných nápojov, ktoré nalieva do svojho žalúdka, z nejakého stredoveku. Ako zachovalá kniha.
Cítim všade naokolo hrozný zápach, akoby prišiel z Vašich písmen, ale ako tak nad tým premýšľam, dosť možno to bude znečistený vzduch. A srdce mi zviera pri predstave psa a hlúposti človeka, ktorý sa rozhodol priblížiť sa a vypožičať si bartonelózu, o ktorej som si otvorila stránku, ale som lenivá na to prečítať si o čom tá choroba je.
Samozrejme, je mi ľúto aj toho človeka, ale hlúposti človeka sa často nevyrovná nič.
Ale aj tak sa teraz cítim ako tá, ktorá je viac bezcitná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama