Úděle

13. prosince 2014 v 1:23
Vládne nám rákoska a cukrátko. Nevíme, kam kráčíme, odkud jsme přišli, nevíme, proč se potácíme po zeměkouli a či z pravých (nebo levých) příčin hmatáme rukama, abychom měli víc a víc, máme-li z vícera užitek, kalkulujíce tak jen ve svých tuchách a temných zřeních. Musím doznat, že veškeré uklidnění v některých otázkách je jen polosnovou rezignací. Cloumání touhy opustit stěny tohoto vězení, ve kterém trčíme všichni bez výjimek, odsouzeni k pestrým šalbám, útěchám a obezličkám, s postavami hrbáčů, ozářeni jasnými prospekty vedoucími do nikam. Stále naléhavější. Že nikdo nic neví, už mě nepřekvapuje. Též jsem došel k poznání, že lepší nevědět. Nejštastnější jsou lidé, kteří většinu svého dne tráví v práci u počítače a ještě jim naskakujou v bance prašulky. Nic jim nechybí. Lepší než pitomá poroba se svou vášní pro patetické situace. Prý ohromná díla určená pro vykoupení. A spásu. V pokoře, které jsem schopen už na pokročilé úrovni, protože mi schází pýcha krále David, nacházím jen lámání chleba. Ale aspoň jsem zde nalezl tiché zákoutí, kde se mohu připoutat a ve vší skromnosti rozbít svůj stánek. Tady popíjím brusinkovou šťávu a ve svém Homérovi nacházím okouzlení, které mi vydrží až do konce mých dní. Tady bych byl veselý a plný ochoty, snad i na stará kolena, dokud by si mě zas nevzala země, obklopen selskými usedlostmi mířil bych jen za odpočinkem, za světlem všemohoucího a krásou božské idee.
Hnětou mne vzpomínky. Nade mnou poprvé ty lípy, a kteréhosi krásného odpoledne přišel tyrkysově oděný hošík se svou matkou, krásnou, černookou, ztepilou mulatkou, a vyplázl na mě jazyk. Ta podívaná se mi líbila, i přisedl jsem si na přistavený pluh naproti, a dal se s rozkoší do kreslení toho výjevu. Kukadla nepoddajné síly zářící z hošíka jak se patří bujarého, aniž bych přidal mnoho ze svého, těkajícího po okolí v údivu osmi let a matku v předklonu, jak se snaží lapit síťkou na motýli obyvatele vzdušného světa. Několik rozbitých kol, které stály poblíž stodoly, jen dotvářely spletitou a kolorovanou kompozici této nanejvýš rozkošné kresby. V lůně přírody se pracuje s lehkostí.

Člověk, který se řídí pravidly společnosti, nikdy nevytvoří nic pobuřujícího ani blahobytného, zato však prožije dost dobrý až báječný život. Povím vám podobenství: s uměním je to jako s láskou. Dejme tomu, že kluk miluje děvče, že u ní tráví hodiny a vyplýtvá všechnu energii a majetek na to, aby ji přesvědčil o tom, že se jí zcela oddává. A pak by přišel nějaký vybledlý měšťák, obyčejný našinec, který by se usmál a řekl: "Milovat, to je lidské, mladý pane, ale musíte milovat lidsky. Svůj čas rozdělte mezi práci a zábavu, odpočinek a co zbyde, věnujte dívce. Totéž s penězi, rozpočítejte jmění, občas kupte dárek, vlk se nažere a koza zůstane vcelku. Netřeba rozhazovat." Uposlechne-li moudré rady, zcela jistě se z něj stane užitečný mladý muž a každému zaměstnavali bych přál, aby ho postavil ke svému pásu, jenže je-li svým založením umělec, pak je po jeho lásce veta, i po jeho umění. Není divu, že tak zřídka se přižene zvichřeným vodstvem a otřásá dušemi v údivu ten, jenž miluje nadmíru.

Podle Goetha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lluvia lluvia | Web | 13. prosince 2014 v 2:15 | Reagovat

Jsi umělcem? Ah, hloupý dotaz, na který si dovedu odpovědět sama.
Jinak: Cítíš se býti umělcem? Kde skončila tvá skica?

2 Akim Akim | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 10:32 | Reagovat

Inu umělci to mají těžké. Krásné, nevím proč, ale přijde mi to takové něžné. :-)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 10:50 | Reagovat

Něžné. Akim mi ukladl/a (?)slovo. Také to tak cítím. ale přitom to á takovou temnou atmosféru.
Jen- mohla bych se tě zeptat na takovou blbou otázku? Opravdu si myslíš, že práce za počítačem je poklidná, nebo se ti ta poznámka prostě jen hodila do toho článku?
Zbožňuji tvé články. Vždy mě donutí se zamyslet, ať chci, nebo ne. Jen tak dále! Nosíš v sobě úžasný talent.

4 Lamilka Lamilka | Web | 13. prosince 2014 v 11:25 | Reagovat

Podle Goetha, jo? Tak já to doplním  citátem...teď nevím, jestli to byl Moliere..,,znej proto míru v lásce, ať je stálá, chybí kdo otálí, i ten, kdo cválá :-) Možná to tak platí ve všem v životě, co děláme, jenže kdo má sílu to dodržovat? Obyčejný člověk těžko, umělec ještě hůř...proto si občas natluče, ale je zbytečný, mu to říkat, viď ? :-D A to nejsem umělec :-)

5 Elis Elis | Web | 13. prosince 2014 v 12:27 | Reagovat

Život s námi cvičí a používá známou metodu cukru a biče, nikdy nám nedá to, co opravdu chceme, když už to málem držíme v prstech, tak ucukne a musíme se spokojit s tím co na nás zbude, je to smutné ale moc své životy nemáme pod kontrolou, řídí nás zákony a předpisy a je marné se vzpírat, není kde utéct...

6 stuprum stuprum | Web | 13. prosince 2014 v 12:42 | Reagovat

To bude tím, že umělci vymírají. Kdybych neměl poškozený mozek a víc se věnoval malbě, mohl jsem Vám tu dneska předkládat Snídaně v trávě. :) Takhle můžu jen teoretizovat. :)

Správně, Elis.

7 Lamilka Lamilka | Web | 13. prosince 2014 v 13:01 | Reagovat

[6]: Taky na tom nejsem ve věži nejlíp, a občas alspoň mandalu vymaluju, tak já teda chci od tebe tu snídani v trávě...samozřejmě na plátně...pěkně prosím...:-)

[5]: Elis, také s tebou naprosto souhlasím...

8 Dashie <3 Dashie <3 | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 20:18 | Reagovat

Nesouhlasím: "Nejštastnější jsou lidé, kteří většinu svého dne tráví v práci u počítače a ještě jim naskakujou v bance prašulky. Nic jim nechybí." Je to hloupost. Fakt toho, že sedím za počítačem a mám z toho peníze neznamená, že jsem šťastný. Peníze nejsou štěstí. Peníze nejsou život. Peníze nejsou pohodlí. Peníze jsou možnost. Je to možnost si nějak přilepšit - pobavit se, udělat si radost. Ale peníze nejsou zárukou štěstí.
Ani s "Svůj čas rozdělte mezi práci a zábavu, odpočinek a co zbyde, věnujte dívce. " mám-li dívku a jsem zamilován chci jí věnovat všechen svůj čas. Je samozřejmé, že to nejde. A čas si stejně musím nějak rozdělit ale ne v poměru "a co zbyde, věnujte dívce"

Ale umění bych k lásce přirovnat dokázala. Pravý umělec musí být svému dílu oddaný stejně tak jako pravý milovník milované.

9 Lamilka Lamilka | Web | 13. prosince 2014 v 20:56 | Reagovat

[8]: Dashie, aby mohl mladík opravdu, ale opravdu milovat dívku, musí nejprve nalézt klid sám v sobě, pak teprve zzaměstnání...ten klid v sobě nalezne vyrovnáním právě těchto tří věcí...tedy opravdu ke své práci potřebuje dostatek zábavy a odpočinku, to je základ. Teprve až najde vhodné zaměstnání, teprve potom má zájem hledat vážný vztah. Dřív o ten vážný vztah asi nebude mít zájem. A pokud je tedy umělec, musí zas malovat jen to, co dopravdy miluje, jinak jeho dílo nebude kvalitní...myslím, že tím vzniká právě u umělců ta rozpolcená dušička, protože toto všechno nalézt je obtížné. Musí opravdu jedno po druhém...:-)

10 pavel pavel | Web | 14. prosince 2014 v 11:45 | Reagovat

Mulatky mají krásná ústa. :)

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 17:48 | Reagovat

Umění zbytků a reziduí.
Nemoce, které ve mně hlodaly, to dělaly obdobně.
Divide et impera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama