Vše je imitace

12. prosince 2014 v 16:52
Už jsem starý chlap. Mám za sebou skoro celý, prázdný život. V patnácti jsem si myslel, že se nedožiju osmnácti. V osmnácti dvaceti a ve dvaceti jsem už za sebou měl kariéru feťáka a opilce, kterou si někteří chlapi pěstují pět, deset, ale i patnáct let. Tak jsem raději přestal počítat a řekl si, že už nebudu vyhlížet zubatou a místo toho se hodím do klidu. Za měsíc a den budu s blahosklonností přijímat další rok. Třináctka a leden. Astrologie, chiromantie, ptakopravectví a podobné metody matení pojmů mě odevždy fascinovaly. Odhalují symboly a významy vyvstalé z hlubin archaických představ o fungovaní vesmíru, nebo abychom nechodili tak daleko, třeba střípky funkcí našich chatrných organismů. Kolikrát se mimoděk zahlédnete zrcadle a při bližším ohledání vidíte vystouplá žebra, jakési chabé struny nesoucí stopy po vápníku, skoro jako by se vás už dotýkala smrtka, jak křehký je ve vší hrubosti život, a přitom spoustu lidí má tu drzost, aby vám na nesčetných případech dokazovalo, že za vašimi vrozenými sklony k umírání vězí špatné manželství, kouření krabičky cigaret denně nebo stresující zaměstnání. Každý všeználek (na tom písí softwaru jsem kreslil první duchy, mrtvoly a hroby - Všeználek) ví, že za všechno podstatné můžou výhradně geny. Za dobré i zlé, za děsivé i blažené, vše nese stopy deoxyribonukleových kyselin.
Proč zeširoka opisovat, co můžeme přejít jak mamuti přímým tahem. Připadám si jak plovoucí rypadlo, klestící si cestu mezi ledovci a doufající, že jednou rozbortí Vatnajökull nebo aspoň potopí další Costu Concordiu, aby mě mohli po úspěšné a vzrušující odysei rozmontovat a dát do šrotu. Žel, stále bez úspěchu manévruji pod nekonečnými blankytem mrtvého oceánu. Bez vyhlídek a naděje na změnu kurzu. Mám tři skromná přání, než pojdu jak řeznický čokl na smetišti!
Přání vyhladit superkolonie mravenců, protože sténám z desetinásobně zvětšených fotek mravenčích hlav s kusadly, které připomínají kusadla všech hmyzáků. Když vidím, jak mouchy za trouchnivějícími panely na domech těsně pod střechou a jejich děsivější sestřičky berušky kolegiálně vedle sebe usínají zimním spánkem a po odtržení desky padají po stovkách rovnou na trávník z desetimetrové výšky, zalijí se mi oči slzami šílenství. Nemohu sledovat druh, který se chová, když vyrušen, podivně, třeba je ku svému chování veden pudy. Stačí, že sám nemám osu na obrtlíku a lámu se ve švech; sledovat druhé, aťsi šestinohé, dělat totéž, zcela iracionálně, mě opravdu ubíjí. Tehdy váhám, jestli nemám okamžitě skočit z lešení a nezabít se na hromadě ztrhaných latí, než mít před očima divadlo malátných berušek. A kdo mě zná, ví, že nemám daleko k impulzivnímu jednání a že mám tak divokou povahu, až se mi chvilkami zatmívá před očima.
Přání jednou a definitivně vyhodit pomocí cyklonitu do povětří solární panely v Arizoně a když už se těch končinách octnu, navštívit Měděné hory a ulovit tamějšího lva.
Přání ještě jednou zkřížit cestu Osudové.

Chi
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lamilka Lamilka | Web | 12. prosince 2014 v 17:33 | Reagovat

Vydrž, Stuprum, když vydržíš, bude líp. Jsi mladý, zvládneš to, i když teď se ti to tak nezdá. Já to zažila dvakrát.

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 18:01 | Reagovat

Také někdy mívám podobné pocity. Krásný a silný článek, opravdu. Obdivuji tě, jak to tak pravdivě dokážeš vypsat.

3 lluvia lluvia | Web | 12. prosince 2014 v 19:12 | Reagovat

Nemáme sice možnost svobodné vůle, ale svobodné volby ano. I když je nám osud částečně předurčen genetikou (díky G. Mendle), výchovou a také tím, kde jsme se narodili, sami jej můžeme částečně řídit, ovládat, tvořit...zasahovat do něj. Někdy je to možné více, někdy méně a někdy téměř vůbec (nebo se alespoň zdá, že tu ona možnost není), ale vždy tu je, existuje, dýchá nám za krk, šeptá otázky a požaduje odpovědi...stačí naslouchat (?)
(nevnucuji, nabízím, pouze můj názor :)...)

4 Elis Elis | Web | 12. prosince 2014 v 19:17 | Reagovat

Opravdu obdivuhodné, nejen styl psaní, ale i znalosti z různých oborů a věd... škoda těch berušek...

5 Jarka Jarka | Web | 12. prosince 2014 v 19:49 | Reagovat

Ajajaj, proč se mi vždycky zdá tak složitý smysluplně zareagovat na tvůj článek. Ty jsi Stuprumíku tak složitá a komplikovaná osoba a nebo já jsem možná až moc jednoduchá?! ;-) Všimla jsem si toho data třináctého, taky jsem se narodila na tuto číslovku, takže ji považuji za šťastné číslo a potěšilo mě, že v tom nejsem sama. :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 20:12 | Reagovat

Chcešli získat dokonalou kostru, vhoď tělo do mraveniště.
Tak to dělali staří domorodci.

7 Akim Akim | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 20:21 | Reagovat

Obdivuji tvoje tařka volnomyšlenkářské kladení slov, ohromuje mě to a smekám před tebou.

8 pavel pavel | Web | 12. prosince 2014 v 21:02 | Reagovat

A to si říkám, proč máme jen dvě možnosti, život a smrt a nemáme ještě třetí na výběr. :D

9 Jana Jana | Web | 12. prosince 2014 v 21:45 | Reagovat

Stuprum, jestli jsi tedy ročník 1987, tak si příští rok mákneš. Ale v každém případě bych ti radila nic nepřehánět, Pokud jsi rok 1988, tak si taky mákneš, jen máš jiný devítiletý cyklus, ten práci přeje.

10 mengano mengano | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 14:38 | Reagovat

[6]: Takto jsem jako dítě preparovala mrtvou želvu. Prázdný krunýř, ač nejprve oplakán, byl dokonalý.

Bylo by možné "vhození do mraveniště" považovat za inovativní metodu v pohřebnictví?

11 Bocian Bocian | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 2:48 | Reagovat

V tomto sú zvieratá zvláštne, zvláštne pre nás, pre ktorých je život to najcennejšie. Preto si tak zvláštny a možno nepochopený aj ty. Najviac ma udivuje, ako nám v jednom momente záleží na prežití práve toho jedného chlapíka, ale keď ktosi-čosi vyhladí tisíce černochov (alebo hocikoho iného), ani slza. Zvieratá, tie sa pokojne zrútia z útesu do papúľ krokodílov, majú guráž, o akej sa nám ani nezdá. (Asi od témy komentár :-D.)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. prosince 2014 v 12:10 | Reagovat

Přání je otcem myšlenky. Náhoda přeje připraveným. Osudová tě určitě nemine :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama