Vykuřovací pícka

10. prosince 2014 v 4:41
Mnoho minulých zim jsem pravidelně vždycky o pár dní propásl Vánoce, protože jsem byl tak nastřelený a ožralý, že jsem na ně zapomněl, ale tento rok mohu téměř slíbit, že se to nestane! Dokonce jsem si po cestě z worku udělal fotku nějakých trpaslíků svítících před verandami, aby mi připomínaly svátky pohody a rodinného štěstí. A vzpomněl jsem si, že jsem rád o Vánocích čítával Dickense, ty jeho povídky. A i když Nadějné vyhlídky zas tak vánoční tématiku nenesou, jsou přesto o něčem, co je Vánocům blízké: o penězích a stařenkách.


Očima vyhledal v hrsti mincičku, zabalil ji do papírku pomačkaného stářím a podal mu je. Tvoje, říká. Pamatuj si, je jen tvoje. Nikomu ji nedávej. Peníze, co ti patří, nikomu nedávej.
Tak jsem mu poděkoval upřenýma očima a to tak úslužně, až to přesahovalo meze slušného chování, však jsem se Vaška držel jako klíště už od příjezdu do města. Cizí pán v saku jim dal dobrou noc, dal dobrou noc i panu Piždochovi (který odcházel s námi) a mne odbyl pohledem, který mu nestál ani za obě oči, protože to jedno oko zavel a dělal, že dělá pravé divy tím, jak ho přimhouřil, záviděl mi minci. Kdybych si měl chuť po cestě domů povídat, povídal bych s ústy dokořán - taky, abych si vypláchl hubu od rumu co největším množstvím vzduchu. Ale nenadálé vynoření poklesku mě omráčilo a vrátilo do reality způsobem, že jsem se nezmohl na nic jiného než jen myslet na to, co se stalo.
Sestra, kterou jsem objevil po příchodu domů v kuchyni, neměla náladu a její neobvyklá mlčenlivost dodala Vaškovi odvahy, aby jí řekl o šilinku, co jsme našli, pěkně lesklém šilinku z příkopu.
Falešný, projevila odhad sestra škodolibě. Jinak bys ho přece nedal klukovi, ne? Tak se na něj podíváme.
Vybalil jsem ho z toho pokrčeného papírku a po inspekci se ukázalo, že je pravý. Bodejť by nebyl, když jsem ho našel já.
Ale ale, copak je tohle? vzkřikla ségra překvapeně a popadla papír. Ty tu máš ještě tři librové bankocetle.


Ríša je mi svědkem, kolikrát se v noci budím a musím sáhnout po zázvoru a čpavé soli. Ríša ví, jaké nervové křeče mě berou. Nohy a křeče, to je porod. Ale kdyby jen ty křeče, ty pro mě nejsou nic nového, přidala se ještě dušnost a úzkost, strach o mé milované. Kdybych je dovedla mít méně ráda a být míň citlivá, hned bych se vykurýrovala a měla nervy jak ze železa. Na mou pravdu, co bych za to dala, kdyby to šlo. Ale abych na vás v noci nemyslela - to je vyloučené! A tu ji zalil příval slz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 7:16 | Reagovat

Tento příběh je rozhodně zajímavý. Donutí čtenáře se zamyslet, a to je dobře.
Myslím, že je to účel, ale nikdy si tvé hrdiny neoblíbím. A víš, co je na tom nejlepší? Nevadí mi to.
Jen- měla bych malou výtku k prvnímu odstavci, konkrétně k větě: "Dokonce jsem si po cestě z worku udělal fotku nějakých trpaslíků svítících před verandami, aby mi připomínaly svátky pohody a rodinného štěstí." Je to sice úžasná a poetická věta, ale..."worku"? Mám za to, že jsi myslel "z práce", nemýlím se? Ale toto kombinování angličtiny a češtiny opravdu odpuzuje a odvádí od jinak skvělého příběhu.
Ale jinak to je vážně moc povedené!

2 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 13:29 | Reagovat

Začetla jsem se a najednou konec, parádně píšeš

3 Elis Elis | Web | 10. prosince 2014 v 14:15 | Reagovat

Příběhy a tvůj styl psaní vždy zaujme, je to takové vyzrálé a úžasné, škoda, že jsou příběhy krátké...

4 Akim Akim | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 16:10 | Reagovat

[3]: Mě se právě líbí, že to jsou jen takové nášlehy, to je pro Stupruma typické, stačí mu pár slov, aby tě sundal, paráda.

5 Elis Elis | Web | 10. prosince 2014 v 17:23 | Reagovat

[4]: Tak to máš pravdu Akime, to jsou přímo šlehy a ty jsi stejná krevní skupina, vy dva mě vždy "sundáte" a to je právě na vašem psaní to nejlepší...

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 21:07 | Reagovat

Pravý šilink jsem už neviděl léta...

7 Bae Bae | 10. prosince 2014 v 23:00 | Reagovat

Píšeš nádherně.

8 Clairka Clairka | Web | 10. prosince 2014 v 23:51 | Reagovat

Jak jsem tak už skoro zapoměla psát, tak si říkám, že když vždycky vidím něco od tebe, musím znova začít. Mohli bychom zas nastřelit kukuřáka.. :) Třeba se jednou dočká šťastného konce :)

9 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 13:09 | Reagovat

Mám doma jeden schovaný šilink.

10 Jana Jana | Web | 12. prosince 2014 v 14:01 | Reagovat

No, mě něco připomíná ten poslední odstaveček, psaný jakoby ženou. A to by zasloužilo dopsat do konce...Nepotřebuji sice zázvor, ani čpavou sůl, ale...

11 pavel pavel | Web | 12. prosince 2014 v 21:08 | Reagovat

[3]: ... a bez konce. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama