Dost bylo kokotů

27. ledna 2015 v 0:00
Jako téměř všichni ostatní lidé, i já se po většinu života potýkal s kokoty. Většinu té doby jsem však, jako ostatně většina naší společnosti, lpěl na prastaré představě o kokotismu. Nebyl jsem schopen poznat, že kokoti jsou nemocní lidé, a tudíž jsem se prostoduše domníval, že se jedná o morální vadu, která může být omezená nebo potlačená volním rozhodnutím. Až nyní se mi podařilo pochopit skutečnou povahu kokotismu. Jedná se o návyk, který je stejně zhoubný, jako alkoholismus, drogová závislost nebo závislost na skupinové protidrogové terapii. Postihuje podstatnou část populace - a přitom většina kokotů ani v nejmenším netuší, že jsou kokoty! Rozhodně tomu tak bylo v mém vlastním případě - než jsem se odhodlal k osobnímu zápasu s trpkou skutečností, že jsem byl normálním kokotem. Pro nikoho není snadné, má-li zrakům všech okolo odhalit své osobní chyby a nedostatky. Proto jsem po dlouhý čas váhal s napsáním této knihy a vyhýbal se i rozhovorům o tématech, které ji inspirovaly. Nepřál jsem si, aby se celý svět dověděl, že jsem k nim patřil! Nakonec mě však moje svědomí i mí přátelé a pacienti přesvědčili, že celý svět o mém kokotství už dávno věděl, a že bych, kdybych zveřejnil svůj příběh, mohl mnoha lidem okolo sebe pomoct, pokud bych jim umoţnil pochopit fenomén kokotismu a osvětlil cestu k vyléčení. Takto jsem se tedy v nejhlubší pokoře rozhodl sdělit světu příběh svého návykového kokotismu, příběh o namáhavé pouti, jež mě osvobodila z jeho spárů. Nyní jiţ dokážu jasně a zřetelně obhlédnout dlouhá léta, kdy jsem byl kokotem. Tak, jak to dokáže jen skutečný kokot, rozumím zármutku, bolesti a námaze zakoušené při léčení. Rozhodně se nejedná o proces, který bych si přál znovu podstoupit. Jakmile se však člověk stane kokotem, nemá na vybranou. Dříve nebo později vám do cesty vkročí sám Život a znemoţní vám pokračovat ve stejných kolejích. "Jseš kokot," oznámí vám. Budete zapírat, budete s ním zápasit, vynadátáte mu, začnete na něj řvát, zkopete ho, začnete ho uprošovat, pokusíte se ho ignorovat, proklejete jej. Ale Život před vámi neustoupí. Buďto se před ním pokoříte, nebo pokoří on vás. Proto dnes v největší kajícnosti a zármutku přiznávám: Po více než dvacet let jsem byl agresivní výbušný kokot! Moji přátelé a příbuzní trpěli mým kokotismem tolik jako já. V mnoha případech jsem je jednoduše strhl s sebou. Dokonce i pacienti museli snášet moje zaryté hulvátstvím a rozpínavý egoismus. Nyní si uvědomuji, že všechna ta bolest a utrpení nebyly nutné - kdybych jen dříve pochopil plnou pravdu a jiţ v mladším věku nastoupil cestu vedoucí k vyléčení. Věřte mi - nikdy není dost brzy ani příliš pozdě, abyste na sobě rozpoznali výmluvné příznaky kokotí existence. Stejně tak není nikdy dost brzy ani příliš pozdě, abyste změnili své zhoubné návyky, které od vás odpudily přátele, narušily vaše obchodní či pracovní vztahy a zraňovaly lidi kolem vás zbytečnými výpady a urážkami. Osobně jsem o tom, že jsem kokot, neměl nejmenší potuchy do svých téměř čtyřiceti let. Jako většina kokotů jsem i já byl hrdý na svou silnou osobnost, díky které jsem vždy získal vše, co jsem si umanul. Už na střední škole jsem si prvně uvědomil, že umím dokonale vypnout své svědomí a neutralizovat jakékoli pocity viny. Jako vysokoškolák jsem záhy poznal, že získám, cokoli mě napadne, budu-li spolužákům na kolejích zasahovat do soukromí - tak se mi dařilo přimět lidi, aby dělali přesně to, co jsem po nich chtěl. Jakmile jsem nastoupil do zaměstnání, ještě jsem vybrousil svůj talent pro podlosti a agresivitu.
Dost bylo kokotů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 0:25 | Reagovat

Paco má kytraru a vesmírem lítá.
Vskutku inspirativní příběh. Zamyslím se nad sebou.

2 stuprum stuprum | Web | 27. ledna 2015 v 0:57 | Reagovat

Ty jsi čerstvá? Tak jak ses měla, drahá? :)

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 3:37 | Reagovat

Zjistit v 7 ráno, že nic neumim na zkoušku? Nakonec s večerní zimnicí na pár hodin usnout, abych mohla trávit noc trubkama? Děkuji za optání, ale asi nic moc. Jsem unavená. Strašně. Jako stoletý pán.
Doufám že Ty to dáváš líp, příšerko.

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 4:27 | Reagovat

škoda, že tohle je u nás politickej výkřik ;)
ale doufám, že doufám, že jo.
Konečně jsem pochopila, jak to máš s tím časem. Že máš příjemný večer, zatímco já ponocuju:)

5 stuprum stuprum | Web | 27. ledna 2015 v 5:24 | Reagovat

Co se dá dělat. Dal bych Ti svůj čas a nechal si ten, co máš. :)

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 5:30 | Reagovat

každý jsme vyhráli něco jinýho. ale mě by se hodilo šest hodin navíc

7 stuprum stuprum | Web | 27. ledna 2015 v 5:31 | Reagovat

Dostaneš 7, míň nemám.

8 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 5:38 | Reagovat

Problém je jediný. Hned, jak je dostanu, tak je nebudu potřebovat :)
Akorát Ty by sis měl rychle nastudovat něco o vytápění, zbývá ti slabá hodina a půl, haha.

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 6:39 | Reagovat

Toto je rozhodně originální přiznání, a zasáhl jsi mě jím.
Souhlasím, že takových lidí, jakým jsi byl i ty, je až příliš. Je smutné, že si to mnohdy neuvědomí...

10 Akim Akim | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 10:41 | Reagovat

Hmmm zajímavý článek. Většina kokotů si totiž svůj kokotismus neuvědomuje, nebo si zkrátka fakt, že jsou kokoti za žádnou cenu nepřiznají...

11 apluses apluses | 27. ledna 2015 v 10:53 | Reagovat

[9]:vnímáte, že je to citace?
To je kniha.

12 she-is-losing-control she-is-losing-control | Web | 27. ledna 2015 v 19:49 | Reagovat

Mně přijde, že kokotem se člověk rodí a je na něm, zda z toho nějak vybruslí. A pravdou je, že málokomu se něco takového podaří.

13 Elis Elis | Web | 27. ledna 2015 v 20:40 | Reagovat

Když my si myslíme, že je někdo kokot, tak on si myslí to samé o nás a je jedno proč, z toho vychází jedině to, že všichni lidé na světě jsou kokoti, tak a co teď s tím...

14 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 20:44 | Reagovat

[11]: Tak to se opravdu moc omlouvám. Obvykle si toho všimnu, ale tentokrát jsem to četla trochu narychlo ,takže jsem prostě z nepozornosti přehlédla to nejdůležitější :-) Mrzí mě to...
Každopádně, můj názor zůstává, i když to není o autorovi tohoto blogu...

15 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 27. ledna 2015 v 21:12 | Reagovat

Kolik já už jsem poznala kokotů - a přála bych si, aby aspoň polovina z nich přišla na to, jak velcí kokoti jsou!

16 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 27. ledna 2015 v 22:09 | Reagovat

Já ti nevím, ale s těmi výhodami, co z toho plynou, bych klidně dál zapírala. Ale každej není tak silný jako ty...

17 Lamilka Lamilka | Web | 27. ledna 2015 v 23:53 | Reagovat

Dobrý! :-D Takhle nějak začíná hodně knih..,,byl jsem celý život...a je jedno čím, hlavně že jsem se změnil a přečtěte si mou knihu, je to návod, jak se můžete změnit i vy :-D A je úplně jedno, co místo toho slova doplníme:-)

18 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 10:16 | Reagovat

Na mistra Pacu jsem nestihla jít :(

19 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 19:02 | Reagovat

Volám sa major Kot.
Pre koktavých Jožo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama