Ethika - buduj se

21. ledna 2015 v 17:30
Vůle, která toho, kdo je jí schopen, činí schopným každého činu a všeho. Je přibližně roven nadpozemství, trasncendentálnímu monstru.
Silná vůle je v každém ohledu děsivá, roztahuje křídla a činí z toho, kdo jí vládne, dravce slídící nad kořistí. Utéci před vůlí lze jen do lůna odvahy. Kdo je však natolik odvážný, aby popatřil na zpěněnou Vůli a nezalekl se. Existují tak mocné vůle, že v jejich přítomnosti bez odporu přijimáme jejich požadavky a začleňujeme je do svého jednání. Vůle je taky mimo jiné spiknutí za účelem dodat si zdání.
Sebechytřejší člověk mi připadá jako hlupák v porovnání s někým, kdo opravdu do hloubky myslí.
Kde je kořen všeho hovadství? Lze jej vystopovat na trase hrdinů? Pravděpodobně ano. Nejmnohotvárnější duše se dopouštějí nejčernějších přehmatů. Neustále zkoušet - a selhávat - jak učí psychologie štěstí, vede k úspěchu s každým dalším připsaným neúspěchem. Proto se nikdy nevzdávejte, už jen proto, že nikomu - kromě vás samých - nezáleží na tom, zda uspějete čili nic.
V čem vězí výlučnost heroických činů? Právě bezprostředně v nás, v našem drobečkovém úsilí, které je korunováno vůlí, kterou podobně jako opilce ničím nezastavíte, sotva v něčem jiném.
Je to jak s tou vznešeností duše? Dává křídla tělu. Dnešní aeroplánní, berličkové (podvozkové, sáňkové) lidstvo nechápe význam křídel.
Copak je dejme tomu autismus obdivuhodný? Nabádat nás, ať jsme učení jako Swedenborg? Ten chlap byl úplný magor, v soukromí i na veřejnosti plácal s vehemencí vozíčkáře, vytvořil teorie, vedoucí do tak slepých (jenže tak stupidně slepých) uliček, že by mu je záviděla i múza Melpomené. Nyní na jeho počest "přesvědčení" zakládají sekty a obětují své ledviny. Lidé jako Bobby Fischer nebo obskurní matematici (ať žije Fermatova věta, absolutně vítěz ve skupině bludných přesvědčení a fanatismu do nebe volajícího) v přítmí svých skript, mají vůbec mozek? Zárodek fungujícího mozku? Nebo jen hmotu uvnitř, bez spojů? Hawking představuje už vrcholný propad homo sapiens, omyl přírody. I když některé hříčky prozřetelnosti jsou svaté, on je docela tuctový chlap s velmi nemocnou (jenom nemocnou, žádné konotace, žádné duševní nemoce, bláznění géniů, regrese požehnaných), až chorou myslí, kterému bůhvíproč všichni visí na jazyku. Chápete, že o vesmíru nikdo nic neví? To, co víme, je míň než atom prachu na koberci, který mám u postele. Přesto se odvolávají na něj a jeho brilantní vědomosti vzešlé z pouhého fantazírování, co dokázal, si vymyslel, tak jako to dělá každý, od účetního po ředitele chudobince. Noc co noc vyhlíží dalekohledem přílet marťanské lodi... Je to dobré, ne že ne, ale jen do rubriky časopisu, pro rukověť humoristy, sběratele kuriozit, bajkaře, ne pro reál, nic seriózního. Spíš tu úřaduje zkriplenost, uskřinutost ducha, jenž se bujně rozroste pouze na jednom z tisíce výčnělků, v náhodném provizorním koutku. Jako kdyby vám ve skleníku v řádku vyrostla jediná (a co že pěkná?) růže a sto jich zatím zplanělo. Na jejich místě si darmo vegetí petrželka... Neříkám, že jsem nějaký chytrolín, ale já kurevsky fetoval, tak mám aspoň výmluvu, proč nebýt "chytrý"! Patnáct let trvá, než se člověk písmem trochu naučí vyjadřovat své názory, a to jen v případě, že se opravdu učí. Jako si někdo v živých barvách pamatuje svou první milostnou zkušenost nebo co já vím, předávání červeného diplomu, já si pamatuji jen záblesky, kdy ležím pod stolem, pod židlemi, pod podrážkami, pod škarpou, zvláštní je, že vždycky ležím a pokaždé je pohled nasměrován na totéž místo, které se postupně rozpíjí. Zvláštní, ale asi docela bězné. Fixace vjemů... každopádně jsem naštěstí psaní nikdy nic nedal, jinak bych se dneska viděl na pultech s nálepkou best-seller a tím bych si zároveň podepsal ortel - dosaďte si subjektivně čeho. Čeho se vám nedostává.
Vše vyšší v člověku mluví pro jeho okamžitou smrt. Co se vzpírá smrti, není hodno reflexivní existence. Dobře si uvědomuji, že kdo takhle uvažuje, je už předem odsouzen k tr(a)pnému osudu. Přesto spatřuji nevýslovnou nádheru ve snaze člověka se poměřovat s nepomeřitelným, jeho víru v budoucnost před Rozhodnutím Nezvratna, před tou soudnou stolicí kosmu. Jako kdyby s věkem nepřibývaly jen vrásky a starosti. Kdo vyhliží, že mu bude časem lépe, jak sám sebe asi klame? Klame se hned nadvakrát. Nejprve je klamán iluzí štěstí, jež je tak jako tak vrtkavé a neposedné, druhak pak klame svou sebedůvěru. Může si říkat vlastník existence. Každý si může říkat, že má život, že působí rozumem. Pravdou však je, že vlastně nic doopravdy nemáme, ničím prokazatelně nejsme a naše životy jsou jeden jako druhý naprosto jalové, vyplňují jen nudu a prázdnotu světa, který nám klepe na dveře. A pospíchat je to nejhorší, co můžete udělat. Spěchejte leda do hrobu. Doporučuji každému, kdo na vás jde s termíny, jít na něj odvetně s nožem a výhružkami, pěkně po česku. Lidi. I když je svět nicotný, vaše smysly si mohou užít hotové orgie. Nenechte se okrádat o extra čas ve školách a na jiných institucích. Dělejte jen tolik, abyste nemuseli litovat do hajzlu spláchnutých minut. Jděte za tím, co vás miluje, protože milovat je vždy víc než být milován, ergo jdete za větším.
Kéž bych se raději neutvrzoval v tom, jak je život každého z nás bezvýznamný. Jak šedivá, jednotvárně vyžilá je pouť časem (i prostorem) v tom nepřetržitém sledu dní, které nemají začátku ani konce a jsou zhola bez významu; jiného než toho, že jsme museli už dávno dojít k poznání, možno-li tvrdit: pšenka života je pěkně shnilá. Mnoho klasů spokojeně hrabe, leží na mezi, v chládku, strojově trčí mezi námi a všechny jsou nahnilé. Mnoho plesnivých jablek a všechny musí z košíku ven. Kéž by, ale jinak to neumím, jinak nemyslím.
A neberte nic vážně. Che che.

Honem jdu pěkně do nějaké negerské, smrduté žumpy na okna. Jestli tady vydržím, tak jsem dobrý. Šotku, šotku, pěkně prosím, mile se usmívám, dej mi jutro (Karin asi nebude nadšená z matení slůvek!) radost z práce a něco ušlechtilého na pohledění! Dej mi rodinu, dej mi sílu tmelit, co je napadrť, dej mi naději, dej mi odpuštění, tedy dej mi všechno..., nač být skromný... nač být pokorný jak jakýsi farář? Kdo nechce všechno, nechce vůbec nic. Především mi dej Osudovou.

Kurzívou Klíma
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 18:00 | Reagovat

Amen (vím, že se opakuji, ale lepší komentář prostě nevymyslím... :-))

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 18:53 | Reagovat

Nemyslíš, že ta zkušenost, jak říkáš "kurevsky fetoval" není část toho, co z tebe dělá Tebe. Že kdybys třeba seděl za stolem a sepisoval řádky a řádky do knih, že by to třeba vůbec nebylo takové? nevím, jestli tam dokážu dosadit cokoliv, čeho se mi nedostává.
Jinak zběžně. Hawking jako film mě zklamal. A ty debaty o něm taky. Klamat se lepším zítřkem je hloupé, souhlasím. Štěstí je chvíle tak zoufale krátká. Z myšlenek na kradení si minut života studiem už jsem trochu zoufalá - unavená. Dělat něco pro něco. Pro co? Nechám si čas na rozmyšlenou. Ale milovat je nejvíc. Od řečí o záhubě k řečím o naději. Jsi takové kouzlo, co mine. Přeju Ti rodinu, naději i odpuštění. A především Osudovou. Přeju Ti to všechno.

3 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 21. ledna 2015 v 19:02 | Reagovat

Vůle je něco, co žene člověka životem dál, bez vůle málokdo někam dojde - jak v dnešním světě, tak v minulosti.. Škoda, že má vůle je tak slabá, možná bych se měla o něco lépe, kdyby mi neustále neutíkala :D

4 Hëllena Hëllena | Web | 21. ledna 2015 v 20:06 | Reagovat

Stephenovi Hawkingovi spíš všichni visí místo na jazyku na tom jeho mluvicím přístroji..
Jo, fakt buď rád, že jsi žádný takový bestseller nenapsal. Lidi se v osmdesáti procentech neumějí vcítit. Pravděpodobně bys už nikdy neměl klid a bylo by to samé "Jste to opravdu vy?", "Jaký to je pocit, mít absťák?" nebo "Fetujete pořád?". Lidi jsou zvědaví a rádi očumují. Budu citovat z naší divadelní hry: "Čumilové se pasou na cizím neštěstí, hodují a tyjí z nehod svých bližních.." Bohužel je to tak.

5 lluvia lluvia | E-mail | 21. ledna 2015 v 20:09 | Reagovat

O co je seznam tvých přání delší, o to větší je pravděpodobnost, že se ti něčeho nakonec dostane.
(Buď už to někoho přestane bavit, nebo jsi se jednoduše trefil...)
Přímá úměra...

6 K. K. | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 20:13 | Reagovat

Jo, vůle je důležitá, hodně. Možná je i to nejdůležitější, ale málokdo z nás jí byl obdařen. A když jo, tak většinou jenom na chvíli.
Souhlasím s tím, že člověk by měl všechno dělat jen pro sebe. Tak proč by si Hawking nemohl plácat hlouposti, když mu to dělá dobře? Nikdo z nás ho poslouchat nemusí

7 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 21. ledna 2015 v 20:41 | Reagovat

Uh, dva články za den. A tohle mě zase přinutí večer nespát. Protože o bezvýznamný existenci bych mohla přemýšlet pořád. Tohle je prostě krutej článek. Jdu to přečíst ještě jednou...

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 21:01 | Reagovat

Ale no tak! To si o mně opravdu myslíš? Vždyť matení slov je má oblíbená zábava, i když to tak asi nevypadá :-)
Jinak, je to ale krásná a poučná úvaha. Je to samozřejmě pravda, ale mnoho lidí si řečené věci neuvědomuje.
Jinak, děkuji moc za krásnou hodinu Zsv (Základů společenských věd. To je takový stupidní předmět, který se učíme se škole, a stále si na něj stěžuji. Měla to být psychologie, ale moc jí to tedy nepřipomíná...)

9 Elis Elis | Web | 22. ledna 2015 v 5:10 | Reagovat

Krása, ty si úplný filozof, texty nádherné, ale je třeba se pekelně soustředit...

10 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 10:32 | Reagovat

Čtu to už potřetí.

11 bretislav bretislav | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 12:35 | Reagovat

Na mne je to moc složitý.
Někde jsem kdysi četl větičku: "Pesimismus rozumu, optimismus vůle".. a dost mi takové sdělení zapadá do dosavadního poznání při rozhlížení se okolo nás.

12 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 22. ledna 2015 v 14:12 | Reagovat

Vule je to co nas zene dal....

13 Hay. Hay. | Web | 22. ledna 2015 v 16:45 | Reagovat

Vôľa je schopnosť, a schopnosti možno rozvíjať... Ale ani po tej nezostanú na konci stopy. Život nikoho by však nemal byť bezvýznamný. Každý si dávku šťastia a lásky predstavuje po svojom.
Skutočne niekoho potrebuješ, stuprum.

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 22. ledna 2015 v 17:39 | Reagovat

Poslední dobou nějak krním, protože o Stevenu Hawkinsovi jsem jen cosi zaslechla, ale jeho vize jsem nečetla. Nějaký Hawkinson píše i scifíčko, ale nevím jestli jde o téhož samého Hawkinsona.
A protože nemám ánunk o nekonečnosti vesmíru, o fungování nebo nefungování prostoru a času, nerada se pouštím do nějakých debat. Jen si myslím svoje a nakonec, všechny tyhle vznešené úvahy a myšlenky jsou jen dobré jako ozdoby, jako záblesky různobarevného světla, aby nebyla nuda. Protože ve finále lidskej život je docela přízemní. Narodíš se, dospěješ, zestárneš a zemřeš. Docela deprimující, žejo...
Proto si někteří nepřipouští vůbec nic a vesele si žijou, třebas primitivně. Jiní si připouštějí, ale zase to potlačí a vesele si žijou, třebas ne tak primitivně. Další se trápí a trápí nad tím, co bude další den, a když ten den přijde, trápí se nad tím, co bude zas další den, a nestačí si užívat toho, co momentálně je. Náš chemikář kdysi v opilecké rozjařenosti provolával - myšlení nechte koňovi, ten má větší hlavu. Něco na tom je.
Nakonec, není lepší zlatý střed? Trochu milovat a trochu nemilovat, možná nenávidět, ale nenechat se tím pohltit, myslet na to, co může být zítra, ale nenechat se tím udusit, netrápit se příliš nad minulostí, ale nezapomínat, užívat si dne, ale nezapomenout myslet na zítřek, a tak pořád dokola. Extrémy nejsou zdravé ať nalevo nebo napravo, a tobě přeju, ať potkáš někoho, s kým ti bude fajn natolik, že tyhle pochmurné myšlenky vykopneš na chvíli z hlavy.
I když jsou jedinečně zachyceny ve tvém psaní...

15 Erička Erička | Web | 22. ledna 2015 v 17:51 | Reagovat

Výstižné, co víc dodat? Jen to, že to umíš krásně podat :)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

jenže on život každého z nás opravdu je ve své podstatě bezvýznamný. Jsme jen zrnka písku v poušti, nebo chceš-li sklíčko z barevné mozaiky chrámové výzdoby...

17 valin valin | Web | 23. ledna 2015 v 12:44 | Reagovat

"Všechno má svou cenu", řekl kdysi kdosi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama