Po přečtení zmrazte

9. ledna 2015 v 5:57
Potuluju se po pláních vzpomínek. Jsou všechny pěkné, jak jinak, zdálky se vše, třeba bědné, jeví v růžových stínech, to jen blízkost dodává věcem váhy a dramatu. Kupříkladu už ani nevzpomenu na všechny holky, se kterými jsem randil, ani si jmény nepamatuji ty, které jsem poctil polibkem. Od polibků jsem pozvolna přecházel k dobývání se do podprsenek a kalhotek, a tam jsem taky skončil. Dál už není moc co dobývat. Teď se věnuji příležitostnému poslechu hudby u zeleného čaje, který mi dodává iluzi poklidného trávení času. Cítím se jak veterán z Vietnamu. Pořád lepší než Nebukadnesar. Duní mi do sluchátek moc stará a moc krásná skladba, pro vás nebude mít význam, ale pro mě je tak vzácná, že ji můžu považovat za dar stejného kalibru jako třeba pro vysloužilého motorkáře FLH Electra Harley Davidsonka. Taky cestovala přes oceán až z Maďarska, od Gerlaje M. nebo spíš M. Gerlaje, ctihodného muzikofila a klasického sběratele pozoruhodností, který se může pochlubit vlastnictvím jediné dochované nahrávky Cziffrovy improvizace na varhany. Teď ji mám i já a vy jako jedni z první na tomhle světě ji můžete slyšet. Ale nemyslím, že vás zaujme. Možná by ji neocenili ani skalní fandové.
Nové krásné ráno na talíří, na zmrzlém talíři. Nepřekvapuje, že si tady přezdívají zelené město. Mají v rozmezí tří metrů všude podél silnic vysázené stromky. Takže se tu dýchá mnohem líp než někde v naší kotlině, začazené splodinami z komínů. ČEZ tu taky nemá dlouhé prsty a neposílá upomínky. V krajině temné noci, temného dne snadno propadnete vábení načančaných maminek v kabátech, které vlekou své neposedné nohy do všelijakých útočišť. Někdy se při pohledu na mladé samice neubráním dojetí. Tak tohle kdysi byla ta roztomilá blondýna, která chovala svou Barbie v náručí a se zapletenými copánky rozprávěla, co ji ve snu v kapse přinesl klokan. A teď dělá kancelářskou práci s perfektně nalakovanými nehty, s dokonale padnoucími stíny a hennou na hlavě. A myslí na kdovíjaké čuňačiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lamilka Lamilka | Web | 9. ledna 2015 v 8:28 | Reagovat

Každej mužskej, kterej to v životě dokáže daleko dotáhnout, má většinou prý silný sexuální náboj. Proto se v mládí nejprve pořádně vybouří, pak u něj dojde nejspíš k vyčerpání, k pocitu, že už si to všechno užil, že už nic nemůže zažít. To ho nutí stáhnout se do ústraní. Myslí si, že už nic nemá cenu. Prázdno. Je to však jen přerod, on tu sexuální energii zkrotí a přemění jí v něco hodnotnějšího, tedy k práci a k úspěchu. Toho úspěchu ale dosáhne prý většinou až po 40 roce života, když se náležitě vybouří :-) To není z moji hloupé hlavy. Přečti si knížku ..,,Myšlením k bohatství" je to tam jen krátce zmíněno.

2 Evil Evil | Web | 9. ledna 2015 v 9:15 | Reagovat

vidíš.. já si to pamatuju moc dobře, protože bych ty týpky spočítala na prstech jedný ruky, které jsem "poctila" polibkem.. ale pochybuji, že tím byli poctěni, že :D
skladba je na můj vkus dost.. šílená :D to opravdu není stvořený pro moje slechy :D připadá mi to dost chaotický a je to jako přeskakující deska.. nevím no :) a věnování se šálku (půllitru) zelenýho čaje při poslechu hudby, to jest moje nejoblíbenější a nejčastější činnost :D

3 Akim Akim | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 11:39 | Reagovat

A jedna romantická...

4 The Breand The Breand | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 19:41 | Reagovat

A viete čo, pane tam za horami Slovenska? Zatváram oči a predstavujem si pána ťukajúceho do klávies na obrovskom orgáne, v zápale práce sa potiaceho a obrazy v mojej hlave zaplavuje hmla iného obrazu, ktorý hovorí o desivosti a preplnenej nádobe nočných môr. Hudba orgánová, hudba vážna, hudba nepochopená a desivá zatvára dvere pred ľuďmi, ktorí nevedia ako sa správne počúva. A tak mi to tu hrá a ja sa snažím nechvastať, zatiaľ sa mi darí.
Znovu som nechala medzi mojimi komentármi plno článkov, ktorým som vzala slová a vyvesila ich ako články, ktoré sa nemám snažiť znovu čítať. Niekedy mám z vašich článkov strach, pretože sú plné čierneho masakru, ktorý leží kdesi vo vašom vnútri. Ja netvrdím, že si ich neprajem čítať, ale neviem k nim nájsť vlastne slová. Nikdy vo mne ozajstne žiadny článok na inom blogu nevyvolal nejaký hlboký pocit, ale akonáhle vyťukám adresu vášho blogu, už cítim radosť z temnoty a neviem sa nabažiť slov, ktoré prerezávajú moju kožu a dostávajú sa dovnútra.
U nás dievčat je pochopiteľné vziať si zelený čaj, pustiť si hudbu a niečo ťukať do klávesnice alebo nechať myšlienky utiecť, ale keď to čítam u vás, divím sa. Tak trochu som mala na chvíľu v hlave obraz starého šesťdesiat ročného pána, ktorý doma žije sám, pociťuje jedine kyslosť k životu a tedajším ľuďom a tak sa vracia, snažiac sa nabažiť spomienkami pri platniach orgánovej hudby, tej nedocenenej a nepochopenej, o ktorej sa dnes už ani riadne nevyučuje. Neviem či by som našla na nejakej umeleckej škole odbor orgán a tak sa to človek učí sám, v temnom kostole po nociach, vydesený zo zvuku a šepkajúceho kostola.
A tak sa napokon pýtam, prečo všetci píšeme o spomienkach? Prečo všetko čomu sa venujeme je len minulosť? Akoby sme boli odkázaní na milovanie minulosti a nedokázaním žiť prítomnosti, vyjadrujúc svoju nechuť k životu nekonečným množstvom slov, ktoré aj tak ostanú jednou z tých spomienok. Premýšľam, či na smrteľnej posteli budeme premýšľať o slovách, ktoré sme venovali nečinnému ničiacemu internetu?

5 stuprum stuprum | 9. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

Asi když zavřeš jedny dveře, otevřou se jiné, rozuměj jeden blog, jiný blog. :D Spousta blogů mluví o budoucnosti. O té zářné nadcházející době bez starostí, ze které číší ryzí potěšení. Aspoň takový mám dojem z některých mladých datlujících děvčat. A líbí se mi, že tak smýšlejí - nikdy jsem to neuměl. Žádnou budoucnost nemám, tak možná proto se musím držet veselé minulosti. :D Ale slůvek vypuštěných zde nelituji. Myslím, že blog je obdivuhodný vynález a jakkoliv je pro mě z globálního hlediska internet žumpa, tenhle ostrůvek mě vždycky přivábí. :D

6 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 21:59 | Reagovat

Musím jen zírat. Když máš odvahu to sem napsat, tak máš můj obdiv. Velký odiv. Ta první věta mě dostala a vidím, že nejsem jediná, kdo má slabost pro zelený čaj :D

7 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 9. ledna 2015 v 23:00 | Reagovat

Vždycky když od tebe něco čtu, donutí mě to se pousmát. Já prostě žeru ten tvůj styl.

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 23:05 | Reagovat

Je to opravdu neskutečně poeticky a s citem sepsáno.
Jinak- k poslednímu odstavci- lidé se zkrátka mění. a někdy se těžší se s tím smířit, než se nám může zdát...

9 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 10. ledna 2015 v 4:11 | Reagovat

Je to pár dní, co jsem si  přečetla že ty moje zelený čaje jsou plný pesticidů. Z těch budu mít rakovinu. Ale tu já budu mít stejně.
Píšu a poslouchám ty tvoje varhany. Je to zvláštní, i když nevím, jestli jsem taky v kategorii skalní fanoušek. Snad ne, cítím se jinde. A chtěla jsem ti říct, že se daj dobývat i jiný místa v těle, než jen v kalhotkách. A není to žádná prasárna teď! A taky to moc dobře víš. Ty to totiž umíš. Dobýváš naše srdce online :)....jeětě je kam jít...

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 9:46 | Reagovat

Zmrazeno.
Hluboce.

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. ledna 2015 v 11:34 | Reagovat

Malinko se mýlíš. Každý máme svou budoucnost....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama