Remcat

10. února 2015 v 21:58
Když jistá normální osoba, taková jedna normální nevinná osoba, která si na beton zasloužila dopadnout o moc lip, přijde domů poté, co celý den obsluhovala, a najde manžela zadušeného a s povolenými svěrači močového měchýře v rodinném autě, a zaječí, to nic, to se jen do krajnosti napnul její orbicularis oris.
Ty hluboké vrásky od koutků úst k nosu, to jsou vaše nosoretní čili nasolabiální rýhy. Jak stárnete, kulatý tukový polštářek uvnitř líce klouže níž a níž, až se zapře o nosoretní rýhu. Načež máte na tváři permanentní úšklebek.

Byl jsem přirovnáván k šestnáctileté Němce, která háže citáty v knize plné vlastních úryvků plus úryvků vykradených! Nevídaně oplzlá prý. Jsi ještě nepotkala pravého oplzlíka! Zpočátku si ani nevšimnete, že jste nenápadně postrkování směrem označkovaným jinými. Načež se ukáže, že v maléru vězíte až po uši. Krapet i větším, než maléru a dávám vám čestné skautské, že odtud je už jen krůček k umučení smrtí. Stačí jediný pohled na vychrtlé modelky na mole a víte, že takhle dopadnout nechcete. Chcete vězet v těle anorektičky? Chcete skončit jako nevěsty místního ožralce? Všechno lepší než ztratit lesk na modelkovském mole.
Ty politováníhodné dospívající dívky očividně netuší, co činí. Neznají oceán, jen bazény zbohatlíků. Nikdy se neopily tak, že grcaly krev a polykaly přitom chomáče svých zlatovlasů.
Právě proto mi připadá, že někdo vlivný je na počátku jejich cesty životem zmanipuloval, aby se musely potloukat výnosným, leč prázdným světem modelingu.
Jsou v domku, kde se na skle sbírá vlhkost a kde v komoře na prádlo leží jen zabalený ještě telefonní záznamník. Kredenc, jídelna, obývák, nic z toho neznají. Neustále vykládají, jak se jim daří parádně a jak jsou si samy sebou jisté. Smějí se napjatě jak mrtvoly. Svatý grál namlouvání si ireality. Lekci ovšem nedostanou a nedostanou, dokud se nesmrsknou do prefabrikované rakve s výhledem na moře.
Vůbec tady nemluvím o nějaké životní úrovni; když jim vyhovuje, co dělají a jak jsou odměňovány, je všechno v nejlepším pořádku. Někdo mi kdysi řekl, že každý musí vykazovat nějakou činnost. Jde o to, že se mi příčí, jak to dělají. Proč si je každý fotí (jako si fotíme pamětihodnosti, i když žáden člověk nedovede zachytit okamžik) a kdejaký záhyb jejich kalhotek musí být vystaven v časopisem, (zatímco tříletá děcka z JARU nosí v nůši diamanty šestnáct hodin denně)? Já za nimi vidím popletené dívenky, svedené heroinovým bossem k provádění prostituce v přestrojení.

Dejme tomu, že jste dvanáctiletá holčička, která měla k zbláznění ráda tatínka. Jste předpubertální holčička, která potřebuje tatínka víc než kdy dřív. Která spoléhala, že tatínek vždycky bude po ruce. Představte si, že chodíte každý večer spát s brekem, s očima napuchlýma tak, až jsou natěsno zavřené.
Tu "kráterkovitost" na vaší bradě, ty malé hrbolky způsobuje váš sval bradový, musculus mentalis. Váš "špulící sval". Ty svraštělé rýhy, které vídáte každé ráno, které jsou stále hlubší a vedou od koutků až ke kraji brady, to jsou vrásky okolí rtů a koutků úst. Vrásky mezi obočími, to jsou glabelární rýhy. Tomu, jak se prověšují vaše napuchlá víčka, se říká ptóza neboli pokles. Vaše boční kantální rýhy, vaše vějířky kolem očí, jsou den ode dne horší, a to je vám, kurva, teprve dvanáct, propána.
Nedělejte, že nevíte, o čem se mluví.

A pak jsou zde jiné šampiónky. Starovykopávky. Fosílie z časů shrabování jablek. Tyto nepřetržitě melou o tom, jak za války ztratily manžely, jak rána a noci tráví popíjením vína z vinotéky u mostu, a nejdelší den roku mají zrovna dnes. Pár aspirinů, dva panáky a možná ještě vstanou, aby zapálily v krbu. Dům zdědily po invalidovi z dob, kdy řádila zlatá horečka a Klondike se otřásal salvami nárazů. Kolik vůle se asi skrývá v těch počestných mozkových buňkách, zcela devótně stojící v opozici k jakékoliv organizaci a snaze? Pokaždé, když si taková utrápená stará lady o něco řekne, jsem v pokušení vzít ze zdi kord a spáchat na ní hřích číslo šest. Jak odporné je se vyvalovat na kanapi, když venku máš k pojmutí aspoň bezprostřední okolí, hodinu od hodiny se proměňující. Zlátnoucí stébla trav, pestrobarevná duha, temná hora vzpínající se nad horizont, rozzářené aksamitníky chytající stíny, mrtvé hvězdy sinný svit.
Nahlížejte do šera, uvyknete formujícím se příšerám.

kurzívou Palahniuk
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 10. února 2015 v 23:44 | Reagovat

A cítíš se být v maléru? Nebo je v maléru ten, co postrkuje?

Úsměvné cítit se tam, v nezachytitelném okamžiku mrtvé padající hvězdy. Text, co dýchá. Je to potěšení, mistře.

A pro všechny, O MLADÉ PÍŠÍCÍ NĚMCE čtěte odpověď tady: http://paralelnisvet.blog.cz/1502/komentar-ktery-se-protahl

p.s. žádná reklama, jen už to bylo moc dlouhé O:)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 10. února 2015 v 23:47 | Reagovat

och, a plus body za korny! :)

3 Evil Evil | Web | 11. února 2015 v 2:21 | Reagovat

důvody, proč bych nikdy nechtěla bejt modelka, i když mi to tři prdele lidí už pár let cpou.. ještě by mě nutili žrát svoje vlastní vlasy a chtěli by, aby moje nulová váha šla do mínusovejch hodnost.. to opravdu ne.. a stejně většina těchhle týpků provozující modeling provozují prostituci.. tak není o co stát.. pfuuj..
a paní starovykopávky by si měly užívat zbytek života.. ne ho takhle prosrat..
a píseň od Korňáků vskutku krásná :)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 11. února 2015 v 9:53 | Reagovat

Před několika lety jsem na chvíli hovořil s jednou pornoherečkou, co to na začátku zkoušela u modelingu. Optal jsem se jí, proč přesedlala z modelingu na porno. Řekla mi, že na to zkrátka neměla žaludek, že tam se řeší všechno přes postel a že bude radši šukat s pornoherci a užije si alespoň trošku srandy a potěší tím i ostatní lidi, než s kdekým, kdo jí nabídne jakýsi kšeft. Doslova mi řekla, že se k modelkám chovají, jako k věcem. Chceš práci a prachy, tak se musíš snažit... a neštítit se ničeho. Modelka je prostě takové živé ramínko...na které se kdekdo zavěsí.

5 Akim Akim | E-mail | Web | 11. února 2015 v 9:54 | Reagovat

No jo, starý dobrý KoRn...

6 mor-tem mor-tem | Web | 11. února 2015 v 14:57 | Reagovat

Nedokázala bych být modelka.. Tohle je přesně ten důvod..

7 Monbella Monbella | Web | 11. února 2015 v 17:34 | Reagovat

Ach krásné, hlavně ten závěr o přírodě apod. Já kolikrát jdu městem - prohlížím si budovy, erby apod. Nebo se nadchnu pro západ slunce. A okolí? Jen někam spěchají a těchto věcí si nevšímají. Svět je více a více materialistický a lidé dělají za peníze lecos.

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. února 2015 v 21:52 | Reagovat

Krásná úvaha, opravdu, a v podstatě s tebou souhlasím. Myslím si, že modelky jsou vlastně nejméně šťastnými lidmi, protože chovat se jako věšák na šaty nemůže být životním posláním. ano, může tě to bavit, ale ne naplňovat.
A posledním odstavcem si skvěle vystihl, jak lidé neumí čelit svým životům. jen tak dále!

9 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 12. února 2015 v 18:18 | Reagovat

A to je přesně jeden z těch prchavých momentů, kdy jsem za svá kila navíc i celkem ráda..

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 12. února 2015 v 19:43 | Reagovat

Formujte šero.
Příšery se vám budou podobat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama