Ksichte, nečum

24. března 2015 v 21:58
Tak prsty vplétám do lnové hebkosti
noci jak do křídla padlého.
Další svit měsíční striktnosti
se zaplétá s vášní uhlíků doběla
rozžhavených patinou svíce.
Výslednou korunou hlavu ozdobí
mé dlaně, co nespatří více
krásnějších svítání, či ročních období.
Kolem mých kloubů, jak provázky loutek,
co struny na harfě sličného Orfea.
Za nehty beznaděj - slzavá idea,
zničena, zlomena, jak zelený proutek.
Prsty mé hledají, co duši chybí.
Chomáče vyprošťují z vln vlasů sny
pečlivě složené, šupiny rybí,
na prosněné dny
prosluněné hvězdami.

Ne tolik, ale přece přepsaná
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Kira | Web | 24. března 2015 v 22:22 | Reagovat

kámo, kde jsou nechutnosti, střeva a mrdky?
ale je to hezký, dostanu toho pokémona?!!

2 Kira Kira | Web | 24. března 2015 v 22:22 | Reagovat

kámo, kde jsou nechutnosti, střeva a mrdky?
ale je to hezký, dostanu toho pokémona?!!

3 Kira Kira | Web | 24. března 2015 v 22:22 | Reagovat

PROČ JE TO DVAKRÁT, KSAKRU.

4 paralelnisvet paralelnisvet | 25. března 2015 v 0:56 | Reagovat

baví mě hra na hledání Tvých veršů mezi cizími. Myslím, že poznám ty ryze cizí - ale ty Tvé?
horký tip: 1. dny prosluněné hvězdami.
Ale už nečumím - (ksichte)srdíčko!

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. března 2015 v 16:42 | Reagovat

Já si myslím, že druhá polovina je převážně tvá, pokud se nemýlím. Ale ještě to tak dobře nepoznám, takže mě když tak omluv. Ale i tak je to krásné, jedna z nejpoetičtějších věcí, co jsem kdy četla. Hrozně tě obdivuji.

6 Keeble Keeble | Web | 25. března 2015 v 19:06 | Reagovat

Musím se přiznat, že nerozeznám, co je původní a co tvé. Každopádně je to nádherné. Můžu to číst dokola a dokola a stejně se cítím, jako bych tu básničku četla poprvé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama