Neštěští chodí po lidech

14. března 2015 v 21:58
Téže zimy roku 2141 se stal Johann Eberhardt, třicetiletý systémový inženýr, zodpovědný za rozvod a rozdílení vody v celém Berlíně, svědkem téhož nevysvětlitelného zjevení jiskřivých tančících částic, které se bez ustání pohybovaly po zdánlivě náhodných drahách uvnitř zářivého oblaku, neustále měnícího svůj tvar. Přestože Johannův rušný život právě zatěžovala zoufalá finanční tíseň jeho rodičů i hrozivé znovuvzkříšení rasistického nacionalismu v Německu, zjevení ho dočista fascinovalo a Johann vynaložil značnou námahu na jeho pochopení. Byl si jistý, že pro fenomén, který měl možnost pozorovat, musí existovat nějaké vysvětlení, nepřesahující zákony moderní vědy.
Také Johann se přestěhoval na Mars, aby se stal vedoucím stanice Valhalla, základny, vystavěné nedaleko severní polární čepičky, jejímž úkolem bylo zásobovat všechny lidské příbytky na planetě vodou. Na Marsu se pak Johann, stejně jako sestra Beatrice, znovu setkali s oblaky nevysvětlitelných jiskřivých a tančících částic. Tato nová zjevení oba jen utvrdila v závěrech, které si o podstatě svých vidění udělali už dříve.
Následkem Velkého chaosu došlo k podstatnému snížení dotací pro kolonie na Marsu. Přestože nedostatek financí silně narušil základní infrastrukturu na planetě a podnítil hromadnou emigraci zpět na Zemi, Johann a sestry Beatrice i Vivien vytrvale pokračovali ve své práci na Marsu, což muselo nevyhnutelně vést k tomu, že se spolu časem seznámili a mohli se o příběhy svých podivných zážitků navzájem podělit. V době, kdy se nad Marsem zformovala obrovská prachová bouře, hrozící zasadit všem lidským základnám na planetě smrtící úder, byly Beatrice s Vivien právě u Johanna ve Valhalle. Všichni tři, společně s dalšími osmi lidmi, v sobě našli odhodlání a odvahu vstoupit do hranaté stavby, kterou u stanice smontovaly bizarní mimozemské automaty těsně předtím, než ke kolonii dorazila zmíněná prachová bouře. Ke značnému všeobecnému překvapení se ukázalo, že se ve skutečnosti jedná o dopravní prostředek. Ten odstartoval z povrchu a ještě několik hodin obíhal kolem Marsu, než jej pohltila gigantická kulová bílá vesmírná loď s červenou polární čepičkou a dvěma červenými linkami podél rovníku.
Noc dvojího úplňku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | 14. března 2015 v 22:06 | Reagovat

Dva měsíce na nebi, dvojí úplněk...a já nadvakrát zblázněná. Asi se taky potřebuju odstěhovat na Mars.

2 Hay. Hay. | Web | 15. března 2015 v 0:04 | Reagovat

Why explore the universe,
when we don't know ourselves?

3 Hëllena Hëllena | Web | 15. března 2015 v 13:19 | Reagovat

Já vždycky říkám, že neštěstí nechodí po horách, ale po mně..

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 15. března 2015 v 14:49 | Reagovat

Uvidím-li vesmírnou loď s červenou polární čepičkou, smeknu tu svoji, lehce pokývnu hlavou a spiklenecky mrknu.

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:47 | Reagovat

Neštěstí po lidech nechodí- ono je zadupává. jinak, vybral sis úžasný úryvek, začetla jsem se do toho (no, vážně :-))

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. března 2015 v 5:19 | Reagovat

Úplně mě to vcuclo do příběhu. Jdu po něm :-) Snad bude v knihovně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama