Pod prameny pípy

11. března 2015 v 21:58
Co si pamatuju, nikdy jsem aktivně nevyhlédval bitky. Už jsem říkal, že mě do nich často namočili a vymáchali, ale abych byl takový pipin a bez varování útočil, to zas ne. A tak se nabízí, že jediná rvačka, jíž jsem se neúčastnil, působila trochu jak z gagu, trochu groteska třicátých let. Po koncertě jakési hlukové sekce (neptejte se) s jejich želízkem v ohni, předskokanem večera sorry satori, se začaly davy tísnit na paloučku před hospodou a protože si všechen proviant bylo třeba zakoupit u baru, vevnitř zůstalo jen několik vybraných nosičů a posluhovačů, kteří vytahovali objednané nápoje na čerstvých vzduch, pod širé nebe. Všiml jsem si, že půvabná bruneta spadla z barové stoličky a její maník ji bral na dámy. Zatímco si jako obvykle ke mně do kouta přisedávalo nepřeberné množství mladých a hubených holek a dávalo se se mnou do řeči, aby mi oznámily, jak jsem děsivý člověk, ze všech těch holek se mi pomalu dělalo šoufl a už ani rozparek na jejich kalhotách, jak sedávaly na židly s roztaženýma nohama, mě nevybudil z letargie a odhodlání zakončit večer plazící se po čtyřech po přechodech. Občas přišla nějaká matfyzačka, tak mi zasvěceně povídala o gravitačním světle a o vlnách a mase hmoty a mě vždycky zajímaly jen temné energie, tak se zas poodešla poradit s její spolužačkou a vrátily se obě, aby mě poučily. V tomhle baru se ten večer jen tančilo na stolech, něco, co se praktikovalo od nepaměti a kdyby tam neokouněli nějací Dánové nebo jaký pronárod, asi by se nic nesemlelo. Jenže ouha, jednomu z dánské undergroundové skupiny kdosi šlápl na kuří oko a už měl krigl u zubů. Bylo to asi čtyři proti šesti, tak nemělo smysl se zapojovat, přímo u nohou jsem je měl, soustředěně vyburcované, plné tiché zloby, která šla jinam a ven - nejradši do tváří, zducaných rudou zlobou. Ani moc krve neteklo, spíš se tak po sobě plazili, škrtili se límci, tihlencti dogmatici sebe sama, kteří navzdory napěchované atmosféře projevili milou tvůrčí stránku a násilí hrubého zrna zcela vyeliminovaly. Do všeho hrála nějaká indická hudba - mystická sitára a bubínky, tzv. tabla, tlumená akustikou padajících těl a táhlý plačtivý zpěv snad jen dokresloval ten opar, v němž se celý výjev odehrával. Asi po minutě po všem. Mezitím se ti buracející zvenku nahrnuli dovnitř, snad aby viděli, jak se řežou kluci v mezinárodním zastoupení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 11. března 2015 v 22:32 | Reagovat

Magický okamžik. Věřím, že ta indická hudba udělala svý... :D

2 paralelnisvet paralelnisvet | 11. března 2015 v 23:49 | Reagovat

Nikdy jsem nebyla jako tyhle slečinky. A už asi ani nebudu. Nudný fakt. Co je ale ohromné, je Tvůj popis rvačky. V životě jsem nečetla rvačku tak keruacovsky živou, z který dýchá smrad, pot, život, hudba i nadhled pozorovatele. Jsem tam a vidím to. Úžasné. V němém údivu jsem nechala i mou dnešní večerní společnost, která si musela rvačkovou pasáž poslechnout. Tleskám Ti, jen trochu obdivněji než obvykle. Červenej se a měj nadhled.

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 12. března 2015 v 7:18 | Reagovat

Máš na to vážně zajímavý, ale pochopitelný pohled. Popisuješ to, a mně se zdá, jako bych to viděla před sebou.
Takové dívky podle mě mají místo mozku lesk na rty.

4 Akim Akim | E-mail | Web | 12. března 2015 v 9:40 | Reagovat

No to musel být tedy fight...

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. března 2015 v 1:43 | Reagovat

Indická magická hudba to prostě podtrhla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama