Duben 2015

Enceladus

20. dubna 2015 v 21:58
Kurvafix, takový měsíc a bez komentářů!
Bože, dej mi trpělivost něco sepsat!
Jinak si předepíšu deset zdrávasů před honěním v pokoji, kde jsou bílé zdi, depresivní! A pak spermatem sepíšu vyznání na tekutý krystal displej!

Transplantace hoven

19. dubna 2015 v 21:58
George Sandová, ta čubčí, bože, tak čubčí, nesnesitelná umělkyně. Rozložená v lenošce, píšící svým "krásným stylem". Jak zesmradila vyšší francouzský dvorský esprit! Stejně jako její pasák a mistr Rousseau, znatel přírody. Dost možná, že normálně neseděla, ale ležela na divanu, s vytaženýma, podkasanýma sukněma. Brko v ruce, vějíř v druhé. Když "psala", nikdo ji nesměl vyrušovat! Tolik nesmrtelných myšlenek oděných do hroší kůže. Horší co do mělkosti, trapnosti emocí je už snad jen naše Alžběta Krásnohorská! Ruchovkyně, s vizáží idealisty, která je pohřbena na Olšanech a která stála za vznikem libret, pro jejichž ošklivost a matečnost nemáme výrazu. Její basnické skvosty Letorosty, o sto zim starší než já, měly zemřít s prvními mrazíky. A ne odumírat zmražená v kryokomoře po staletí.

Jestli chtěla dělat umění, zapomněla na prvotní požadavek. Opojení. Ať už mocí, sexem nebo pouhými vymyšlenostmi, dokud nejsi jaksepatří zmámená fantómy, neuhněteš ani kopeček. Takovému prasákovi Klímova kalibru, jakkoliv psal antiliterárně, přece i dnes patříme na zátylek ověšený břečtany a před panteonem nevyhnutelna se smějeme jeho vyčůrané artističnosti. Vizióny nenávisti k ženám daleko přetrumfl všecky současníky. Pohonil si nad morálkou, nad blbci a stal se nejenom mastným flíčkem, otázníkem, ale i ikonou.

"Chtěl bych, chtěla bych!", imperativy nesmyslna v moři času, na útku pavoučích vlákenek. Nejsou ani kategorické, spíš podmíněné. Však ne nadarmo čeština zná podmiňovací způsob, aby trochu ubrala na vážnosti... těm přespříliš lhostejným magorům ega, po nichž sice zůstávají rozvaliny, ale taky vykopávky, které se ukládají do muzea ještě třicet let. S trojkolkou dojedeš dál než s autíčkem od Mattela. (Minimálně najdou cestu do lesního klubu Kopretina).

Nedávno jsem potkal architekta. A to samo o sobě je vtipné, protože už byl řádně sešlý. Architektura přece vyjadřuje rozkaz, ne? (Nebo ji tak zamýšleli?) Nemazlí se s nikým, nikoho nežádá, buduje podle silných, vlivných a mocných. Vzory máte všude, ale inspirují jen bohové s lehkýma nohama, zatímco hrdinové se všemi svými "námahami" a "těžkostmi" sotva udělají dojem na ženské. Na ta štěnátka choulící se před bouří, na sázkářky na zázemí.

Ptejte se na rady, děti. Sfingy, jestli máte love na letenku a žaludek na velblouda. Nebo věštkyně, pokud jste spíš domáčtěji založení. Pýthie, když už nevíte roupama co by. Každá ženská je za Kibelu. Plod země. Přitom mužští serou na plody zvysoka! Z metafyziky se zajímají jen o pomněnkové bradavky.

Růžový dildo XXL s přísavkou

18. dubna 2015 v 21:58
Yup. Pro objasnění nadpisu napíšu nějakou magorskou větu. Kira mele kundí šlem. Teď už víme, proč dildo? Protože ona je závislá na honění. Na strkání si rukou nebo možná celých loktů do vlastní kundy. Netušil bych, že někdo může být tak ujetý, ale přece i mrzák může vyhrát paraolympiádu, takže je blbost se divit a zázraky občas dopadají i na naše hlavy, obyčejných smrtelníků. Nevím, jestli se její posedlost vyvinula výchovou a prostředím nebo pouhou poškozenou tkání v mozku, jisté je, že je úplně šílená a ty své tiché vzlyky vysílá mikrovlnou po celém kosmoblogu. Nemohl bych říct, že mě nevzrušuje. Je totiž tak divná, že o ní spřádám různé teorie, z nichž nakonec žádná se mi nezdá uspokojivá. Buď je převlečený Čistič, nebo je špinavá jak krysa z kanálu, nebo může být obojí ještě! Ale chci její kostní dřeň. Abych měl hezky porouchané děti a mohl je strojit do kostýmků pokojské. Pokojský/ská totiž je nedoceněná profese ve světě, kde vládne tolar. Byznysmeni by měli víc šetřit na viagry na staré popraskané šourky, než si odrovnají i kolena a pak už jim žádná holka nevyčmuchá semínko z váčko. Proto radím dobře, staříci. Šetřte se jen na esa - jen na baby, po nichž se soužíte. S těmi si užívejte prostocviky potřeb. Třeba i jen na videokazetách nebo ve vlastní hlavě. Divili byste, jak potrénujete na sex, když si jen nanečisto představujete nefalšované šukačky! Pak vytečete jak smůla z břízky na jaře, když ji říznete.

Nedovol jim uvidět slzy

17. dubna 2015 v 21:58
Tancoval se mnou, protože mě viděl ztrápenou. Jak ušlechtilé!
Měl jsem víc brát steroidů, dokud jsem mohl. Nyní už ne, je popřízdě, tedy pozdě... Abych měl sílu, vzdal jsem se načas pití. Ale teď jsem zas plnohodnotný, a proto nemohu práškovat, bych si uhnal ztrátu vědomí či dokonce nenadálou smrt!, pil-li bych whisku a zároveň bral prášky či si píchal injekce do zadečku?!
Víme, že už v pohádkách a v jiných literárních útvarech se hledaly poklady, ale to nic, to by mě akorát nasralo, kdyby se to připomínalo.
Nejde o pohádku, nýbrž o hmatatelnou skutečnost. Které se mi dostává víc než dost!
Má rodina uvadala roky a vyhnila do absolutního humusu, to mi budiž odečteno od dobra a připočteno k věčným mukám, protože jsem neměl tolik energie, abych ji dokázal ukočírovat aspoň do autu.
Zapeklité a neužitečné.
A bídné, protože není cesty.
A můj skromný odhad je v tomto případě nepoužitelný.
Kam až může vést hnití v černozemi Nikoho? Miluji klenoty a drahé kameny a perly. Ale ne na sobě, jen na druhých. Jen na babách a jen na kundách! Když je tak vidím, chci je povalit na lůžko a učinit jim nové potomky! Ale zkáza jim hrozí mnohem dříve. V případě, že uvidím perlu, která jde nějaké k oku nebo obočí, jsem ochotný i zabít, abych je mohl sledovat se třpytit současně, na nějakém shodném podkladě.. na polštáři nebo libovolně na čem.
Už jsem unaven těma pitomýma očima... těmi oblázky, jakýmisi odštěpky jílu.. co je mají vsazené lidi do očních jamek. Na ně klidně půjdu i s šavli a pistolí v ruce.. nebo budu máchat mečem před svou kavalérií jak generál Alexandr z Makedonie.
Jenže co je na tom divného? Že jsem prostě unaven neodkladnými záležitostmi? A raději si vyříznu koule, než bych měl sledovat další sadu pitomých očí, které na mě hledí odevšad?
Kdo by chtěl pojíst zlatá jablka Hesperidek? A žít večně? A přitom koukat na ty oči... Jenom debil, vašnosti! Radši se upéct v troubě na 180. Dneska mě tak spálilo slunko... nechci si představovat vlnu veder, která přijde. Nechci, nechci, spát a víc nic... probudit se... nebo se raději nebudit.

Nápadník na každém prstu

16. dubna 2015 v 21:58
"Vidíš toho zlého pána tamhle? Vyřid svým sestrám..."
Ta paní, která vyslala z dlaně fouknutím vosu, byla podobná porcelánové panně. Ocitla se v posledním dílu The Flash. Jen mě někdy baví periferně obhlížet, přitom nadrátovaný, co si na nás producenti připraví. Často jde všanc poctivost, chápejte, prosím, tu kráčí o risk ztráty poctivosti, když se díváte. Já jsem samozřejmě nevinný jak lilie, ale lidi hrubšího zrna, s většími problémy a znalostí života, by mohly být nepříznivě ovlivněni tím, co vidí na obrazovce a co pak zpětně mohou vracet do reality. Čímž chci říct, že se může stát, že neodhadnou míru, jak mohou posuzovat akční rádius a když se jim něco přihodí, něco trapného třeba, o čem se nechtějí šířit, okamžitě si bezděčně vypomohou nějakou scénkou z Přátel nebo The Fringe. Nebo jak se jmenoval ten ufologický pořad. Aby způsobili poprask. A zametli pod kobereček ostudu. Případně pro prestiž z překonání společného znemožnění.
Divím se, že jsem ještě nezačal žrát skříňku, překližka IKEA. Takový tu mám režim. Přes den nejím vůbec a v noci sháním dávku cukrů & tuků jak tažný valach.
Problém je, že už zas začínám propadat insomnii, moc ty flašky jedu, měl bych se zas stát člověkem; asi každý tuší, jak je to těžké, jak jednou přijdete na chuť sladu atd., málokdo najde v sobě vnitřní zábrany a hlavně energii se zastavit. Kdyby aspoň stát rozdával odznáčky s hláškami typu: vykonej denně, co bys nepřál ani nepříteli a zastav se tam, možná by se otrlí klopiči dali přesvědčit, že bobříci mají vyšší cenu než játra na sračku. Ovšem játra jsou děsně relativní (funkčně) orgány a patří v porovnání s ostatními vodiči tepel v těle paradoxně k nejohroženějším, přestože se mohou realizovat bez zbytečných komplikací. I ti osmdesátníci, které zkoumali v domovech důchodců, často měli játra a slezinu ve stavu, který by jim mohli závidět školáci na střední. Přestože složení dnešních domovů důchodců známe, nejedná se o podvrh, když reknu, že to jsou vesměs horníci, aspoň odtamtud, odkud pocházím. Vlastně většina chlapů, které jsem v životě měl před očima, fárali. Je to vlastně divná věc, dobývat se do země, že? Jak nějaký teplý (teplokrevný, aby se slovíček nechytali kritici) krtek. Dloubíš ďůru, která vede jenom níž. A pak, nebo nejprv, tě čeká zbytnění cév nebo slepota. Trudný úděl, možná i ne tak trudný, když nic nečekáš.
Asi bych neměl cvičit a pít současně. Skončím jak pan Viewegh, prdne mi sval osrdečníku, pokud nerozvážně nastavím po létech odpočinku dril. Ale tak za deset babek, tak blízko, kdo by odolal? Store ještě blíž. Věřte nebo ne, stojí strategicky na rovině. Mám si tedy patrně vybrat, nebo mi právě Stvořitel Tajuplných Exosfér naznačuje, že mohu mít obojí naráz?! Ježíši Kriste.. nevím, jak se tam pokaždé ten Kristus připlete!

A kam se chcu jednou podívat? Zajímá se blogerka Nana. Kamkoliv, kde si můžu zajít do nevěstince a prznit čtrnáctiletou Mexičanku... co řve agua picante a umývá si tělo a trvalo by mi aspoň minutu, než bych ji našel, jak je malá. Pak by to byl s tou malou princeznou závod králíků, jako když vystartují školáci běh na jednu míli. Ale i tak bych ji bral.
A taky chci stříbro ve vlasech a křeslo od Chippendala. A hlavně mě neberte vážně, chi.

Bránit v rozvíjení činnosti

15. dubna 2015 v 21:58
Myslíte, že potřebuju ženskou? Že mi šibe už? Vůbec. Úplně mi stačí je pronásledovat pohledy. Na zastávce, kde nasedají do busu, z nich vidět vysoko nesoucí se nohy, nebo nohu a kus zadku, když je veliký a dráždivý, jak zadek krav, tak mám celý den o fantazii vystaráno.
Pět minut nato se můžu promenádovat po bulváru a zpívat si. Zrovna jako když jde ženská po čísle umývat nádobí a zpívá si při tom - nebo aspoň, jak jsem slyšel, že to tak některé dělají.
Ostatně k čemu nějakou stíhačku, užil jsem si dost pronásledovatelek, co lezou do pošt, otvírají dopisy, bourají se do mobilů, do všech zařízení, jen aby vyšťárali nějaké podrobnosti o jiných buchtách. A už jsem pochopil, že to je očividně úplně normální postup a každá žárlivka jede podle stejného plánu.
Domácí puťky bohužel neznám, možná existují, avšak neměl jsem potěšení na ně narazit. Možná se z každé čerstvé matky stane jakási puťka. Ale s matkami, které měly už odrostlejší děcka, jsem nic podobného nezpozoroval. Chodily na pařby a na kulec a na kuželky, jako by se nechumelilo a vůbec je netrápilo, když jejich dcera přišla nad ránem domů s monoklem na oku, dokonce vydatně pracovaly na náhradě za cikánského otce, který se ani neobtěžoval platit alimenty, aby vysávaly sponzora a milence v jednom a nadto dostávaly tučné jisté od státu.
Jenže tak jednoduché to s dnešními emancipovaný slečnami není. Jsou zmlsané a neumí si přiznat všudypřítomnou pravdu. Totiž že chlapi vymřeli. Když už je náhodou dobrý v posteli, většinou neumí do pěti napočítat a když už náhodou má v palici, plete si rýč s motykou. Proto není divu, že se pouští do nebezpečných her a rozhazují sítě na všechny strany. Zraňují sebe, jejich polovičky i všecky ostatní na jejich cestě k spokojenosti. Navíc frustrované muže se nevyplácí rozčilovat. Jakmile se opravdu naštvou, jdou pryč ohledy a mohou bestiálně kousat. Nezřídka jsem slyšel o situaci, kdy se přišla nějaká samice vyplakat svému novému exovi na rameno, zatímco ten starší je zpoza skříně sledoval, vyběhl ven a chrstl na ně kyselinu nebo je v extrémních případech stáhl z kuže.

Jsou baby, které jsou macaté a vůbec byste se nebránili, kdyby vám dali. Dají vám, i když nereagujete. Mají to v genech.
Jmenujme třeba Španělky a uhrančivé oči Katalánek mluví za sebe.
Pak jsou takové vyzábliny, které nemáte zač chytit, které s vámi po nocích jen kouří a popíjejí, do práce chodí, jak se jim zachce, ale zajdou, jelikož už mají vyrobené děcko, tak si tam těch osm hodin v bistru odkroutí, večer jen ležíte vedle sebe na podlaze a v cigárovém dýmu lijete do sebe ty bourbony, nemluvíte, nehádáte se, jen se tupě propíjíte do rána.
Pak vás pustí k vodě, nebo vy je a za týden jste s podobným exemplářem. Nebo se výjimečně poštěstí a natrefíte na dědičku automobilového impéria, nerozhodnou a rozevlátou, která by ráda zažila vzrůšo. Jste nebo nejste s ní jen kvůli penězům, ale třeba kývnete na sňatek, protože nakonec peníze jsou vše. Její děda proti vám vede otevřenou válku, brojí proti vám i tetička, která s tím nemá nic společného a štvavá kampaň má svého nejhorlivejšího stoupence v otci nastávající. Ten prostě nepřenese přes šrajtofli, že by nějaký večně vysmátý otrapa a vágus měl dostat jeho majetek. Málokdo se umí rozloučit s tím, co vydělal, ale pro opravdu bohaté je dávat zbůhdarma opravdový oříšek.

Dokonalá Thisbe

14. dubna 2015 v 21:58
Vidíme, že jsme ve skluzu, nestíhá se. Ale dokud se zpívá, žije se a relativně dobře - v porovnání s dětmi ze Zimbabwe. To mi připomíná ten fórek o děcku odtamaď: Přiletí Ježíšek do Somálska, kolem něj se seběhne kupa dětí a škemrá o dárky.
Ježíšek: "Ne ne ne, to je jenom pro hodné děti, které celý rok pěkně papaly!" Nebo víte, jak vypadá fotka somálské rodiny? Jako čárkový kód.
Nebo který mi vyprávěl děda kamaráda, budiž mu země lehká, byl to báječný stařík, veterán a alkáč. Přijde chlápek k doktorovi, ten ho prohlédne a potom povídá: Člověče, vy musíte pít jako duha! Měl byste to omezit. Nojo, pane doktore, ale to je děsně těžké. No tak zkuste třeba si místo každého půllitru dát jablko. No pěkné... ale kde já vezmu denně šedesát jablek? Mimochodem taky razil teorii, ne taky jako já, protože já už nic nerazím, ale taky jako někteří ožralci, že všichni géniové jsou opilci. Ale drtivá většina opilých si jen o sobě myslí, kdovíjak nejsou geniální, hlavně když vidí dvojitě - tedy dvakrát víc než běžný člověk.
Dneska zas budu žahat whisku, brandy, sixpacky, půjdu se večer podívat na stokilové dinosaurky a obhlídnu jejich prdýlky, snad si i na ně šáhnu, když jakoby upadnu. (Naposledy jsem jen o pár čísel minul pevné ženské půlky). Mi to úplně stačí. Nepotřebuju šukat, jsem soběstačný jako ruský stavitel ponorek, dělám ruská torpéda, podílel jsem se na projektu 555 {též známém jako Borei}. Kdo mě zná, ví, že jsem těžce raketonosný. Taky se jednou nějak naperu a skončím u dánských břehů... ale kdo mě uhasí, to teda nevím.

Vychlamaní a polámaní

13. dubna 2015 v 21:58
Tady něco přijde, takže prozatím coming soon. Mám zápletku vymyšlenou. Už teď roním slzy, jak dojemné řádky zde vyrostou. Kdo mě zná, ví, že konce hrotím na sílu!

Převor

12. dubna 2015 v 21:58
Zas jsem byl v těžké posilovně, nebo klubu, tak jsem obdivoval stroje za milióny, kde už cvičil nekonečný zástup měštáků, a opravdu jsem si své session užil. Mají tam takovou filosofii, že zacvičit si může každý.. a nejsou tam žádní kibicové, kteří by vás opravovali, že špatně natahujete kolenní kloub nebo něco. 55 liber, lehčí váhy, delší dobu a úplně stačí. Mašinky jsou stylově žluté. Ženské tam šlapaly na těch strojích, kecaly, tam ty Američanky mají dobře ke stovce kil, tak je na ně zajímavý pohled, nebo válely šunky a šermovaly na těch rotonožnících. Jediná holka tam dělala ruce a to ještě vždycky po svém workoutu vzala hadru a utírala tu "semišovou" opěrku na záda. Pravá hospodyňka se vždy pozná.

A tam si normálně můžeš naťukat, co chceš dělat a ono to podle tvých dispozic vypočte zátěž, a tak.. takže si můžeš jet v klidu bike režim, nebo třeba cardio. A pak hodinu jedeš jak chrt.. a zjistíš, že jsi shodil 389 kilokalorií neboli 1 554 kilojoulů. Trošku jsem se divíl, že tam skoro nešlo šlápnout do pedálu jednu chvíli, ale prostě počítač nepřesvědčíš, když máš přes stošedesát tepovku a on tě nenechá se zničit.

Kropenka

11. dubna 2015 v 21:58
Vyyy... Hrabala teď čtu v jednom kuse, hrabalománie postihla nejen mou zvířecí složku personality, ale zaapelovala taky na něžnější city. V praxi to vypadá tak, že otevřu na libovolné stránce a vejrám do textu, než mi zčerná displej.